USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Daniely Večerkové v exekuční věci oprávněné: E. s.r.o., IČO XXX sídlem S. n. , Č. B. zastoupená advokátem JUDr. Jaromírem Bayerem sídlem Jeremiášova 1705/18, 370 01 České Budějovice proti povinné: H. T., narozená XXX bytem B. , P. o návrhu povinné na zastavení exekuce, k odvolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 11. dubna 2018, č. j. 35 EXE 302/2017 – 21, takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že se zamítá návrh povinné na zastavení exekuce vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod spisovou značkou 35 EXE 302/2017. V odůvodnění svého rozhodnutí soud nejprve rekapituloval, že opatřením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 2. 2017 byl Mgr. A. H., soudní exekutor Exekutorského úřadu J., pověřen vedením exekuce k vymožení povinnosti uložené povinné na základě rozsudku, který vydal Obvodní soud pro Prahu 1 ze dne 9. 12. 2014, č. j. 39 C 63/2014-24, ve spojení s rozsudkem, který vydal Městský soud v Praze dne 25. 5. 2016, č. j. 39 Co 134/2016-65. Podáním doručeným soudnímu exekutorovi dne 12. 3. 2018 se povinná domáhala zastavení exekuce z důvodu, že Okresný súd v P. dne 12. 1. 2018 vydal rozhodnutí K002454 sp. zn. 2Odk/222/2017, kterým vyhlásil na majetek povinné konkurz. Dále uvedla, že v bodě IV. předmětného rozhodnutí rozhodl o oddlužení povinné tak, že ji zbavuje všech dluhů, které mohou být uspokojeny pouze v tomto konkurzu v rozsahu, v jakém nebudou uspokojeny v konkurzu a dluhů, které jsou vyloučeny z uspokojení. Na základě uvedeného povinná navrhla exekuci pro nepřípustnost zastavit. Své tvrzení povinná doložila listinou získanou z Obchodného vestníku 9/2018 (Konkurzy a reštrukturalizácie) ze dne 5. 1. 2018, jež obsahuje předmětné rozhodnutí Okresného súdu P. Oprávněná ve svém vyjádření ze dne 3. 4. 2018 uvedla, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Soud prvního stupně dále posoudil důvodnost podaného návrhu. Dospěl k závěru, že ačkoliv dle slovenské právní úpravy by bylo potřeba exekuční řízení zastavit v okamžiku vyhlášení konkurzu na majetek povinné, tato předmětná exekuce je vedena na území České republiky, a to v souladu s českou právní úpravou. Rozhodnutím cizozemského soudu není exekuční soud vázán. Nadto soud prvního stupně zjistil z Výpisu z registru úpadců, že dne 27. 3. 2017 byl konkurz na majetek povinné zrušen. I z tohoto důvodu je tedy bezpředmětné se jej dovolávat. Dle české právní úpravy ve vztahu případné insolvence a exekuce dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) věta prvá zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona platí, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. 2. Podáním ze dne 20. 4. 2018 se povinná proti shora označenému usnesení odvolala. Namítala, že rozhodnutím Okresního soudu v P. ze dne 12. 1. 2018, č. K002454, sp. zn. 2OdK/222/2017, byla v plném rozsahu oddlužena. 3. Podáním ze dne 14. 5. 2018 se k odvolání vyjádřila oprávněná. Uvedla, že se ztotožňuje s napadeným rozhodnutím a má za to, že podmínky zastavení exekuce nejsou dány. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti plynoucí z ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí postupem dle § 212, § 212a o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Odvolací soud vyšel při posouzení důvodnosti odvolání z následující právní úpravy. 6. Podle ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. 7. Dle § 268 odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže: a) byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným, b) rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným, c) zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení, d) výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a § 322 vyloučeny, e) průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, f) bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí postihuje majetek, k němuž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (§ 267), g) po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden, bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku, h) výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. 8. Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), platí, že po zahájení insolvenčního řízení výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést. 9. Článek 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2015/848 stanoví, že účinky insolvenčního řízení na probíhající soudní nebo rozhodčí řízení, která se týkají majetku nebo práva náležejících do majetkové podstaty dlužníka, se řídí výlučně právem členského státu, ve kterém se probíhající soudní řízení koná nebo ve kterém má sídlo rozhodčí soud. 10. Článek 20 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2015/848 stanoví, že rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení podle čl. 3 odst. 1 má bez dalších formalit v kterémkoli jiném členském státě stejné účinky jako podle práva státu, který řízení zahájil, pokud toto nařízení nestanoví jinak a dokud ve výše uvedeném členském státě není zahájeno řízení podle čl. 3 odst. 2. 11. Povinná soudu prvního stupně předložila usnesení Okresního soudu v P. ze dne 12. 1. 2018 sp. zn. 2Odk/222/2017, kterým tento soud vyhlásil konkurz na majetek povinné, ustanovil správce, vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky, výrokem IV. rozhodl o oddlužení povinné tak, že se zbavuje všech dluhů, které mohou být uspokojené pouze v konkurzu v rozsahu, v jakém nebudou uspokojené v konkurzu a dluhů, které jsou vyloučené z uspokojení, ve výroku V. uvedl, že se začíná hlavní insolvenční řízení podle článku 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) 2015/848 o insolvenčním řízení (dále jen Nařízení). Odvolací soud nahlédnutím do s. Obchodního věstníku č. 61/2018 ze dne 27. 3. 2018 (dostupný pod https://www.justice.gov.sk/PortalApp/ObchodnyVestnik/Web/Zoznam.aspx), obsahujícího oznámení o zrušení konkurzu z důvodu, že konkurzní podstata nepokryje náklady konkurzu (ust. § 167v slovenského zákona č. 7/2005 Z.z., o konkurze a reštrukturalizácii (dále jen „ZKR“). Po provedení lustrace majetkových poměrů dlužníka ve smyslu ust. § 166i ZKR správce konkurzní podstaty zjistil, že dlužníkův majetek podléhající konkurzní podstatě nepokryje náklady konkurzu. K uvedenému závěru dospěl po přezkoumání poměrů dlužníka vycházeje ze seznamu majetku, informací poskytnutých dlužníkem, jakož i vlastního šetření. Tímto se konkurz zrušuje a zaniká funkce správce. Zanikají účinky podle § 167b odst. 1, § 167c odst. 2, 3, § 167d ZKR. Platnost a účinnost úkonů vykonaných během konkurzu tím není dotčena. 12. Soud prvního stupně se správně zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady pro zastavení řízení podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Protože došlo ve vztahu k majetku povinné k zahájení insolvenčního řízení na S., tedy v jiném členském státě Evropské unie, je třeba na účinky zahájení takového řízení v České republice pohlížet s ohledem na pravidla stanovená nařízením Evropského parlamentu a Rady 2015/848 ze dne 20. 5. 2015 (dále jen „nařízení“) pro insolvenční řízení překračující hranice členských států Evropské unie. Tento právní předpis Evropské unie má před vnitrostátní právní úpravou aplikační přednost. Z článku 18 nařízení plyne, že účinky insolvenčního řízení na probíhající soudní nebo rozhodčí řízení, která se týkají majetku nebo práva náležejících do majetkové podstaty dlužníka, se řídí výlučně právem členského státu, ve kterém se probíhající soudní řízení koná. Soud prvního stupně proto správně usoudil, že účinky zahájení insolvenčního řízení v jiném členském státě (zde ve S. r.) na exekuci dříve zahájenou v České republice se řídí českou procesní úpravou. Zahájení insolvenčního řízení na S. má tedy vzhledem k předmětné exekuci za následek, že tato v souladu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) českého insolvenčního zákona nesmí být až do skončení insolvenčního řízení prováděna, tj. že soudní exekutor není oprávněn provádět exekuční úkony směřující k vymožení povinnosti uložené exekučním titulem. České právo se samotným zahájením insolvenčního řízení výslovně jiný následek nespojuje. 13. Rozhodnutí a jejich účinky v insolvenčním řízení probíhajícím v jiném členském státě přitom současně nelze ignorovat, neboť se tato uznávají bez dalšího (srov. čl. 20 ve spojení s bodem 65 preambule nařízení). Česká procesní úprava ostatně konkrétním účinkům rozhodnutí vydaných v zahraničním insolvenční řízení nijak nebrání. I nadále totiž platí, že je kdykoli soud oprávněn a povinen exekuci zastavit, shledá-li, že byl naplněn některý z důvodů zastavení exekuce předvídaných v ustanovení § 268 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 1714/2013). Podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. soud exekuci zastaví, je-li nepřípustná z jiného než zákonem výslovně vyjmenovaného důvodu. Takový důvod lze nepochybně spatřovat i v pravomocném rozhodnutí soudu, vydaném v hlavním insolvenčním řízení ve smyslu nařízení, pokud je tímto rozhodnutím dlužník zbaven povinnosti zaplatit své dosud neuhrazené závazky. Stojí za připomenutí, že v poměrech české právní úpravy již Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 Co 3509/2010, zveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 63/2011 dovodil, že pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka. Nelze přitom přehlédnout, že konkurz vyhlášený usnesením Okresního soudu v P. ze dne 12. 1. 2018 sp. zn. 2Odk/222/2017 byl dne 27. 3. 2018 zrušen proto, že konkurzní podstata nepokryje ani náklady konkurzu. Pro posouzení, zda je namístě exekuci zastavit, je proto třeba posoudit, zda má zrušení konkurzu podle slovenského práva za následek, že je na pohledávky vůči dlužníkovi třeba pohlížet, jako by byly promlčené. 14. Soud prvního stupně sice skutečnost, že byl konkurz zrušen, vzal v potaz, nezkoumal však z jakého důvodu, ani jaké důsledky to má ve vztahu k závazkům dlužníka, resp. nezkoumal ani, jaké důsledky má samo dřívější rozhodnutí o oddlužení vydané s. soudem na vymahatelnost exekuované pohledávky v exekučním řízení na území České republiky. Pro posouzení návrhu na zastavení exekuce je to přitom nezbytné. 15. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, které by odůvodňovaly jeho správnost, podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně věc znovu posoudí a rozhodne o ní. Zejména uváží, zda rozhodnutí vydané podle s. právní úpravy činí závazky povinné nevymahatelnými v České republice. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/o. s. ř.). Praha, dne 23. října 2018 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu