ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců JUDr. Jana Pavlíčka a Mgr. RNDr. Jany Zaoralové ve věci žalobkyně: WELDOTHERM - Gesellschaft für Wärmetechnik m.b.H. sídlem Westendhof 11a, 451 43 Essen, Spolková republika Německo zastoupená advokátem JUDr. Martinem Frimmelem, Ph.D. sídlem Cihlářská 643/19, 602 00 Brno proti žalované: Metrostav a. s., IČO 00014915 sídlem Koželužská 2450/4, 180 00 Praha 8 zastoupená advokátem JUDr. Petrem Břízou, LL.M., Ph.D. sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 o zaplacení 411.912,50 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. března 2019, č. j. 22 C 139/2015-505, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 5. června 2019, č. j. 22 C 139/2015-510, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 118.193 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Petra Břízy, LL.M., Ph.D. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 411.912,50 EUR se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), uložil procesně neúspěšné žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 590.964 Kč (výrok II.) a doplňujícím usnesením rozhodl i o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení vzniklé státu ve výši 2.584 Kč (výrok III.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala shora uvedené částky s tvrzením, že je vlastníkem technických zařízení specifikovaných v žalobě, které nájemní smlouvou přenechala na dobu určitou do užívání společnosti Weldotherm Czech s. r. o. Této společnosti nájemní smlouvou zakázala, aby bez jejího souhlasu přenechala tyto stroje a zařízení k užívání třetím osobám. Zařízení měla společnost Weldotherm Czech s. r. o. používat ke splnění svého závazku mezi ní a žalovanou - k odporovému tepelnému zpracování svárů pro bloky elektrárny P. Žalovaná však od této smlouvy o dílo odstoupila a společnosti Weldotherm Czech s. r. o. sdělila, že bude uvedená zařízení dočasně používat bez úhrady, a to v souladu se smluvním ujednáním ve výše uvedené smlouvě. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení zařízení, ta je však nevrátila, proto se žalobkyně domáhá vydání těchto zařízení v jiném řízení vedeném pod sp. zn. 25 C 21/2014 u Obvodního soudu pro Prahu 8. Protože žalovaná protiprávně užívala specifikovaná zařízení žalobkyně, musí žalobkyni uhradit částku právě žalovanou, ať již z titulu náhrady škody nebo bezdůvodného obohacení, a to s použitím německého nebo i českého práva. Žalovaná nárok žalobkyně odmítla s tvrzením, že nebylo prokázáno vlastnictví předmětných zařízení žalobkyní a částečně nebylo ani prokázáno, že by žalovaná toto řízení po specifikovanou dobu užívala. Při možném posouzení nároku jako náhrady škody chybí zaviněné porušení právní povinnosti žalované i příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a zaviněním žalované. Při posouzení nároku žalobkyně jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení pak v souladu s ustálenou judikaturou nelze přeskočit jeden ze článků řetězce obchodních vztahů, a žalobkyně se proto úspěšně nemůže domáhat svého nároku u žalované. 3. Soud I. stupně v řízení dovodil mezinárodní prvek, proto svoji mezinárodní pravomoc posoudil dle článku 4 odst. 1 ve spojení s článkem 63 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel I bis, když žalovaná má v České republice své sídlo. České rozhodné právo dovodil s odkazem na článek 10 odst. 3 Nařízení Řím II, neboť k tvrzenému bezdůvodnému obohacení žalované mělo dojít na území České republiky, ostatně k případné škodě mělo dojít rovněž na území České republiky (článek 4 odst. 1 téhož Nařízení). 4. Z hlediska skutkového stavu měl za prokázané, že mezi žalovanou a společností Weldotherm Czech s. r. o. byla uzavřena smlouva o dílo, kterou se tato společnost zavázala pro žalovanou provést odporové tepelné opracování svárů za smluvenou odměnu. Součástí smlouvy bylo i ujednání o možnosti odstoupení od smlouvy objednatelem, z důvodů zaviněných zhotovitelem. Dopisem ze dne 18. 10. 2013 žalovaná od smlouvy o dílo odstoupila s odůvodněním, že zhotovitel neprovádí dílo řádně a včas. Zároveň s odkazem na článek 28.2.4 přílohy č. 12 smlouvy společnosti Weldotherm Czech s. r. o. oznámila, že bude bez úhrady používat jakékoli montážní zařízení, které bylo zanecháno na staveništi po dobu potřebnou k provedení díla. Následně, dne 9. 3. 2015, žalovaná a společnost Weldotherm Czech s. r. o. uzavřely dohodu o narovnání, dle které zanikly veškeré nároky žalované vůči této společnosti i nároky existující uplatněné či dosud neuplatněné společností Weldotherm Czech s. r. o. vůči žalované, a to za částku 1.560.000 Kč. Soud I. stupně dále uvedl, že ač žalobkyně tvrdila, že je vlastníkem zařízení uvedených v odstavci 1 odůvodnění rozsudku (pod body 1. – 1.45), soud toto v řízení z žalobkyní navržených a soudem provedených důkazů nezjistil. Inventární soupis je dokument vytvořený žalobkyní, který není datován, dokument R. c. ze dne 26. 3. 2013, není nájemní smlouvou, neboť byl podepsán pouze žalobkyní, respektive osobou, která zároveň působila jako jednatel společnosti Weldotherm Czech s. r. o. Tyto listiny se proto soudu I. stupně jevily jako účelově vytvořené. To i v kontextu s výpovědí svědka M., neboť ke dni 26. 3. 2013 nebyl rozsah žíhacích strojů používaných na zakázce znám a nájem měl být sjednán až do 31. 10. 2013, tedy kdy žalovaná od smlouvy odstoupila, přestože dílo mělo být dokončeno až ke dni 10. 4. 2014. Vlastnictví neprokazují ani fotografie s výrobními čísly ani katalogy žalobkyně. Soud neuvěřil výpovědím svědků M. a J., s ohledem na jejich chování před soudem I. stupně a obsah jejich výpovědí. Po právní stránce s odkazem na ust. § 3028 o. z. věc posoudil dle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2012, a to konkrétně § 451 a § 457 obč. zák. S ohledem na provedené dokazování uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ke svému tvrzení, že byla vlastníkem zařízení, proto také nebylo možno uzavřít, že by se žalovaná neoprávněně užíváním tohoto zařízení na úkor žalobkyně obohatila, ani to, že by tím žalobkyni vznikla škoda. I pokud by bylo prokázáno, že žalobkyně byla vlastnicí zařízení, nebyla by žaloba důvodná, neboť žalobkyně nemá aktivní legitimaci k vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení. To s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 351/2004, když v případě neplatnosti smlouvy by se žalobkyně mohla domáhat vydání bezdůvodného obohacení pouze vůči společnosti Weldotherm Czech s. r. o. Z těchto důvodů žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle úspěchu ve věci (ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.); o náhradě nákladů státu s odkazem na ust. § 148 odst. 1 ve spojení s § 139 odst. 1 o. s. ř., když nákladem státu bylo vyplacené svědečné. 5. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Namítla nesprávné hodnocení provedených důkazů a zdůraznila, že pokud soud I. stupně uvedl, že žalobkyně neprokázala své vlastnictví, absentuje v rozhodnutí jakákoli úvaha o tom, kdo by se tedy namísto žalobkyně měl stát vlastníkem uvedených zařízení. Dle názoru žalobkyně bylo provedenými důkazy prokázáno její vlastnictví k uvedeným movitým věcem, které žalobkyně vyrábí. Soud I. stupně rovněž nevzal v potaz, že v insolvenčním řízení do konkursní podstaty úpadce Weldotherm Czech s. r. o. nebyla předmětná zařízení zapsána, naopak tam byla zapsána zařízení jiná. Proto je zřejmé, že dohoda o narovnání uzavřená mezi insolvenční správkyní společnosti Weldotherm Czech s. r. o. a žalovanou se mohla týkat pouze užívání těchto zapsaných zařízení, nikoli zařízení ve vlastnictví žalobkyně. Soud I. stupně nesprávně aplikoval ust. § 457 obč. zák. a dovodil, že žalobkyně nemá aktivní legitimaci ve věci. Žalobkyně však svůj nárok odvíjí od ust. § 451 obč. zák., případně od § 126 odst. 1 obč. zák., neboť žalovaná porušila svoji právní povinnost vydat žalobkyni vlastnictví. Žalobkyni proto náleží náhrada škody a ušlý zisk, respektive bezdůvodné obohacení, které na její úkor žalovaná získala úmyslným protiprávním jednáním. Posléze polemizovala s jednotlivými argumenty odůvodnění rozsudku včetně závěrů o údajné nevěrohodnosti důkazů prokazujících vlastnictví žalobkyně. Zdůraznila, že podle německého práva nemusela mít nájemní smlouva (mezi ní a společností Weldotherm Czech s. r. o.) ani písemnou formu, nemusela být ani podepsána oběma stranami. Žalobkyně byla vázána touto nájemní smlouvou (kterou neměla důvod zpětně vytvářet) po dobu jejího trvání, tj. až do 31. 10. 2013. Proto své nároky uplatňovala až od 1. 11. 2013. Soud I. stupně se nevypořádal ani v prohlášení společnosti Weldotherm Czech s. r. o. s tím, že tam uvedená zařízení od žalované převzala a postupně je převezla do areálu elektrárny P. Svědci M. a J. neměli důvody k nepravdivé výpovědi, neboť s uvedeným řízením byli v podstatě seznámeni u souběžně probíhajícího řízení o vydání těchto věcí. Soud I. stupně se nevypořádal s četnými důkazy, kterými žalobkyně své vlastnictví prokazovala, a proto je jeho závěr, že vlastnictví neprokázala, nesprávný. V řízení nebyl navržen ani proveden jediný důkaz, který by vlastnické právo žalobkyně vyvracel. Závěry Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 208/2017 v předcházející věci nejsou rozhodné, neboť se týkaly pouze vydání příslušenství věcí. Polemizovala se závěry soudu I. stupně o tom, že není aktivně legitimována k podání žaloby s tvrzením, když právě žalobkyni vznikla uvedeným užíváním výrobního zařízení škoda, a žalovaná za jeho používání nezaplatila v době od 1. 1. 2013 žádnou částku jakékoli osobě. Konečně sporovala i závěr soudu I. stupně o rozhodném českém právu, neboť škoda (ušlý zisk) vznikla v majetkové sféře žalobkyně sídlící ve Spolkové republice Německo. I závěr soudu I. stupně o nutnosti použít občanský zákoník účinný do 31. 12. 2012 je nesprávný, důvodnost nároku dovodila s odkazem na ust. § 2994, § 2910 a § 2952 o. z., a dále s odkazem na ustanovení o nepoctivém držiteli v ust. § 992 odst. 1 a § 1000 o. z. Ze všech těchto důvodů navrhla změnu napadeného rozhodnutí a vyhovění žalobě, případně zrušení rozsudku a jeho vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Dovodila, že s ohledem na úpadek a následný zánik společnosti Weldotherm Czech s. r. o. se žalobkyně touto žalobou pouze domáhá minimalizace ztrát v rámci svého koncernu. Zopakovala, že žalovaná není pasivně legitimovanou osobou ve věci, žalobkyně není aktivně legitimována a ani neprokázala vlastnictví uvedených věcí. Soud I. stupně s odkazem na ustálenou judikaturu správně dovodil, že postup žalobkyně by vedl k přeskakování účastníků řetězených vztahů. V předcházejícím sporu účastníků sp. zn. 22 Cdo 2081/2017 se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce pasivní legitimace nejen pouze u vydání příslušenství věcí, ale i u věcí samotných. 7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není. 8. Ze soudem I. stupně zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi společností Weldotherm Czech s. r. o. jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byl závazek zhotovitele provést pro objednatele dílo podle článku 2.3 smlouvy. Součástí smlouvy byly i Všeobecné smluvní podmínky žalované, dle kterých si strany ujednaly, že nastane-li některá z podmínek uvedených v článku 28.2. (tj. odstoupení od smlouvy ze strany objednatele z důvodů na straně zhotovitele), může objednatel vstoupit na staveniště a vykázat z něj zhotovitele a zároveň může objednatel dokončit práce sám nebo tak, že zaměstná určitou třetí osobu. Objednatel může i bez souhlasu zhotovitele převzít a používat bez úhrady jakákoliv montážní zařízení, které eventuálně na staveništi je ve spojitosti s provedením díla, na takovou dobu, kterou objednatel považuje za potřebnou pro úplné provedení díla. Po ukončení díla, nebo v dřívější době, dle uvážení objednatele, je objednatel povinen informovat zhotovitele, že toto montážní zařízení bude předáno zpět zhotoviteli na staveništi nebo v jeho blízkosti. Zhotovitel pak musí neodkladně a na své náklady odstranit nebo zajistit odstranění tohoto montážního zařízení ze staveniště. Žalovaná dopisem ze dne 18. 10. 2013 od smlouvy o dílo s odkazem na článek 28.2.2 písm. b/ a c/ přílohy č. 12 Všeobecných obchodních podmínek odstoupila s tím, že zhotovitel i přes písemnou výzvu objednatele neprovádí dílo podle smlouvy, neplní řádně a včas povinnosti podle smlouvy. Zároveň objednatel zhotoviteli sdělil, že od 22. 10. 2013 nemá přístup na staveniště, práce dokončí sám a pro dokončení díla bude používat zařízení dodaná na staveniště zhotovitelem dle článku 28.2.4. Žalovaná připustila, že některá zařízení, u kterých žalobkyně nárokuje úhradu, skutečně v souladu s článkem 28.2.4 užívala. Dohodou o narovnání, uzavřenou mezi žalovanou a insolvenční správkyní úpadce Weldotherm Czech s. r. o., uzavřely tyto subjekty narovnání, na základě nějž žalovaná měla uhradit do majetkové podstaty úpadce na úplné vyrovnání částku 1.560.000 Kč s tím, že touto dohodou zanikly veškeré nároky žalované vůči společnosti Weldotherm Czech s. r. o., jakož i veškeré nároky společnosti Weldotherm Czech s. r. o. vůči žalované, jakkoliv související se smlouvou o dílo. 9. Soud I. stupně správně v řízení zjistil mezinárodní prvek, a proto se zabýval i otázkou své mezinárodní příslušnosti. Na tyto jeho závěry lze pro jejich správnost zcela odkázat, pouze lze dodat, že žalovaná mezinárodní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (s ohledem na typ projednávaného sporu) dobrovolně přijala svým vyjádřením ve věci samé (viz článek 26 odst. 1 Nařízení Brusel I bis). 10. Správné jsou i závěry soudu I. stupně o českém rozhodném právu. Žalobou uplatněný nárok žalobkyně je třeba právně podřadit pod nároky z bezdůvodného obohacení, když z uplatněných skutkových tvrzení vyplývá, že žalovaná měla uvedená zařízení (ve vztahu k žalobkyni) užívat bez právního důvodu. Jak bylo v řízení prokázáno, mezi žalobkyní a žalovanou neexistoval žádný smluvní vztah, ze kterého by bylo možno dovodit porušení povinností žalované. Takovýto vztah byl v řízení prokázán pouze ve vztahu mezi žalobkyní a společností Weldotherm Czech s. r. o., když žalobkyně výslovně uváděla, že tato společnost neměla oprávnění smluvně se zavázat vůči žalované k poskytnutí (užívání) věcí dle článku 28.2.4 Všeobecných smluvních podmínek. Při neexistenci závazkového vztahu mezi stranami proto správnost závěru soudu I. stupně o českém rozhodném právu vyplývá z článku 10 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), když k bezdůvodnému obohacení žalované mělo dojít na území České republiky. Soud I. stupně rovněž nepochybil, pokud dovodil nutnost aplikovat ust. § 451 a násl. obč. zák., a to s odkazem na ust. § 3028 o. z., na jeho závěry lze proto odkázat. 11. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalobkyně (jako pronajímatel) byla v tvrzeném smluvním vztahu se společností Weldotherm Czech s. r. o. (nájemcem přístrojů). Společnost Weldotherm Czech s. r. o. byla v dalším smluvním vztahu s žalovanou (dle výše citované smlouvy o dílo). Žalobkyně ale fakticky dovozuje odpovědnost žalované za tvrzené porušení nájemní smlouvy, ačkoli nebyla smluvní stranou tohoto vztahu. Tvrdí totiž, že nájemní smlouvou společnosti Weldotherm Czech s. r. o. zakázala, aby bez jejího souhlasu přenechala tyto stroje a zařízení k užívání třetím osobám, což však nebylo respektováno. Žalovaná je přitom touto třetí osobou (tj. faktickým uživatelem těchto věcí v žalobou vymezeném období). 12. Soud I. stupně v souladu s níže uvedenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu správně uzavřel, že při uplatnění tohoto nároku nelze obcházet řetězec uzavřených smluvních vztahů. Závazkové vztahy z bezdůvodného obohacení, k němuž došlo plněním z neplatné nebo zrušené (popřípadě zaniklé) smlouvy, vznikají pouze mezi stranami takové smlouvy bez zřetele na to, zda se plnění ze smlouvy týkalo majetku třetí osoby (zda se v souvislosti s plněním z takové smlouvy obohatil i někdo jiný nebo zda v souvislosti s plněním z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení i na úkor někoho jiného), že vzájemnou restituční povinnost podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“), mají toliko účastníci neplatné (či zrušené) smlouvy a že věcná legitimace (ať už aktivní nebo pasivní) je tedy dána pouze na straně účastníků smlouvy. Proto plnění z neplatné, popřípadě zrušené (zaniklé) smlouvy lze vymáhat pouze po tom, kdo byl jejím účastníkem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 33 Odo 369/2004, a ze dne 5. 5. 2005, sp. zn. 33 Odo 351/2004, proti nimž byly podány ústavní stížnosti, jež Ústavní soud odmítl nálezem ze dne 10. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 383/05, resp. usnesením ze dne 4. 12. 2008, sp zn. III. ÚS 366/05, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 264/2004, uveřejněné pod č. 31/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 1125/2004, ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 32 Odo 1733/2006, ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 263/2010, ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2084/2010, a ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1580/2011). 13. Pokud dále žalobkyně poukazovala na to, že žalovaná užívala přístroje, aniž by za jejich užívání komukoli cokoli hradila, pomíjí existenci smluvního závazkového vztahu mezi společností Weldotherm Czech s. r. o. a žalovanou, jehož součástí byly i citované Všeobecné podmínky žalované a jejich článek 28.2.4, dle kterého žalovaná postupovala. V dohodnuté smluvní odměně byla proto zahrnuta (a společností Weldotherm Czech s. r. o. kalkulována) i odměna za případné užívání přístrojů žalovanou dle článku 28.2.4 Všeobecných smluvních podmínek. Tyto závěry platí bez ohledu na následně uzavřenou (a výše citovanou) dohodu o narovnání. 14. Aniž by tak odvolací soud podrobil přezkumu další závěr soudu I. stupně o neprokázaném tvrzení vlastnictví věcí žalobkyní (tj. o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně), je zřejmé, že nárok uplatněný žalobou nemůže ve světle shora uvedeného obstát, neboť žalovaná není v řízení pasivně legitimována. 15. Nad rámec výše uvedeného lze pouze dodat, že ani při aplikaci nové právní úpravy (ust. § 2994 o. z.) by nešlo důvodnost nároku dovodit. Podle tohoto ustanovení, dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. 16. Nárok vůči žalované by mohl být důvodný dle nové právní úpravy pouze v případě, že by žalovaná (jako uživatel věcí) nebyla v dobré víře, že je oprávněným uživatelem této věci. Ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně je však zřejmé, že v okamžiku sepisu smlouvy mezi společností Weldotherm Czech s. r. o. a žalovanou nebylo žalované známo, že tato společnost není vlastníkem těchto věcí a že skutečným vlastníkem věcí je žalobkyně a že skutečný vlastník věcí omezil společnosti Weldotherm Czech s. r. o. dispozici s těmito věcmi. Závěr o vědomosti žalované, že nemůže být dle článku 28.2.4 Všeobecných smluvních podmínek dobrověrným uživatelem věci, nelze dovodit ani z přílohy smlouvy o pojištění, neboť z ní není patrné, že společnost Weldotherm Czech s. r. o. není od konkrétního data oprávněna věci užívat a nemůže se smluvně zavázat, že i v případě odstoupení od smlouvy bude moci třetí strana dále uvedené věci užívat. Z výše uvedených důvodů proto nelze ani dovodit odpovědnost žalované dle nové právní úpravy, tedy ani to, že by žalovaná mohla být nepoctivým držitelem ve smyslu ust. § 992 odst. 1 a § 1000 o. z. 17. Odvolací soud proto napadený rozsudek (ve znění doplňujícího usnesení) jako věcně správný, dle ust. § 219 o. s. ř., potvrdil. 18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 o. s. ř., když žalovaná byla ve své obraně v odvolacím řízení zcela úspěšná. Její náklady spočívaly v nákladech za právní zastoupení, a to za dva úkony právní pomoci ve smyslu ust. § 11 vyhlášky č. 177/96 Sb. (vyjádření k odvolání, aktivní účast u odvolacího jednání), jejichž hodnotu odvolací soud (s ohledem na plnění v cizí měně) posuzoval v přepočtu na národní měnu ke dni zahájení odvolacího řízení (15. 7. 2019). Vzhledem k vyhlášenému kurzu ČNB 1 € = 25,50 Kč a výši žalované částky (411.912,50 EUR) tak činí tarifní hodnota sporu částku 10.503.768,75 Kč. Sazba mimosmluvní odměny za každý výše uvedený úkon tak činí částku 48.540 Kč (ust. § 7 odst. 7 vyhlášky č. 177/96 Sb.). Právnímu zástupci žalované dále náleží i dva paušály á 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky) za každý z výše uvedených úkonů právní služby. Protože je právní zástupce plátcem DPH, náleží mu i tato daň (ve výši 21 %) ze všech přiznaných částek nákladů řízení., tedy celkem částka 118.193 Kč, kterou odvolací soud uložil v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. zaplatit procesně neúspěšné žalobkyni k rukám právního zástupce žalované. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu po Prahu 8, a to pouze za podmínek uvedených v ustanovení § 237 občanského soudního řádu. Praha 13. listopadu 2019 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu