č. j. 16 Az 6/2019‑ 22   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci   žalobce:  I. B. nar, stát. příslušnost Ukrajina,   zastoupen:  JUDr. Petrem Novotným, advokátem    sídlem Slezská 36, Praha 2     proti žalovanému:  Ministerstvo vnitra ČR,    sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.1. 2019, č. j. OAM-845/ZA-ZA11-P06-2018,    takto:  I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zastaveno řízení o žádosti o mezinárodní ochranu podle ustanovení § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neboť žádost byla shledána nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Nepřípustnost byla shledána v neuvedení nových skutečností ze strany žalobce, jež by byly relevantní z hlediska důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. Žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu již druhou v pořadí a srovnáním znovu uplatněných důvodů s předchozí žádostí žalovaný dospěl k závěru, že žalobce uvedl identické důvody žádosti o udělení azylu (existence ozbrojeného konfliktu a z toho plynoucí obava žalobce o život i z nástupu do vojenské služby). Přitom první neudělení azylu bylo předmětem soudního řízení, kdy zdejší soud žalobu zamítl a kasační stížnost byla odmítnuta (NSS č. j.  2 Azs 218//2018 -24). 2. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu: „Žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1“ 3. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu: „Podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“ 4. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu: „Řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.“ 5. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009 č.j. 9 Azs 5/2009-65: „Institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení. Zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času.“ A dále: „Ustanovení § 10a písm. e) zákona o azylu představuje jistý filtr, jehož prostřednictvím je možné propustit do dalšího opakovaného řízení o udělení mezinárodní ochrany již jednou rozhodnutou věc. Jedná se přitom o výjimku, kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté, tzv. res iudicata, resp. v daném případě res administrata.“ 6. Podmínkou pro přijatelnost opakované žádosti je, že se musí jednat o takové skutečnosti či zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení. V této souvislosti soud připomíná, že v rámci azylového řízení existují dvě základní povinnosti – břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Jak již Nejvyšší správní soud vyslovil ve svém rozsudku ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4Azs 151/2005–86: „Zatímco důkazní břemeno může v některých případech nést i správní orgán, povinnost tvrzení leží vždy na žadateli o azyl. Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován a z jakých důvodů. V průběhu řízení o udělení azylu musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí.“ Nejvyšší správní soud dovodil, že pokud žadatel neuvedl všechny důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jedná se o skutečnost přičitatelnou pouze k jeho tíži a nelze akceptovat, že by neunesení břemene tvrzení mohl zhojit pomocí podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. 7. Jestliže žalovaný měl za to, že žalobce uplatnil identické důvody pro udělení azylu a proto byla dána nepřípustnost žádosti, měl žalobce v žalobě brojit proti takovým důvodům rozhodnutí. Takto však neučinil, neboť v žalobě namítá pouze obecné námitky, resp. námitky, které se ve svém důsledku míjí s důvody napadeného rozhodnutí. 8. Namítá-li žalobce, že v řízení vyšlo nové skutečnosti, které nebyly předmětem předchozího řízení, aniž by jej jakkoli specifikoval, potom nejde o žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Soud není oprávněn namísto žalobce nalézat relevantní okolnosti, aniž by je tvrdil žalobce.  Shodně lze tvrdit o námitce neopatření dostatečných podkladů dle § 50 odst. 2 s. ř. a nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Takové obecné tvrzení nemá žádný skutečný obsah, jde pouze o citaci zákonného ustanovení, přičemž předmětem úvah žalovaného bylo výhradně posouzení obsahu žádostí žalobce. Není tak zřejmé, jaké další podklady by měl žalovaný shromáždit. 9. K akcentaci žaloby o ozbrojeném konfliktu soud odkazuje na výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 218//2018 -24, bod 11 -12, o zamítnutí kasační stížnosti žalobce ve věci jeho první bezúspěšné žádosti o azyl, ze kterého je patrné, že existenci ozbrojeného konfliktu a s tím spojené nebezpečí ohrožení života již žalobce namítl v předchozím azylovém řízení. Takto ostatně plyne i z obsahu správního spisu. Žalobce tímto uvedl v opakované žádosti identickou skutečnost, kterou uplatnil již v předchozím řízení, tudíž je dána nepřípustnost jeho žádosti (srovnej § 11a odst. 1 zákona o azylu). 10. Soud z důvodů shora uvedených žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému náklady řízení nevznikly.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Praze dne 22. 4. 2020   Mgr. Kamil Tojner v. r. soudce