č. j. 10 A 213/2016 - 26           ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobkyně: K. R.   zastoupena JUDr. Petrem Novotným, advokátem   sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10   proti   žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců   sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4   v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 11. 2016, č. j. MV-127362-6/SO-2014, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I.                 Předmět sporu 1.                Žalobkyně požádala o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. Ministerstvo vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) ji vyzvalo k odstranění vad žádosti a doložení chybějících dokladů ve stanovené lhůtě. Žalobkyně následně požádala o prodloužení stanovené lhůty, avšak správní orgán I. stupně tuto žádost zamítl. Následně bylo řízení usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 13. 8. 2014, č. j. OAM-16973-5/DP-2014, zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto napadeným usnesením žalované. II.              Napadené rozhodnutí 2.                Žalovaná se v napadeném rozhodnutí ztotožnila se závěrem správního orgánu I. stupně, že žalobkyně nepředložila všechny požadované doklady. Doklad o zajištění ubytování žalobkyně doložila až dne 25. 7. 2016 a rozhodnutí o povolení k zaměstnání nepředložila ani v průběhu odvolacího řízení. Zmocněnec žalobkyně převzal výzvu k odstranění vad žádosti, a žalobkyně si tedy vad žádosti musela být vědoma. Zastavení řízení tedy bylo způsobeno pasivitou žalobkyně. III.            Žaloba 3.                Žalobkyně zrekapitulovala průběh řízení. Uvedla, že poté, co jí byla stanovena sedmdesátidenní lhůta k odstranění vad žádosti, ještě v této lhůtě požádala o prodloužení stanovené lhůty o 45 dnů. Této žádosti nebylo vyhověno, a to dle názoru žalobkyně bezdůvodně. Čas pro doložení požadovaných dokladů tak nebyl dostatečný. Žalobkyně uvedla, že dne 18. 8. 2014 doložila úředně ověřenou kopii cestovního dokladu a následně dne 25. 7. 2016 doložila i doklad o zajištění ubytování na území České republiky. Důvody pro zastavení řízení tedy dány nebyly. 4.                Dále žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí bylo v rozporu s veřejným zájmem, neodpovídalo okolnostem případu a při jeho vydání nebyla zvážena nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně. Žalobkyně na území České republiky žije již od roku 2013, má zde vytvořeno zázemí a na Ukrajinu se vrátit nechce. Navíc na Ukrajině probíhá ozbrojený konflikt. IV.           Vyjádření žalované 5.                Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Uvedla, že žalobkyně všechny vady podané žádosti neodstranila, a to ani v rámci odvolacího řízení. Dále vyjádřila názor, že v případě zastavení řízení pro neodstranění vad žádosti se dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života účastníka řízení neposuzuje. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 6.                Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (srov. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání tohoto rozhodnutí městský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (srov. § 75 odst. 1 s. ř. s.). 7.                Soud o žalobě v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem po nařízení jednání výslovně souhlasila a žalovaná po poučení soudem nevyjádřila nesouhlas. 8.                Žaloba není důvodná. 9.                Žalobkyně dne 23. 4. 2014 podala žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. Usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 23. 4. 2014, č. j. OAM-16973-5/DP-2014, byla vyzvána k odstranění vad žádosti dle přiložené výzvy, a to ve lhůtě 70 dnů od doručení tohoto usnesení. Zároveň byla vyzvána, aby doložila originál cestovního dokladu, doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území, doklad o účelu pobytu na území, v tomto případě povolení k zaměstnání, a fotografii. Zmocněnec žalobkyně usnesení i s výzvou osobně převzal dne 23. 4. 2014. 10.            Dne 15. 7. 2014 žalobkyně osobně podala žádost o prodloužení lhůty o 45 dnů za účelem vyřízení povolení k zaměstnání. Správní orgán I. stupně usnesením ze dne 6. 8. 2014, č. j. OAM-16973-7/DP-2014, žádost o prodloužení lhůty zamítl. Dospěl k závěru, že žalobkyni byla k odstranění vad žádosti poskytnuta dostatečně dlouhá lhůta a k dalšímu prodlužování řízení nebyl důvod. Toto usnesení bylo žalobkyni prostřednictvím jejího zmocněnce doručeno fikcí dne 21. 8. 2014. 11.            Usnesením ze dne 13. 8. 2014, č. j. OAM-16973-9/DP-2014, správní orgán I. stupně řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastavil, neboť konstatoval, že žalobkyně žádný z požadovaných podkladů nedoložila. 12.            Dne 18. 8. 2014 žalobkyně doložila originál cestovního pasu. Spolu s odvoláním proti usnesení o zastavení řízení žalobkyně doložila fotografii. V průběhu odvolacího řízení, dne 29. 7. 2016, potom žalobkyně doložila doklad o zajištění ubytování. 13.            Zaprvé se soud zabýval otázkou, zda správní orgán I. stupně pochybil, když nevyhověl žádosti žalobkyně o prodloužení lhůty k odstranění vad žádosti. K tomu je třeba konstatovat, že podle § 39 odst. 1 správního řádu může správní orgán lhůtu, kterou stanovil k provedení úkonu, na žádost účastníka prodloužit. Původní sedmdesátidenní lhůta, která byla žalobkyni k odstranění vad žádosti stanovena usnesením, jež jí bylo doručeno dne 23. 4. 2014, uplynula dne 2. 7. 2014. Žalobkyně dne 15. 7. 2014 podala žádost o prodloužení této lhůty o 45 dnů. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016, č. j. 10 As 46/2015 - 43, bodů 19 až 21, vyplývá, že lhůtu stanovenou správním orgánem, obdobně jako soudcovskou lhůtu, lze prodloužit i na žádost podanou po jejím uplynutí. Správní orgán nemůže řízení skončit, aniž by takové žádosti buď fakticky vyhověl, nebo o ní formálně rozhodl. 14.            V nyní projednávané věci je však klíčové, že správní orgán I. stupně žádosti žalobkyně fakticky vyhověl, ačkoliv ji formálně zamítl. Původní lhůta, prodloužená o 45 dnů dle žádosti žalobkyně, totiž uplynula dne 18. 8. 2014 (den 16. 8. 2014 připadal na sobotu), přičemž do té doby žalobkyně odstranila jen jednu z vytýkaných vad žádosti, neboť předložila originál cestovního dokladu. Správní orgán I. stupně přitom rozhodnutí o zastavení řízení vydal až dne 18. 8. 2014, tedy poté, co žalobkyně vady žádosti neodstranila ani ve lhůtě fakticky prodloužené v souladu s její žádostí. Rozhodnutí o zastavení řízení je sice označeno datem 13. 8. 2014, ze správního spisu však vyplývá, že vypraveno bylo až dne 18. 8. 2014, a tohoto dne tedy bylo vydáno dle § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu. Lze proto uzavřít, že správní orgán I. stupně v souvislosti s vyřizováním žádosti žalobkyně o prodloužení lhůty k odstranění vad žádosti nemohl pochybit, neboť jí fakticky vyhověl. 15.            Navíc je třeba uvést, že žádost o prodloužení lhůty k odstranění vad žádosti zjevně nebyla důvodná, neboť žalobkyně žádným konkrétním způsobem nezdůvodnila, proč potřebuje více času pro opatření podkladů, které byla povinna k žádosti přiložit. Skutečnost, že žalobkyně těmito podklady, zejména povolením k zaměstnání, zřejmě nedisponovala, důvodem k prodlužování lhůty pro odstranění vad žádosti být nemohla, neboť ustanovení § 31 odst. 1 ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) předpokládá, že jsou požadované doklady k žádosti přiloženy již v době jejího podání. Nelze tedy akceptovat postup žadatele, který žádost podá v úmyslu potřebné doklady si opatřovat až následně a za tímto účelem žádat o prodlužování lhůty k odstranění vad žádosti. 16.            Dále je pak třeba ve shodě s žalovanou konstatovat, že doklad o účelu pobytu, kterým mělo být povolení k zaměstnání, žalobkyně nepředložila nikdy, a to dokonce ani v průběhu odvolacího řízení, které trvalo více než dva roky. Podle § 31 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je přitom doklad o účelu pobytu jednou z obligatorních náležitostí žádosti. I kdyby tedy soud dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně měl žalobkyni poskytnout další prostor k odstranění zbývajících vad žádosti, nemohlo by se jednat o vadu řízení způsobilou ovlivnit zákonnost rozhodnutí o zastavení řízení. K této stěžejní skutečnosti žalobkyně v žalobě nezaujala žádný postoj. 17.            Důvodný není ani žalobní bod, v němž žalobkyně uvádí, že měla žalovaná posoudit dopad svého rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života, respektive soulad svého rozhodnutí s veřejným zájmem. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že na případy, kdy je řízení o žádosti o vydání pobytového oprávnění zastaveno z důvodu neodstranění vad žádosti účastníkem řízení, nedopadá povinnost správních orgánů posuzovat dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, neboť v takových situacích správní orgány v důsledku procesní pasivity žadatele vůbec nemají možnost o žádosti meritorně rozhodnout (viz zejm. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2016, č. j. 2 Azs 76/2015 - 24, bod 35; ze dne 16. 8. 2016, č. j. 1 Azs 108/2016 - 41, bod 22; a ze dne 19. 1. 2017, č. j. 10 Azs 206/2016 - 48, body 40 až 44). VI. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 18.            Jelikož žádný z uplatněných žalobních bodů nebyl důvodný, soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 19.            Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., dle nějž má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů ten účastník, který měl ve věci úspěch. Žalobkyně v nyní projednávané věci úspěch neměla a žalované žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly; proto právo na náhradu nákladů nemá ani jeden z nich. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 11. února 2020         JUDr. Ing. Viera Horčicová předsedkyně senátu