I. Ustanovení § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců je přitom konstruováno tak, že rozhodnutí žalovaného nabývá právní moci oznámením za podmínky, že (i.) se jedná o rozhodnutí vydané z jednoho ze zde konkrétně uvedených důvodů [musí jít o rozhodnutí vydané z důvodu uvedeného v § 37 odst. 1 písm. a), § 37a odst. 1 písm. d), § 37a odst. 2 písm. c), § 46a odst. 1 větě druhé, § 46a odst. 2 písm. c), § 46b odst. 1 větě druhé, § 46b odst. 2 písm. a), § 46d odst. 1 větě druhé, § 46d odst. 2 písm. b), § 46f odst. 1 písm. j), § 46f odst. 2 písm. b), § 46g odst. 1 písm. c), § 46g odst. 2 písm. d), nebo § 56 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců], a současně (ii.) musí být takové rozhodnutí vydáno pro některou z tímto ustanovením předvídaných skutečností [musí jít o skutečnosti uvedené v § 9 odst. 1 písm. h), § 56 odst. 2 písm. a), § 75 odst. 1 písm. e), § 75 odst. 2 písm. e) nebo f), § 77 odst. 1 písm. h) nebo i), § 77 odst. 2 písm. a) nebo f), § 87d odst. 2 písm. c) nebo d), § 87e odst. 1 písm. f) nebo g), § 87f odst. 3 písm. e) nebo f), § 87k odst. 1 písm. a) nebo d) nebo § 87l odst. 1 písm. a), e) nebo f) zákona o pobytu cizinců]. II. Jinak řečeno, pravidlo upravené v § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců se uplatní toliko na taková rozhodnutí, jež jsou vydána z některého z důvodů uvedených výše v bodě (i.), a to současně toliko v případě, jde-li v konkrétní věci o skutečnosti uvedené výše v bodě (ii.).

18 A 14/2020-52         U S N E S E N Í   Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Aleše Sabola a soudců Martina Lachmanna a Jana Ferfeckého ve věci    žalobkyně:  S. XXX, nar. XXX, bytem XXX   zastoupené Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem sídlem Vyšehradská 27, Praha 2   proti žalovanému:  Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, Praha 7   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2020, čj. OAM-305-16/ZR-2020,   takto:   I. Žaloba se odmítá a věc se postupuje Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.   II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:   1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 4. 2020 domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) ze dne 22. 4. 2020, čj. OAM-305-16/ZR-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“). 2. Napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušil povolení k trvalému pobytu udělené žalobkyni dne 6. 11. 2012. Podle § 77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobkyni zároveň stanovena lhůta k vycestování z území České republiky v trvání 30 dnů od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí, respektive 30 dnů od skončení nouzového stavu vyhlášeného vládou České republiky usnesením č. 194 ze dne 12. 3. 2020. 3. Žalobkyně proti napadenému rozhodnutí (v souladu s poučením v něm uvedeným) podala ve smyslu § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců k Městskému soudu v Praze přímo žalobu. Žalovaný totiž v poučení kromě jiného uvedl, že „toto rozhodnutí dle § 168 odst. 3 zák. č. 326/1999 Sb. nabývá právní moci jeho oznámením, tedy doručením jeho písemného vyhotovení účastnici řízení nebo jejímu zástupci, je-li zastoupen. Z tohoto důvodu proti němu nelze podat odvolání“ (pozn. zvýrazněno soudem). 4. Městský soud v Praze před vlastním posouzením zkoumal, zda jsou v předmětné věci splněny všechny podmínky řízení. 5. V této souvislosti především posuzoval, zda bylo možno proti napadenému rozhodnutí brojit přímo žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s., resp. zda se žalobkyně při podání žaloby ve smyslu § 46 odst. 5 s. ř. s. řídila nesprávným poučením správního orgánu o tom, že proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. 6. Podle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 31. 7. 2019 platí, že „rozhodnutí ministerstva vydané z důvodu uvedeného v § 37 odst. 1 písm. a), § 37a odst. 1 písm. d), § 37a odst. 2 písm. c), § 46a odst. 1 větě druhé, § 46a odst. 2 písm. c), § 46b odst. 1 větě druhé, § 46b odst. 2 písm. a), § 46d odst. 1 větě druhé, § 46d odst. 2 písm. b), § 46f odst. 1 písm. j), § 46f odst. 2 písm. b), § 46g odst. 1 písm. c), § 46g odst. 2 písm. d), § 56 odst. 1 písm. g), jde-li o skutečnosti uvedené v § 9 odst. 1 písm. h), § 56 odst. 2 písm. a), § 75 odst. 1 písm. e), § 75 odst. 2 písm. e) nebo f), § 77 odst. 1 písm. h) nebo i), § 77 odst. 2 písm. a) nebo f), § 87d odst. 2 písm. c) nebo d), § 87e odst. 1 písm. f) nebo g), § 87f odst. 3 písm. e) nebo f), § 87k odst. 1 písm. a) nebo d) nebo § 87l odst. 1 písm. a), e) nebo f), nabývá právní moci jeho oznámením“. 7. Uvedené ustanovení bylo do zákona o pobytu cizinců vloženo zákonem č. 176/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 176/2019 Sb.“). Zdrojem této regulace je přitom pozměňovací návrh č. 2094 poslance J. Hamáčka k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (sněmovní tisk č. 203). 8. Dle bodu 4 odůvodnění pozměňovacího návrhu bylo „cílem navrhovaných změn…zrychlit celý proces zrušení pobytu cizince v případech, kdy spáchal na území České republiky úmyslný trestný čin tím, že rozhodnutí o zrušení pobytu z důvodů veřejného pořádku, nebo bezpečnosti nepůjdou přes Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ale budou napadnutelná žalobou rovnou u soudu, který bude mít lhůtu na rozhodnutí 90 dnů. Stejnou lhůtu pro rozhodnutí bude mít i Nejvyšší správní soud v případě podání kasační stížnosti. Toto opatření výrazně zkrátí dobu pobytu takového cizince na území a uspíší tím i následný proces vyhoštění. V současné době soudy žádnou lhůtu pro rozhodnutí nemají“. 9. Zákonodárce tedy uvedenou změnou zjevně usiloval o vyloučení dalšího přezkumu ze strany Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců v některých případech a zamýšlel vyloučit možnost podání odvolání proti některým konkrétním typům rozhodnutí s cílem urychlit ukončení pobytu cizince na území České republiky. Ustanovení § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců je přitom konstruováno tak, že rozhodnutí žalovaného nabývá právní moci oznámením za podmínky, že (i.) se jedná o rozhodnutí vydané z jednoho ze zde konkrétně uvedených důvodů [musí jít o rozhodnutí vydané z důvodu uvedeného v § 37 odst. 1 písm. a), § 37a odst. 1 písm. d), § 37a odst. 2 písm. c), § 46a odst. 1 větě druhé, § 46a odst. 2 písm. c), § 46b odst. 1 větě druhé, § 46b odst. 2 písm. a), § 46d odst. 1 větě druhé, § 46d odst. 2 písm. b), § 46f odst. 1 písm. j), § 46f odst. 2 písm. b), § 46g odst. 1 písm. c), § 46g odst. 2 písm. d), nebo § 56 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců], a současně (ii.) musí být takové rozhodnutí vydáno pro některou z tímto ustanovením předvídaných skutečností [musí jít o skutečnosti uvedené v § 9 odst. 1 písm. h), § 56 odst. 2 písm. a), § 75 odst. 1 písm. e), § 75 odst. 2 písm. e) nebo f), § 77 odst. 1 písm. h) nebo i), § 77 odst. 2 písm. a) nebo f), § 87d odst. 2 písm. c) nebo d), § 87e odst. 1 písm. f) nebo g), § 87f odst. 3 písm. e) nebo f), § 87k odst. 1 písm. a) nebo d) nebo § 87l odst. 1 písm. a), e) nebo f) zákona o pobytu cizinců].   10. Jinak řečeno, pravidlo upravené v § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců se uplatní toliko na taková rozhodnutí, jež jsou vydána z některého z důvodů uvedených výše v bodě (i.), a to současně toliko v případě, jde-li v konkrétní věci o skutečnosti uvedené výše v bodě (ii.). 11. V nyní posuzované věci žalovaný napadeným rozhodnutím zrušil povolení k trvalému pobytu žalobkyně podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Toto ustanovení však není zahrnuto pod důvody vydání rozhodnutí, jak je předpokládáno v § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Ačkoli tedy bylo napadené rozhodnutí vydáno se zřetelem ke skutečnosti, pro kterou lze obecně o aplikaci pravidla vyplývajícího z § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců uvažovat, nebyla současně splněna první komplementární podmínka, neboť rozhodnutí nebylo vydáno z jednoho z důvodů v § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců taxativně uvedených. 12. Za této situace tak nedošlo k naplnění hypotézy právní normy obsažené v § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců a o aplikaci tam uvedeného pravidla (ať již jsou jeho dopady jakékoli – srov. dále) nebylo lze uvažovat.   13. Konstatovaný závěr pak podporuje rovněž interpretační zásada, dle níž je třeba výjimky z pravidla vykládat restriktivně. Pokud tedy snad zákonodárce ustanovením § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců zamýšlel stanovit výjimku z obecné přípustnosti odvolání proti rozhodnutí žalovaného dle § 170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, je třeba takovou výjimku aplikovat striktně na případy zde předvídané. 14. Soud proto ze shora vyložených důvodů dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím vydaným z některého z důvodů uvedených v § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, a právní moci jeho oznámením nenabylo. Žalovaný proto nesprávně žalobkyni v této souvislosti poučil o tom, že odvolání proti jeho rozhodnutí není přípustné. 15. Jelikož obecně je podle § 170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců proti napadenému rozhodnutí přípustný opravný prostředek - odvolání, přičemž žalovaný žalobkyni o tomto opravném prostředku nepoučil, byla naplněna hypotéza ustanovení § 46 odst. 5 s. ř. s. Za této situace soud žalobu v souladu s § 46 odst. 5 s. ř. s. odmítl a věc postoupil k vyřízení opravného prostředku (podaného ve formě této žaloby ke správnímu soudu) Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců coby orgánu nadřízenému žalovanému. Tento opravný prostředek byl přitom podán včas, neboť žaloba byla u soudu podána v zákonné lhůtě (ustanovení § 46 odst. 5 poslední věta s. ř. s.). 16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. 17. Soud doplňuje, že za této situace samostatně nerozhodoval o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku podané žalobě, ani nepřistoupil k výběru soudního poplatku z podané žaloby, a proto ani nerozhodoval o jeho případném vrácení. 18. Soud rozhodl o odmítnutí žaloby bez jednání, neboť nerozhodoval o věci samé (srov. § 49 odst. 1 s. ř. s. a contrario). 19. Nad rámec nezbytného odůvodnění soud s odkazem na dříve uvedené podotýká, že má pochybnosti o tom, zda bylo dikcí ustanovení § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců účinně dosaženo zákonodárcem zamýšleného výsledku, tedy vyloučení přípustnosti odvolání proti v něm uvedeným rozhodnutím ministerstva. 20. Soud v této souvislosti připomíná, že podle § 73 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), je v právní moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání. Uvedené zákonné pravidlo přitom stojí na obecných principech doktríny procesního práva, dle nichž je jedním z předpokladů právní moci nenapadnutelnost rozhodnutí řádnými opravnými prostředky. Ustanovení § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců přitom explicitně nestanoví, že by odvolání proti zde uvedeným rozhodnutím nebylo přípustné; výslovně toliko odchylně od § 73 odst. 1 správního řádu váže okamžik nabytí právní moci rozhodnutí na okamžik oznámení správního rozhodnutí. Pokud však zákonodárce současně explicitně nestanovil pro tyto případy výjimku z obecného pravidla o přípustnosti odvolání uvedeného v § 170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, lze legitimně pochybovat o tom, zda ustanovení § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců skutečně zamýšlené důsledky vyvolává a odvolání tedy není přípustné, respektive zda je případně odvolání sice přípustné, ale je v těchto případech (zcela nesystémově) fakticky mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému rozhodnutí. Soud v tomto směru poukazuje na relevantní doktrinální závěry, dle nichž „odvolání je z povahy věci samozřejmě opravným prostředkem, který směřuje proti nepravomocnému rozhodnutí. Právě v tomto ohledu je ale úmysl zákonodárce vyloučit přístup k odvolání prostřednictvím stanovení okamžiku právní moci k okamžiku oznámení rozhodnutí postaven na nesprávné kauzalitě. Tzv. nenapadnutelnost rozhodnutí je předpokladem právní moci, nikoli naopak. V případě, že je odvolání vyloučeno, nastává nenapadnutelnost rozhodnutí okamžikem oznámení. Dovozovat nenapadnutelnost rozhodnutí ze ztotožnění okamžiku oznámení a nabytí právní moci je nejenom v rozporu s požadavkem na explicitní vyloučení dvojinstančnosti, ale i v rozporu s konstrukcí právní moci jakožto účinku nastupujícího při splnění určitých předpokladů, zahrnujících nenapadnutelnost rozhodnutí“ (Králová, Alžběta: Právní moc a její odklad - sporné aspekty v kontextu cizineckého zákona in Ročenka uprchlického a cizineckého práva 2018, dostupné v právním informačním systému ASPI pod ASPI ID: LIT277882CZ) 21. Jak však bylo uvedeno výše, v nyní posuzované věci nicméně nebylo třeba tyto otázky řešit, neboť nosné důvody výroku usnesení soudu se opírají o závěr, že napadené rozhodnutí není takovým rozhodnutím, u něhož by aplikace pravidla dovozovaného žalovaným z § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců připadala v úvahu. P o u č e n í :   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.                 V Praze dne 27. května 2020     Aleš Sabol předseda senátu