USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Zoji Dvořákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci žalobce: P. B., nar. bytem P., D., proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu a zaplacení částky 2 013 000 Kč, k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. března 2018, čj. 27 C 53/2017 – 43, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením specifikovaným v záhlaví soud prvního stupně odmítl žalobu, jíž se žalobce, jak sám uvedl, domáhal náhrady škody, zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu a částky 2 013 000 Kč, jako nejasný návrh, neboť toto podání nemělo náležitosti žaloby (zejména z něj nebylo patrno, z jakého konkrétního důvodu žalobce uplatňuje vůči žalovanému zmíněný finanční nárok a jakým způsobem k výpočtu této částky dospěl), a žalobce vady svého podání neodstranil přesto, že k tomu byl soudem (v tomto případě Okresním soudem v Hradci Králové, u nějž byla žaloba podána) vyzván a podrobně poučen o tom, jakým způsobem je třeba nedostatky žaloby napravit. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. s tím, že žalobce zavinil zastavení řízení. 2. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání odůvodněné tím, že „…. stovky a stovky zločinných šmejdů v policejních uniformách, na státním zastupitelství i v soudních talárech prioritně podporují organizovaný zločin a chrání bohaté zloděje, zločince a zabijáky…“, že „…zločinecký režim zabránil žalobci v nezbytném léčení a způsobil mu trvalé a těžké poškození jeho zdravotního stavu“ a žalobce rovněž zopakoval argument, že je mu upíráno právo na spravedlivý proces zaručený článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V závěru navrhl, aby odvolací soud rozhodl tak, že se žaloba neodmítá a že se žalobci umožňuje euthanasie. 3. Byť odvolání nebylo žalobcem pregnantně formulováno a neobsahovalo tak, jako v řadě obdobných případů, v podstatě žádné konkrétní odvolací důvody, odvolací soud přesto z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, neboť již ze samotného faktu, že žalobce tento opravný prostředek podal, lze dovodit, že nesouhlasí s obsahem rozhodnutí, jímž byla odmítnuta jím podaná žaloba ze dne 23.9.2016. Aniž pro tento účel odvolací soud nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné. 4. Žalobce podal žalobu, jíž se domáhal „náhrady škody, zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu a částky 2 013 000 Kč“, jak sám uvedl, a zmínil dvě soudní řízení, které charakterizoval pouze spisovými značkami, aniž by však označil soud, u nějž jsou či byly vedeny. Nevylíčil však ani v nejmenším konkrétní skutky, jež by mohly naplňovat předpoklady pro odpovědnost státu za vzniklou újmu (ať již nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí), a nijak nepřiblížil ani svůj požadavek na charakter a rozsah škody (újmy), která mu v jejich důsledku měla vzniknout. Jeho podání obsahovalo pouze obecně koncipovaná kritická prohlášení o zločineckých procesech a státních zločincích, jakož i o porušování žalobcových lidských práv a o ochraně bohatých zločinců a zlodějů, jako je M. B. Poté, kdy byl žalobce soudem vyzván k opravě tohoto podání, a kdy jím byl v rámci usnesení ze dne 3.10.2016 podrobně poučen o tom, jakým způsobem a v jakém rozsahu je třeba žalobu doplnit pro to, aby se stala projednatelnou a aby splňovala alespoň v základních rysech náležitosti podání způsobilého zahájit řízení, zaslal soudu písemnost podobně nejasného obsahu, v níž bylo navíc uvedeno několik čísel jednacích rozhodnutí, ovšem opětovně bez jakékoli bližší specifikace, přičemž v závěru žalobce poznamenal, že chce finanční prostředky využít k vystěhování z tohoto hrůzu nahánějícího režimu a na následné nezbytné léčení. 5. Za této situace nelze než konstatovat, že žalobce nedostál svým povinnostem opravit žalobu alespoň v základních rysech tak, aby bylo zřejmé, jak se měl odehrát skutek, z něhož dovozuje svůj nárok na odškodnění újmy ve výši 2 013 000 Kč. Nemá-li žalobce sám jasno v tom, jakého konkrétního důvodu požaduje od České republiky uplatněné plnění (neboť jeho vágní a nejasná tvrzení o zločinném postupu soudů, o ochraně zločinců /M. B./, jakož ani tvrzení o tom, že chce prostředky použít na vystěhování z ČR a následné léčení, způsobilými skutkovými tvrzeními nejsou), a tento nedostatek žaloby neodstranil ani dodatečně na základě podrobné výzvy soudu – dokonce ani v průběhu řízení o odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí takto nejasné žaloby - je nutno uzavřít, že jeho podání, jež mělo být žalobou, bylo a zůstalo natolik nejasné, že není způsobilé projednání a rozhodnutí o něm. 6. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je nutno uzavřít, že postup soudu prvního stupně, jenž žalobu (resp. podání) žalobce datované dne 19.,9.2016 a doručené Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 23.9.2016 odmítl, byl legitimní a odvolací soud proto také napadené usnesení jako rozhodnutí ve výroku věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.) včetně správného a výsledku řízení odpovídajícího výroku o nákladech řízení, jež však mělo být odůvodněno ust. § 146 odst. 3 o.s.ř., které je speciálním ustanovením pro případ odmítnutí žaloby či jiného podání (a nikoli chybně aplikovaným ust. § 146 odst. 2 věta první o.s.ř.). 7. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl v rámci odvolacího řízení procesně neúspěšný, avšak žalovanému ani v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání pouze v případě, dospěl-li by dovolací soud na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 20. dubna 2018 JUDr. Irena Nosková v. r. předsedkyně senátu