USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Olgy Petrové a Mgr. Pavly Polednové ve věci oprávněného: BGL Market EOOD, společnost s ručením omezeným, id. č. 131032972 sídlem ul. Vasil Aprilov 12, 1504 Sofie, Bulharská republika zastoupený advokátem JUDr. Ing. Ivanem Fritzem sídlem V Celnici 1040/5, 110 00 Praha 1 proti povinné: Palace Engel Veleslavín a.s., IČO 27402045 sídlem Pod dvorem 468/4, 162 00 Praha 6 zastoupená advokátem JUDr. Ing. Janem Fišerem sídlem Dukelských hrdinů 406/23, 170 00 Praha 7 o zastavení a o odklad exekuce, k odvolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. února 2020, č.j. 34 EXE 2499/2017-467 takto: Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Pověřením soudu I. stupně ze dne 13.10.2017 byl soudní exekutor Mgr. J. N., Exekutorský úřad Praha – východ, pověřen vedením exekuce podle vykonatelného Protokolu Obvodního soudu v Plovdivu, obchodní oddělení, XII. senát, ze dne 18.4.2016 (o schválení smíru), k vymožení peněžité pohledávky ve výši 1 000 000 EUR, nákladů oprávněného a nákladů exekutora, které budou v průběhu řízení určeny. 2. Povinný podal návrh na zastavení exekuce, včetně jeho doplnění. Tvrdil, že Potvrzení – soudní dohoda o evropském příkazu k výkonu rozhodnutí ze dne 12.9.2017 nebylo oprávněným předloženo s úředním překladem, že překlad je chybný, že toto potvrzení neodpovídá příloze II Nařízení Brusel I bis, dle něhož oprávněný exekuci vede, ale jde o potvrzení – přílohu II Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004, vykazující vady, když nelze zjistit, kdo toto potvrzení vystavil a podepsal, není uvedena splatnost peněžitého nároku, její uvedení chybí i v samotném exekučním titulu. Rovněž tvrdil, že o sporu probíhajícím v Bulharské republice do doručení oznámení o zahájení exekuce nevěděl, že před soudem v Bulharsku za něj jednala osoba bez zmocnění, že jednání osob, které vedlo k uzavření soudního smíru (exekuční titul) vykazuje znaky trestného činu. V doplnění návrhu povinný namítal a doložil, že rozhodnutím č. 1918 ze dne 23.11.2017 rozhodl Okresní soud v Plovdivu tak, že se potvrzení podle přílohy II. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 vydané dne 12.9.2017 ruší v plném rozsahu a rozhodl o vydání osvědčení o nedostatečné či omezené vykonatelnosti podle přílohy IV Nařízení, které bylo dne 24.11.2017 skutečně vydáno. 3. Oprávněný s návrhy povinného na zastavení exekuce nesouhlasil, s tím, že exekuci vede podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, že potvrzení vykonatelnosti bylo vystaveno na zastaralém formuláři, který však obsahově stále vedení exekuce vyhovuje. Předložil originál exekučního titulu, včetně úředního překladu do českého jazyka, přílohu II – Potvrzení evropského exekučního titulu – soudní smír ze dne 12.9.2017 v originále včetně překladu do českého jazyka. V reakci na tvrzení povinného, že potvrzení podle přílohy II. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 vydané dne 12.9.2017 bylo zrušeno a že byla dne 24.11.2017 vydána příloha IV. Nařízení - osvědčení o nedostatečné či omezené vykonatelnosti, soudu sdělil, že v Bulharsku zahájil soudní řízení, jehož předmětem je zrušení rozhodnutí č. 1918 ze dne 23.11.2017. Žádal, aby s rozhodnutím o návrhu povinného na zastavení exekuce bylo vyčkáno do doby, než bude znám výsledek souvisejícího bulharského řízení. 4. Pověřený soudní exekutor věc postoupil k rozhodnutí soudu. 5. Soud I. stupně usnesením ze dne 23. ledna 2018, č.j. 34 EXE 2499/2017-178 exekuci zastavil a rozhodl o nákladech řízení a nákladech exekutora. S odkazem na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (dále také jen Nařízení), dovodil, že s ohledem na povinným předložené osvědčení o nevykonatelnosti evropského exekučního titulu (dále také jen EET) je dán důvod k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. K námitkám povinného směřujícím do nalézacího řízení uvedl, že exekuční soud nemůže v rámci exekuce přezkoumávat průběh nalézacího řízení, ani splnění předpokladů pro potvrzení rozhodnutí jako EET. Zdůraznil, že podmínky pro pověření soudního exekutora vedením exekuce byly shledány, nicméně v průběhu exekuce povinný předložil osvědčení o nedostatečné vykonatelnosti exekučního titulu tj. přílohu IV. Nařízení, která představuje překážku dalšího vedení exekuce, není naplněn základní předpoklad pro vedení exekuce tj. existence vykonatelného titulu, když se z přílohy IV. Nařízení jednoznačně podává, že rozhodnutí původně potvrzené jako EET již není vykonatelné. Měl za nedůvodný požadavek oprávněného, aby s rozhodnutím o návrhu na zastavení exekuce bylo vyčkáno do doby, než bude vydáno bulharským soudem rozhodnutí o odvolání oprávněného proti rozhodnutí ze dne 23.11.2017. 6. K odvolání oprávněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 22.11.2018 č.j. 17 Co 56/2018-257 usnesení soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyšel z toho, že oprávněný se domáhá dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (dále také jen Nařízení) vymožení pohledávky dle Protokolu Obvodního soudu v Plovdivu ze dne 18. dubna 2016, kterým byla schválena dohoda smluvních stran o smírném vyřešení vzájemných smluvních vztahů, smluvní strany se dohodly o tom, že „ENEMAN B.V.“ „PALACE ENGEL VELESLAVIN“ AD společně a nerozdílně zaplatí oprávněnému částku 1 000 000 EUR, spolu s náklady oprávněného vzniklé v tomto řízení. Oprávněný předložil Protokol Obvodního soudu v Plovdivu ze dne 18. dubna 2016 (exekuční titul) v originále, s úředním překladem do českého jazyka, předložil také v originále s úředním překladem do českého jazyka přílohu II. Nařízení – Potvrzení EET – soudní smír, ze dne 12.9.2017, v němž bylo potvrzeno, že peněžitý nárok tvoří 1 000 000 EUR, že výše nákladů k úhradě, pokud jsou uvedeny v soudním smíru činí 44 114,24 BGN, že soudní smír je vykonatelný ve státě původu. Rozhodnutím Okresního soudu ve městě Plovdiv č. 1918 ze dne 23.11.2017, k žádosti povinného o zrušení potvrzení EET – soudního smíru vydaného dne 12.9.2017, bylo potvrzení podle přílohy II. Nařízení vydané dne 12.9.2017 zrušeno v plném rozsahu a bylo nařízeno vydat žadateli (povinnému) potvrzení o nedostatečné či omezené vykonatelnosti podle vzoru přílohy IV. Dne 24.11.2017 bylo Okresním soudem v Plovdivu vydáno osvědčení o nedostatečné či omezené vykonatelnosti – příloha IV, dle něhož soudní smír ze dne 18.4.2016 již není vykonatelný. Oprávněný podal proti rozhodnutí Plovdivského okresního soudu č. 1918 ze dne 23.11.2017 odvolání. Nejvyšší kasační soud Bulharské republiky rozhodnutím č. 361 ze dne 30.7.2018 rozhodoval o odvolání oprávněného proti rozhodnutí Plovdivského apelačního soudu č. 130 ze dne 20.3.2018, kterým Plovdivský apelační soud ponechal bez projednání odvolání oprávněného proti rozhodnutí č. 1918 ze dne 23.11.2017, zrušil rozhodnutí Plovdivského apelačního soudu č. 130 ze dne 20.3.2018 a věc mu vrátil k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí Okresního soudu v Plovdivu č. 1918 ze dne 23.11.2017. Rozhodnutím Plovdivského apelačního soudu č. 355 ze dne 23.8.2018 bylo zrušeno rozhodnutí č. 1918 ze dne 23.11.2017 vydané Okresním soudem v Plovdivu v části, kterou bylo ve vztahu ke společnosti Palace Engel Veleslavín a.s. zrušeno Potvrzení/Osvědčení podle Přílohy II Nařízení o nárocích, které jsou předmětem schválené soudní dohody ze dne 18.4.2016, vydané dne 12.9.2017 a žadateli (povinnému) bylo nařízeno, aby bylo vydáno Potvrzení/Osvědčení o nedostatečné vykonatelnosti v souladu a podle vzoru obsaženého v Příloze IV k Nařízení, a místo toho bylo nařízeno, že se zamítá žádost povinného v části ohledně zrušení Potvrzení/Osvědčení vydaného dne 12.9.2017 podle Přílohy II Nařízení a o vydání Potvrzení/Osvědčení o nedostatečné vykonatelnosti v souladu a podle vzoru obsaženého v Příloze IV k Nařízení. Rozhodnutí č. 355 Plovdivského apelačního soudu ze dne 23.8.2018 je možno napadnout stížností k Nejvyššímu kasačnímu soudu. Odvolací soud dospěl k závěru, že je nutno vyčkat posledního a konečného rozhodnutí soudu státu původu o tom, zda exekuční titul je či není vykonatelný a z něj vycházet, že zdejší soud, jako soud státu výkonu nemůže předvídat, jak řízení o vykonatelnosti u cizozemského soudu dopadne. 7. V dalším řízení soud I. stupně usnesením ze dne 16.1.2019 č.j. 34 EXE 2499/2017-304 exekuci odložil do konečného rozhodnutí bulharských soudů o vykonatelnosti exekučního titulu resp. o žádosti povinné o zrušení Potvrzení/Osvědčení vydaného dne 12.9.2017 dle Přílohy II. Nařízení. Odvolání povinné proti tomuto usnesení bylo odvolacím soudem odmítnuto, usnesením ze dne 1.3.2019 č.j. 17 Co 53/2019-342, pro nedostatek subjektivní legitimace povinné k podání odolání. 8. Shora uvedeným usnesením soud I. stupně zamítl návrh povinné ze dne 1.11.2017 na zastavení exekuce (výrok I.) a zamítl návrh povinné na odklad exekuce ze dne 22.1.2020 (výrok II.). 9. Nad rámec dříve učiněných zjištění (viz shora) vyšel z toho, že povinná podala dne 9.11.2018 kasační stížnost proti rozhodnutí Plovdivského apelačního soudu č. 355 ze dne 23.8.2018 a dne 30.1.2019 kasační stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 15.1.2019. Nejvyšší kasační soud Bulharské republiky v rozhodnutí č. 167 ze dne 5.4.2019 dospěl k závěru, že kasační stížnost není přípustná, že neprojedná kasační stížnost povinné proti rozhodnutí Plovdivského odvolacího soudu č. 355 ze dne 23.8.2018, v části, kterou bylo zrušeno rozhodnutí č. 1918. Proti tomuto rozhodnutí byl přípustný opravný prostředek, povinná proti němu podala dne 14.5.2019 odvolání. Rozhodnutím č. 168 ze dne 5.4.2019 Nejvyšší kasační soud Bulharské republiky potvrdil rozhodnutí Plovdivského apelačního soudu ze dne 15.1.2019, kterým bylo zrušeno osvědčení o nedostatečné vykonatelnosti (Příloha IV. Nařízení). Rozhodnutím Nejvyššího kasačního soudu Bulharské republiky č. 678 ze dne 15.11.2019 bylo potvrzeno rozhodnutí č. 167 ze dne 5.4.2019. Ve státě původu tak byla s konečnou platností potvrzena správnost rozhodnutí Plovdivského apelačního soudu č. 355 ze dne 23.8.2018, tedy bylo rozhodnuto o vykonatelnosti exekučního titulu. Dovodil, i s odkazem na čl. 20, čl. 21 a čl. 24 Nařízení, že exekuční titul je vykonatelný, že zákonné podmínky pro vedení exekuce jsou splněny, návrh povinné na zastavení exekuce proto zamítl, námitkami povinné směřující k průběhu nalézacího řízení a k věcné správnosti exekučního titulu se nezabýval, neboť není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, ani jeho potvrzení jako evropského nařízení výkonu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 314/2010 - jde o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 31.8.2010 sp. zn. 30 Co 314/2010 – pozn. odv. soudu). 10. Odkladu exekuce se povinná domáhala s tvrzením, že dne 9.1.2019 podala k Městskému soudu v Sofii žalobu proti oprávněnému a dalším subjektům, kterou napadla platnost exekučního titulu a dohody o převzetí dluhu ze dne 15.12.2015, že o této žalobě dosud nebylo rozhodnuto. Soud I. stupně dle čl. 23 Nařízení neshledal návrh na odklad exekuce důvodným, neboť bulharskými soudy bylo s konečnou platností rozhodnuto o vykonatelnosti exekučního titulu, není na exekučním soudu, aby jeho věcnou správnost přezkoumával, žaloba povinné ze dne 9.1.2019 není postavena na důvodech uvedených v čl. 19 Nařízení, a nic nenasvědčuje tomu, že by exekuce měla být zastavena (§ 54 odst. 6 exek. řádu). 11. Usnesení napadla povinná včasným odvoláním. Namítala, že se soud I. stupně dostatečně nevypořádal se skutečností, že dne 9.1.2019 podala k Městskému soudu v Sofii žalobu proti oprávněnému a dalším subjektům, kterou napadla platnost exekučního titulu, uvedla důvody, pro které byla žaloba podána, s tím, že o ní dosud nebylo rozhodnuto. Měla za to, že soud I. stupně měl rozhodnout o odkladu exekuce do doby než o žalobě ze dne 9.1.2019 bude rozhodnuto bulharskými soudy. Navrhla, aby usnesení soudu I. stupně bylo změněno tak, že se exekuce zastavuje, případně, že se exekuce odkládá do konečného rozhodnutí bulharských soudů o žalobě ze dne 9.1.2019. 12. Oprávněný hodnotil odvolání povinné jako nedůvodné. Návrh povinné na odklad exekuce měl za obstrukční, poukazoval na to, že povinná vyčerpala všechny možnosti zrušení exekučního titulu v Bulharsku, že exekuce je vedena na základě řádného exekučního titulu. Dovozoval, že žaloba ze dne 1.9.2019 podaná povinnou u Městského soudu v Sofii nemůže na existenci řádného exekučního titulu nic změnit, že pokud má povinná za to, že některé ze sporných nároků, které si přála nahradit smírem, neexistují, nemůže se po právní moci smíru bránit žalobou proti smíru, že schválený soudní smír tvoří překážku věci rozsouzené, že žaloba povinné bude bulharským soudem odmítnuta. Zdůraznil, že odložení exekuce do rozhodnutí bulharských soudů o zjevně nepřípustné žalobě by fakticky navodilo situaci, kdy by exekuce nemohla být nikdy provedena, neboť povinné nelze zabránit v tom, aby opakovaně podávala žaloby ze smyšlených důvodů. Odkazoval na ust. § 1904 o.z. a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5170/2007. Zdůraznil, že odvolání povinné obsahuje stejné důvody, jako její odvolání proti usnesení soudu I. stupně ze dne 16.1.2019, poukazoval na bod 14. odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1.3.2019 č.j. 17 Co 53/2019-342. 13. V dalším vyjádření ze dne 29.4.2020 povinná sdělila, že o žalobě ze dne 9.1.2019 dosud nebylo bulharským soudem rozhodnuto, že dne 24.4.2020 podala k Městskému soudu v Sofii žádost o zajištění nároku – o vydání předběžného opatření, kterým by bulharský soud rozhodl o zastavení výkonu rozhodnutí na základě soudního smíru a potvrzení evropského exekučního titulu pro nesporné nároky ze dne 12.9.2017. 14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., provedl dokazování čtením žaloby povinné ze dne 9.1.2019 podané dne 10.1.2019 k Městskému soudu v Sofii, návrhu povinné ze dne 24.4.2020 mimo jiné na „zastavení exekučního řízení č.j. 34 EXE 2499/2017-178 probíhajícího v České republice“, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 15. Podle čl. 5 Nařízení rozhodnutí, které bylo v členském státě původu potvrzeno jako evropský exekuční titul, je uznáno a vykonáno v ostatních členských státech, aniž je zapotřebí prohlášení o vykonatelnosti a aniž může být proti jeho uznání podán protest. 16. Podle čl. 6 odst. 2 Nařízení pokud rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul přestalo být vykonatelné nebo jeho vykonatelnost byla pozastavena či omezena, je na časově neomezenou žádost podanou původnímu soudu vystaveno pomocí vzorového formuláře uvedeného v příloze IV osvědčení o pozastavené či omezené vykonatelnosti. 17. Podle čl. 9 Nařízení potvrzení evropského exekučního titulu se vydává pomocí vzorového formuláře uvedeného v příloze I (odst. 1). Potvrzení evropského exekučního titulu se vydává v jazyce, v němž je vypracováno rozhodnutí (odst. 2). 18. Podle čl. 10 Nařízení 1. Potvrzení evropského exekučního titulu je na žádost podanou původnímu soudu a) opraveno, pokud jsou z důvodu věcné chyby nesrovnalosti mezi rozhodnutím a potvrzením; b) zrušeno, pokud bylo uděleno zřejmě nenáležitě s ohledem na požadavky stanovené v tomto nařízení. 2. Opravy či zrušení potvrzení evropského exekučního titulu se řídí právem členského státu původu. 3. Žádost o opravu nebo zrušení potvrzení evropského nařízení výkonu lze podat pomocí vzorového formuláře uvedeného v příloze VI. 4. Proti vydání potvrzení evropského exekučního titulu jinak nelze podat opravný prostředek. 19. Podle čl. 20 Nařízení 1. Aniž jsou dotčena ustanovení této kapitoly, řídí se vykonávací řízení právem členského státu výkonu. Rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul se vykoná za týchž podmínek jako rozhodnutí vydané v členském státě výkonu. 2. Věřitel musí příslušným donucovacím orgánům členského státu výkonu poskytnout a) vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro jeho ověření a b) vyhotovení potvrzení evropského exekučního titulu, které splňuje podmínky nezbytné pro jeho ověření a c) v případě potřeby přepis potvrzení evropského exekučního titulu nebo jeho překlad do úředního jazyka členského státu výkonu nebo, pokud má tento členský stát více úředních jazyků, do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků soudního řízení místa, kde se o výkon usiluje, v souladu s právními předpisy tohoto členského státu anebo do jiného jazyka, který členský stát výkonu označil za přijatelný. Každý členský stát může označit úřední jazyk či jazyky orgánů Evropského společenství, které nejsou jeho jazyky a které přijímá pro vyhotovení potvrzení. Překlad musí potvrdit osoba, která je k tomu v jednom z členských států pověřena. 3. Osoba, která v jednom členském státě žádá o výkon rozhodnutí potvrzeného jako evropský exekuční titul v jiném členském státě, nemusí z toho důvodu, že je cizí státní příslušník nebo že nemá bydliště ani nepobývá v členském státě výkonu, složit jistotu, kauci či vklad, ať už je jejich označení jakékoli. 20. Podle čl. 21 Nařízení 1. Výkon je na žádost dlužníka příslušným soudem v členském státě výkonu zamítnut, jestliže je rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul neslučitelné s dřívějším rozhodnutím v kterémkoli členském státě nebo ve třetí zemi, pokud a) se dřívější rozhodnutí týkalo téže věci mezi stejnými stranami a b) bylo dřívější rozhodnutí vydáno v členském státě výkonu nebo splňuje podmínky nezbytné pro jeho uznání v členském státě výkonu a c) proti neslučitelnosti nebyla a nemohla být při soudním řízení v členském státě původu vznesena námitka. 2. V žádném případě nesmí být v členském státě výkonu rozhodnutí nebo jeho potvrzení jako evropského nařízení výkonu přezkoumáváno ve věci samé. 21. Podle čl. 23 Nařízení Pokud dlužník — napadl rozhodnutí potvrzené jako evropský exekuční titul včetně žádosti o přezkum ve smyslu článku 19 nebo — požádal o opravu nebo zrušení potvrzení evropského nařízení výkonu v souladu s článkem 10, může příslušný soud nebo orgán v členském státě výkonu na žádost dlužníka a) omezit vykonávací řízení na ochranná opatření nebo b) podmínit výkon poskytnutím jistoty, kterou stanoví nebo c) za výjimečných okolností vykonávací řízení zastavit. 22. Podle čl. 24 Nařízení 1. Smír týkající se nároku ve smyslu čl. 4 odst. 2, který schválil soud nebo který v průběhu řízení uzavřel soud a který je vykonatelný v členském státě, v němž byl schválen nebo uzavřen, je na žádost soudu, který jej schválil nebo u kterého byl uzavřen, pomocí vzorového formuláře uvedeného v příloze II potvrzen jako evropský exekuční titul. 2. Smír, který byl potvrzen jako evropský exekuční titul v členském státě původu, se vykoná v ostatních členských státech, aniž je zapotřebí prohlášení o vykonatelnosti a aniž je možné proti jeho vykonatelnosti podat protest. 3. Ustanovení kapitoly II s výjimkou článku 5, čl. 6 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 a ustanovení kapitoly IV s výjimkou čl. 21 odst. 1 a článku 22 se použijí podle potřeby. 23. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 vytvořilo systém, který umožňuje volný pohyb soudních rozhodnutí v členských státech, stanoví minimální požadavky, při jejichž splnění se vydává potvrzení evropského exekučního titulu. Je-li potvrzení evropského exekučního titulu vydáno v jednom členském státě, soud jiného členského státu, v němž má být rozhodnutí vykonáno, vycházeje ze vzájemné důvěry ve výkon spravedlnosti předpokládá, že všechny podmínky pro potvrzení evropského exekučního titulu byly splněny a toto potvrzení, ani jemu předcházející rozhodnutí nesmí přezkoumávat, tzn. z údajů tam uvedených vychází. Soud I. stupně správně dovodil, že není oprávněn přezkoumávat průběh nalézacího řízení ani předpoklady pro vydání potvrzení rozhodnutí jako EET. 24. Oprávněný k exekučnímu návrhu doložil listiny vyhovující čl. 20 odst. 2 Nařízení č. 805/2004, tozn. exekuční titul a potvrzení evropského exekučního titulu – Příloha II. Nařízení. Povinná se u bulharského soudu domohla vydání Osvědčení o nedostatečné či omezené vykonatelnosti – Příloha IV Nařízení, následně bylo u bulharských soudů vedeno řízení o vykonatelnosti exekučního titulu resp. o platnosti potvrzení EET, s tím výsledkem, že došlo ke zrušení rozhodnutí, kterým bylo zrušeno Potvrzení/Osvědčení podle Přílohy II Nařízení a bylo rozhodnuto tak, že byla zamítnuta žádost povinné o zrušení Potvrzení vykonatelnosti – Příloha II Nařízení a žádost o vydání osvědčení o nevykonatelnosti - Příloha IV Nařízení (rozhodnutí Plovdivského apelačního soudu č. 355 ze dne 23.8.2018), stížnostem povinné nebylo Nejvyšším kasačním soudem Bulharské republiky vyhověno, tedy výsledně byl exekuční titul shledán vykonatelným. 25. Za tohoto stavu věci soud I. stupně zcela správně dovodil, že podmínky pro vedení exekuce jsou splněny a předmětný exekuční titul (soudem schválený smír ze dne 18.4.2016) je exekučním titulem ve smyslu ust. § 40 odst. 1 písm. f) exek. řádu. Vzhledem k tomu, že námitky povinné se soustředily právě na otázku vykonatelnosti exekučního titulu, resp. na správnost vydaného potvrzení o vykonatelnosti, přičemž potvrzení o vykonatelnosti – potvrzení EET vydává stát původu a povinná s požadavkem na zrušení Potvrzení vykonatelnosti – Příloha II Nařízení a na vydání osvědčení o nevykonatelnosti - Příloha IV Nařízení, u bulharských soudů neuspěla, nemohou její námitky správností rozhodnutí soudu I. stupně otřást. 26. Povinná podala také návrh na odklad exekuce, odůvodněný tím, že dne 9.1.2019 podala k Městskému soudu v Sofii žalobu. V této žalobě mimo jiné tvrdila neplatnost soudního smíru a neplatnost převzetí dluhu, požadovala potvrzení (určení) neplatnosti soudního smíru uzavřeného dne 18.4.2016 v řízení č. 110/2016. O této žalobě, která směřuje k přezkoumání věcné správnosti vykonatelného rozhodnutí (které nelze napadnout opravným prostředkem), bude rozhodovat bulharský soud, soud státu výkonu není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí ve věci samé (čl. 21 odst. 2 Nařízení), rozhodnutí bulharského soudu o této žalobě nebylo vydáno, tedy exekuční titul je stále existujícím vykonatelným rozhodnutím, dle něhož je možno vést exekuci. Žaloba povinné ze dne 9.1.2019 není dle tvrzení povinné postavena na důvodech dle čl. 19 Nařízení, tudíž nelze shledat důvod pro omezení, odklad či zastavení exekuce ani dle čl. 23 Nařízení. Za této situace soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že důvod pro odklad exekuce není dán (§ 54 odst. 6 exek. řádu, § 266 odst. 2 o.s.ř.), z dosavadního průběhu řízení ani z tvrzení a listin předložených povinnou nelze důvodně usuzovat, že je dána pravděpodobnost zastavení exekuce. 27. Argumentace povinné tím, že podala dne 24.4.2020 k bulharskému soudu návrh na nařízení předběžného opatření, kterým požaduje zastavení exekučního řízení vedeného v České republice (s uvedením čísla jednacího 34 EXE 2499/2017-178 tj. usnesení soudu I. stupně ze dne 23.1.2018, kterým byla exekuce zastavena a které bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 22.11.2018 č.j. 17 Co 56/2018-257 zrušeno) je naprosto nepřípadná, bulharský soud není oprávněn rozhodovat o exekučním řízení vedeném v České republice. 28. S ohledem na všechny shora uvedené důvody bylo usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrzeno podle ust. § 219 o.s.ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, v rozsahu potvrzení usnesení soudu I. stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6 ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v § 237 o.s.ř. Proti tomuto rozhodnutí, v rozsahu potvrzení usnesení soudu I. stupně o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, nelze podat dovolání. Praha 7. května 2020 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu