USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Zoji Dvořákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci žalobce: B. V., bytem Č., V., proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČ 00025429, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1 125 000 Kč a starobní důchod 12 000 Kč měsíčně, k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. prosince 2017, čj. 22 C 309/2015 – 37, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Usnesením označeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto řízení. S odkazem na ust. § 30 odst. 1 a ust. § 138 odst. 1 o.s.ř. dovodil, že žalobce nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, neboť ačkoli ve svých prohlášeních o osobních, majetkových a výdělkových poměrech tvrdí, že pobírá pouze důchod ve výši 3 200 Kč, vůbec nezmínil své vlastnictví nemovitostí, toto označil za nepodstatné, a neposkytl tak soudu hodnověrný obraz svých majetkových poměrů. Kromě toho ovšem poukázal soud prvního stupně i na veliké množství žalob, které žalobce podal u různých soudů, zejména pak u Obvodního soudu pro Prahu 2, z nichž naprostá většina končí odmítnutím či procesním neúspěchem. Takové jednání označil soud za sudičské a obstrukční, jež nemůže požívat ochrany spočívající v bezplatném poskytnutí právní pomoci na úkor státu a daňových poplatníků. V této souvislosti odkázal také na rozhodnutí Ústavního soudu, který ve svém nálezu sp.zn. III. ÚS 2791/2008 učinil totožné závěry. Soud prvního stupně konstatoval rovněž, že žalobce již podal tolik žalob a byl tolikrát podrobně poučen, jak žalobu doplnit, že by měl být schopen i bez pomoci zástupce formulovat bezvadnou žalobu, a ustanovení zástupce mu tedy není ani z tohoto důvodu třeba. 2. Proti tomuto usnesení podal žalobce včas odvolání, v němž vyjádřil požadavek na změnu odůvodnění napadeného rozhodnutí. Namítl podjatost senátů 11,13,15,16,17,28,29,35,51-54,58,55,62, 68,69,64, 70 a 72 Co Městského soudu v Praze a uvedl, že soudci a asistenti soudců se omezují na napadání jeho osoby a kryjí nezměněné stalinské metody vůči jeho osobě. Dále sdělil, že získal protokol z jednání OS Praha 2 ve věci 19 C 239/10, který prokazuje koordinovaný postup zločineckého spolčení, porušení základních článků ústavy a Listiny základních práv a svobod. Za tohoto stavu je podle jeho názoru povinností ČR na své náklady následky takového jednání odstranit. 3. Byť odvolání stejně jako v řadě jiných sporů, které žalobce vedl a vede, nebylo pregnantně formulováno a neobsahovalo v podstatě žádné konkrétní odvolací důvody, odvolací soud přesto z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, neboť již ze samotného faktu, že žalobce tento opravný prostředek podal v běžící odvolací lhůtě, lze dovodit, že sporuje věcnou správnost rozhodnutí, jímž byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto řízení. Aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné. 4. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se soudem prvního stupně v jeho závěru, že žalobce neprokázal splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků již proto, že nepodal pravdivé a věrohodné informace o svých celkových majetkových poměrech, zejména o vlastněných nemovitostech přesto, že v případě, že žádá dobrodiní bezplatného ustanovení zástupce, je k poskytnutí takových informací a k jejich prokázání povinen. Kromě toho ovšem nelze neuvést, že odvolací soud je ze své rozhodovací praxe v početných kauzách žalobce již informován o tom, že žalobce není ani zdaleka nemajetným, nýbrž je vlastníkem hned několika nemovitostí (kromě rodinného domu vlastní i několik pozemků). Nelze se tak jako v jiných sporech nepozastavit ani nad tím, že žalobce setrvale přesvědčuje soudy o tom, že jediným jeho příjmem je dávka důchodového pojištění v aktuální výši 3 200 Kč a jeho výdaje jen za daně, poplatky, nájemné atd. (viz kolonka 35. prohlášení) činí podle jeho vlastního sdělení 2 950 Kč. Uvedené tvrzení se jeví nanejvýš nepravděpodobné za situace, kdy žalobce i při vedení maximálně skromného způsobu života musí vynakládal určité finanční prostředky na uspokojování alespoň základních životních potřeb (strava, bydlení, ošacení, hygiena, léky apod.), musí živit svého psa, jehož přítomnost v domácnosti avizoval v prohlášení, a navíc musí mít nemalé výdaje spojené s pravidelným dojížděním k soudům za účelem účasti u četných jednání, jakož i za účelem osobního předání jednotlivých podání ve stovkách běžících soudních pří. Z jeho prohlášení však není ani v nejmenším patrné, z jakých zdrojů prostředky na tyto výdaje čerpá. Vzhledem k tomu, že povinností účastníka žádajícího o osvobození od soudních poplatků či o ustanovení zástupce z řad advokátů je prokázat nanejvýš věrohodně celkové majetkové a osobní poměry, resp. prokázat, že tyto poměry jsou natolik neuspokojivé, že žadatel splňuje podmínky pro některé z těchto opatření, a žalobce tak zjevně neučinil, nezbývá odvolacímu soudu než konstatovat, že u žalobce nelze shledat splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků, které je první a základní podmínkou také pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu § 30 odst. 1 a 2 o.s.ř. 5. Odvolací soud se ovšem ztotožňuje se soudem prvního stupně i v jeho názoru na sudičský a obstrukční charakter žalobcova chování. Stejně jako v řadě svých předchozích rozhodnutí ve věcech zahájených k návrhu Bohuslava Veselého, i v tomto případě odvolací soud konstatuje, že žalobce zahlcuje nejen Obvodní soud pro Prahu 2, ale i Městský soud v Praze početnými vesměs neúspěšnými podáními, jejichž počet se pohybuje v řádu několika set. Takový postup je nutno kvalifikovat jako svévolné uplatňování práva. V tomto smyslu se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud ČR (např. III. ÚS 480/2006 a III. ÚS 2791/2008), který v odůvodnění svých rozhodnutí zdůraznil, že je s podivem, že za této situace žalobce očekává, že podáváním žádostí o osvobození od soudních poplatků přenese takto vznikající náklady na stát, resp. daňové poplatníky, nebo na jiné účastníky jím vyvolaných sporů. Odvolací soud se s takto vysloveným názorem Ústavního soudu plně ztotožňuje (což platí i pro jeho opakované žádosti o bezplatné ustanovování zástupců z řad advokátů). 6. Na základě shora uvedené argumentace odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně, jenž žádost žalobce o ustanovení zástupce pro toto řízení zamítl, rozhodl přiléhavě, a odvolací soud proto také jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§238 odst. 1 písm. j) o.s.ř. Praha 6. března 2018 JUDr. Irena Nosková v. r. předsedkyně senátu