USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a JUDr. Barbory Hněvkovské v právní věci žalobce: Československá obchodní banka, a.s., IČO 00001350 sídlem Radlická 150/33, 150 57 Praha 5 zastoupeného advokátem JUDr. Pavlem Novákem sídlem Bohuslava Martinů 1051, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: J. R. bytem B., S. r. o zaplacení částky 40 250,52 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. července 2017, č. j. 57 C 114/2017 – 43, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I a II o lhůtě k plnění mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 52.082,11 Kč s úrokem ve výši 21,4 % ročně z částky 40.250,52 Kč od 26. 4. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40.250,52 Kč od 26. 4. 2017 do zaplacení a nahradit náklady řízení ve výši 13.048,20 Kč ve splátkách po 7.800 Kč splatných vždy do každého patnáctého dne v měsíci počínaje říjnem 2018 do zaplacení pod ztrátou výhody splátek. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně rozsudkem pro uznání uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 52.082,11 Kč s úrokem ve výši 21,4 % ročně z částky 40.250,52 Kč od 26. 4. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40.250,52 Kč od 26. 4. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), výrokem II rozhodl o jeho povinnosti zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13.048,20 Kč v téže lhůtě. 2. Při svém rozhodování vycházel z toho, že žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru číslo 006700288R ze dne 21. 5. 2014 úvěr ve výši 100.000 Kč. Žalovaný se zavázal jej splatit včetně úroku 21,4 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 3.119 Kč od 20. 6. 2014 do 20. 5. 2018. Pro prodlení žalovaného žalobce úvěr zesplatnil ke dni 24. 4. 2016. Dlužná částka se skládá z jistiny 40.250,52 Kč a příslušenství, tvořené úrokem 21,4 % ročně a úrokem z prodlení 8,05 % ročně z jistiny (ke dni 25. 4. 2017 činí kapitalizovaný úrok 8.597,49 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 3.234,10 Kč). 3. Nejprve se zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný je státním příslušníkem cizího státu. Odvodil ji z čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť místo plnění žalobcem poskytnutých služeb bylo sjednáno v obvodu soudu prvního stupně. 4. Procesně postupoval dle § 114b občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”) a usnesením ze dne 11. 5. 2017 č. j. 57 C 114/2017-16 žalovaného vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně ve věci samé k žalobě vyjádřil. Zároveň jej poučil o následcích nesplnění této výzvy a rovněž o právu odmítnout převzetí písemnosti ve smyslu čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. 11. 2007. Dne 22. 5. 2017 bylo shora uvedené usnesení doručeno žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud prvního stupně proto postupem dle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozhodl rozsudkem pro uznání (§ 114b odst. 5). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v částce 13.048,20 Kč. O platebním místě rozhodl dle § 149 odst. 1 o.s.ř. O lhůtách k plnění obou povinností rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř. s odůvodněním, že žalovaný neposkytl soudu součinnost k posouzení jeho schopnosti dluh splatit. 5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalovaný, pouze proti výroku o lhůtě k plnění. Výslovně uvedl, že není schopen na předmětný dluh platit více než 300 €, což činí s odkazem na připojené výpisy z běžného účtu. K problémům s platbami uvedl, že dříve pracoval v ČR a dluh platil poštovní poukázkou, byť nepravidelně. Není schopen uhradit žalovanou částku najednou. 6. K podanému odvolání se vyjádřil žalobce. Podle něj není jasné, které výroky rozsudku žalovaný napadá. Relevantní důvod není jeho špatná životní situace. Navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 7. Ačkoli soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání, povahu rozsudku pro uznání má pouze rozhodnutí ve věci samé, výrok rozsudku mimo jiné o lhůtě k plnění lze napadnout odvoláním bez jakéhokoli omezení. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu daném odvoláním, pouze ve výroku o lhůtě k plnění ve smyslu § 212, § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolacím námitkám žalovaného lze vyhovět. Ve věci nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/o.s.ř.). 8. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 9. Podle platné judikatury k problematice lhůt k plnění, mezi něž lze zařadit i v ASPI publikované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. 5 Cz 126/65, „má-li soud za to, že je na místě v projednávaném případě určit k plnění lhůtu delší nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, musí být tato část výroku rozhodnutí soudu podložena zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr soudu, že je vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků vhodné určit ke splnění lhůtu delší než tři dny od právní moci rozsudku, nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách“. 10. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalovaný výpisy z účtů u Slovenské spořitelny doložil, že již od června 2017 na základě trvalého platebního příkazu splácí částku 300 € měsíčně. Ačkoli svoji finanční situaci blíže nespecifikoval, s ohledem na výši dlužné částky včetně jejího příslušenství, navrhované výši splátek a počátku jejich splácení již před vydáním napadeného rozsudku, dospěl odvolací soud k závěru, že povolení splátek v této výši nemůže ohrozit finanční situaci žalobce a zaručuje mu návratnost žalované částky v rozumné lhůtě. V případě neplacení stanovených částek bude splatný dluh celý. 11. Odvolací soud proto postupem dle § 221a o.s.ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o lhůtě k plnění. Jinak zůstal nedotčen (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). Pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že se ztotožňuje se soudem prvního stupně v jeho závěru o mezinárodní příslušnosti k projednání a rozhodnutí věci. 12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. a situace, kdy žalobce nebyl se svým návrhem úspěšný. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 31. srpna 2018 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu