USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Soni Burešové v exekuční věci oprávněného: Ing. D. Z., narozený dne XXX bytem A. S., M., S. r. proti   povinnému: M. D., narozený dne XXX, bytem F., P. pro 3.012,60 EUR s příslušenstvím, k odvolání oprávněného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. prosince 2017, č. j. 15 EXE 5133/2017 - 63, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se provedení exekuce odkládá do právní moci usnesení, jímž bude rozhodnuto o návrhu povinného na zastavení exekuce. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že se návrh povinného na odklad exekuce zamítá. V odůvodnění soud prvního stupně rekapituloval, že exekuční soud vyhověl exekučnímu návrhu oprávněného a opatřením ze dne 31. 8. 2017, č. j. 15 EXE 5133/2017-21 pověřil vedením exekuce soudního exekutora JUDr. I. E., E. ú. P. V průběhu řízení soudní exekutor postoupil soudu k rozhodnutí podle § 54 odst. 7 exekučního řádu návrh povinného na odklad exekuce, neboť tomuto návrhu nevyhověl. Povinný zdůvodnil svůj návrh na odklad exekuce ze dne 2. 10. 2017 tak, že se bez své viny ocitl přechodně v situaci, kdy by neprodlená exekuce měla zvlášť nepříznivé následky pro něj i členy jeho rodiny (manželku a děti, ke kterým má vyživovací povinnost). K tomu mimo jiné uvedl, že jeho dcera odešla studovat do S. a od září tohoto roku pokračuje v postgraduálním studiu ve W., přičemž ukončení studia je stanoveno k datu 30. 9. 2018 a do tohoto data rovněž požaduje odklad exekuce, neboť chce dceru podpořit a zabezpečit ji, aby studium mohla úspěšně dokončit. Dále uvádí, že došlo k ukončení jeho pracovního poměru, neboť pracovní smlouva byla mezi ním a zaměstnavatelem uzavřena na dobu určitou, a to do 27. 11. 2017. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nepříznivá sociální situace povinného, způsobená skončením pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou, neodůvodňuje závěr, že se povinný dostal do této situace bez své viny a na dobu přechodnou, neboť povinný věděl o přesném datu ukončení jeho pracovní poměru a měl a nadále má možnost najít si jiné zaměstnání. Přestože povinný doložil potvrzení o studiu své dcery M. D., soud nebyl toho názoru, že jednoroční studium jeho dcery, jehož ukončení se předpokládá k datu 30. 9. 2018, lze považovat za dobu přechodnou. Povinný tedy neprokázal svá tvrzení, že se bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo členy jeho rodiny zvlášť nepříznivé následky, ač byl soudem vyzýván, aby svá tvrzení doložil konkrétními doklady. K odkladu exekuce proto neshledal důvod. 2. Podáním ze dne 2. 1. 2018 proti shora označenému usnesení povinný podal odvolání, kterým se domáhal odložení exekuce do právní moci usnesení o jeho návrhu na zastavení exekuce. Namítl, že byl soudem prvního stupně vyzván k doplnění dokladů, které by potvrdily tvrzení, podle něhož se povinný přechodně ocitl v situaci, kdy by neprodlená exekuce pro povinného a členy jeho rodiny měla zvlášť nepříznivé důsledky. Povinný výzvě vyhověl, avšak povinného dokladované skutečnosti nakonec nebyly soudem prvního stupně vůbec vzaty v potaz. Dále lze očekávat zastavení exekuce pro promlčení nebo proto, že exekuční titul není vykonatelný pro nedostatky v jeho doručování. Povinný se stal dne 21. 11. 2017 občanem České republiky, od roku 2006 až doposud se trvale zdržuje na území České republiky, na doručovací adrese uvedené ve vykonávaném rozsudku se nezdržoval. 3. Oprávněný žádal, aby odvolací soud k odvolání nepřihlédl. Poukazoval na to, že v nalézacím řízení byl povinný aktivní, proti vydanému platebnímu rozkazu podal odpor, exekuci proti němu vedl na S. již od roku 2007. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti plynoucí z ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí postupem dle § 212, § 212a o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád, dále též e. ř.), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. 6. Ustanovení § 54 odst. 6 exekučního řádu stanoví, že i bez návrhu může exekuční soud nebo exekutor odložit provedení exekuce, lze-li očekávat, že exekuce bude zastavena. 7. Ustanovení § 266 odst. 1 o. s. ř. stanoví, že na návrh může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen. 8. Článek 38 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 stanoví, že rozhodnutí vydané v jednom členském státě, které je v tomto státě vykonatelné, bude vykonáno v jiném členském státě poté, co zde bylo na návrh kterékoli zúčastněné strany prohlášeno za vykonatelné. 9. Podle ust. § 37 odst. 2 písm. b) zák. č. 120/2001 Sb. oprávněný může podat exekuční návrh podle tohoto zákona podle cizího rozhodnutí, u něhož bylo vydáno prohlášení vykonatelnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy nebo rozhodnuto o uznání. 10. O otázce, zda je namístě pro přechodné závažné překážky na straně povinného odložit provedení exekuce, rozhoduje exekuční soud na návrh. Tvrdit a prokázat splnění podmínek, jimiž ustanovení § 266 odst. 1 o. s. ř. podmiňuje odložení exekuce, je povinen povinný. Ten doložil, že dcera byla přijata ke studiu od 25. 9. 2017 do 30. 9. 2018 ve V. B., v září 2017 činila jeho čistá mzda 32 874 Kč, v říjnu 2017 30 906 Kč, dále uváděl, že v důsledku skončení zakázky jeho pracovní poměr skončí, dokládal pracovní smluvu uzavřenou na dobu do 27. 11. 2017, a předpokládal, že si nové zaměstnání do dvou měsíců najde (viz návrh z 30. 10. 2017). Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že na základě popsaných skutečností nelze návrhu na odklad vyhovět, neboť o skončení pracovního poměru žalobce věděl s velkým časovým předstihem a mohl si zajistit nové zaměstnání. Pokud si je nenašel ani při vědomí, že dcera studuje v zahraničí, přičemž ani netvrdil, že potřebné úsilí neúspěšně vynaložil, nelze dovozovat, že by se v nepříznivé situaci ocitl bez své viny. Přes uvedené odvolací soud návrhu vyhověl, a to z jiného důvodu. 11. Exekuci lze vést před soudním exekutorem na základě cizozemského exekučního titulu tehdy, bylo-li vydáno prohlášení o vykonatelnosti nebo bylo rozhodnuto o uznání (§ 37 odst. 2 písm. b/ e. ř.) Rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti nebo o uznání podle obsahu spisu nebylo vydáno. V této souvislosti lze připomenout, že Česká i S. republika jsou od 1. 5. 2004 členy Evropské unie, na daný vztah tak vzhledem k ust. čl. 66 nařízení o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech č. 1215/2012 dopadá vzhledem k datu vydání exekučního titulu v roce 2006 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (viz též např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3795/2016.), z jehož článku 38 bod 1. vyplývá, že rozhodnutí vydané v jednom členském státě, které je v tomto státě vykonatelné, bude vykonáno v jiném členském státě poté, co zde bylo na návrh kterékoli zúčastněné strany prohlášeno za vykonatelné. Ač je v daném případě exekučním titulem rozsudek Okresného súdu M., tedy soudu S. r., k prohlášení o jeho vykonatelnosti, přes výslovný návrh oprávněného v návrhu na nařízení exekuce, dosud nedošlo. Za dané situace, kdy nedošlo k prohlášení vykonatelnosti, což je předpoklad pro vedení exekuce soudním exekutorem, a povinný vykonatelnost rozhodnutí v odvolání zpochybňuje, dospěl odvolací soud k závěru, že v současné době jsou zde důvody, pro které lze exekuci zastavit, proto napadené rozhodnutí podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a návrhu na odklad exekuce podle § 54 odst. 6 exekučního řádu vyhověl s tím, že provedení exekuce odložil do rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 28. května 2018 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu