Číslo jednací: 13Ad 5/2020 - 37                             ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY    Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce:  D. G.    bytem x proti   žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení                                     sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5     o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2020 č.j. x    takto:  I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaná změnila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 7. 11. 2019 a to tak, že podle ust. § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s ust. § 56 odst. 1 písm. c) a ust. § 41 odst. 3 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se žalobci snižuje od 12. 12. 2019 výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Výše invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně činí 7 107 Kč měsíčně. Dále bylo stanoveno, že podle nařízení vlády č. 260/2019 Sb., o výši vyměřovacího základu za rok 2018, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2018, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2020 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2020 a o zvýšení důchodů v roce 2020, se od ledna roku 2020 zvyšuje základní výměra invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na 3 490 Kč měsíčně, procentní výměra invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na 4 188 Kč. Celkem náleží žalobci 7 678 Kč měsíčně. 2. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobci podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. odňat od 12. 12. 2019 invalidní důchod. Podle posudku Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 10. 2019 již žalobce není podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. V rámci řízení o námitkách bylo novým posudkem lékaře České správy sociálního zabezpečení o invaliditě ze dne 7. 1. 2020 zjištěno, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb. Žalobce je invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., přičemž se již nejedná o invaliditu třetího ani druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) a b) zákona č. 155/1995 Sb., ale jde o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. Míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla určena ve výši 35 %. 3. V žalobě žalobce mimo jiné uvedl, že: „Rozhodnutí považuji za nesprávné z těchto důvodů:  - ČSSZ upřednostnila onemocnění s nižším procentuálním dopadem na pracovní schopnost  - ostatní uváděná onemocnění jsou náhle posudkově nevýznamná  - přestože uvedeno v posudku nebyl jsem osobně přítomen KLP  - nebyl jsem fyzicky nikým vyšetřen před odesláním dokladů ke KLP - za celou dobu trvání invalidity nedošlo k žádným léčebným úkonům, takže se zdravotní stav nemohl změnit - všechna moje onemocnění mají dopad na obecnou pracovní schopnost, zdravotní stav nelze další léčbou zásadně ovlivnit – zdravotní stav byl již dříve vyhlášen za neměnný“ Žalobce má tedy za to, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu bez přihlédnutí k ust. § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění a příloze č. 359/2009 Sb. v platném znění. 4. Ve vyjádření k žalobě žalovaná mimo jiné uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 7. 1. 2020 vypracovaného pro účely řízení o námitkách lékařem žalované, který invaliditu žalobce posoudil ve smyslu ust. § 5 písm. i) a § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., a to tak, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb. a ve svém posudkovém hodnocení dospěl k závěru, že žalobce je invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., přičemž se jedná o  invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 % (datum změny od 24. 10. 2019). Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 5b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %, která se podle ust. § 3 a § 4 cit. vyhlášky nemění. Podle žalované posudek splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a rovněž se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR. 5. Pokud jde o věc samotnou,  správní spis pak obsahuje pro danou věc mimo jiné tyto podstatné dokumenty: rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 11. 2019 č.j. X, námitky žalobce, žalobou napadené rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 1. 2020 č.j. X. V soudním spise se pak nachází posudek Posudkové komise MPSV ČR v Praze ze dne 9. 7. 2020, ev.č.: X. 6. Soud o posouzení zdravotního stavu žalobce požádal Posudkovou komisi MPSV ČR v Praze. Z posudku této komise ze dne 9. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zák. č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Posudková komise ve svém posudku mimo jiné uvedla, že: „Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (DNZS) byla porucha dýchání ve spánku typu těžké spánkové apnoe, která je od 2/2019 dlouhodobě stabilizována na přístroji CPAP, způsobující trvalý přetlak v dýchacích cestách při noční aplikaci. Stupeň efektivity léčby byl dán rezuduální AHI 3,1 s počtem apnoí a hypopnoí za hodinu spánku, což odpovídá výbornému efektu léčby 2/2019. Posuzovaný je schopen řízení motorových vozidel za předpokladu pravidelného nočního užívání CPAP, nepřítomnosti denní spavosti a pravidelných kontrol na neurologii a ve spánkové poradně. Tyto podmínky nyní splňuje.“ V závěru pak komise zdůraznila, že: „K datu vydání rozhodnutí o invaliditě se u žalobce jedná o invaliditu prvního stupně podle § 39, odst. 2, písm. a) zákona č.155/1995 Sb., v platném znění. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti posuzovaného byla vyhodnocena dle kapitoly VI, položky 5b) přílohy k vyhlášce č.359/2009 Sb., odpovídající 30%. Ostatní zdravotní postižení posuzovaného byly zohledněny podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky č.359/2009 Sb. a navýšily procentní míru poklesu pracovní schopnosti u posuzovaného o 10% na celkových 40%. Funkční pokles pracovní schopnosti posuzovaného odpovídá invaliditě I. stupně. Pravidelná noční aplikace přístroje CPAP od 2/2019, způsobující trvalý přetlak v dýchacích cestách, odpovídá dle kritérií pro léčbu poruch dýchání ve spánku výbornému stupni efektivity léčby při reziduální AHI 3,1. Díky této skutečnosti je posudkově rozhodující příčina zdravotního postižení. Posuzovaný netrpí denní spavostí, je schopen řídit motorové vozidlo a od 2019 je schopen pracovat jako řidič rozvozu a asistent na plný pracovní úvazek fi Societa, o.p.s. Posuzovaný je schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost v podstatně menším rozsahu a intenzitě podle § 5 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Doba platnosti (lhůta KLP): 31. 7. 2023, neboť nelze vyloučit u posuzovaného možnost změny zdravotního stavu.“   7. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek Posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb. 8. V projednávaném případě soud v rámci přezkumu správnosti zjištění zdravotního stavu žalobce ve správním řízení nechal vypracovat posudek Posudkovou komisí MPSV ČR v Praze. Posudková komise zasedajíc v řádném složení za přítomnosti odborného lékaře – odbornost interní a plicní lékařství podle povahy a charakteru zdravotního postižení žalobce jednoznačně vymezila příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, jehož rozhodující příčinou byla porucha dýchání ve spánku typu těžké spánkové apnoe, která je od února 2019 dlouhodobě stabilizována na přístroji CPAP, způsobující trvalý přetlak v dýchacích cestách při noční aplikaci. 9. Z posudku posudková komise MPSV ze dne 9. 7. 2020 vyplývá, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %.    10. Posudek Posudkové komise MPSV ČR v Praze ze dne 9. 7. 2020 považuje soud za posudek úplný, přesvědčivý a celistvý. O správnosti a úplnosti stanovené diagnózy onemocnění žalobce, jakož i o stanovení a řádné zdůvodnění procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce proto není žádných pochyb.   11. Soud proto s ohledem na uvedené skutečnosti neshledal námitky vznesené proti napadenému rozhodnutí důvodnými, a proto žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.   12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1, 2 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, žalované nenáleží podle zákona.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 24. srpna 2020   JUDr. Marcela Rousková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š.