ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Zoji Dvořákové a Mgr. Zdeňka Lehovce ve věci péče o nezletilého J. P., nar. XXX, zast. Městskou částí Praha 14, jako kolizním opatrovníkem, syna matky I. L. P., nar. XXX, bytem P., N. P. V., zast. Mgr. Monikou Hoffmannovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Jeseniova 51, a otce J. P., nar. XXX, bytem P.,N. P. V., o návrhu matky na úpravu poměrů nezletilého pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů, k odvolání otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. února 2017, č.j. 64 Nc 2614/2017 – 38, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku o výživném (II.) a ve výroku o nákladech řízení (III.) potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění:1. Rozsudkem shora označeným soud prvního stupně výrokem I. svěřil nezletilého J. P., nar. XXX, pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů do péče matky. Výrokem II. stanovil otci povinnost přispívat na výživu nezletilého J. částkou 4 500 Kč měsíčně, splatnou do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce k rukám matky nezletilého, s účinností od právní moci tohoto rozsudku a s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů. Výrokem III. rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 2. Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na ust. §§ 906 – 908 a § 910 o.z. k závěru, že je na místě svěřit syna do péče matky, a to jak pro dobu před rozvodem, tak pro dobu po rozvodu manželství rodičů. Uzavřel, že manželství rodičů je rozvrácené, přičemž matka se hodlá s otcem rozvést jednak pro finanční neshody a jednak pro jeho chování k ní. Otec se rozvádět nechce, neboť rodiče nemají možnost samostatného bydlení a budou i nadále bydlet společně. To je také důvodem, proč otec požadoval svěření chlapce do společné péče. Matka ovšem s tímto řešením nesouhlasila, což soud prvního stupně posoudil jako důvod, pro nějž o společné péči nebylo lze rozhodnout. V úvahu tak podle soudu prvního stupně přicházela střídavá péče rodičů či výlučná péče matky o nezletilého. Vzhledem k tomu, že z výpovědí obou rodičů vyšlo najevo, že převažující péči o nezletilého zajišťuje matka, soud svěřil nezletilého právě do její péče, když tato byla shledána řádnou. Otci pak soud stanovil vyživovací povinnost na nezletilého částkou 4 500 Kč měsíčně se splatností do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce k rukám matky nezletilého s účinností od právní moci tohoto rozsudku, resp. pro dobu po rozvodu s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů, tak jak matka žádala. Dospěl k závěru, že otec až dosud vyživovací povinnost ve prospěch nezletilého plnil dostatečně. Stanovená částka 4 500 Kč odpovídá podle mínění soudu příjmovým možnostem a schopnostem obou rodičů, tj. příjmu matky ve výši cca 33 000 Kč měsíčně čistého + plnění od zaměstnavatele ve výši 1 100 Kč měsíčně a na straně otce ve výši cca 20 000 Kč měsíčně čistého od jeho současného zaměstnavatele, od února 2018 od firmy Pragolaktos s možností 10% odměn a směn přesčas, tudíž i vyššího příjmu až do výše 28 000 Kč měsíčně hrubého a více, včetně příjmu z brigád od společnosti McDonald, které otec hodlá vykonávat i do budoucna, ve výši cca 6 – 7 000 Kč měsíčně čistého. V této souvislosti soud prvního stupně konstatoval, že významný majetek rodiče nevlastní, pouze starší vozidlo T. C. v hodnotě 33 000 Kč, které není dosud celé zaplaceno. Rodiče mají též závazky vůči jiným společnostem, jež matka nyní plní v částce cca 7 000 Kč měsíčně, otec ve výši 6 500 Kč měsíčně, které však nemohou jít k tíži nezletilého, neboť vznikly zaviněním a chováním rodičů. Vyživovací povinnost otce dle soudu prvního stupně odpovídá i tomu, že oba rodiče mají vyživovací povinnost pouze k nezletilému, stejně jako odpovídá potřebám a výdajům nezletilého, které spočívají zejména v uspokojování základních životních potřeb dítěte ve věku 10 let, jeho zájmové činnosti v oblasti hokeje a výdajů spojených s povinnou základní docházkou (4. třída ZŠ a s tím spojené výdaje za školní pomůcky, školní aktivity, obědy aj.) a spoření s pojištěním. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ust. § 23 ZZŘS. 3. Proti tomuto rozsudku podal otec odvolání, v němž konstatoval, že stanovená částka výživného 4 500 Kč je příliš vysoká. Požádal, aby mu byla rozhodnutím odvolacího soudu změněna výše výživného pouze na částku 4 000 Kč měsíčně. K tomu sdělil, že v rámci hlavního pracovního poměru si vydělá 22 100 Kč měsíčně, příjem z brigády pak dosahuje částky 4 900 Kč měsíčně. Celkovému příjmu 27 000 Kč odpovídá podle jeho názoru maximálně částka výživného 4 000 Kč. Konstatoval také, že stále hradí veškeré náklady na sportovní aktivity syna a na stravu pro rodinu. Matka nezletilého pak platí pouze nájemné. 4. Matka se k odvolání písemně vyjádřila a uvedla, že otec realizuje cca dva velké nákupy za 2 až 3000 Kč, matka ovšem nakupuje rovněž, zejména pak čerstvé pečivo, ovoce a zeleninu. Ke sportovním aktivitám syna připustila, že otec hradí příspěvky do hokejového klubu a výdaje spojené s účastí chlapce na zápasech včetně eventuelního ubytování. Zakoupil také betony, nicméně výstroj jinak hradí matka a především babička z matčiny strany. Na nákladech na camp se podíleli oba rodiče jednou polovinou. Dále matka uvedla, že ona hradí nejen nájemné, nýbrž i inkaso, přičemž celkové náklady na bydlení činí 13 000 Kč měsíčně, a hradí též náklady na chlapcovo ošacení a jeho volnočasové aktivity. Matka vyjádřila názor, že adekvátní by byla částka výživného 5 000 Kč měsíčně, nicméně smířila se se soudem stanovenou částkou 4 500 Kč, neboť nechce za situace, kdy rodiče dosud sdílí jeden byt, vyvolávat konflikty. V této souvislosti poukázala na to, že také kolizní opatrovník navrhoval výživné v částce 5 000 Kč měsíčně. V závěru ještě poukázala fakt, že v odvolání otec tvrdí, že si brigádně přivydělá částku 4 900 Kč měsíčně, avšak v rámci své výpovědi připustil, že si vydělá 6 až 7 000 Kč, takže jeho příjem činí v součtu minimálně 27 až 28 000 Kč. Navrhla, aby za těchto okolností byl rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o výživném potvrzen jako věcně správný. 5. Kolizní opatrovník se k odvolání písemně nevyjádřil. V rámci ústního přednesu pak navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 6. V rámci ústního vyjádření prezentovaného při jednání prostřednictvím právní zástupkyně matka sdělila, že v souvislosti se stanovením výživného v částce 4 500 Kč měsíčně přestal otec přispívat na hokejové aktivity syna, takže matka musel uhradit mimo jiné i platbu za letní kemp sama. 7. Otec vznesl proti senátu odvolacího soudu námitku podjatosti, již odůvodnil tím, že mu nebylo vyhověno v jeho žádosti o odročení jednání. O odročení pak žádal údajně proto, aby se mohl k jednání připravit a opatřit si řádná potvrzení o svých příjmech. 8. K tomu odvolací soud uvádí, že předvolání k jednání nařízenému na 17.5.2018 bylo otci doručeno dne 26.4.2018, tedy tři týdny před termínem jednání, a otec měl tak dostatečný časový prostor k zajištění všech potřebných listin, k jejichž předložení byl vyzván (potvrzení o výši příjmu), jakož i k přípravě na jednání. Vzhledem k tomu, že žádný ze členů odvolacího senátu otce ani jiné účastníky řízení nezná a nemá k nim ani k jejich zástupcům žádný vztah, ba nemá ani žádný zájem na výsledku řízení, námitku podjatosti měl za zcela nedůvodnou. Jednalo se navíc o námitku založenou pouze na kritice postupu soudu v daném řízení, jež nemůže být důvodem k vyslovení pojatosti, a kromě toho byla vznesena při jednání, při němž bylo meritorně rozhodnuto, takže odvolací soud věc nepředkládal v souladu s ust. § 15b odst. 2 o.s.ř. nadřízenému soudu a rozhodl. 9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a doplnil dokazování zprávou o aktuálních výdělcích obou rodičů. K tomu dlužno konstatovat, že otec potvrzení od zaměstnavatele o svých aktuálních příjmech u firmy M. P. předložil. 10. Po zmíněném doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání otce není opodstatněné. 11. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro spolehlivé zjištění skutkového stavu, a žádné nové skutečnosti nevyplynuly ani z důkazů, jimiž odvolací soud doplnil dokazování, snad s výjimkou toho, že v posledních dvou měsících byl otci zaměstnavatelem vykázán poněkud vyšší příjem než jím avizovaných 22 000 Kč. O správnosti svěření nezletilého Jozefa do péče matky nebylo mezi účastníky víceméně sporu, resp. proti té části rozsudku, jíž bylo rozhodnuto o této otázce, otec opravným prostředkem nebrojil, a předmětem přezkumu odvolacího soudu tedy, jak již bylo zmíněno, byla pouze výše výživného. V tomto ohledu je třeba poukázat na fakt, že dle ust. § 913odst. 1 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Nezletilému Jozefovi bude letos jedenáct let, je zdráv, a zásadně by tedy měl mít potřeby běžného jedenáctiletého dítěte. Nicméně nelze přehlédnout, že je chlapec velmi sportovně nadán a v rámci mimoškolních sportovních aktivit se velmi intenzivně zabývá hokejem, což je sportovní obor poměrně náročný na výdaje, a to nejen pokud jde o výstroj a výzbroj, nýbrž i pokud jde o hrazení kempů, soustředění atd. V řízení však vyšlo najevo, že otec se participaci na nákladech spojených s touto sportovní aktivitou syna v minulosti nevyhýbal, platil příspěvky, částečně výstroj a jednou polovinou se podílel také na úhradě finančních prostředků na loňský hokejový kemp. Ačkoli matka avizovala, že otec od těchto plateb v posledních dvou měsících po rozhodnutí soudu prvního stupně upustil, odvolací soud je přesvědčen, že jde o situaci pouze přechodnou a že se otec k podílení se na těchto výdajích opětovně vrátí, neboť jistě musí být pyšný na to, že jeho syn se věnuje intenzivně tomuto mužnému a v Čechách tolik oblíbenému sportu. Za této situace lze tedy v rámci úvah o výši běžného výživného vycházet z obvyklých potřeb dítěte ve věku 11 roků. Pokud jde o otce, z provedeného dokazování, a koneckonců i z vlastního sdělení otce (jež uvedl i ve svém odvolání) vyplynulo, že výdělek otce činí v průměru 27 000 Kč čistého. Má-li se podle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti pohybovat výživné pro jedno dítě ve věku od 10 do 14 let v rozmezí 15 až 19 % příjmu povinného rodiče, pak částka 4 500 Kč, již stanovil soud prvního stupně, do tohoto rozmezí přesně zapadá, neboť uvedená částka činí 16,67 % z příjmu 27 000 Kč. Soudu prvního stupně tak lze dát za pravdu, že jím určená částka výživného přesně odpovídá jak odůvodněným potřebám téměř jedenáctiletého chlapce s bohatou mimoškolní činností, tak schopnostem a možnostem otce. Dlužno v této souvislosti připomenout, že také matka, která již s ohledem na věk syna nevyvažuje veškerou svoji vyživovací povinnost osobní péčí o něj, nýbrž tak činí pouze z části, má povinnost na výživě společného dítěte participovat svým finančním dílem. 12. Na základě uvedených úvah tedy odvolací soud shledal hladinu výživného nastavenou soudem prvního stupně jako přiléhavou, a proto v napadené části týkající se výživného rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný včetně správného a výsledku řízení odpovídajícího akcesorického výroku o nákladech řízení. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně správně (s ohledem na dosavadní společné bydlení v jedné bytové jednotce a dosavadní podílení se otce na výživě nezletilého i nákladech na domácnost) nastavil povinnost k placení výživného až právní mocí rozsudku, nebylo třeba ani v rámci odvolacího řízení řešit otázku nedoplatku na výživném. 13. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 23 ZZŘS ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 17. května 2018 JUDr. Irena Nosková v. r. předsedkyně senátu