Č. j. 6A 123/2016 - 32                     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY  Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci   žalobce: xxxxx   proti   žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3,   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2016, č.j. MV-65019-6/SO-2016,   takto:   I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   [1]        Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 14. 3. 2016, č. j. OAM-751-11/DP-2016,  jímž byla podle ustanovení § 46 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o pobytu“), zamítnuta jeho žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území.    [2]        Žalobce považoval napadené rozhodnutí za nezákonné a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Podle jeho názoru žalovaný porušil své povinnosti, když nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci a rozhodnutí je v rozporu s ust. § 174a zákona o pobytu. Konkrétně uvedl, že nesouhlasí s tím, že by jinou závažnou překážkou pobytu cizince na území byla skutečnost, že pominuly důvody, pro které bylo uděleno vízum nad 90 dní za účelem strpění. Za takovou překážku podle názoru žalobce je možné považovat pouze takovou překážku, která není zákonem jinde definována, a která se může v případě pobytu cizince vyskytnout, což se v daném případě nestalo a správní úřady měly postupovat podle ust. § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu. Uvedl dále, že má podanou žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, o níž nebylo v době podání této žaloby rozhodnuto, proto jsou z tohoto důvody dány podmínky pro udělení strpění, neboť v zákoně není nikde uvedeno, že by strpění nebylo možné v případě, kdy je tato žádost podávána opakovaně. V rozhodnutí se pak správní úřady nevypořádaly s posouzením nepřiměřenosti rozhodnutí podle ust. § 174a zákona o pobytu.   [3]        Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval ji zamítnout jako nedůvodnou, přičemž důvody jsou obdobné jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí.   [4]        Ústní jednání se dne 25. ledna 2018 konalo v nepřítomnosti žalovaného, který se z něj řádně omluvil. Zástupce žalobce při jednání setrval na svých procesních přednesech.   [5]        V odůvodnění napadeného rozhodnutí je mj. uvedeno, že žalobce vstoupil na území Schengenského prostoru dne 8. 9. 2014, dne 15. 10. 2014 podal žádost o vydání povolení k trvalému pobytu a vízum nad 90 dnů za účelem strpění pobytu, vízum bylo uděleno do 12. 10. 2015. Dne 30. 9. 2015 podal další žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu, vízum mu bylo uděleno do 12. 4. 2016. Řízení o vydání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu bylo dne 12. 2. 2015 zamítnuto, proti rozhodnutí podal odvolání, to bylo zamítnuto, rozhodnutí nabylo právní moci 25. 11. 2015. Dne 8. 12. 2015 podal žádno o vydání povolení k trvalému pobytu, o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Dne 12. 1. 2016 podal žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území podle ust. § 43 odst. 1 zákona o pobytu, ve spojení s ust. § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu, dne 2. 3. 2016 oznámil, že podle jeho názoru má nárok na vízum za účelem strpění pobytu z důvodu žádosti ze dne 8. 12. 2015. Správní úřad prvého stupně žádost zamítl, neboť podání nové žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu nic nemění na skutečnosti, že dlouhodobé vízum bylo žalobci udělenou na základě skutečností zjištěných při posuzování žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu ze dne 15. 10. 2014, o níž bylo pravomocně rozhodnuto.   [6]        Dále je v odůvodnění reagováno na odvolací námitky proti prvostupňovému rozhodnutí, které nebyly shledány důvodnými. Pro udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle ust. § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu je nezbytné kumulativní splnění tří obligatorních podmínek, a to, aby cizinec v době platnosti oprávnění k pobytu, jehož platnost nelze prodloužit, požádal na území o vydání povolení k trvalému pobytu, pokud je k tomu podle ust. § 69 zákona o pobytu oprávněn a o této žádosti nebylo rozhodnuto v době platnosti oprávnění k pobytu cizince na území. V daném případě podal žalobce žádost dne 15. 10. 2014, ta byla zamítnuta s právní mocí dne 25. 11. 2015, na základě této žádosti bylo žalobci vydáno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění do 12. 4. 2016. Dne 12. 1. 2016 podal žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu; dne 8. 12. 2015 podal opětovně žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, o níž nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Žalovaný vyšel z teleologického výkladu ust. § 43 odst. 1 ve spojení s ust. § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu a tuto skutkovou situaci posuzoval tak, že vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území se udělí cizinci, kterému bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle ust. § 33 zákona o pobytu, pokud pobyt cizince bude delší než 1 rok a trvají-li důvody, pro které bylo toto vízum uděleno. V případě žalobce však důvody, pro které bylo vízum uděleno, pominuly, jelikož o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu bylo pravomocně rozhodnuto dne 25. 11. 2015. Podání nové žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu dne 8. 12. 2015 nic nemění na skutečnosti, že dlouhodobé vízum bylo žalobci uděleno na základě skutečností zjištěných při posuzování žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu ze dne 15. 10. 2014, o které již bylo pravomocně rozhodnuto. Podání samotné žádosti o pobytové oprávnění nezakládá nárok na její oprávněnost. V odůvodnění je pak dále uvedeno, že nedůvodná námitka je rovněž ta, která poukazuje na neposouzení přiměřenosti dopadů podle ust. § 174a zákona o pobytu, jelikož v tomto správním řízení se tyto dopady neposuzují.   [7]        Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto.   [8]        Podle ust. § 46 odst. 1 zákona o pobytu, ve znění účinném v rozhodné době: „Pro povolení k dlouhodobému pobytu platí obdobně § 31 odst. 1 písm. a) až e), § 33, 34, 37, 38, § 55 odst. 1, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. K žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42 je cizinec dále povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění, které odpovídá podmínkám uvedeným v § 180j. Současně je povinen na požádání předložit doklad o zaplacení pojistného uvedeného na dokladu o cestovním zdravotním pojištění. To neplatí, jde-li o případy uvedené v § 180j odst. 4.“.   [9]        Podle ust. § 56 odst. 1 písm. j) též právní normy: „(1) Dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže …(j) pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území, nebo…“.   [10]      V posuzované věci soud souhlasí s právním závěrem a výkladem žalovaného, že opakované podávání nedůvodných žádostí o povolení k trvalému pobytu je obcházením zákona a naplňuje tak vymezení neurčitého právního pojmu „jiné závažné překážky pobytu cizince“ (ust. § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu) pro případné udělení pobytového oprávnění za účelem strpění. Tímto opakovaným podáváním žádostí tak dochází k situaci, kdy cizinec si bez jakéhokoliv časového limitu může prodlužovat příslušný pobytový režim (zde pobyt za účelem strpění), neboť o těchto opakovaných žádostech nemůže být vždy pravomocně rozhodnuto. Smyslem příslušného pobytového režimu je umožnit pobyt na území cizincům, kteří podali žádost do určitého pobytového režimu, kde je nutné shromáždit větší množství podkladů a posoudit větší množství skutečností, které mohou o takové žádosti kvalifikovaně rozhodnout. Do té doby právní řád umožňuje cizinci za dále stanovených podmínek na území pobývat a rozhodnutí o žádosti tak vyčkat. Pokud však již taková žádost byla pravomocně zamítnuta, příslušné důvody již posouzeny byly a to negativně. Pokud si cizinec ve lhůtě časově blízké podá další takovou žádost, ačkoliv předchozí žádost o vydání takového pobytového režimu byla pravomocně zamítnuta, jedná se o nové vyvolání řízení, jehož důvody však již byly v nedávné době posouzeny, proto takové chování bylo důvodně vyhodnoceno jako obcházení zákona, a tím naplnění neurčitého právního pojmu jiné závažné překážky pobytu cizince na území.   [11]      Soud nesouhlasí s poměrně velmi obecnou žalobní námitkou, která s takovým posouzením nesouhlasí. Není pravdivé žalobní tvrzení, že zákonodárce nedefinoval, že by příslušné žádosti nemohlo být vyhověno, pokud je podávána opakovaně. Právě na tyto případy totiž zákonodárce pamatoval shora stanoveným poměrně značně širokým vymezením možnosti neudělení pobytového oprávnění v případě zjištění jiné závažné překážky pobytu cizince (ust. § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu), kdy správním úřadům dal pravomoc takový důvod přezkoumat a rozhodovat o něm. Vzhledem ke skutečnosti, že důvod, který žalovaný v naplnění tohoto neurčitého právního pojmu shledal, považuje soud za logický a nevykazující žádné znaky svévole, ani tuto část žaloby nepovažuje za důvodnou.   [12]      Konečně pak soud nesouhlasí s tím, že by správní úřady v tomto typu správního řízení musely posuzovat dopad svého rozhodnutí podle ust. § 174a zákona o pobytu. V tomto smyslu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. ledna 2017, čj. 9 Azs 288/2016 – 30, a část jeho odůvodnění, s níž se v tomto souzeném případě ztotožňuje: „[33] Skutečnost, že zákonodárce do zákona výslovně nezakotvil nutnost zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, nepovažuje Nejvyšší správní soud za náhodnou. Nastavení podmínek pro zrušení trvalého pobytu dle daného ustanovení je totiž takové povahy, že nutně nevyžaduje korektiv v podobě zkoumání přiměřenosti dle § 174a zákona o pobytu cizinců. Cizinec svým jednáním může zabránit nastoupení podmínek pro zrušení platnosti trvalého pobytu dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců tím, že přeruší svou nepřítomnost na území členských států Evropské unie tak, aby nešlo o nepřetržitou nepřítomnost po dobu delší než 12 měsíců. Jde o podmínku pro zachování platnosti povolení k trvalému pobytu, která je v zákoně již od 27. 4. 2006, tudíž tato podmínka nemůže být nikterak překvapivá. Při plánování svých cest mimo členské státy Evropské unie tak cizinci musí počítat i s touto podmínkou a své cesty přizpůsobit tak, aby nenaplnili důvody pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu uvedené v § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, pokud se chtějí uvedenému následku vyhnout… [37] Nejvyšší správní soud může shrnout, že správní orgány nemají při rušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců povinnost prověřit přiměřenost dopadů svého rozhodnutí na základě § 174a daného zákona. Ani čl. 8 odst. 1 Úmluvy nevyžaduje posuzování podmínek pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců nad rámec kritérií zmíněných v daném zákonném ustanovení. Správní orgán má však povinnost zkoumat všechny podmínky zmíněné v § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, tj. i existenci či neexistenci závažných důvodů k nepřítomnosti cizince na území členských států Evropské unie, k čemuž musí poskytnout možnost cizinci uvést tvrzení.“. Podle názoru soudu se v právních následcích shoduje jak věc posuzovaná Nejvyšším správním soudem (zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu) s touto souzenou věcí (zamítnutí žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění), proto pokud zákonodárce výslovně takovou povinnost v tomto správním řízení do zákona nevtělil, nemá správní úřad povinnost v tomto správním řízení tuto skutečnost posuzovat.   [13]      V dané věci tak soud uzavírá, že podanou žalobu nepovažuje za důvodnou a proto ji zamítl (ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.).   [14]      Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že žalovanému státu tyto nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.   P o u č e n í :   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     Praha dne 25. ledna 2018     JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r. předseda senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.