4 Ad 24/2017-37   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobkyně:  MUDr. M. D.    bytem P.   proti žalovanému:  Ministerstvo práce a sociálních věcí,    sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2,   o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 4. 2017, č. j. MPSV-2017/85025-911 a ze dne 15. 5. 2017, č. j. MPSV-2017/102954-911, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného, kterými byla dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „s. ř.“), zamítnuta odvolání proti rozhodnutím Úřadu práce – krajské pobočky pro hl. m. Prahu (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 30. 3. 2017, č. j. 538542/17/AB a ze dne 24. 4. 2017, č. j. 683820/17/AB, a tato rozhodnutí byla potvrzena. Rozhodnutími správního orgánu I. stupně nebyla žalobkyni přiznána dávka státní sociální podpory – příspěvek na bydlení ode dnů 1. 2. 2017 a 1. 3. 2017 dle § 24 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“). 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že určení kalendářního období ze strany správních orgánu bylo v rozporu s § 6 písm. b) zákona o státní sociální podpoře, ve znění účinném do 30. 9. 2017. Žalovaný u každé z žádostí vzal za rozhodné stejné období, tj. období od 1. 10. 2016 do 31. 12. 2016, přičemž každá z žádostí byla podána v jiném měsíci. Žalovaný tak postupoval nesprávně, neboť měl u každé z žádostí vzít jako rozhodné období předchozí tři měsíce, nikoliv předchozí kalendářní čtvrtletí. Žalovaný dále došel k nesprávnému závěru ohledně výše průměrných měsíčních nákladů žalobkyně, když namísto částky 17.681,- Kč uvedl částku 17.500,49,- Kč. Žalobkyně dále poukazuje na splnění podmínek § 24 zákona o státní sociální podpoře, kdy uvádí konkrétní částky v tabulkách. Žalovaný určil špatně částku normativních nákladů na bydlení. Ve znění zákona o státní sociální podpoře, účinném v roce 2016, činila částka normativních nákladů na bydlení na území hlavního města Prahy pro dvě osoby 11.114,- Kč, nikoliv 11.004,- Kč jako v roce 2017. Pokud žalovaný bere jako rozhodné období kalendářní čtvrtletí roku 2016, měl by i normativní náklady na bydlení posuzovat podle roku 2016. Žalovaný dále porušil § 57 zákona o státní sociální podpoře, když žalobkyni v listopadu 2016 nebyla vyplacena dávka státní sociální podpory – příspěvku na bydlení. Žalovaný porušil § 3 s. ř., když nezjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Žalovaný dále porušil § 68 odst. 3 s. ř., neboť žalobkyně ve svém dopise ze dne 18. 4. 2017 uvedla, že žádá zaslání dokumentů na elektronickou adresu, neboť se ze zdravotních důvodů nemůže ke správnímu orgánu I. stupně dostavit. Žalovaný dále porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o státní sociální podpoře, kdy v rozhodných příjmech nezohlednil, že syn žalobkyně platil každý měsíc rozhodného období 1.200,- Kč zdravotní pojištění. Žalovaná dále neuvádí, jakým způsobem dospěla k částce 116.974,- Kč jakožto částce rozhodného příjmu syna za poslední kalendářní čtvrtletí roku 2016. Částka za toto období má být podle propočtu žalobkyně ve výši 115.102,- Kč. V souladu s uvedenými žalobními námitkami žalobkyně žádá soud, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě po rekapitulaci dosavadního řízení uvedl, že se žalobkyně mýlí, pokud jde o určení rozhodného období, neboť tímto je právě období předchozího kalendářního čtvrtletí, nikoliv předchozí tři měsíce. Částky pro určení rozhodného příjmu byly proto zjišťovány za měsíce říjen – prosinec 2016. Při výpočtu rozhodného příjmu správní orgány vycházely z částek uvedených v dokladech o výši příjmu. Žalobkyně neuvádí, proč částku považuje za nesprávnou. Normativní náklady na bydlení byly stanoveny podle znění zákona účinného pro dobu, na níž žalobkyně příspěvek na bydlení žádala, tj. podle znění roku 2017. Proto činila výše normativních nákladů na bydlení v Praze pro dvě osoby 11.004,- Kč. I v případě, že by se počítalo s částkou 11.114,- Kč, tedy s částkou pro rok 2016, nemělo by to vliv na výrok rozhodnutí. Úhrada dlužného pojistného synem žalobkyně nebyla započtena, neboť pojistné na zdravotní pojištění je součástí příjmu, který je potvrzován zaměstnavatelem. Pokud jde o způsob vytápění, žalobkyně zaškrtla kolonku vytápění "jiné". Náklady na vytápění byly zohledněny v plné výši (zálohy na plyn). Druh vytápění tak neměl vliv na rozhodnutí ve věci. Žalovaný tak s ohledem na uvedené požaduje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti: 5. Žalobkyně podala ve dnech 27. 2. 2017 a 30. 3. 2017 žádosti o přiznání dávky státní sociální podpory – příspěvku na bydlení. Pro určení výše nákladů na bydlení za předchozí kalendářní čtvrtletí byly použity doklady předložené dne 21. 12. 2016, které žalobkyně doložila v jiné žádosti týkající se též příspěvku na bydlení. Správní orgán I. stupně posuzoval rozhodný příjem jako příjem žalobkyně a jejího syna jakožto společně posuzované osoby za 4. čtvrtletí roku 2016. Z dokladů doložených ve správním spise vyplývá, že žalobkyně pobírala v rozhodném období starobní důchod ve výši 12.395,- Kč měsíčně. Podle potvrzení zaměstnavatele syna žalobkyně měl syn za rozhodné období příjem ve výši 116.974,- Kč, tj. průměrný měsíční příjem ve výši 38.991,33,- Kč. Správní orgán I. stupně tak dospěl k závěru, že průměrný měsíční příjem posuzované rodiny v rozhodném období činil 51.386,33,- Kč. S ohledem na zákonnou úpravu tak v souladu se zjištěnými skutečnostmi dospěl k závěru, že žalobkyni nárok na příspěvek na bydlení nevznikl. V obou rozhodnutích se tak správní orgán I. stupně rozhodl žalobkyni dávku státní sociální podpory – příspěvek na bydlení nepřiznat. Proti oběma rozhodnutím podala žalobkyně odvolání. V odvolání žalobkyně namítala zejména špatné výpočty správního orgánu I. stupně ohledně výše rozhodného příjmu. Žalovaný v obou případech dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně při stanovení rozhodných částek zjistil dostatečně a věrohodně částky v souladu s předloženými či vyžádanými dokumenty. Zjistil tak skutkový stav nade vši pochybnost a obě rozhodnutí jsou tak v souladu se zákonem. Žalovaný tak obě odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Proti oběma rozhodnutím žalovaného brojí žalobkyně podanou správní žalobou. 6. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [(§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 7. Účastníci řízení k výzvě soudu v zákonem stanovené lhůtě dvou týdnů nevyjádřili svůj nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání. V souladu s § 51 odst. 1 větou druhou zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), měl tak soud za to, že účastníci řízení s takovým projednáním věci vyslovili souhlas. Proto soud o věci samé rozhodl bez jednání. 8. V dané věci soud vyšel z uvedených právních předpisů: 9. Podle § 24 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře „[n]árok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu, jestliže a) jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35, a b) součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35, není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení“. 10. Podle § 6 písm. b) bod 1 zákona o státní sociální podpoře, ve znění účinném do 30. 9. 2017, „[r]ozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, je jde-li o příspěvek na bydlení, období kalendářního čtvrtletí předcházejícího kalendářnímu čtvrtletí, na které se nárok na výplatu dávky prokazuje, popřípadě nárok na dávku uplatňuje“. 11. Podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o státní sociální podpoře, ve znění účinném do 31. 12. 2017, „[n]áklady na bydlení tvoří u bytů užívaných na základě nájemní smlouvy nájemné a náklady za plnění poskytované s užíváním bytu, nejsou-li tyto náklady zahrnuty do nájemného“. 12. Podle § 25 odst. 1 písm. c) věty před středníkem zákona o státní sociální podpoře, ve znění účinném do 31. 12. 2017, „[n]áklady na bydlení tvoří u bytů uvedených v písmenech a) a b) náklady za plyn, elektřinu, vodné, stočné, odvoz odpadu a centrální vytápění nebo za pevná paliva“. 13. Podle § 26 odst. 1 písm. b) zákona o státní sociální podpoře, ve znění účinném do 31. 12. 2017, činí normativní náklady pro bydlení v bytech užívaných na základě nájemní smlouvy na území hlavního města Prahy v rodině o dvou osobách 11.004,- Kč. 14. Podle § 68 odst. 3 s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2017, „[v] odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí“. 15. Výklad ustanovení o určení rozhodného období pro účely příspěvku na bydlení zastávaný žalobkyní není v souladu s § 6 písm. b) bodu 1 zákona o státní sociální podpoře. Předmětné ustanovení hovoří explicitně o kalendářním čtvrtletí, nikoliv o předchozím čtvrtletí. Pokud žalobkyně žádala příspěvek na bydlení od 1. 2. 2017 a od 1. 3. 2017, tedy v prvním kalendářním čtvrtletí roku 2017, je rozhodným obdobím období od října do prosince 2016, neboť právě toto je předchozím kalendářním čtvrtletím. Pokud by žalobkyně žádala příspěvek od 1. 4. 2017, tj. již od druhého kalendářního čtvrtletí, bylo by jejím rozhodným období od ledna do března. Pokud je však žádost podána tak, že příspěvek na bydlení by měl být vyplácen od data, které je kdykoliv v lednu – březnu, bude vždy rozhodným obdobím říjen – prosinec předchozího roku. Výklad žalobkyně, že by rozhodným obdobím měly být předchozí tři měsíce bez ohledu na kalendářní čtvrtletí, tak nemá oporu v zákoně, respektive by byl se zákonnou úpravou v rozporu. Tuto žalobní námitku tak soud neshledal důvodnou. 16. Ohledně rozporované výše nákladů na bydlení soud uvádí, že veškeré závěry jak správního orgánu I. stupně, tak žalovaného, jsou v souladu s obsahem správního spisu. Žalobkyně zaplatila nájemné a náklady související s užíváním byt ve výši 12.996,- Kč – zaokrouhleno na koruny nahoru (říjen a listopad 2016) a 13.610,- Kč (prosinec 2016). Zálohy na plyn činily 2.220,- Kč měsíčně. Zálohy na elektřinu pak činily 780,- Kč měsíčně. Žalobkyně dále v měsíci listopadu zaplatila doplatek v celkové výši 3.900,- Kč. Celková výše nákladů za rozhodné období se tak rovná 52.502,- Kč – zaokrouhleno nahoru, což představuje průměrné náklady za jeden měsíc ve výši 17.501,- Kč – zaokrouhleno na koruny nahoru. Správní orgán I. stupně při výpočtu nákladů vzal v potaz výpisy z účtu žalobkyně, sdělení společností Pražská plynárenská, a. s., a Pražská energetika, a. s, a e-mailovou komunikaci ohledně zaplacení doplatku ve výši 3.900,- Kč. Žalobkyně v žalobě neuvedla, v čem konkrétně žalovaný udělal chybu při sčítání nákladů na bydlení, ve které konkrétní položce žalovaný nesprávně uvedl částky, případně na podporu svých výpočtů uvedených v žalobě nedoložila žádné dokumenty, jež by prokazovaly, že položky či výpočty v napadeném rozhodnutí jsou nesprávné. Nadto soud dodává, že žalobkyně v žalobě v některých výpočtech neustále pracuje s rozhodným obdobím jako s předchozími třemi měsíci, tj. v souladu s předchozím bodem tohoto rozsudku nesprávným rozhodným obdobím. Částka 17.681,- Kč, k níž žalobkyně dochází, tak není v souladu s obsahem správního spisu a neodpovídá skutečným zjištěním správních orgánů. Žalobní námitka je tak nedůvodná. 17. Žalobní námitka ohledně skutečnosti, že žalobkyni v měsíci listopadu nedošla žádná dávka státní sociální podpory na účet, není v tomto řízení relevantní. V daném řízení se posuzuje nárok žalobkyně na příspěvek na bydlení od 1. 2. 2017 a 1. 3. 2017, nikoliv předchozí dávky státní sociální podpory, resp. jejich výplata. Pokud měla být žalobkyni vyplacena dávka státní sociální podpory a tato ze strany žalovaného nepřišla na účet, mohla žalobkyně využít jiného řízení, v němž by se výplaty dávky domohla. V daném případě však soud posuzuje odlišnou otázku. 18. Částka normativních nákladů podle § 26 odst. 1 písm. b) zákona o státní sociální podpoře je v napadeném rozhodnutí správně určena ve výši 11.004,- Kč. Skutečnost, že rozhodným obdobím pro posouzení nákladů na bydlení je kalendářní čtvrtletí roku 2016, kdy částka normativních nákladů na bydlení odpovídala výši 11.114,- Kč, není relevantní. Předchozí kalendářní čtvrtletí má význam pouze z toho hlediska, že se hodnotí náklady na bydlení, které žadatel o příspěvek na bydlení vynaložil, aby bylo možno posoudit, zda má či nemá na příspěvek na bydlení nárok. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádala příspěvek na bydlení v prvním čtvrtletí roku 2017, nebyla jiná možnost, než pro účely hodnocení nákladů na bydlení vzít v potaz náklady za čtvrté čtvrtletí roku 2016, jako čtvrtletí předcházející. Pro určení normativních nákladů na bydlení je však rozhodné, na které období žadatel o příspěvek na bydlení žádá. V daném případě žalobkyně žádala přiznání příspěvku na bydlení od 1. 2. 2017 a 1. 3. 2017, tj. na období roku 2017. Z toho důvodu je nutno aplikovat právní úpravu, která je účinná právě v tomto období. Žalovaný tedy ani v tomto případě ve svém rozhodnutí nepochybil. 19. K žalobní námitce týkající se skutečnosti, že správní orgány nezohlednily při výpočtu rozhodného příjmu podle § 5 zákona o státní sociální podpoře zaplacené pojistné na zdravotní pojištění, soud uvádí následující. Podle obsahu správního spisu byl syn žalobkyně v období říjen – prosinec 2016 zaměstnán a ze zaměstnání pobíral měsíční mzdu. Správní orgány tak vycházely z předpokladu, že pojistné na zdravotní pojištění je odváděno ze mzdy zaměstnance ve výši 13,5 % podle § 5 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecném zdravotním pojištění. Skutečnost, že syn žalobkyně odváděl další pojistné na zdravotní pojištění, tak správní orgán nebral v potaz, s čímž se soud ztotožňuje. Žalobkyně totiž nijak neprokázala, jaké jsou konkrétní důvody placení pojistného, totiž zda se jedná o dlužnou částku, částku běžného pojistného či částku zcela jinou. Z výpisu z účtu syna žalobkyně nelze bez dalšího dovozovat, že danými úhradami platil pojistné na zdravotní pojištění ve smyslu § 5 zákona o státní sociální podpoře, které by mu správní orgán započítal pro účely určení rozhodného příjmu. Žalobkyně měla prokázat, o jaké přesné platby se jedná, což dostatečným způsobem neučinila. Soud proto i tuto žalobní námitku neshledal důvodnou. 20. Žalobní námitka týkající se určení rozhodného příjmu syna žalobkyně není rovněž důvodná. Žalobkyně uvádí, že není jasné, jakým způsobem správní orgány dospěly k závěru, že rozhodný příjem syna žalobkyně byl určen ve výši 116.974,- Kč. V předložených tabulkách uvádí částky jiné. Je nutno opět upozornit, že žalobkyně v tabulkách týkajících se rozhodného příjmu jejího syna neustále bere v potaz odlišné měsíce kalendářního období. Výsledná částka se pak nemusí rovnat částce uvedené v rozhodnutí správních orgánů. Příjem syna žalobkyně ze zaměstnání si vyžádal správní orgán I. stupně od zaměstnavatele syna žalobkyně. Zaměstnavatel uvedl, že synovi žalobkyně vyplatil od 1. 10. 2016 do 16. 12. 2016 částku v celkové výši 116.974,- Kč. Správní orgány tak neměly důvody pochybovat o správnosti tohoto tvrzení, obzvlášť když žalobkyně tuto výši nevyvrátila, kromě svých vlastních uvedených částek, relevantními důkazy. Důkazy, které by vyvracely tvrzení zaměstnavatele syna žalobkyně, nebyly předloženy ani v řízení před soudem. 21. Soud dále neshledal tvrzený rozpor napadeného rozhodnutí s ustanovením § 3 s. ř., když žalobkyně tvrdila, že správní orgány nezjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Veškeré části odůvodnění napadeného rozhodnutí korespondují s obsahem správního spisu, kdy si správní orgán I. stupně zjistil dostatečným způsobem rozhodné skutečnosti. Soud tak konstatuje, že napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo v souladu s § 3 s. ř., neboť rozhodnutí nejsou v rozporu s obsahem správního spisu a vyplývá z něj nade vši pochybnost rozhodný skutkový stav. 22. K tvrzenému rozporu s ustanovením § 68 odst. 3 s. ř. soud uvádí, že v žádosti týkající se příspěvku na bydlení od 1. 2. 2017 žalobkyně právo na vyjádření se k podkladům rozhodnutí ve lhůtě nevyužila ani správnímu orgánu I. stupně nedala na vědomí, že žádá o prodloužení lhůty, proto žalobní námitka není důvodná. 23. V případě žádosti o příspěvek na bydlení od 1. 3. 2017 byl stav odlišný. Žalobkyně byla dne 11. 4. 2017 poučena o důvodech neoprávněnosti její žádosti pro výši příjmu a dále podle § 36 odst. 3 s. ř. o právu se vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí do 8 dnů. Zároveň byla žalobkyně poučena o možnosti požádat o jiný termín nahlížení do spisu. Žalobkyně podáním ze dne 19. 4. 2017 uvedla, že se nemůže osobně dostavit ze zdravotních důvodů a že žádá zaslání nových dokumentů na její adresu, případně e-mailem. Dle obsahu tak žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k nahlížení a bylo povinností správního orgánu se s takovou žádostí vypořádat před vydáním rozhodnutí nebo v odůvodnění rozhodnutí. Správní orgán I. stupně dne 24. 4. 2017 o žádosti na příspěvek meritorně rozhodl, aniž by se v odůvodnění vypořádal s tím, proč žalobkyni dokumenty nezaslal. 24. Pokud účastník správního řízení včas požádá správní orgán o prodloužení lhůty k seznámení s podklady pro rozhodnutí a správní orgán mu bez oprávněných důvodů nevyhoví, jde o porušení práva účastníka na spravedlivý proces, neboť je mu odepřeno právo se relevantně vyjádřit k věci. Správní orgán I. i II. stupně tak postupovaly v rozporu s § 36 odst. 3 s. ř., jestliže žalobkyni nesdělily důvody pro nezaslání požadovaných podkladů. Přesto má soud za to, že uvedeným postupem žalovaného nebyla žalobkyně natolik zkrácena na svých právech, aby nezákonný postup správních orgánů měl za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Zejména pokud žalobkyně v žalobě neuvedla s jakým konkrétním podkladem nebyla seznámena, zda takový podklad považuje za sporný, resp. zda na základě něho správního orgán provedl nesprávnou úvahu, případně zda odepření práva na seznámení s podklady jí znemožnilo podat odvolání a relevantně namítat žalobní body dle § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. 25. Obsah žaloby nesvědčí o odepření práva účinně namítat nezákonnost rozhodnutí žalovaného. Zároveň žalobkyně nijak nesporuje podklady, které správní orgán I. st. shromáždil v řízení o příspěvku od 1.1. 2017 a ze kterých vycházel i při rozhodování o příspěvku od 1.3. Přičemž se jedná o podklady prokazující výdaje žalobkyně (např. uhrazení nájmu, poplatky za služby), které prokazují skutečnosti žalobkyní tvrzené. Proto je i tato námitka nedůvodná. Soud nijak nehodnotí, zda žádost žalobkyně o poskytnutí listin emailem byla účelová, neboť ze správního spisu nevyplývá, zda takový postup je pro řízení žalobkyně typický. 26. V souladu s výše uvedeným tak soud shledal, že rozhodné částky uvedené ve správních rozhodnutích jsou v souladu s obsahem správního spisu a žalobkyně tak podle § 24 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře nemá právo na přiznání příspěvku na bydlení. Zároveň žádná z žalobních námitek nebyla shledána důvodnou, proto soud žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 27. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Praze dne 14. ledna 2019   Mgr. Kamil Tojner v.r. samosoudce   Shodu s prvopisem potvrzuje: J. M.