č. j. 6 A 152/2018‑ 38   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobkyně: Mgr. S. W.,  zastoupena JUDr. Janem Walterem, advokátem, se sídlem Volyňských Čechů 837, Žatec, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,   takto:   I.  Soud ukládá žalovanému, aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodl o žádosti žalobkyně o poskytnutí informací ze dne 14. 6. 2018.   II.  Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8.800 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Jana Waltera, advokáta.     Odůvodnění:   [1]      Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného správního orgánu ve věci žádosti o informace ze dne 14. 6. 2018. [2]      Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že dne 14. 6. 2018 podala u žalovaného žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), ve které žádala žalovaného o poskytnutí přehledu o všech přezkumných řízeních ukončených žalovaným v letech 2008 až 2012, pokud předmětem takových řízení byl přezkum závazných stanovisek vydaných krajskými hygienickými stanicemi, k záměrům, jejichž předmětem byl provoz s produkcí hluku. Pro každé přezkumné řízení pak žalobkyně požadovala sdělení několika dílčích informací (např. č.j.; označení závazného stanoviska; označení osoby, jež přezkumné řízení iniciovala; informace o výsledku řízení). Dále uvedla, že žalovaný v zákonné lhůtě nereagoval, a proto podala dne 2. 7. 2018 na postup žalovaného stížnost podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. Dne 4. 7. 2018 pak obdržela od žalovaného přípis ze dne 3. 7. 2018, č.j. MZDR 24700/2018-3/MIN/KAN, jímž žalovaný poskytl informaci o jednom přezkumném řízení, a to č.j. MZDR 25865/2010/OVZ, a dále v přípisu žalovaný uvedl, že v rozhodném období ministerstvo zkoumalo celkem 113 závazných stanovisek hygienických stanic, jiné závazné stanovisko ale přezkoumáváno nebylo. Žalobkyně dále uvedla, že je jí známo, že žalovaný prováděl přezkum ještě (nejméně) jednoho závazného stanoviska, které splňuje specifikaci dle žádosti o informace, a to ve věci vedené pod sp.zn. MZDR 2577/2009/OVZ-32.0-17.7.2008. Na tuto skutečnost žalobkyně upozornila žalovaného ve stížnosti dle ustanovení § 16a odst. 1 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., kterou podala dne 26. 7. 2018. Na tuto stížnost již žalovaný nereagoval a chybějící informaci nedoplnil. [3]      Žalobkyně v podané žalobě uváděla, že lhůta pro vydání rozhodnutí o žádosti podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb. uplynula dne 29. 6. 2018, první stížnost na (úplnou) nečinnost podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. b) téhož zákona došla žalovanému dne 2. 7. 2018, žalovaný ji vyřídil dne 4. 7. 2018, avšak poskytl žalobkyni neúplnou informaci. Dle žalobkyně tak nedošlo k vyčerpání předmětu žádosti a žalovaný tak zůstal částečně nečinný. Druhá stížnost na (částečnou) nečinnost podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. c) předmětného zákona došla žalovanému dne 26. 7. 2018. O stížnosti mělo být rozhodnuto do 10. 8. 2018, avšak do dne podání žaloby (4. 9. 2018) o ní nebylo rozhodnuto. Žalobkyně namítala, že postupem žalovaného byla zkrácena na svém veřejném subjektivním právu na informace. K otázce pasivní legitimace a formulace výroku pak žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2009, č.j. 4 Ans 15/2009-56. [4]      Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby soud vydal rozsudek, jímž by žalovanému uložil povinnost vydat do 15 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí o žádosti žalobkyně o poskytnutí informací ze dne 14. 6. 2018. [5]      Žalovaný správní orgán na výzvu soudu ze dne 11. 10. 2018 k předložení spisového materiálu a vyjádření se k podané žalobě, jež mu byla doručena dne 12. 10. 2018, nijak nereagoval. Soud proto zaslal žalovanému urgenci ze dne 7. 12. 2018 (doručena téhož dne), ze dne 15. 2. 2019 (doručena téhož dne) a ze dne 10. 5. 2019 (doručena dne 13. 5. 2019) k předložení vyjádření a spisového materiálu. Žalovaný nereagoval, a proto soud nařídil k projednání věci ústní jednání na den 26. 9. 2019. [6]      Žalovaný se z ústního jednání omluvil dne 25. 9. 2019, přičemž souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně ani její právní zástupce se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavili. [7]      Z obsahu spisového materiálu soud nemohl zjistit žádné podstatné skutečnosti, neboť jej žalovaný soudu nepředložil, a proto soud vycházel pouze z podkladů předložených žalobkyní. [8]      Dne 14. 6. 2018 požádala žalobkyně žalovaného o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. V žádosti požadovala poskytnutí přehledu všech přezkumných řízení ukončených v letech 2008 až 2012, pokud předmětem takových řízení byl přezkum závazných stanovisek vydaných krajskými hygienickými stanicemi, k záměrům, jejichž předmětem byl provoz s produkcí hluku (jehož vlivy byly krajskými hygienickými stanicemi takto posuzovány); pro každé přezkumné řízení žádala uvést č.j./sp.zn., jaké závazné stanovisko bylo předmětem přezkumného řízení, kdo přezkumné řízení inicioval, a jak přezkumné řízení skončilo. Dále žalobkyně upřesnila, že iniciátorem přezkumného řízení má na mysli osobu, která svým úkonem zavdala příčinu k přezkoumání závazného stanoviska, lhostejno zda odvoláním nebo podnětem k přezkumu. K předmětu závazných stanovisek rovněž upřesnila, že ji zajímá pouze provoz takových závodů, jejichž charakteristickou činností je strojní obrábění dřeva (tj. pily, truhlárny apod.). Dále požadovala, pokud došlo v přezkumném řízení ke změně nebo zrušení závazného stanoviska, o poskytnutí: a) zrušeného/změněného stanoviska, b) podnětu k zahájení přezkumného řízení, c) rozhodnutí žalovaného, stanoviska nebo jiného opatření vydaného v přezkumném řízení, d) hlukových studií, které byly podkladem pro zrušené/změněné závazné stanovisko, e) protokolů o měření hluku, které byly podkladem. [9]      Dne 2. 7. 2018 podala žalobkyně stížnost na postup žalovaného při vyřizování žádosti o informace podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., v níž namítala, že zákonná lhůta k vyřízení žádosti již marně uplynula. [10]  Žalovaný následně zaslal žalobkyni přípis ze dne 3. 7. 2018, č.j. MZDR 24700/2018-3/MIN/KAN, ve kterém uvedl, že Odbor ochrany veřejného zdraví ministerstva v letech 2008 až 2012 přezkoumával na základě žádosti Krajského úřadu Středočeského kraje závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Středočeského kraje ze dne 23. 9. 2009, č.j. 4152/241/982/09/KO, vydané k projektové dokumentaci pro dodatečné povolení stavby „Truhlárna v areálu Pila Vrátkov k.ú. Vrátkov“, a to na základě odvolání fyzické osoby proti rozhodnutí stavebního úřadu Český Brod. Závazné stanovisko bylo potvrzeno (č.j. MZDR 25865/2010/OVZ). Dále žalovaný uvedl, že v požadovaném období přezkoumal 113 závazných stanovisek krajských hygienických stanic; jiné závazné stanovisko k obdobným věcem nebylo přezkoumáváno. [11]  Dne 26. 7. 2018 podala žalobkyně stížnost podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., ve kterém reagovala na přípis žalovaného v tom smyslu, že vyjádřila pochybnost o správnosti skutkových zjištění povinného subjektu, neboť se domnívala, že ministerstvo provádělo přezkum ještě (nejméně) jednoho závazného stanoviska, a to ve věci vedené pod č.j. MZDR 2577/2009/OVZ-32.0-17.7.2008. Z tohoto důvodu žádala žalobkyně ministra zdravotnictví, aby postup povinného subjektu přezkoumal a uložil mu povinnost žádost vyřídit v rozsahu, v jakém k vyřízení dosud nedošlo.  [12]  Městský soud v Praze přezkoumal postup žalovaného z hlediska, zda měl za povinnost vydat příslušné rozhodnutí, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu je v době vydání tohoto rozsudku (ustanovení § 81 odst. 1, 2 s.ř.s.), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto: [13]  V prvé řadě je nutno konstatovat, že žalovaný zcela rezignoval na jakoukoliv procesní aktivitu v řízení. Nereagoval ani na jednu ze čtyř výzev soudu k předložené spisového materiálu (srov. bod [5] tohoto rozsudku) a pouhý den předem se omluvil z nařízeného ústního jednání. Z tohoto důvodu soud nemohl jinak, než vycházet z tvrzení a důkazů, které uváděla a předkládala v podané žalobě žalobkyně. [14]  Podle ustanovení § 14 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb. „povinný subjekt posoudí žádost a: a) brání-li nedostatek údajů o žadateli podle odstavce 2 postupu vyřízení žádosti o informaci podle tohoto zákona, zejména podle § 14a nebo 15, vyzve žadatele ve lhůtě do 7 dnů ode dne podání žádosti, aby žádost doplnil; nevyhoví-li žadatel této výzvě do 30 dnů ode dne jejího doručení, žádost odloží, b) v případě, že je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě do sedmi dnů od podání žádosti, aby žádost upřesnil, neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů ode dne doručení výzvy, rozhodne o odmítnutí žádosti, c) v případě, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, žádost odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do 7 dnů ode dne doručení žádosti žadateli, d) nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění; je-li zapotřebí licence podle § 14a, předloží v této lhůtě žadateli konečnou licenční nabídku.“ [15]  Podle ustanovení § 15 odst. 1 téhož zákona „pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen "rozhodnutí o odmítnutí žádosti"), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.“ [16]  Podle ustanovení § 16a odst. 1 téhož zákona „stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace (dále jen "stížnost") může podat žadatel, a) který nesouhlasí s vyřízením žádosti způsobem uvedeným v § 6, b) kterému po uplynutí lhůty podle § 14 odst. 5 písm. d) nebo § 14 odst. 7 nebyla poskytnuta informace nebo předložena konečná licenční nabídka a nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti, c) kterému byla informace poskytnuta částečně, aniž bylo o zbytku žádosti vydáno rozhodnutí o odmítnutí, nebo d) který nesouhlasí s výší úhrady sdělené podle § 17 odst. 3 nebo s výší odměny podle § 14a odst. 2, požadovanými v souvislosti s poskytováním informací.“ [17]  Podle ustanovení § 16a odst. 6 téhož zákona „nadřízený orgán při rozhodování o stížnosti podle odstavce 1 písm. a), b) nebo c) přezkoumá postup povinného subjektu a rozhodne tak, že a) postup povinného subjektu potvrdí, b) povinnému subjektu přikáže, aby ve stanovené lhůtě, která nesmí být delší než 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí nadřízeného orgánu, žádost vyřídil, případně předložil žadateli konečnou licenční nabídku, a neshledá-li důvody pro odmítnutí žádosti v případě, kdy dostupné informace o právním a skutkovém stavu nevyvolávají důvodné pochybnosti, postupuje obdobně podle § 16 odst. 4, nebo c) usnesením věc převezme a informaci poskytne sám nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti; tento postup nelze použít vůči orgánům územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti.“ [18]  V nyní projednávané věci byl průběh řízení před žalovaným takový, že dne 14. 6. 2018 podala žalobkyně výše specifikovanou žádost o informace. Jelikož žalovaný o této žádosti ve lhůtě podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb. nerozhodl, ani s žádostí nenaložil jiným způsobem, který předvídá tento zákon, tak žalobkyně podala dne 2. 7. 2018 (po uplynutí lhůty 15 dnů k vyřízení žádosti) stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. Žalovaný následně zaslal žalobkyni přípis ze dne 3. 7. 2018, č.j. MZDR 24700/2018-3/MIN/KAN, ve kterém poskytl dle žalobkyně neúplnou informaci, aniž by zároveň žádost žalobkyně ve zbytku odmítl postupem dle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. Žalobkyně se této částečné nečinnosti žalovaného bránila stížností ze dne 26. 7. 2018 podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. c) předmětného zákona, na kterou již však nebylo reagováno, a proto podala dne 4. 9. 2018 (po uplynutí lhůty k vyřízení stížnosti) nyní projednávanou žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného. [19]  Soud nejprve považuje za vhodné konstatovat, že žalobkyně podáním stížnosti ze dne 26. 7. 2018 podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. naplnila jednu ze základních podmínek přípustnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 s.ř.s., neboť podáním této stížnosti bezvýsledně vyčerpala prostředky, které ji procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu (zde zákon č. 106/1999 Sb.) stanoví k její ochraně proti nečinnosti správního orgánu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2017, č.j. 4 As 12/2017-21). [20]  Z nastíněného přehledu rovněž vyplývá, že žalovaný sice přípisem ze dne 3. 7. 2018, č.j. MZDR 24700/2018-3/MIN/KAN, žalobkyni sdělil, že Odbor ochrany veřejného zdraví ministerstva v letech 2008 až 2012 přezkoumával na základě žádosti Krajského úřadu Středočeského kraje závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Středočeského kraje ze dne 23. 9. 2009, č.j. 4152/241/982/09/KO, vydané k projektové dokumentaci pro dodatečné povolení stavby „Truhlárna v areálu Pila Vrátkov k.ú. Vrátkov“, a to na základě odvolání fyzické osoby proti rozhodnutí stavebního úřadu Český Brod, přičemž toto závazné stanovisko bylo potvrzeno (č.j. MZDR 25865/2010/OVZ); dále pak uvedl, že v požadovaném období přezkoumal 113 závazných stanovisek krajských hygienických stanic; jiné závazné stanovisko k obdobným věcem nebylo přezkoumáváno, avšak v kontextu stížnosti žalobkyně ze dne 26. 7. 2018 podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. se podává, že žalovaný zcela nevyčerpal předmět žádosti žalobkyně o poskytnutí informací ze dne 14. 6. 2018. Je tomu tak proto, že žalobkyně v předmětné stížnosti vyjádřila důvodnou domněnku, že ministerstvo provádělo přezkum ještě (nejméně) jednoho závazného stanoviska, a to ve věci vedené pod č.j. MZDR 2577/2009/OVZ-32.0-17.7.2008, avšak žalovaný k tomuto tvrzení žalobkyně nezaujal žádný postoj ani nevyužil jiný zákonem č. 106/1999 Sb. předpokládaný postup, např. částečné vyhovění žádosti, částečné odmítnutí. [21]  Soud dospěl k závěru, že žalovaný byl při vyřizování žádosti žalobkyně o poskytnutí informací ze dne 14. 6. 2018 nečinný. Proto mu soud podle ustanovení § 81 odst. 2 s.ř.s. uložil povinnost ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodnout o předmětné žádosti žalobkyně, a to v plném rozsahu tak, jak jej žalobkyně nastínila v podané žádosti o poskytnutí informací (srov. bod [8] tohoto rozsudku). Zároveň je žalovaný povinen vypořádat se při vyřizování žádosti s argumenty žalobkyně, které uváděla ve své stížnosti ze dne 26. 7. 2018 podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., tj. zejména s tvrzením žalobkyně, že ministerstvo provádělo v rozhodné době přezkum ještě (nejméně) jednoho závazného stanoviska (ve věci vedené pod č.j. MZDR 2577/2009/OVZ-32.0-17.7.2008. [22]  Při určení lhůty k vydání rozhodnutí o žádosti žalobkyně soud vycházel z ustanovení § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb. [23]  O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Náklady, které žalobkyni v řízení před Městským soudem v Praze vznikly, spočívají v soudním poplatku zaplaceném z podané žaloby v částce 2.000 Kč a dále v nákladech právního zastoupení žalobkyně advokátem (ustanovení § 35 odst. 2 s. ř. s.). Mimosmluvní odměna činí v daném případě dva úkony právní služby po 3.100 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby) podle ustanovení § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a dva režijní paušály po 300 Kč za náhradu hotových výdajů zástupce žalobce podle ustanovení § 13 odst. 3; celkem tedy 6.600 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně není plátcem daně z přidané hodnoty, nezvyšuje se náhrada nákladů řízení o částku odpovídající této dani, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, (§ 57 odst. 2 s. ř. s.); dle ustanovení § 47 odst. 1 písm. a) tohoto zákona je sazba daně stanovena na 21 %. Celkem tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 8.800 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   V Praze dne 26. září 2019 JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r. předseda senátu     Shodu s prvopisem potvrzuje: J. H.