USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: P., a.s., IČO xxx sídlem K., P. zastoupená advokátkou JUDr. xxx sídlem V., H. proti žalované: T. V., narozená xxx státní příslušnice Slovenské republiky naposledy bytem M., P. toho času neznámého pobytu zastoupena opatrovníkem Mgr. xxx, advokátem sídlem L., Praha o 33 835 Kč s příslušenstvím, o nesouhlasu Obvodního soudu pro Prahu s postoupením věci usnesením Okresního soudu P. ze dne 20. července 2020, č. j. xxx takto: Nesouhlas Obvodního soudu pro Prahu s postoupením této věci je důvodný. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením Okresní soud P. vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu jako soudu místně příslušnému. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru. Žaloba byla podána k soudu dne 12. 2. 2020, žalovaná je příslušnicí Slovenské republiky. Postupující soud se proto zabýval svou mezinárodní příslušností, a to podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále nařízení Brusel I bis). Uvedl, že žalovaná je toho času neznámého pobytu, neboť na adrese na Slovensku ani na adrese v České republice nebydlí. Není zde ale ani indicie, že by bydlela mimo státy Evropské unie. Dovodil proto, že soudy České republiky mají mezinárodní příslušnost o věci rozhodnout. Dále se zabýval tím, který soud je místně příslušný. Odkázal na čl. 7 a 17 nařízení Brusel I bis a dovodil, že u spotřebitelských smluv je rozhodné místo bydliště, jinak místo, kde závazek byl nebo měl být splněn. Uvedl, že pokud by žalovaná měla bydliště v P., byl by soudem místně příslušným podle bydliště žalované. Žalovaná ale v P. nebydlí, nebydlí ani na své adrese na Slovensku. Dovodil tak, že příslušným je soud podle místa plnění dle čl. 7 nařízení Brusel I bis, tedy podle sídla žalobkyně. S odkazem na ust. „§ 84, § 85, § 105 o.s.ř.“ proto rozhodl tak, jak uvedl ve výroku svého usnesení. 1. 3. Obvodní soud pro Prahu s postoupením věci nesouhlasí a dožaduje se rozhodnutí svého nadřízeného soudu. Uvedl, že pro postup podle článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis by byly podmínky, pokud by žalovaná měla bydliště v některém členském státě Evropské unie. To, že nejsou indicie o pobytu žalované mimo Evropskou unii, nepostačuje. Odkázal na čl. 6 odst. 1 téhož nařízení, podle něhož nemá-li žalovaný bydliště v některém členském státě, určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů s výhradou článků 18 odst. 1, 21 odst. 2 a článků 24 a 25. Dále odkázal na § 85 o.s.ř., podle něhož je soudem fyzické osoby soud, v jehož obvodu má fyzická osoba bydliště, případně v jehož obvodu se zdržuje, a nelze-li takové místo zjistit, soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel. Protože žalovaná má od 18. 6. 2018 evidováno místo pobytu na adrese M., P., dovozoval, že místně příslušným je postupující soud. 4. Nesouhlas je důvodný. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že zaplacení žalované částky se žalobkyně po žalované domáhá s tím, že žalované dne 24. 5. 2019 poskytla bezúčelový úvěr. Žalobkyně ve smlouvě uvedla jako adresu bydliště P., M. Zásilku žalobkyně na adrese v P. 22. 6. 2019 proti podpisu převzala (č.l. 19). Podle výpisu ze základních registrů z č.l. 29 je žalovaná hlášena k trvalému pobytu na adrese v P. od 16. 8. 2016. Podle sdělení policie se v roce 2019 z této adresy odstěhovala neznámo kam (č.l. 56). Ve výkonu vazby či trestu odnětí svobody není. Podle sdělení Úřadu práce České republiky pobírala podporu v letech 2013, 2014 (č.l. 42). Na Slovensku je hlášena podle registru obyvatel na adrese N., M., od 21. 1. 2000 (č.l. 49). Podle sdělení pošty z 18. 5. 2020 na této adrese není známa (č.l. 52). V České republice byla naposledy zaměstnána u společnosti D., s.r.o. od 1. 2. 2017 do 31. 7. 2019 (č.l. 50). Pozdějšího zaměstnavatele ani Česká správa sociálního zabezpečení neeviduje (č.l. 60). 6. Podle čl. 17 bod 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 7 bod 7), a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byly smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, na jehož území má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Podle čl. 18 bod 2. téhož nařízení smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 7. Na posuzovanou věc nedopadá čl. 17 bod 1 písm. a), b) nařízení Brusel I bis, neboť nešlo o koupi věcí na splátky, ani o úvěr na koupi movitých věcí. Na věc dopadá písmeno c) uvedeného nařízení, neboť žalobkyně provozovala svou podnikatelskou činnost v České republice, kde žalovaná měla v době uzavření smlouvy své bydliště. Žalobu proto bylo možné podat proti žalované podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis pouze u soudu toho státu, kde má žalovaná bydliště. 1. 8. Tím, jak se posuzuje mezinárodní příslušnost v případě osob neznámého pobytu, se již zabýval Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 2405/2011 a dovodil (ve vztahu k předchozímu nařízení Brusel I, obsahujícímu obdobnou právní úpravu), že nejsou-li zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie, pak lze příslušnost určit podle čl. 16 odst. 2 (nyní 18 odst. 2) nařízení jakožto soudů členské státu, na jehož území měl žalovaný poslední známé bydliště. 9. Protože žalovaná má poslední známé bydliště na území České republiky, lze postupujícímu soudu za nynějších zjištění přesvědčit, že soudy České republiky mají mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci. 10. Z výše uvedeného dále vyplývá, že nadřízený soud příslušnost dovodil z čl. 18 bod 2. nařízení Brusel I bis, nikoli z článku 7 bod 1 téhož nařízení, z něhož vyšel postupující soud. Nelze proto vyjít z místní příslušnosti soudu, jak je upravena posledně uvedeným článkem, podle něhož je místně příslušný soud místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V tomto bodě se tedy nadřízený soud se závěry postupujícího soudu neztotožnil. 11. Článek 18 bod 2 nařízení Brusel I bis upravuje mezinárodní příslušnost. Místní příslušnost soudů daného státu již neupravuje. Článek 6 bod 1 uvedeného nařízení, na který odkazoval nesouhlasící soud, který odkazuje na vnitrostátní právní úpravu, použít nelze, neboť dopadá jen na případy, kdy žalovaný nemá bydliště v některém členském státě. Že by žalovaná bydlela mimo Evropskou unii, zjištěno nebylo. Nelze vyjít ani z článku 4 bod 2 téhož nařízení, vztahujícího se k obecné úpravě příslušnosti podle bydliště žalovaného, podle něhož na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky, neboť článek 17 upravující zvláštní příslušnost pro spotřebitelské smlouvy umožňuje použít jen článek 6 a 7 bod 7. Jestliže nařízení místní příslušnost soudů pro tento případ neupravuje, je třeba vyjít z § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, který říká, že soudy České republiky v řízení postupují podle Českých procesních předpisů. Podle ust. § 84, § 85 o.s.ř. je tak místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu měla žalovaná v době podání žaloby k soudu (§ 11 odst. 1 o.s.ř.) bydliště, neměla-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržovala, a nelze-li takový soud zjistit, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, okresní soud, v jehož obvodu se nacházelo místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. 12. Postupující soud, jak plyne z č.l. 34 spisu, učinil řadu dotazů (pokusil se neúspěšně obrátit na žalovanou, požádal o součinnost policii, Českou správu sociálního zabezpečení, Úřad práce P., posledního zaměstnavatele), bydliště žalované či místo, kde se zdržuje, se nepodařilo zjistit. Kontaktovat žalovanou se nepodařilo ani ustanovenému opatrovníkovi (č.l. 69). Jsou proto splněny předpoklady pro určení místní příslušnosti soudu podle evidovaného místa pobytu žalované. Podle výpisu z registrů z č.l. 29, 30 je žalovaná od 16. 8. 2016 hlášena k pobytu na adrese M., P. (žaloba podána 12. 2. 2020). 13. Z výše uvedeného je zřejmé, že nesouhlasící soud není soudem místně příslušným, neboť žalovaná v době zahájení řízení v jeho obvodu neměla bydliště, v jeho obvodu se nezdržovala, ani v něm neměla evidováno bydliště. Nesouhlas s postoupením věci je proto důvodný a nadřízený soud proto rozhodl podle ust. § 105 odst. 3 o.s.ř. tak, jak se podává z výroku tohoto usnesení.1. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha, dne 10. listopadu 2020 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu