USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. JUDr. Zoji Dvořákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci žalobce: B. V., bytem Č., V., proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 2 650 000 Kč, k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. prosince 2017, čj. 15 C 41/2015 – 73, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Usnesením označeným v záhlaví soud prvního stupně zastavil řízení o návrzích žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto řízení ze dnů 14.2, 29.8., 5.10. a 29.10. 2017. Podle odůvodnění soud s odkazem na ust. § 159a odst. 4 o.s.ř. uzavřel, že o předchozí žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro toto řízení bylo již pravomocně rozhodnuto, a to usnesením tamního soudu ze dne 1.6.2015, jež ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze nabylo dne 29.7.2015 právní moci a kterým byla žádost žalobce zamítnuta. V opakovaně podaných žádostech, k nimž nedoložil ani potvrzení o osobních a majetkových poměrech, žalobce netvrdí, že by v mezidobí došlo k podstatné změně jeho poměrů a neuvádí ani žádné nové skutečnosti. Proto je podle názoru soudu prvního stupně třeba považovat věc žádosti o ustanovení zástupce žalobci pro toto řízení za pravomocně rozhodnutou, a tato brání dle shora citovaného ustanovení novému projednání totožné věci. 2. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání, v němž vyjádřil požadavek na změnu rozhodnutí v tom směru, že se řízení o jeho návrzích a ustanovení zástupce nezastavují. Namítl podjatost senátů 11,13,15,16,17,28,29,35,51,54,58,62,64,68,69,70 a 72 Co Městského soudu v Praze a konstatoval, že soudci a asistenti soudců se omezují na napadání a urážení jeho osoby, upozornil na stupňující se bolševickou aroganci a krytí zločinů komunismu, jež na něm byly spáchány, zmínil se o stalinských represích vůči jeho osobě a o koordinovaném zločinném spolčení a uvedl, že za tohoto stavu je ČR povinna zajistit odstranění následků tohoto protiústavního jednání na své náklady. V závěru ještě dodal, že na stalinském systému se podílí podstatná část soudců OS Praha 2, jakož i senáty MS Praha. 3. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně nevyjádřil, nebyl k tomu ostatně soudem prvního stupně ani vyzýván. 4. Ačkoli odvolání žalobce neobsahovalo v podstatě žádné věcné argumenty, z nichž by bylo lze dovodit konkrétní námitky, jež má žalobce proti správnosti prvoinstančního rozhodnutí, přezkoumal přesto odvolací soud z podnětu jím podaného opravného prostředku napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo /§ 212,§ 212a o.s.ř./, neboť jde o odvolání proti usnesení procesní povahy, na něž zákon neklade takové formální a obsahové požadavky jako na opravný prostředek směřující proti rozhodnutí o věci samé. Aniž nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř./, a dospěl však k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za opodstatněné. 5. Na základě ustanovení § 103, § 159a odst. 4, § 167 odst. 2 a § 104 odst. 1 o.s.ř. je zřejmé, že po pravomocném rozhodnutí o určité věci (a nejde jenom o rozhodnutí meritorní - § 159a odst. 4 o.s.ř., nýbrž analogicky také o usnesení procesní povahy - § 167 odst. 2 o.s.ř.), nelze takovou věc projednat a rozhodnout o ní znovu pro překážku rei iudicatae (překážku věci pravomocně rozhodnuté). V daném případě bylo o žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro toto řízení dle § 30 odst. 1,2 o.s.ř. rozhodnuto pravomocně již usnesením soudu prvního stupně (Obvodního soudu pro Prahu 2) ze dne 4.12.2015, č.j. 15 C 41/2015 – 36 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29.4.2016, č.j. 70 Co 178/2016 – 42. Ve svých dalších žádostech o ustanovení zástupce pro řízení, jež byly žalobcem postupně podávány, resp. zakomponovány do jiných procesních podání, žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, jež by svědčily o jakékoli změně skutkového stavu, tedy o jakékoli podstatnější změně jeho osobních, zdravotních, sociálních, majetkových a výdělkových poměrů, oproti době, kdy bylo rozhodováno o jeho předchozí žádosti, a ve shodě se soudem prvního stupně je tak nutno konstatovat, že projednání nových žádostí žalobce o ustanovení zástupce pro toto řízení dle § 30 odst. 1 o.s.ř. skutečně brání překážka věci pravomocně rozsouzené, jež je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (§ 103 o.s.ř.). Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud za této situace řízení o všech dosud podaných následných žádostech o ustanovení zástupce pro toto řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil, a odvolací soud proto jeho správné rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí dovolání není přípustné ( § 238 odst.1 písm. j/ o.s.ř.). V Praze dne 14. března 2018 JUDr. Irena Nosková v. r. předsedkyně senátu