č. j. 13 Ad 6/2019‑ 35   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobkyně:  V. B.    bytem P.                                     zastoupená Pavlou Boučkovou, advokátkou                                     sídlem Kořenského 15, 150 00 Praha 5 proti žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení                                     sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5   o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 12. 2018 č.j. RN-815 811 0202-42091-IH    takto:   I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště pro Prahu a Střední Čechy ze dne 31. 12. 2018 č.j. RN-815 811 0202-42091-IH se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II.      Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3.900 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně Pavly Boučkové, advokátky.   Odůvodnění:   1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla námitky a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. R-7.11.2018-423/815 811 0202 ze dne 7. 11. 2018. Česká správa sociálního zabezpečení uvedeným rozhodnutím rozhodla o tom, že dle ust. § 56 odst. 1 písm. e) a ust. § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se žalobkyni snižuje od 8. 12. 2018 výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Podle posudku Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 10. 2018 již žalobkyně není podle ust. § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. invalidní pro invaliditu třetího stupně. Podle tohoto posudku byla žalobkyně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. uznána od 9. 10. 2018 invalidní pro invaliditu druhého stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla o 60 %. 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že s rozhodnutím žalované nesouhlasí. Poukázala na nesprávné právní posouzení a porušení zásad řádného hodnocení důkazů. 3. Ve vyjádření k žalobě žalovaná navrhla dle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. vyhotovení nového posudku u příslušné PK MPSV ČR. Dále mimo jiné uvedla, že rozhodnutí ponechává na výsledku dokazování a úvaze soudu. 4. Pokud jde o věc samotnou,  správní spis pak obsahuje pro danou věc mimo jiné tyto podstatné dokumenty: rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 11. 2018 č.j. R-7.11.2018-423/815 811 0202, námitky žalobkyně ze dne 29. 11. 2018, žalobou napadené rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště pro Prahu a Střední Čechy ze dne 31. 12. 2018 č.j. RN-815 811 0202-42091-IH. V soudním spise se pak nachází posudek posudkové komise MPSV ČR ze dne 16. 5. 2019 č.j.: 2019/864-PH. 5. Soud o posouzení zdravotního stavu žalobkyně požádal Posudkovou komisi MPSV ČR v Praze. Z posudku této komise ze dne 16. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zák. č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. 6. Při jednání konaném dne 2. 9. 2019 k závěrům posudku neměla připomínky ani žalobkyně resp. její zástupkyně a ani zástupkyně žalované. 7. Městský soud v Praze v rozsahu tvrzených důvodů nezákonnosti, jimiž je vázán, přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo, a uzavřel, že žaloba je důvodná. 8. Soud posoudil předmětnou věc takto: 9. Ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje 3 stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvýše o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně. 10. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občana pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.), avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.   V projednávaném případě soud v rámci přezkumu správnosti zjištění zdravotního stavu žalobkyně nechal vypracovat posudek Posudkovou komisí MPSV ČR v Praze. Posudková komise zasedajíc v řádném složení za přítomnosti odborného lékaře psychiatra podle povahy a charakteru zdravotního postižení žalobkyně, mimo jiné uvedla, že: „37 letá absolventka gymnázia a vyučená kuchařka, číšnice pracovala jako administrativní pracovnice, kuchařka, pomocná číšnice a v současné době jako pomocná pradlena (na 4 hodiny denně). Posuzovaná byla posuzována k výše uvedeným pracím. V roce 2007, 2009 byla posouzena plně invalidní pro paranoidní schizofrenii dle tehdejší platné legislativy. V roce 2013, 2015 a 2016 byla posouzena invalidní ve třetím stupni pro stejnou diagnózu. V roce 2018 byla posouzena invalidní ve druhém stupni, a to i v řízení o námitkách. V době rozhodné pro posouzení, tj. 31. 12. 2018 byla posuzovaná i nadále sledována pro chronickou paranoidní schizofrenii. V minulosti byla opakovaně hospitalizována, naposledy v roce 2009, poté byla léčena ambulantně. V důsledku dalšího zhoršení stavu (po datu vydání napadeného rozhodnutí) v 03-04/2019 absolvovala 5 týdenní hospitalizaci v psychiatrické nemoci. Dle nálezu ošetřujícího psychiatra cca 1x ročně docházelo ke zhoršení zdravotního stavu (relaps psychózy s paranoidní percepcí a úzkostně-depresivním syndromem), které si vyžádalo pracovní neschopnost. I mimo pracovní neschopnosti docházelo ke krátkodobým psychotickým dekompenzacím. Poslední reaktivní zhoršení v důsledku nejisté sociální situace bylo popsáno v lékařském nálezu z 02/2019 (po datu vydání napadeného rozhodnutí) s nutností hospitalizace od 14. 3. 2019 do 16. 4. 2019. Dle psychologického vyšetření byl v oblasti kognitivních funkcí výkon nevyrovnaný a kolísal od pásma průměru k pásmu podprůměru. Oslabena byla pozornost a paměťové schopnosti ve smyslu nižší kapacity pro učení se novému a potřeba delší časové dotace k učení. Vzhledem k susp. vyššímu premorbidnímu intelektu posuzovaná zvládala dobře fungovat v jasně strukturovaném a známém prostředí. Nicméně u posuzované přetrvávala závažná reziduální symptomatika a výkon některých denních aktivit byl podstatně narušen. Ostatní onemocnění uvedená v diagnostickém přehledu nebyla důvodem pro ztrátu pracovních schopností. K datu vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jeho rozhodující příčinou byla chronická paranoidní schizofrenie, se stavem po opakovaných hospitalizacích. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena dle kapit. V., pol. 3d) příl. k vyhlášce 359/2009 Sb. v pl. zn. a činila 60 %. Komise hodnotila na horní hranici procentního rozmezí s ohledem na prokázaný stupeň psychického postižení se zohledněním reziduální symptomatiky, kde se objevovaly ataky vyžadující pracovní neschopnost, ale mimo tyto ataky se objevovaly ataky vyžadující pracovní dekompenzace. Komise zvýšila tuto hranici ve smyslu § 3 odst. 2 výše uvedené příl. vyhl. na práci posuzované o 10 % - na celkových 70 %. Komise nehodnotila dle pol. 3e), neboť u posuzované nebylo prokázáno zvlášť těžké postižení s častými atakami s funkčně těžkou reziduální symptomatikou, s trvalou psychotickou ne reziduální symptomatikou těžkého stupně a závažným narušením výkonu téměř všech denních aktivit. Jednalo se o invaliditu třetího stupně. Komise hodnotila v rozporu posudkem lékaře PSSZ i námitkového oddělení ČSSZ s ohledem na lékařskými nálezy prokázanou tíži závažného psychotického onemocnění. Posuzovaná byla schopna výdělečné činnost za zcela mimořádných podmínek v rámci chráněného pracoviště, především za každodenní podpory a pomoci na pracovišti, a to na zkrácený úvazek s nutností pravidelných přestávek na odpočinek. Lékařské nálezy a sdělení doložené v průběhu odvolacího řízení, které dokladovaly psychické postižení posuzované, byly při posouzení náležitě zohledněny a byly v souladu s výsledkem posouzení.“   11. Z posudku posudkové komise MPSV ČR v Praze ze dne 16. 5. 2019 vyplývá, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70%. 12. Posudek PK MPSV ČR z 16. 5. 2019 č.j.: 2019/864-PH považuje soud za posudek úplný, přesvědčivý a celistvý. O správnosti a úplnosti stanovené diagnózy onemocnění žalobkyně, jakož i o stanovení a řádné zdůvodnění procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně proto není žádných pochyb.   13. Soud proto s ohledem na uvedené skutečnosti shledal námitky vznesené proti napadenému rozhodnutí důvodnými a rozhodnutí žalované pro nezákonnost zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s. Podle § 78 odst. 4 s. ř. s. soud rozhodl, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení, v němž bude žalovaná ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. vázána právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku.   14.  O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. a úspěšné žalobkyni přiznal jejich náhradu, a to za náklady na právní zastoupení žalobkyně v celkové výši 3.000 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, účast na jednání) po 1.000 Kč a související paušální poplatky v celkové výši 900 kč (3 x 300 Kč) dle §§ 7, 9 odst. 2 a 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Náklady řízení tedy celkem činí částku 3.900 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha 2. září 2019   JUDr. Marcela Rousková v.r. samosoudkyně   Shodu s prvopisem potvrzuje H. B.