č. j. 3 A 38/2016-44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Ryby a soudkyň JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: N. J., narozená dne xxxxx, státní příslušnost X bytem P. zastoupena advokátem Mgr. Pavlem Čižinským sídlem Ječná 548/7, 120 00 Praha 2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců – Ministerstvo vnitra sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 1. 2016 č. j. MV-186264-4/SO-2015 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25. 1. 2016 č. j. MV-186264-4/SO-2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a kterým bylo zároveň potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 30. 9. 2015 (vypravené dne 1. 10. 2015) č. j. OAM-4779-11/PP-2015 (dále „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo zastaveno správní řízení ve věci žádosti o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle ust. § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve 2 3 A 38/2016 znění účinném v rozhodné době (dále jen „s. ř.“), jelikož žalobkyně ve lhůtě stanovené výzvou prvostupňového orgánu nedoložila doklad o zdravotním pojištění a fotografie (dále „požadované dokumenty“). Žalobkyně dále navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Své žalobní námitky žalobkyně shrnula do následujících žalobních bodů: 2. Zaprvé. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodu chybného právního názoru. Tvrdí, že požadované dokumenty prvostupňovému orgánu doložila, avšak po lhůtě a po vydání prvostupňového rozhodnutí. Žalobkyně má však za to, že zásada koncentrace řízení ve smyslu ust. § 82 odst. 4 s. ř. neměla být při vydání napadeného rozhodnutí uplatněna. Žalobkyně ve své žalobě polemizuje s účelem zásady koncentrace řízení. Jelikož se jednalo o řízení o žádosti s jedním účastníkem (se žalobkyní), měla žalovaná přihlédnout k novým skutečnostem, které žalobkyně doložila. K tomu žalobkyně odkazuje na komentář JUDr. Josefa Vedrala ke správnímu řádu. 3. Zadruhé. Žalobkyně trvá na tom, že postup prvostupňového orgánu nebyl správný, když výzva k doložení požadovaných dokumentů byla doručena v rozporu s ust. § 34 odst. 2 s. ř. pouze jejímu zmocněnci a nikoli přímo jí. Žalobkyně je toho názoru, že doložení požadovaných dokumentů vyžaduje její osobní účast, když fotografie nelze vůbec pořídit bez její osobní účasti. Žalobkyně navíc ke svému tvrzení poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2001 sp. zn. I. ÚS 234/99, který lze analogicky aplikovat na tento případ. V závěru se žalobkyně domnívá, že správní řízení má být svou povahou pro účastníky méně náročné, z čehož musí vyplývat i nižší míra odpovědnosti žadatele ve správních řízeních, než je tomu v řízeních soudních. 4. Ve vyjádření k žalobě žalovaná setrvala na stanovisku uvedeném v napadeném rozhodnutí, navrhla žalobu zamítnout a vyjádřila se k jednotlivým žalobním bodům. 5. K námitce týkající se nedodání požadovaných dokumentů žalovaná opakuje argumentaci z napadeného rozhodnutí. Jestliže žalobkyně v průběhu řízení u žalované neodůvodnila, proč nepředložila požadované dokumenty v dostatečně dlouhé lhůtě stanovené prvostupňovým orgánem, nejednalo se o skutečnost nezávislou na vůli žalobkyně, proto žalovaná vydala napadené rozhodnutí. 6. Ve vztahu k námitce, že výzva k doložení požadovaných dokumentů měla být doručena přímo žalobkyni, žalovaná uvádí, že postupovala v souladu s ust. § 34 odst. 2 s. ř. a doručila výzvu pouze zmocněnci žalobkyně, když měla za to, že k doložení požadovaných dokumentů není třeba poskytnutí osobní součinnosti žalobkyně. Navíc žalovaná uvádí, že žalobkyně na základě výzvy k doložení požadovaných dokumentů částečně konala. 7. Vyjádření žalované bylo zasláno žalobkyni k replice, ve které uvedla, že se dostatečně vyjádřila již v žalobě a v replice pouze nepatrně rozvedla, že žalovaná se vůbec nevyjádřila k judikatuře a literatuře citované žalobkyní. Navíc žalobkyně polemizuje se žalovanou s tvrzením o pravdivosti částečného konání žalobkyně na základě výzvy k doložení požadovaných dokumentů. 8. Žalovaná též navrhovala, aby žalobě byl přiznán odkladný účinek. Městský soud jej však nepřiznal. 9. Pro posouzení věci samotné vyplývají ze spisového materiálu předložené žalovanou následující podstatné skutečnosti: 10. Žalobkyně podala dne 21. 3. 2015 k prvostupňovému orgánu žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle ust. § 87b odst. 1 v návaznosti na ust. § 15a zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném v rozhodné době, tj. v době vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalobkyni ve správním řízení zastupoval jako zmocněnec advokát žalobkyně. 3 3 A 38/2016 11. Dne 15. 5. 2015 žalovaná vyzvala žalobkyni ve lhůtě 20 dnů od doručení výzvy k doložení požadovaných dokumentů, přičemž zároveň ji poučila o negativních následcích nedoložení požadovaných dokumentů spočívajících v zastavení správního řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) s. ř. Žalovaná taktéž stanovila lhůtu k doložení požadovaných dokumentů usnesením ze dne 15. 5. 2015. Žalovaná po marném uplynutí lhůty k doložení požadovaných dokumentů vydala dne 30. 9. 2015 prvostupňové rozhodnutí. Ze správního spisu městský soud zjistil, že výzva k doložení požadovaných dokumentů, usnesení o stanovení lhůty k doložení i prvostupňové rozhodnutí byly řádně doručeny zmocněnci žalobkyně. 12. Žalobkyně podala dne 20. 10. 2015 proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Zároveň dne 21. 10. 2015 doložila požadované dokumenty. 13. Městský soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť s tím oba účastníci souhlasili, žalovaná i žalobkyně konkludentně [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „s. ř. s.“)]. Napadené rozhodnutí městský soud přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 14. Městský soud neshledal žalobu důvodnou a věc samu posoudil takto: 15. Podle ust. § 87b odst. 3 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí (ve spojení s ust. § 87b odst. 2 téhož zákona) je žadatel povinen předložit k žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu mj. náležitosti uvedené v § 87a odst. 2 písm. a), c), d) a e) cit. zákona.. 16. K žádosti o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území občan Evropské unie předloží žadatel podle ust.. § 87a odst. 2 zákona o pobytu cizinců a) cestovní doklad, b) doklad potvrzující účel pobytu, jde-li o zaměstnání, podnikání nebo jinou výdělečnou činnost anebo studium, c) fotografie, d) doklad o zdravotním pojištění; to neplatí, je-li účelem pobytu zaměstnání, podnikání nebo jiná výdělečná činnost, a e) doklad o zajištění ubytování na území. 17. Podle ust. § 37 odst. 3 s. ř. nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. 18. Podle ust. § 82 odst. 4 s. ř., k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním. 19. Podle ust. § 50 odst. 3 s. ř. je správní orgán povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. 20. Podle ust. § 68 odst. 3 věty prvé s. ř. se v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. 21. Stěžejním žalobním bodem je (žalobcem tvrzené) chybné uplatnění koncentrační zásady uvedené v ust. § 82 odst. 4 s. ř. Městský soud k tomu uvádí, že smyslem koncentrační zásady je předcházet obstrukcím ze strany účastníků řízení. Těžištěm pro provádění důkazů má být řízení před prvostupňovým orgánem, který má nejblíže k účastníkům řízení. Prvostupňový orgán vydává rozhodnutí na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Odvolací správní 4 3 A 38/2016 orgán pak pouze posuzuje soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy a v zásadě tak nemá prostor ke skutkovému přezkumu. Prolomení koncentrační zásady je uvedeno v ust. § 50 odst. 3 s. ř., a to jen právě v případech, kdy je správním rozhodnutím ukládána povinnost. V nyní posuzovaném případě se jedná o řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu. Žalovaná neukládala povinnost ani řízení nebylo zahájeno z moci úřední. Koncentrační zásada proto v tomto řízení musí být uplatněna a k novým skutečnostem, které žalobkyně uvedla až po vydání prvostupňového orgánu, se nemůže přihlížet. Žalobkyně věděla (na základě výzvy prvostupňového orgánu), že její žádost o povolení k přechodnému pobytu nebyla úplná. Měla dostatečný prostor k tomu, aby požadované dokumenty doložila. Městský soud pro úplnost připomíná, že lhůta pro doložení požadovaných dokumentů uplynula dne 3. 7. 2015. Prvostupňové rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 6. 10. 2015, tedy více než tři měsíce po uplynutí lhůty. Žalobkyně však až dne 21. 10. 2015, tedy den po podání svého odvolání, požadované dokumenty doložila, aniž by se zmínila o tom, že (resp. proč) tyto dokumenty nemohla uplatnit dříve, popř. že žalobkyni nebylo prvostupňovým orgánem umožněno předložení těchto dokumentů. Pokud žalobkyně požadované dokumenty nebyla schopná doložit v takto dlouhé době mezi uplynutím lhůty k doložení a vydáním prvostupňového rozhodnutí, postupoval prvostupňový orgán zcela v souladu se správním řádem, když vydal prvostupňové rozhodnutí. Bylo věcí žalobkyně, tedy bylo v jejím vlastním zájmu včas doložit dokumenty požadované zákonem, pokud prvostupňový orgán žádala o vydání povolení k přechodnému pobytu. Navíc městský soud zjistil, že podle ověřené kopie ze dne 21. 10. 2015 je doklad o zdravotním pojištění platný až ode dne 10. 10. 2015 do dne 9. 2. 2016. Žalobkyně však žádala o povolení k přechodnému pobytu již dne 21. 3. 2015. Žalovaná taktéž postupovala v souladu se správním řádem, když s odůvodněním na zásadu koncentrace řízení vydala napadené rozhodnutí a nepřihlížela k pozdě doloženým dokumentům. 22. Lze konstatovat, že ze správního spisu i ze žaloby samotné jednoznačně vyplývá, že požadované dokumenty byly podány až v rámci odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně musela být zdravotně pojištěna již v průběhu řízení před prvostupňovým orgánem, nejednalo se při podání odvolání o novou skutečnost, kterou nemohla uplatnit dříve. Ani doložení fotografie novou skutečností být nemůže. S ohledem na znění ustanovení § 82 odst. 4 s. ř. tedy odvolací orgán nemohl přihlédnout k těmto skutečnostem, a to s ohledem na zásadu koncentrace řízení. Městský soud připomíná, že v posuzované věci se jednalo o řízení o žádosti a že žalobkyně neuvádí a nikdy v minulosti neuváděla ani neprokazovala, že požadované dokumenty nemohla doložit dříve než v řízení odvolacím. Žalobkyně tudíž neuvádí a neprokazuje žádné zákonem předvídané skutečnosti, které by umožňovaly prolomit v posuzované věci koncentrační zásadu. Pokud tedy žalobkyně správnímu orgánu prvého stupně dostatečnou součinnost neposkytla, je současná situace důsledkem pouze její nečinnosti; správní orgány při zjišťování skutkového stavu nepochybily, neboť musely vycházet z podkladů, které měly k dispozici. 23. K tomu městský soud poukazuje na odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2018, č. j. 6 Azs 62/2018-24, podle kterého ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu tedy na řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, nedopadá; uplatní se však typicky u řízení zahajovaných na návrh, tedy řízení o žádosti. V nich je koncentrace řízení plně na místě: je totiž v zájmu žadatele, aby shromáždil a správnímu orgánu předložil všechny potřebné doklady. Dále uvádí i část odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 1. 2017 č. j. 7 Azs 237/2017-26 z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu tedy vyplývá, že v pobytových věcech cizinců se plně uplatní koncentrační zásada a že odvolací orgán nemůže zohlednit dodatečně předložené doklady v odvolacím řízení, které cizinec mohl a měl předložit již v prvostupňovém řízení. 24. Žalovaná ve svém vyjádření poukázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2013 č. j. 46 A 35/2012-38, který uvádí, že ke skutečnostem (návrhům důkazů) nově uváděným až v řízení o odvolání tedy žalovaný měl přihlížet pouze za předpokladu, že by se jednalo o skutečnosti (důkazy), které žalobkyně nemohla uplatnit dříve (v řízení před správním orgánem I. stupně). Městský soud upozorňuje, že 5 3 A 38/2016 i když rozhodnutími krajských soudů není vázán, jednal v intencích právního závěru tohoto rozsudku, protože ho lze i na tento případ aplikovat a protože se s ním ztotožňuje. K žalobkyni odkazovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009 č. j. 1 As 96/2008-115, městský soud konstatuje, že tento rozsudek na projednávaný případ nedopadá, neboť v projednávaném případě nejde o řízení vedené z úřední povinnosti. Jak odůvodnil výše, ust. § 50 odst. 3 s. ř. se vztahuje pouze na řízení z úřední povinnosti, nebo pokud je správním rozhodnutím ukládána nějaká povinnost. Ze správního spisu však vyplývá, že žalobkyně dokládala k prokázání toho, že její nezletilý vnuk, který se stal účastníkem řízení na základě ust. § 27 odst. 2 s. ř., je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, jeho rodný list. Co se týká odkazu na komentář JUDr. Vedrala ke správnímu řádu, jde jen o polemiku autora s koncentrační zásadou, u které připouští, že by odvolací orgán v řízení o žádosti s jedním účastníkem nemusel koncentrační zásadu dodržet, což nepřipadá v tomto případě ani do úvahy. 25. Městský soud z výše uvedených důvodů první žalobní bod nepovažuje za důvodný. 26. Podle ust. § 34 odst. 2 s. ř. s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak. 27. Městský soud k námitce týkající se doručení výzvy k doložení požadovaných dokumentů pouze zmocněnci žalobkyně uvádí, že správní řád umožňuje, aby účastník byl zastoupen zmocněncem. Pokud si žalobkyně svého zmocněnce vybrala, postupoval prvostupňový orgán zcela v souladu s ust. § 34 odst. 2 s. ř., podle kterého veškeré písemnosti doručoval zmocněnci žalobkyně (pozn. nynějšímu advokátu žalobkyně). Pro doložení požadovaných dokumentů nebylo třeba osobní součinnosti žalobkyně v řízení. Postačilo, aby zmocněnec žalobkyně předložil fotografii a doklad o zdravotním pojištění žalobkyně. Správní řád pod pojem osobní vykonání má na mysli úkony, které v řízení nelze vykonat bez osobní účasti žalobkyně, jako např. výslech žalobkyně, vydání věci v držení žalobkyně apod. Není tím myšlena situace, jak se snaží předestřít žalobkyně, že k zajištění podkladů (v tomto případě fotografií) je třeba osobní účasti žalobkyně. Argument žalobkyně dovedený ad absurdum by vedl k situacím, že i např. výzvy k předložení důkazů nebo k doložení plné moci by měly být považovány za osobní vykonání, když je třeba, aby i tyto dokumenty nejprve účastník podepsal, popř. předal svému zmocněnci. Nad rámec uvedeného městský soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně na základě výzvy prvostupňového orgánu, která byla doručena pouze jejímu zmocněnci, částečně konala, když dcera žalobkyně (na základě plné moci jako zmocněnkyně žalobkyně) předložila některé dokumenty ve výzvě uvedené, byly jimi formulář žádosti, ověřená fotokopie cestovního pasu, doklady potvrzující účel pobytu a samotný doklad o ubytování, což není možné zcela bez osobní součinnosti samotné žalobkyně. Pokud žalobkyně tvrdí, že výzva k předložení požadovaných dokumentů měla být doručena přímo jí a nikoliv zmocněnci žalobkyně, je přinejmenším účelové jednání žalobkyně, když některé dokumenty z výzvy prvostupňovému orgánu dne 13. 7. 2015 předložila a některé nikoliv. Městský soud k tomu uvádí, že i některé předložené dokumenty žalobkyně musela osobně předat své zmocněnkyni (tj. své dceři), jako např. cestovní pas, zmocněnkyně pak tento cestovní pas pouze předložila prvostupňovému orgánu. Navíc městský soud ze správního spisu z předkládací zprávy ze dne 19. 10. 2015 zjistil, že fotografii do spisu doložil zmocněnec žalobkyně (pozn. navíc i na obálce je uvedena zmocněnkyně, resp. dcera žalobkyně) a nikoliv samotná žalobkyně. Tímto jednáním je zcela popřen argument žalobkyně, že k doložení fotografie je třeba její osobní účasti. Je navíc nepochybné, že žalobkyně o výzvě k předložení dokumentů věděla, když podle této výzvy žalobkyně (resp. zmocněnkyně žalobkyně, po lhůtě i zmocněnec žalobkyně) konala. Městský soud ani ve druhém žalobním bodě nemůže dát za pravdu žalobkyni. 28. Městský soud na závěr svého odůvodnění konstatuje, že je mu znám nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2001 sp. zn. I. ÚS 234/99, na který odkazuje žalobkyně a kterým bylo rozhodnuto, že výzva k úhradě soudního poplatku měla být ve smyslu ustanovení § 49 odst. 1 o. s. ř. (ve znění platném v době vydání usnesení napadených touto ústavní stížností) doručena i stěžovateli, neboť on sám měl v řízení něco osobně 6 3 A 38/2016  vykonat, avšak na tento případ není zmiňovaný nález aplikovatelný. Městský soud však odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2015 č. j. 9 As 63/2015-36, dle něhož odstranění vad odvolání není úkonem, který by musel vykonat účastník osobně, nýbrž se jedná o úkon, který může vykonat jeho zástupce. Nezastupitelnými úkony lze rozumět jen takové úkony, kdy konkrétní jednání nemůže učinit nikdo jiný než účastník samotný, tedy jde o jednání charakteristické svým osobním prvkem, který se upíná právě a jen na osobu jednajícího, a to tak, že jiná osoba, odlišná od konkrétního účastníka řízení, nemůže, právě proto, že je charakterizován osobou jednajícího, takový úkon vykonat. Pod takovým jednáním si lze v praxi představit např. výslech účastníka, strpění ohledání, vydání určité věci, apod. Obdobně lze poukázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008 č. j. 1 As 100/2008-61, podle něhož tato zásada (pozn. doručování výhradně zmocněnci žalobkyně) je prolomena výjimkou, uvozenou v odst. 2, která stanoví, že zastoupenému (tedy účastníku řízení) se doručí takové písemnosti, které jej povolávají v daném řízení něco osobně vykonat. Musí se jednat tedy o písemnost, jíž správní orgán vyžaduje osobní účast zastoupeného v řízení proto, aby byl smysl či obsah řízení naplněn. …. Typickým takovým úkonem je provedení výslechu účastníka v řízení; jeho osobní výpověď nemůže totiž poskytnout nikdo jiný, nežli on sám. Pro úplnost městský soud uvádí, že tvrzením žalobkyně o nižší míře odpovědnosti ve správním řízení se nezabýval, neboť uvedl zákonné důvody pro nevyhovění žádnému ze žalobních bodů. Navíc toto tvrzení žalobkyně nemá vliv na důvodnost či nedůvodnost žalobního bodu. 29. Na základě shora popsaných důvodů dospěl městský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítl. 30. O nákladech řízení rozhodl městský soud na základě ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, jenž měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V řízení měla plný úspěch žalovaná, avšak jí žádné náklady přesahující rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Žalobkyně pak nebyla v řízení procesně úspěšná. Městský soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.  Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 22. února 2019 JUDr. Jan Ryba předseda senátu