USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a JUDr. Barbory Hněvkovské v právní věci žalobce: ABC Českého Hospodářství a.s., IČO 25068695 sídlem Šostakovičovo nám. 1515/5, 155 00 Praha 5 zastoupená advokátkou Mgr. Petrou Radzovou sídlem Vodičkova 709/33, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Z. K. bytem Ž. P.-Z. o zaplacení částky 23 540 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. dubna 2018, č. j. 22 C 128/2017-34, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku o nákladech řízení mezi účastníky II potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 23 540 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 7 260 Kč od 2. 3. 2016 do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 10 164 Kč od 7. 4. 2016 do zaplacení (výrok I), výrokem II uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 394 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce. 2. Při svém rozhodování vycházel z toho, že žalobce se žalobou, doručenou soudu dne 7. 4. 2017, domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 23 540 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy č. 160107111147 ze dne 7. 1. 2016, uzavřené mezi účastníky, dle níž si žalovaný objednal služby žalobce, konkrétně reklamu uveřejněním údajů o své firmě a nabízených produktech a službách v katalogu firem za částku 17 424 Kč včetně DPH na dobu jednoho roku. Žalobce informoval žalovaného dopisem ze dne 13. 1. 2016 o zahájení prezentace, probíhající nadále ve smluveném rozsahu. Žalobce žalovanému zaslal fakturu č. 16150109 na částku 7 260 Kč se splatností 1. 3. 2016. Dále z důvodu ztráty nabídnuté slevy při nedodržení splatnosti zaslal žalovanému dne 6. 4. 2016 fakturu č. 16150664 na doplatek ceny služeb ve výši 10 164 Kč. V souladu s bodem 6 obchodních podmínek dne 6. 4. 2016 žalobce požadoval rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, tedy 7 260 Kč od 1. 4. 2016 do 7. 4. 2017- 2 700,72 Kč a za dobu od 7. 5. 2016 do 7. 4. 2017 z částky 10 164 Kč – 3 415,10 Kč. Dále rovněž v souladu s bodem 6 obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, požadoval pro prodlení žalovaného rovněž úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 7 260 Kč od 2. 3. 2016 do zaplacení a ve výši 0,1 % denně z částky 10 164 Kč od 7. 4. 2016 do zaplacení. Žalovaný do dnešního dne na žalovanou částku ničeho neuhradil. 3. Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti, protože žalovaný je dle zjištění soudu státním občanem Slovenské republiky, tj. členského státu EU, jehož poslední zjištěné bydliště bylo na území České republiky. Dospěl k tomu, že po právní stránce je třeba postupovat dle čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis (nařízení Rady /ES/ č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech /přepracované znění/). Proto se podanou žalobou zabýval věcně. Uzavřel, že mezi účastníky byla ve smyslu § 1746 odst. 2 a § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzavřena nepojmenovaná smlouva s prvky smlouvy o dílo, kdy podstatnou částí smlouvy o dílo je převzetí závazku zhotovitele provést dílo a převzetí závazku objednatele zaplatit cenu díla. Žalobce pro žalovaného provedl dílo v podobě reklamy v rozsahu specifikovaném ve smlouvě, žalovaný však nesplnil svůj závazek uhradit žalobci poskytnuté sjednané plnění. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení částky 17 424 Kč, uhrazení smluvní pokuty ve shora uvedené výši a s ohledem na prodlení i dalšího smluvního úroku z prodlení ve shora uvedených částkách. Žalobě proto vyhověl. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”). Žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v částce 2 394 Kč. Sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 942 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen AT). Odměna je složena z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh na zahájení řízení) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty (náhrady) ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Snížení náhrady nákladů řízení a postup dle § 14b AT odůvodnil tím, že se jedná o žalobu na ustáleném vzoru, jak vyplývá z porovnání několika žalob od téhož žalobce, v nichž jsou změněny pouze údaje, individualizující konkrétní žalobu (dlužné částky, dny, délka plnění, označení klientů), a jinak se jejich text nemění, a poukazem na řízení, vedená u téhož soudu pod sp. zn. 13 C 62/2018, 19 C 31/2018, 18 C 28/2018, 25 C 107/2017, 65 C 4/2018 nebo 41 C 47/2018. 5. Proti výroku o nákladech řízení rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalobce s návrhem na jeho změnu a přisouzení částky 8 262,50 Kč. Polemizoval se závěry soudu prvního stupně, uvedl, že je obchodní společností, které v souvislosti s obchodní činností vznikají pohledávky za dlužníky, vzniklé neuhrazením jejich služeb. Žalobce má jako dobrý hospodář snahu o vymožení těchto pohledávek, je-li mimosoudní pokus neúspěšný, uplatňuje své ústavně zaručené právo na soudní ochranu a zastoupení advokátem. Skutková a právní obdobnost nemůže být dána jen množstvím obdobných žalob, je třeba vzít v úvahu i to, že žaloby obsahují velké množství proměnných skutkových okolností. Navíc žalobce musí v každém jednotlivém případě posoudit obsah smlouvy, která je sice formulářem, ale s ručně vpisovanými údaji dle dohody účastníků. Odkázal i na důvodovou zprávu vyhl. č. 120/2014 Sb., podle níž má nová úprava přispět především k ochraně drobných dlužníků před obchodováním s pohledávkami, nejčastěji z neuhrazeného pojistného, jízdného veřejnou hromadnou dopravou, správních a místních poplatků apod. Žalobce není obchodníkem s pohledávkami, ale sám podniká, jde o pohledávky výlučně z obchodních vztahů. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14. 6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, pouze v napadeném výroku II o nákladech řízení dle odvolání žalobce, postupem dle § 212 a § 212a o.s.ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.), a odvolání neshledal důvodné. 7. Ke genezi rozhodování o nákladech řízení v typově shodných žalobách je kromě odkazu žalobce na důvodovou zprávu třeba uvést, že již před přijetím vyhl. 120/2014 Sb., zavádějící do AT zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, se Ústavní soud opakovaně zabýval účelností vynaložených nákladů řízení i přiměřeností výše odměn za právní zastupování (advokátních přísudků), přičemž znění aplikovaného ustanovení § 14b odpovídá zásadám stanoveným nálezy Ústavního soudu ČR. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, který byl před přijetím vyhlášky č. 120/2014 Sb. v obdobných věcech pro rozhodnutí o výši nákladů advokáta klíčový, stanovil specifické znaky, podle nichž lze určit druh sporů, ve kterých musí obecné soudy při rozhodování o nákladech řízení důsledně dbát dodržování principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a výší náhrady nákladů řízení. Právě tento ústavní princip proporcionality se promítl do nové právní úpravy (§ 14b), když dopadá na právní služby, které nejsou náročné na právní posouzení ani skutková zjištění a činnost advokáta spočívá v podávání typizovaných žalob, vyhotovovaných opakovaně. Nadto ve valné většině případů, a je tomu i zde, jde o problematiku, která přímo souvisí se základním předmětem činnosti žalobce a zpracování samotného formulářového návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyžaduje vyšší právnickou odbornost, ale jde spíše o administrativní činnost, při které se mění pouze částka, dlužné období, číslo smlouvy a žalovaný subjekt. Nic na tom nemění ani skutečnost, že advokát žalobce před podáním žalobního návrhu vyzývá dlužníky (žalované) předžalobní upomínkou k plnění, tedy před zahájením sporu činí předžalobní kroky na základě smlouvy o právním zastoupení. 8. Odvolací soud v tomto smyslu poukazuje i na aktuální usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 2040/17, týkající se sice žalob na náhradu škody za zpoždění letu, ale opakovaně definující pojem „formulářová žaloba“, za které je třeba považovat takové žaloby, lišící se v zásadě jen v údajích o žalovaném a žalované částce. Zpravidla se bude jednat o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Sepsání tzv. formulářové žaloby pak představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Ustanovení o snížené odměně za úkony právní služby se navíc týká pouze prvních (zpravidla tří) úkonů právní služby, a pokud by spor dále pokračoval, určila by se již odměna advokáta žalobce za další úkony právní služby podle § 7 AT. Odvolací soud v tomto smyslu dále odkazuje např. na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3632/14 a III. ÚS 251/15. Neopodstatněná je i argumentace žalobce spočívající v tom, že ustanovení § 14b AT není na daný spor aplikovatelné proto, že žalobce je původním – originárním věřitelem, neboť z § 14b AT nevyplývá, že by se týkalo pouze postupníků uplatněných pohledávek. Odvolací soud proto souhlasí jak se závěrem soudu prvního stupně o aplikaci § 14b AT na rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky v dané věci, tak i s jeho správným odůvodněním. K poukazu žalobce na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14 odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně se tam popsanými relevantními okolnostmi zabýval a ústavně konformním způsobem je vyhodnotil. Z poukazu žalobce na to, že jako dobrý hospodář dbá na vymáhání svých pohledávek, nelze ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení vyvodit žádnou právně relevantní skutečnost. 9. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o nákladech řízení mezi účastníky II postupem dle § 219 o.s.ř. jako správný potvrdil (správnost jeho výpočtu žalobce ani nenapadal). Pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně v jeho posouzení mezinárodní příslušnosti. Ve věcném výroku I zůstal rozsudek nedotčen (§ 206 odst. 3 o.s.ř). 10. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 30. srpna 2018 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu