č. j. 9A 18/2017 - 63                        ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY  Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a Mgr. Martina Lachmanna v právní věci žalobce:  R. P., bytem M., E. I., S. zastoupen JUDr. Ing. Mgr. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem sídlem Pařížská 68/9, Praha 1 proti žalované:  Česká inspekce životního prostředí,    sídlem Na Břehu 267/1a, Praha 9 o žalobách na ochranu proti nečinnosti žalované  takto:  I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění I.                 Předmět řízení 1. Žalobce se žalobami podanými u Městského soudu v Praze vedenými pod spisovými značkami 9A 18/2017 a 9A 19/2017 domáhal ochrany proti nečinnosti žalované, kterou spatřoval v tom, že žalovaná odmítla pokračovat ve správních řízeních a vydat rozhodnutí ve věci pořádkových pokut uložených žalobci 2 rozhodnutími - příkazy České inspekce životního prostředí - Oblastního inspektorátu Ostrava ze dne 26. 3. 2013 (ve výši 20 000 Kč) a ze dne 20. 5. 2013 (ve výši 50 000 Kč). Namítal, že žalovaná odmítla vydat rozhodnutí poté, kdy žalobce dne 18. 7. 2016 podal proti každému z uvedených příkazů odpor a tím dle ustanovení § 150 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu (dále jen správní řád) byly tyto příkazy zrušeny. 2. Městský soud v Praze vzhledem k tomu, že obě žaloby i namítaný postup žalované spolu skutkově souvisejí a jsou stiženy shodnou argumentací účastníků řízení, tato řízení při jednání spojil ke společnému projednání a rozhodnutí pod sp. zn. 9A 18/2017. II.               Žaloba 3. Žalobce v podané žalobě uvedl, že žalovaná odmítla pokračovat v řízení, protože žalobci dne 16. 8. 2016 v přípise sdělila, že příkazy považuje za doručené na adresu žalobce, která souvisí s jeho podnikatelskou činností, a tyto příkazy tak považuje za pravomocné. Dle žalované příkaz ze dne 26. 3. 2013 znějící na částku 20 000 Kč nabyl právní moci dne 18. 4. 2013 a příkaz ze dne 20. 5. 2013 znějící na částku 50 000 Kč nabyl právní moci dne 15. 6. 2013. Žalovaná zaujala stanovisko, že řízení o opravném prostředku není vedeno proto, že opravné prostředky – odpory nebyly proti uvedeným příkazům podány v zákonné lhůtě. 4. Žalobce namítal, že žalovaná tak postupuje nezákonně v rozporu s ustanovením § 150 odst. 3 správního řádu a ustanovením § 2 odst. 1 správního řádu, když po podání odporů nepokračuje v řízeních a zůstává nečinná. S ohledem na nečinnost žalované žalobce podal k nadřízenému správnímu orgánu žalované - Ministerstvu životního prostředí dne 14. 10. 2016 v obou případech žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti podle ustanovení § 80 odst. 3 správního řádu, avšak ministerstvo žalobci v přípise ze dne 1. 11. 2016 sdělilo, že příkazy považuje za doručené a pravomocné v souladu s ustanovením § 20 odst. 1 správního řádu a nejedná o nečinnost. 5. Žalobce za zásadně spornou vymezil otázku, zda byly příkazy žalované žalobci řádně doručeny dle příslušných procesních předpisů s tím, že se neztotožňuje s názorem žalované, že příkazy byly řádně doručeny na adresu žalobce, která souvisí s jeho podnikatelskou činností. Dle přesvědčení žalobce pochybení žalované při doručování příkazů mělo přímý vliv na okamžik běhu lhůty pro podání obou odporů proti těmto příkazům. 6. Žalobce v podané žalobě rekapituluje, že si žalovaná při doručování příkazu počínala následovně. a)      Nejdříve se pokoušela příkaz doručit žalobci na adresu jeho trvalého pobytu, a to D. M., P. K. Zásilka se vrátila žalovanému zpět s odůvodněním, že adresát je na uvedené adrese neznámý. b)      Poté se žalovaná pokoušela doručit příkaz na adresu J. P., N. B. Zásilku provozovatel poštovních služeb dne 24. 4. 2013 vhodil po skončení úložní lhůty do schránky. c)      Následně se žalovaný pokoušel zásilku doručit na adresu společnosti Capital Group SERVICE s.r.o., kdy tato zásilka byla dne 10. 4. 2013 převzata osobou odlišnou od žalobce. Tuto adresu společnosti považuje žalovaná za adresu, která souvisí s podnikatelskou činností žalobce. 7. Žalobce však namítá, že z vydaných příkazů je zřejmé, že příkazy mají postihovat žalobce jako fyzickou osobu nepodnikající, což konstatoval i nadřízený správní orgán ve svém sdělení ze dne 1. 11. 2016, když uvedl, že žalobci bylo doručováno jako fyzické osobě, která způsobila, že kontrolovaná osoba nesplnila povinnost v ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 552/1991 Sb. o státní kontrole, tedy nikoliv jako fyzické osobě podnikající. Žalobce namítá, že právní základ fyzické podnikající osoby lze nalézt v ustanovení § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který stanoví, že podnikatelem je ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským či obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Výkon funkce jednatele nelze v žádném případě považovat za podnikání ve smyslu citovaného ustanovení občanského zákoníku, a proto nelze slučovat výkon funkce jednatele s fyzickou osobou podnikající. Žalobce poukázal na to, že v této záležitosti se také vyjádřil Nejvyšší správní soud ve rozsudku č.j. 3 Ads 100/2013-42. 8. Žalobce je toho názoru, že vydané příkazy na pořádkové pokuty jsou svou formou rozhodnutím, které se vydává ve zkráceném správním řízení, a žalovaná měla povinnost příkazy doručit žalobci dle ustanovení § 19 odst. 4 ve spojení s ustanovením § 72 odst. 1 a § 150 odst. 3 správního řádu do vlastních rukou žalobce. Měla tak učinit postupem podle ustanovení § 20 odst. 1 správního řádu postupně na adresu pro doručování, na adresu evidovanou v informačním systému obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, na adresu jejího trvalého pobytu nebo na elektronickou adresu. Ze správního spisu nevyplývá žádná okolnost, že by žalobce výslovně požádal žalovanou, aby mu písemnosti doručovala na adresu pro doručování ve smyslu § 19 odst. 3 správního řádu ve spojení s § 20 odst. 1 správního řádu nebo že by písemnou plnou mocí zmocnil jinou osobu ve smyslu § 20 odst. 2 správního řádu. Také platí, že dle ustanovení § 20 odst. 4 správního řádu nelze písemnost doručovanou do vlastních rukou doručit vložením do adresátovy domovní schránky nebo na jiné vhodné místo. Žalobce odmítá i doručení dle § 20 odst. 1 na jakékoli místo, kde adresát bude zastižen, neboť za takové místo nelze považovat doručení příkazů na adresu uvedené společnosti, jelikož žalobce na tomto místě nebyl v okamžiku o pokusu o doručení fyzicky přítomen, tedy nebyl zastižen. 9. Na základě uvedeného je žalobce toho názoru, že příkazy byly žalovanou doručovány v rozporu s ustanovením správního řádu, a proto nemohly nabýt právní moci. Po podání odporů proti příkazům byla žalovaná povinna pokračovat v řízení a vydat nová rozhodnutí ve věci. 10. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud uložil žalované povinnost pokračovat v řízení a v soudem uložené přiměřené lhůtě vydat rozhodnutí. III.            Vyjádření žalované 11. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě uvedla, že žalobci byly uloženy pokuty ve výši 20 000 Kč a 50 000 Kč za neposkytnutí součinnosti při provádění státní kontroly ve společnosti Capital Group SERVICE s.r.o. a to tím, že nezajistil, aby tato společnost ve stanovených lhůtách sdělila inspekčním orgánům všechny požadované informace a předložila všechny požadované dokumenty. 12. Žalovaná dále uvedla, že proti příkazům podal žalobce dne 25. 4. 2016 podněty k provedení přezkumného řízení dle § 94 správního řádu, na které reagovalo ministerstvo jako nadřízený orgán žalované sdělením, že přezkumné řízení nelze zahájit, neboť ve smyslu § 96 odst. 1 správního řádu uběhla prekluzivní lhůta. Žalovaná odkázala na to, že v tomto sdělení se ministerstvo zabývalo problematikou doručování písemností z hlediska platné právní úpravy a shledalo předmětné příkazy za doručené v souladu s ustanovením § 20 odst. 5 správního řádu, když tyto byly doručeny na adresu související s podnikatelskou činností žalobce. V tomto směru byl žalobce i informován žalovanou přípisem ze dne 16. 8. 2016. Příkazy považovalo za doručené i ministerstvo ve svém sdělení k uplatnění opatření proti nečinnosti, kterým se žalobce domáhal zjednání nápravy u nadřízeného správního orgánu. 13. Žalovaná konstatovala, že je vázána názorem nadřízeného správního orgánu, který se zabýval problematikou doručování písemností žalobci opětovně. Nejprve při podnětu žalobce k provedení přezkumu a následně při posuzování jeho žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti. V obou případech nadřízený správní orgán dovodil, že příkaz byl doručen v souladu s právními předpisy a nabyl právní moci. Žalovaná tedy sdílí názor ministerstva, že žalobci bylo doručováno ve věcech podnikání z titulu jeho funkce jednatele kontrolované společnosti. Řízení o uložení pokut tak byla pravomocně ukončena a ve věci nelze dovodit nečinnost. 14. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud podanou žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV.           Jednání před soudem 15. Při jednání před soudem zástupci účastníků řízení setrvali na svých stanoviscích ohledně doručování předmětných příkazů. 16. Soud provedl důkaz listinou, a to výpisem z Technologického centra Ministerstva vnitra České republiky, z jehož databáze vyplývají informace o osobě žalobce a adresách jeho pobytu v průběhu času. Z této evidence obyvatel vyplývá, že žalobce měl v době, kdy byly předmětné příkazy doručovány, tj. od března do června 2013 platný trvalý pobyt na adrese J. P., B., K. Tento pobyt je evidován od 9. 1. 2012 do 7. 9. 2016. Dále soud provedl důkaz listinami, jimiž je protokol o kontrolním zjištění ze dne 3. 7. 2013 č. j. ČIŽP/49/OOL/1211648.023/13/VDB a dílčí protokol o průběhu kontroly ze dne 6. 9. 2012 č. j. ČIŽP/49/OOL/1118037.019/12/VDB České inspekce životního prostředí, z nichž pořádkové pokuty vzešly, v nichž je žalobce jako účastník kontroly uveden s místem trvalého pobytu dle obchodního rejstříku D. M., P. K., avšak také s místem skutečného trvalého pobytu (i místa doručování) na adrese J. P., B. V.              Posouzení věcí městským soudem 17. Pro posouzení, zda jsou žalobní námitky o nečinnosti žalované oprávněné, je nejprve třeba vymezit, co je považováno za nečinnost správního orgánu. 18. Podle § 79 odst. 2 s.ř.s. žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení. 19. Podle § 81 odst. 2 s.ř.s. je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. 20. Uvedená právní úprava poskytuje soudní ochranu proti nečinnosti správního orgánu tím, že soud uloží správnímu orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Rozhodnutím, které má správní orgán vydat, se rozumí úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva osoby v konkrétním případě, tzn., že ochrana proti nečinnosti musí směřovat k vydání individuálního správního aktu v meritu věci. Správní orgán je nečinný ve smyslu uvedené ochrany dané soudním řádem správním, pokud nekoná, přestože mu toto zákon ukládá, tedy pokud zákon stanoví jeho pravomoc a povinnost vydat určité rozhodnutí v meritu věci a správní orgán toto nečiní. Z tohoto pohledu tedy bylo namístě posoudit důvodnost nebo nedůvodnost podané žaloby a soud přitom vycházel jak z tvrzení žalobkyně a jí předložených dokladů, tak i z obsahu správních spisů žalovaného. 21. Zásadním důvodem, pro který soud neshledal povinnosti žalované znovu rozhodnout o sankční odpovědnosti žalobce, je nedostatek procesních podmínek a tím i pravomoci žalované vydat požadovaná rozhodnutí. Je tomu tak proto, že skutečně stěžejní otázkou, mající vliv na posouzení povinnosti žalované, bylo posouzení, zda předmětné příkazy byly řádně doručeny podle příslušných procesních předpisů a soud zjistil, že tomu tak bylo a že žalobci marně uplynula zákonná lhůta pro podání opravných prostředků. V souzené věci byla vedena správní řízení, v nichž bylo rozhodnuto o sankční odpovědnosti žalobce, a byly mu uloženy pořádkové pokuty formou vydaných příkazů dle § 150 správního řádu. Doručování těchto příkazů jako správních rozhodnutí o povinnosti žalobce vydaných podle správního řádu tedy podléhalo příslušným ustanovení správního řádu o doručování. Protože stěžejní námitkou podaných žalob je, že vydané příkazy nenabyly právní moci, neboť nebyl dodržen zákonný postup doručování těchto rozhodnutí zakotvených ve správním řádu, soud vyšel ze skutkových okolností doručování, které vyplynuly ze správního spisu. 22. Předmětné příkazy žalobce byly vydány dne 26. 3. 2013 a dne 20. 5. 2013 a doručovány byly žalobci způsoby, které sám žalobce uvádí v podané žalobě, avšak dle skutkových okolností případu je nezbytné tyto způsoby doručení osvětlit a zčásti tvrzení žalobce o nich zkorigovat. 23. Z dokladů o doručování založených k vydanému příkazu ze dne 26. 3. 2013 znějícímu na pořádkovou pokutu ve výši 20 000 Kč vyplývá, že tento příkaz byl žalobci doručován nejprve na adresu D. M., P. K., kterou má žalobce jako jednatel společnosti uvedenou v obchodním rejstříku. Po uložení zásilky dne 11. 4. 2013 a nevyzvednutí zásilky žalobcem a jejím vložení do schránky dne 24. 4. 2013, byl příkaz doručován žalobci do vlastních rukou na adresu společnosti Capital group SERVICE s.r.o. Čs. Armády 133, Bohumín-Nový Bohumín a byl převzat osobou označenou jako příjemce. Potřetí byl tento příkaz doručován žalobci do vlastních rukou na adresu J. P., N. B. Tato zásilka byla uložena u pošty dne 11. 4. 2013, žalobci byla zanechána výzva a poučení k vyzvednutí písemnosti. Až po nevyzvednutí této zásilky byla zásilka vložena do schránky dne 24. 4. 2013. 24. Z dokladů o doručování založených k vydanému příkazu ze dne 20. 5. 2013 znějícímu na pořádkovou pokutu ve výši 50 000 Kč vyplývá, že tento příkaz byl rovněž doručován do vlastních rukou žalobce, nejprve na adresu D. M., P. K., kterou má žalobce jako jednatel společnosti uvedenou v obchodním rejstříku. Po zjištění, že zásilka byla poštou vrácena s tím, že žalobce je na uvedené adrese neznámý, bylo žalobci doručováno dne 28. 5. 2013 do vlastních rukou na adresu společnosti Capital group SERVICE s.r.o., Čs. Armády 133, Bohumín-Nový Bohumín s uložením u pošty, po jejím nevyzvednutí byla zásilka vložena do schránky dne 10. 6. 2013. Následně byl tento příkaz doručován žalobci do vlastních rukou ještě dne 29. 5. 2013 na adresu J. P., N. B. Tato zásilka byla rovněž uložena u pošty dne 29. 5. 2013 s výzvou a poučením o vyzvednutí písemnosti, po nevyzvednutí písemnosti žalobcem byla zásilka vložena do schránky dne 11. 6. 2013. 25. Z uvedených dokladů a zjištění soudu dokazováním při ústním jednání je zřejmé, že příkazy byly žalobci doručeny v souladu s ustanoveními správního řádu o doručování. Podle § 19 odst. 1 zákona o státní kontrole ve znění aplikovaném na rozhodnou dobu jednání žalobce fyzické osobě, která způsobila, že kontrolovaná osoba nesplnila povinnost podle § 14 tohoto zákona, může kontrolní orgán uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč. Podle § 19 odst. 3 správního řádu ve znění v rozhodné době nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu. Podle § 20 odst. 1 správního řádu ve znění v rozhodné době fyzické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu. Podle § 20 odst. 5 správního řádu ve znění v rozhodné době při doručování písemnosti, která souvisí s podnikatelskou činností fyzické osoby a která je doručována na adresu místa podnikání, se postupuje obdobně podle § 21 (doručování právnické osobě). 26. Soud před vlastním posouzením způsobu doručení dle správního řádu přisvědčuje žalobci v tom, že v dané věci je třeba za řádné doručení příkazů považovat doručení příkazů do vlastních rukou žalobce jako fyzické osoby, nikoliv způsobem dle § 20 odst. 5 správního řádu na adresu žalobce v místě jeho podnikání. Správní soudy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 3 Ads 100/2013) již judikovaly, že doručování fyzické osobě a podnikající fyzické osobě je rozdíl, který musí správní orgány respektovat. Dle zákona by měl správní orgán doručovat pouze na adresu, která odpovídá roli osoby v dané věci. V posuzovaném případě žalobce vystupoval dle § 19 odst. 1 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole v roli fyzické osoby, která způsobila, že kontrolovaná osoba (společnost Capital Group SERVICE s.r.o.) nesplnila povinnost dle § 14 cit. zákona. Předmětnými příkazy nebyly pořádkové pokuty uloženy podnikající osobě, sankcionované jednání žalobce ani nesouviselo s jeho podnikatelskou činností, nýbrž naplňovalo skutkovou podstatu jednání fyzické osoby, které souviselo s podnikatelskou činností společnosti Capital Group SERVICE, s.r.o., jejímž byl žalobce společníkem a jednatelem. Příkazy tedy měly být žalobci doručovány jako fyzické osobě. 27. Uvedené pochybení žalované v právním náhledu na to, jak byly předmětné příkazy žalobci doručovány, však nemění nic na závěrech žalované o tom, že předmětné příkazy byly žalobci řádně doručeny i jiným zákonným způsobem a nabyly tak právní moci již v r. 2013. Bylo totiž nezbytné zkoumat, zda i přes neúčinné doručování žalobci na adresu společnosti Capital Group SERVICE, s.r.o. byla splněna podstatná - materiální funkce doručení, tedy zda se předmětné příkazy dostaly do rukou adresáta i jiným způsobem doručení, skutkově, ale i právně zaručujícím, že se s písemnostmi skutečně seznámil, respektive se mohl a měl seznámit. Pochybení ve způsobu doručování žalobci na adresu společnosti, v níž byl jednatelem neznamená, že mu vůbec příkazy doručeny nebyly. 28. Žalobce sám v podané žalobě poukazuje na to, že žalovaná měla žalobci doručovat do vlastních rukou postupem podle § 20 odst. 1 správního řádu, tedy postupně a v pořadí na místa doručování v citovaném ustanovení uvedená. To znamená, že nejprve bylo možné doručovat na adresu pro doručování dle požadavku žalobce nebo na sdělenou elektronickou adresu. Neměla-li žalovaná od žalobce k dispozici takový údaj a žalobce v podané žalobě sám tvrdí, že ve správním spise neexistuje doklad o výslovné žádosti žalobce doručovat mu na určitou adresu, pak žalovaná nepochybila, pokud ve smyslu § 20 odst. 1 správního řádu předmětné příkazy (vedle nesprávného doručování do sídla společnosti Capital Group SERVICES s.r.o.) doručovala také žalobci do vlastních rukou na adresu J. P., N. B. Tato adresa byla dle provedeného dokazování před soudem (výpisem z evidence obyvatel a kontrolními protokoly) prokazatelně zjištěna jako adresa trvalého pobytu žalobce evidovaná v informačním systému evidence obyvatel a byla také místem, na které žalovaná doručovala prostřednictvím provozovatele poštovních služeb v souladu s § 20 odst. 1 správního řádu. Tuto adresu ostatně žalobce sám uvedl také jako adresu jeho skutečného pobytu již dne 6. 9. 2012 do dílčího protokolu o průběhu kontroly a posléze dne 3. 7. 2013 i jako adresu pro doručování do protokolu o kontrolním zjištění, jimž soud při jednání provedl dokazování. 29. K uvedené adrese jeho skutečného trvalého pobytu v rozhodné době žalobce v podané žalobě uvedl, že provozovatel poštovních služeb tyto zásilky vložil po skončení úložní doby do schránky a namítal, že dle § 20 odst. 4 správního řádu, písemnost, která se doručuje do vlastních rukou, nelze vložit do domovní schránky. Toto tvrzení sice žalobce dovozuje z výkladu ust. § 24 odst. 1 správního řádu a contrario, podle kterého písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou nebo jejíž doručení nemá být potvrzeno příjemcem, lze doručit vložením písemnosti do adresátovy domovní schránky, nicméně toto uvádí nadbytečně, neboť je nepochybné a nikdo nesporuje, že předmětné příkazy byly doručovány do vlastních rukou a tedy jejich doručení vložením do schránky je vyloučeno Tato skutečnost není z hlediska účinného doručení zásilky do vlastních rukou uložením u pošty relevantní a má pro adresáta jen informační charakter. Podstatné je, že v dané věci byly příkazy řádně doručovány na adresu trvalého pobytu žalobce a protože nebyly žalobcem k výzvě a poučení pošty vyzvednuty, byly ve smyslu § 23 a § 24 odst. 1 správního řádu doručeny uložením. 30. Podle § 23 správního řádu nebyl-li v případě doručování podle § 20 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20, písemnost se uloží. 31. Podle § 24 odst. 1 správního řádu jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty 32. Z průběhu doručování příkazů žalobci vyplývá, že žalobce si v řízení před žalovanou předmětné zásilky v úložní době nevyzvedl, přičemž ani v podané žalobě neuvádí žádné relevantní důvody k tomu, proč se tak stalo. Proto soud jen obecně konstatuje, že není obecnou povinností správního orgánu před zahájením doručování ověřovat, zda se adresát písemnosti bude v době doručování v daném místě skutečně zdržovat či nikoliv. Naopak je na adresátu písemnosti – pokud ví, že se po určitou dobu nebude v místě doručování zdržovat – aby si v takovém případě zařídil vyzvedávání důležitých zásilek. 33. Zákon v ust. § 24 odst. 1 správního řádu předvídá doručování tzv. právní domněnkou, resp. fikcí, což je konstrukce užívaná v právu, jíž se za určitých okolností v zájmu právní jistoty presumuje (předpokládá) právní skutečnost, o níž není jisto, zda nastala. Primárním smyslem institutu fikce doručení je, aby se účastníci řízení nevyhýbali doručování písemností a správní řízení se neprodlužovalo. Oproti tomu zákon v ust. § 24 odst. 2 správního řádu konstruje  překážky při doručování, aby fikce doručení při nepředvídatelných životních událostech nevyvolávala nepřiměřeně tvrdé, až nespravedlivé právní následky, tj. zejména ztrátu lhůty. Rozhodující však vždy bude, zda byl důvod nepřítomnosti účastníka řízení vážný či nikoliv, a zda nastal bez jeho zavinění. K tomu srov. např. rozsudky nejvyššího správního soudu č.j. NSS č.j. 10 As 266/2016, čj. 7 As 208/2015-48). 34. Soud uvedené konstatuje jen pro doplnění, protože žalobce žádné vážné důvody pro nevyzvednutí předmětných zásilek netvrdí a v tomto směru k důvodům, pro které si nepřebíral poštu na relevantní adrese, neunesl důkazní břemeno. 35. Na základě shora uvedených skutečností městský soud nepovažoval za relevantní a důvodná tvrzení žalobce, že žalovaná předmětné příkazy doručovala na nesprávnou adresu žalobce jako podnikající fyzické osoby a že je na adresu trvalého bydliště doručovala do vlastních rukou nesprávně vhozením do domovní schránky. 36. Žalobce opravné prostředky proti uvedeným příkazům, doručeným uložením u pošty – odpory podal až dne 18. 7. 2016 (datovány jsou dnem 13. 7. 2016), tedy v době, když již dle § 150 odst. 3 správního řádu dávno od doručení příkazů fikcí uplynula 8denní lhůta pro podání tohoto typu opravného prostředku, který, je-li podán v zákonné lhůtě, způsobuje zrušení příkazů, pokračování v řízení a povinnost správního orgánu vydat rozhodnutí. 37. Ze shora uvedených důvodů Městský soud v Praze neshledal, že by správní orgán byl po doručování příkazů žalobci nečinný, neboť nebyly dány procesní podmínky pro pokračování v řízení a žalovaná neměla povinnost ve věcech znovu vydat rozhodnutí. 38. Z uvedených důvodů Městský soud v Praze podané žaloby jako nedůvodné dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. 39. Výrok o nákladech řízení je dán ustanovení § 60 odst. 1 s.ř..s, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované žádné náklady nad rámec běžné činnosti v tomto řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     Praha 6. června 2018   JUDr. Naděžda Řeháková v. r. předsedkyně senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje V. B.