USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci nezletilých: L. R., narozená dne xxx bytem B., Praha zastoupená kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha 11 v sídle Úřadu Městské části Praha 11, Ocelíkova 627/1, 149 00 Praha 11 E. R., narozená dne xxx bytem B., Praha zastoupená kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha 11 v sídle Úřadu Městské části Praha 11, Ocelíkova 627/1, 149 00 Praha 11 děti rodičů: RNDr. B. M., Ph.D., narozená dne xxx bytem B., Praha zastoupená advokátem Mgr. Lubošem Kučírkem sídlem Buzulucká 678/6, 160 00 Praha 6 Bc. V. R., narozený dne xxx bytem A., Praha zastoupený Odborovou organizací LIBERI sídlem Malé sídliště 1058/11, 266 01 Beroun o návrhu otce na nařízení předběžného opatření, k odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. března 2019, č. j. 14 Nc 1264/2017-386, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně napadeným usnesením zamítl návrh otce na nařízení předběžného opatření, podle něhož by byla matka povinna strpět jeho péči o nezletilé L. a E. R. od pondělí každého lichého týdne, 8.00 hodin, do následujícího pondělí 8.00 hodin, kdy místem předání dětí bude mateřská škola, kterou děti navštěvují, resp. prostor před tímto zařízením. 2. Při svém rozhodování vycházel z toho, že k návrhu matky bylo zahájeno řízení o úpravu povinností a práv rodičů, vyplývajících z jejich rodičovské odpovědnosti k dětem. Matka nezletilých požaduje svěřit děti do své výlučné péče a otci stanovit výživné na ně, otec nezletilých trvá na svěření dcer do péče střídavé, resp. do své výlučné péče. Ze shodných podání rodičů plyne, že ukončili vedení společné domácnosti, děti jsou v péči matky a otec se s nimi stýká. Otec s tímto uspořádáním spokojen není. Soud prvního stupně uvedl, že péče o děti je upravena předběžnými opatřeními, nařízenými usneseními ze dne 13. 12. 2017, č. j. 14 Nc 1264/2017 – 179 a 27. 12. 2017, č. j. 14 Nc 1264/2017 – 193 ve spojení s rozsudkem (správně usnesením) Městského soudu v Praze, ze dne 24. 1. 2018, č. j. 39 Co 17/2018 – 206, které nabylo právní moci dne 2. 2. 2018. Těmito rozhodnutími byla péče otce o dcery upravena tak, že v jeho péči jsou od středy každého lichého týdne, kdy je v 15.00 hodin převezme ze školky, do pondělí sudého – následujícího týdne, kdy je do 8.00 hodin v tomto zařízení odevzdá, a dále spolu s úpravou předávání dětí v případě jejich nepřítomnosti ve školce. Rovněž bylo stanoveno výživné otce. 3. Otec se nyní návrhem na nařízení předběžného opatření domáhá, aby matka byla povinna trpět péči otce o děti od pondělí každého lichého týdne od 8.00 hodin, do následujícího pondělí 8.00 hodin, tedy prakticky nařízena střídavá péče o děti. Návrh odůvodnil tím, že matka si přisvojuje právo rozhodovat o záležitostech dětí a jeho podíl péče o děti umenšuje. Poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 87/17. 4. Soud prvního stupně postupoval dle § 102 odst. 1 o. s. ř. a uvedl, že předběžné opatření je mimořádný právní nástroj, který soud smí užít pouze tehdy, je-li prokázána naléhavost zatímní úpravy poměrů účastníků řízení. Mezi rodiči přetrvává spor o péči o jejich nezletilé děti, postoje rodičů jsou kontroverzní a vztahy napjaté. Matka otci dětí vytýká nedostatky v péči o děti, neboť péči o ně přenechává svým rodičům, navíc nerespektuje aktuální stav dětí. Podle otce jsou na všech podstatných záležitostech schopni se dohodnout. Matka otce nedostatečně informuje o poměrech dětí. Opatrovník dětí označil vztahy mezi rodiči jako konfliktní. S rodinou pracuje a prakticky vyčerpal možnosti smírného řešení sporů mezi nimi. Je tomu tak zejména pro rigidní postoje otce, který i za situace, kdy matka byla přístupna smírným krokům, stál za svými stanovisky beze snahy v čemkoliv slevit. Z opatrovnického spisu vyplývá, že rodiče řeší řadu sporů, podávají na sebe trestní oznámení. Mediace či schůzky na OSPOD Městské části Praha 11 nepřinesly výsledek. Důvody pro nařízení předběžného opatření, i s ohledem na kontroverzi vyjádření rodičů, soud neshledal. Byť je větší podíl péče o děti na matce, otec se s nimi stýká široce, ze čtrnáctidenního cyklu o ně otec pečuje šest dní. Tento podíl péče se tedy péči střídavé velmi blíží. K usnesení Ústavního soudu, zmiňovanému otcem uvedl, že střídavou péči rodičů o děti lze určit i předběžným opatřením, vždy je třeba zhodnotit případ konkrétních dětí a rodinné situace. Zdůraznil, že rodičovská odpovědnost svědčí oběma rodičům bez ohledu na to, v péči kterého z nich dítě je. Shrnul, že ze všech shora uvedených skutečností nevyplývá důvodnost nařízení předběžného opatření nově upravujícího styk otce s dětmi. 5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal včasné a přípustné odvolání otec s návrhem na vyhovění jeho návrhu. Soudu prvního stupně vytýkal nezohlednění a nehodnocení důkazu, který k návrhu připojil, prokazujícího manipulaci dětmi ze strany matky ve snaze eliminovat otce z péče. Matka podle něj zatahuje do sporu děti, ovlivňuje je proti otci, navádí je, aby o otci tvrdily, že je bije, je na ně zlý a že k němu nechtějí chodit. V tom je podle otce riziko dalšího poškozování vztahu dětí k otci za situace, kdy se matka bezdůvodně domáhala zákazu styku dětí s otcem. Pracovnice L., z jejíchž zpráv soud vychází, se neobtěžovala závažná tvrzení dětí ověřit šetřením v domácnosti otce za přítomnosti dětí. Doložil pohovor třetí osoby s dětmi, z něhož vyplývá navádění dětí matkou k uvádění nepravdivých tvrzení. Odkázal na předního znalce prof. PhDr. et PhDr. Radka Ptáčka, PhD., který opakovaně uvádí, že prevencí poškozování vztahu dítěte k jednomu z rodičů je co nejvyrovnanější podíl obou rodičů na péči. Vysvětlil své právní zastoupení a připojil stížnost na opatrovnici L. Ke snaze se domluvit uvedl, že on je naopak ochoten ustoupit ze své představy. Opatrovnice L. zcela záměrně a prokazatelně převrací zdroj nedohody rodičů. Matka rovnoprávnost rodičů nastolit odmítla, působením matky by mohl být zmařen výkon posléze vydaného rozhodnutí o střídavé péči nebo o svěření dětí do péče otce. Aktuální úprava nepřípustně prejudikuje rozhodnutí ve prospěch matky. Poukázal i na další z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 199/18, z něhož citoval. Připojil zprávu OSPOD o šetření v domácnosti matky, stížnost na pracovnici L., pohovor s nezletilými organizací LIBERI včetně dohody o zastupování s touto organizací. 6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení předcházejícího jeho vydání, v plném rozsahu dle odvolání otce, postupem dle § 212, § 212a o. s. ř., aniž bylo ve věci třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Soud prvního stupně při rozhodování o návrhu otce správně vycházel z § 102 odst. 1 o. s. ř., protože ve věci již bylo zahájeno řízení. Důvodem nařízení předběžného opatření může být pouze prokázání nutnosti naléhavé potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků, případně obava, že by výkon soudního rozhodnutí mohl být ohrožen, za současného osvědčení skutečností, rozhodujících pro uložení povinnosti předběžným opatřením (§ 75c odst. 1 o. s. ř.). Tyto podmínky však splněny nejsou. Pomineme-li okolnost, kdo z rodičů zapříčinil nedohodu mezi rodiči, úprava péče o nezletilé je v současné době taková, že otec o ně pečuje v širokém rozsahu, přibližujícím se péči střídavé. Za těchto okolností nelze dovodit, že by řádná péče o děti byla ohrožena a dána nutnost zatímní úpravy, neboť péče obou rodičů o dcery je prakticky rovnocenná. Poukazoval-li otec v odvolání na to, že prevencí poškozování vztahu dítěte k jednomu z rodičů je co nejvyrovnanější podíl obou rodičů na péči dle znalce prof. PhDr. et PhDr. Radka Ptáčka, PhD., tato podmínka je v dané věci splněna, protože péče otce o děti takřka odpovídá rozsahu péči matky. Důvodem pro nařízení předběžné úpravy nemohou být ani otcovy výtky k práci pracovnice OSPOD. Pohovor, který s dětmi prováděl jeho právní zástupce, nelze hodnotit na roveň pohovoru s nezávislou osobou, případně odborníkem, již proto, že otce zastupující organizace není osobou nezainteresovanou na výsledku řízení. 8. Odvolací soud dále odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle níž je zejména třeba apelovat na oba rodiče a odkázat „na obecný a notoricky známý poznatek, že soudní spory mezi rodiči vedou často k traumatizování nezletilých dětí, které se stávají obětmi chování svých rodičů. Optimální cestou vedoucí k nalezení nejlepšího zájmu dítěte není konfliktní soudní pře, nýbrž rozumná dohoda rodičů. Postrádají-li rodiče tento rozumný náhled, nelze dospět k dobrému řešení žádným soudním rozhodnutím“ (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. IV. ÚS 464/18). V dané věci proto není na místě dokazovat, kdo z rodičů více zapříčinil nedohodu s druhým z rodičů, ale aktivně se o uzavření takové dohody ve prospěch nezletilých zasadit, i za cenu ústupků ze svých přání a představ právě v jejich zájmu. 9. Lze proto shrnout, že za situace, kdy v řízení nebyly zjištěny žádné mimořádné okolnosti, odůvodňující změnu provedené předběžné úpravy styku otce s dcerami, je rozhodnutí soudu prvního stupně správné, neboť nejsou dány zákonné podmínky pro takový postup. Odvolacímu soudu je známa možnost soudu rozhodnout o střídavé péči i formou předběžnou, v dané věci však pro takovou změnu neexistuje žádný závažný důvod. K poukazu otce na v odvolání zmiňované usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 199/18, odvolací soud uvádí, že je nepřípadný již z důvodu neexistence kolize mezi právem na uplatnění námitek dotčeného jednotlivce vůči návrhu na nařízení předběžného opatření (tedy právem na rovnost účastníků řízení a právem na spravedlivý proces) a mezi povahou práv (nároků) navrhovatele, jehož zajištění se předběžnou úpravou domáhá. 10. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Pouze pro úplnost a s ohledem na slovenské občanství matky doplňuje, že příslušnost českých soudů k rozhodnutí o předběžném opatření se odvíjí od čl. 8 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ve spojení s čl. 20 tohoto Nařízení. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Praha 12. dubna 2019 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu