č. j. 11 A 138/2018 – 55   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové                      a soudkyň JUDr. Jitky Hroudové a JUDr. Ivety Postulkové v právní věci   žalobce:  D. K., nar. X,    bytem X,     zastoupeného Mgr. Ondřejem Múkou, advokátem              sídlem Praha 2 – Nové Město, Vyšehradská 423/27 proti  žalovanému:  Finanční arbitr    sídlem Praha 1 – Nové Město, Legerova 1581/69   v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného,    t a k t o :   I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :   1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného povinného subjektu ve věci vedené pod sp. zn. FA/ZP/40/2017. 2. Žalobce uvedl, že podal dne 10. 1. 2017 návrh na zahájení řízení před žalovaným, kterým uplatnil nárok vyplývající z pojistné smlouvy č. 3794357416 proti společnosti Česká pojišťovna, a.s., uzavřené dne 6. 8. 2013. Žalovaný dne 12. 1. 2017 zahájil řízení a vyzval žalobce k odstranění nedostatků návrhu na zahájení řízení, což žalobci oznámil oznámením o zahájení řízení ze dne 13. 3. 2017. Žalobce odstranil nedostatky návrhu dne 10. 4. 2017. Dále žalovaný žalobce znovu vyzval k odstranění nedostatků výzvou ze dne 12. 6. 2017, žalobce doplnil návrh vyjádřením ze dne 27. 6. 2017. Následně zůstal žalovaný vůči žalobci zcela nečinný, poslední úkon vůči žalobci byl učiněn dne 12. 6. 2017 a žalovaný tak byl nečinný po dobu více než 9 měsíců. Proto žalobce dne 6. 4. 2018 vyzval žalovaného k odstranění nečinnosti podle § 80 správního řádu, k čemuž se žalovaný vyjádřil sdělením ze dne 23. 4. 2018 a nadále zůstal nečinný až do dne podání žaloby. 3. Žalobce s odkazem na ustanovení § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi uvedl, že je mu známo, že žalovaný nemá zákonem stanovenou konkrétní lhůtu pro shromáždění podkladů pro rozhodnutí, avšak měl by rozhodnout bez zbytečného odkladu, aktivně ve věci konat a aktivně obstarávat podklady pro vydání nálezu. Neuvedení lhůty naopak na žalovaného klade zvýšené nároky, aby aktivně obstaral spisovou dokumentaci a činil úkony v řízení v přiměřené lhůtě. Zdůraznil, že několikaměsíční nečinnost žalovaného nelze považovat za aktivní jednání směřující k rozhodnutí věci bez zbytečného odkladu. 4. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě se žalobou nesouhlasil, a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. Podáním ze dne 17. 1. 2019 sdělil žalovaný soudu, že v řízení vedeném na návrh žalobce vydal dne 16. 1. 2019 nález č.j. FA/SR/ZP/40/2017-13. Protože ve věci již rozhodl, navrhl, aby soud žalobu svým rozhodnutím odmítl nebo zamítl a žalobci nepřiznal náhradu jím požadovaných nákladů řízení. 6. Dne 2.5.2019 vyzval soud zástupce žalobce ke sdělení, zda žalobce za této situace na podané žalobě trvá. Žalobce ani ve stanovené lhůtě, ani později, na výzvu nereagoval. 7. Z připojeného nálezu finančního arbitra soud zjistil, že příslušný Finanční arbitr rozhodl dne             16. 1. 2019 pod č.j. FA/SR/ZP/40/2017-13 tak, že instituce Česká pojišťovna je povinna žalobci zaplatit částku ve výši 15.225 Kč s tím, že ve zbývající části byl návrh žalobce zamítnut.           Výrokem číslo III. uložil České pojišťovně uhradit podle § 17a zákona o finančním arbitrovi sankci ve výši 15 000 Kč do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto nálezu. 8. Ze správního spisu pak vyplývá, že proti tomuto nálezu podal jak žalobce, tak pojišťovna námitky, o kterých rozhodl žalovaný usnesením ze dne 17. 4. 2019 tak, že řízení zastavil, protože návrh je nepřípustný, když a) spor nenáleží do působnosti finančního arbitra a za b) ve věci samé probíhá řízení před soudem. 9. Řízení o žalobách na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je upraveno v ustanoveních § 76 až § 81 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). V těchto ustanoveních jsou stanoveny podmínky pro podání žaloby, náležitosti žaloby            a možný způsob rozhodnutí soudem. V případech, kdy se soud zabývá otázkou důvodnosti žaloby z hlediska věcného, pak z ustanovení § 81 odst. 1 s.ř.s. vyplývá, že soud rozhoduje                  na základě skutkového stavu, zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Podle § 81 odst. 2 s.ř.s. soud v případě, je-li návrh důvodný, uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. Podle § 81 odst. 3 s.ř.s. soud žalobu zamítne, není-li důvodná. 10. Z ustanovení § 81 odst. 2 a odst. 3 s.ř.s. vyplývá, že v případě věcného posuzování žaloby může soud rozhodnout rozsudkem buď tak, že uloží správnímu orgánu vydat rozhodnutí nebo osvědčení se stanovením přiměřené lhůty nebo tak, že žalobu zamítne. Zamítnutí žaloby je vázáno na nedůvodnost podané žaloby. Žalobu je nutno považovat za nedůvodnou také tehdy, bylo-li rozhodnutí nebo osvědčení do doby, než soud ve věci rozhodl, již správním orgánem vydáno. Tomuto výkladu svědčí i samotné znění ustanovení § 81 odst. 2 a odst. 3 s.ř.s., ze kterých vyplývá, že jiný způsob rozhodnutí, je-li rozhodováno ve věci samé, soudu nepřísluší. Soud tedy buď může uložit správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení, anebo musí žalobu zamítnout. V případě, že rozhodnutí nebo osvědčení v mezidobí správní orgán vydal, je pojmově vyloučeno, aby mu soud rozsudkem uložil toto rozhodnutí vydat a stanovil mu k tomu přiměřenou lhůtu, neboť rozhodnutí bylo již správním orgánem vydáno. Pak nezbývá, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Ochrana práv žalobce spočívá v přijetí rozsudku, kterým by soud uložil správnímu orgánu zjednat nápravu, tedy vydat rozhodnutí nebo osvědčení.             Účelem žaloby na ochranu proti nečinnosti není konstatování, zda k nečinnosti správního orgánu došlo či nikoliv. 11. Vzhledem k tomu, že ze správního spisu vyplývá, že o návrhu žalobce již bylo rozhodnuto, nelze žalovanému uložit, aby vydal žalobcem požadovaný nález ve věci vedené pod sp. zn. FA/ZP/40/2017. Usnesení ze dne 17.4.2019 je nutno v této věci považovat ze meritorní rozhodnutí, neboť žalovaný tím dal najevo, že se věcí dále zabývat nebude. Nejde tedy o pouhé procesní rozhodnutí, jehož vydání by důvodem pro zamítnutí žaloby na ochranu proti nečinnosti být nemohlo.  Městský soud proto žalobu podle § 81 odst. 3 zamítl. 12. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci řízení k výzvě soudu nevyjádřili s takovýmto postupem výslovný nesouhlas a má se tedy za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili 13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněno stanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce neměl            ve věci úspěch a proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. 14. Pro úplnost soud uvádí, že se zabýval otázkou, zda plná moc, kterou žalobce udělil svému právnímu zástupci Mgr. Ondřeji Múkovi splňuje náležitosti a nabyla účinků, a dospěl k závěru,  že tomu tak je, neboť z uvedené plné moci je jednoznačně patrné k čemu žalobce svého právního zástupce, který je advokátem, zplnomocnil. Pokud v plné moci, kterou žalobce advokáta zplnomocnil ve věci uplatnění nevypořádaných práv vůči České spořitelně a.s. v podstatě ke všem souvisejícím jednáním bez omezení, není výslovně uvedeno zastupování dle soudního řádu správního, nelze z toho dle soudu dovodit, že by advokát žalobce před správními soudy zastupovat nemohl.   P o u č e n í :   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty                na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu              a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha 19. srpna 2019   JUDr. Hana Veberová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: M. V.