ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců JUDr. Jana Pavlíčka a Mgr. RNDr. Jany Zaoralové ve věci péče o nezletilou: M. A., narozená xxx zastoupená opatrovníkem Městskou částí Praha 2 sídlem nám. Míru 600/20, 120 00 Praha 2 dcera rodičů: J. A., narozená xxx bytem Ř., Praha zastoupená advokátkou Mgr. Markétou Špalkovou sídlem Hnězdenská 585/14, 181 00 Praha 8 S. A., narozený xxx, státní občan Indie bytem Z., Praha zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Říčkou sídlem Türkova 2319/5b, 149 00 Praha 4 o návrhu matky na zvýšení výživného pro nezletilou, k odvolání otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. ledna 2020, č. j. 21 P 3/2017-407, 21 P a Nc 81/2019, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o zvýšení výživného (I.) potvrzuje, ve výroku o nedoplatku na výživném (II.) se mění jen tak, že jeho výše za období od 1. 9. 2018 do 30. 6. 2020 činí 37.400 Kč a otec je povinen tuto částku zaplatit do 3 měsíců od právní moci rozsudku k rukám matky, jinak se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zvýšil výživné stanovené otci naposledy rozsudkem ze dne 1. 3. 2016, č. j. 21 Nc 24/2015-63 na nezletilou M. A. z částky 3.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2018 na částku 4.700 Kč měsíčně (výrok I.), nedoplatek otce na výživném za období od 1. 9. 2018 do 31. 1. 2020 ve výši 28.900 Kč otci uložil zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000 Kč spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek (výrok II.), o nákladech účastníků rozhodl tak, že žádný z nich na ně nemá právo (výrok III.), státu náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV.). 2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém se matka domáhala zvýšení vyživovací povinnosti otce vůči nezletilé na částku 5.500 Kč měsíčně s tvrzením, že od vydání posledního soudního rozhodnutí došlo k podstatné změně poměrů na straně nezletilé. Té bylo v době vydání posledního rozsudku xxx roku a byla v celodenní péči matky, nyní již navštěvuje předškolní zařízení, s čímž je spojen i růst nákladů. Majetkové a výdělkové poměry otce přitom toto zvýšení umožňují. Otec k návrhu uvedl, že by v případě normalizace vztahů s nezletilou uvažoval o možnosti navýšení výživného až na částku 4.500 Kč měsíčně. Za aktuální situace však považuje stávající výživné za zcela dostatečné k tomu, aby nezletilé byly zabezpečeny veškeré oprávněné potřeby. Zdůraznil komplikovanost navázání vztahu s nezletilou, když za stávající situace, při výživném 4.000 Kč měsíčně, by ho každá hodina styku stála 1.000 Kč. 3. Opatrovník navrhl zvýšit výživné o částku, kterou ponechal na úvaze soudu. 4. Soud I. stupně po dokazování zahrnujícím výslech otce, výslech matky, listinné důkazy vztahující se k jejich majetkovým a výdělkovým poměrům včetně listin k firmě otce T., s. r. o., daňovým přiznáním matky a výpisem z jejího spořicího účtu i běžného účtu, statistickým průměrem výdělků v roce 2018 finančních a investičních poradců, dospěl k závěru, že návrh na zvýšení výživného je důvodný. Po citaci ust. § 923, § 913 odst. 1, 2 a § 915 odst. 1 o. z. a po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že od doby posledního rozhodování ve věci výživného pro nezletilou v roce 2016 došlo zejména na straně nezletilé ke změně poměrů, které odůvodňují nové rozhodnutí o výši výživného. Oproti předchozímu rozhodnutí, kdy byla nezletilá (věku xxx roku) ve výlučné péči matky a její celodenní péči, navštěvuje nezletilá od září xxx předškolní zařízení, je jí hrazeno stravné a školné, zájmové aktivity. Od doby posledního rozhodnutí a od okamžiku navrženého zvýšeného výživného uplynulo 2,5 roku). Tím došlo ke zvýšení nákladů na zajištění všech jejích oprávněných potřeb. Matka se na své vyživovací povinnosti k nezletilé podílí svou osobní péčí, otec se na jejích potřebách podílí toliko výživným ve výši 3.000 Kč. Přitom v možnostech otce je, aby hradil zvýšené výživné ve výši 4.700 Kč. V této souvislosti soud I. stupně zhodnotil, že otec má vysokoškolské vzdělání, již několik let působí ve stejném oboru xxx při prodeji společností, a pokud tvrdil, že si vyplácí příjem pouze ve výši 4.250 Kč měsíčně čistého a jako benefit má od společnosti úhradu 80% nájemného, dospěl k závěru, že otec by mohl dosahovat vyšších příjmů, než které v tomto řízení dokládal, o čemž svědčí i statistiky cen práce v oblasti obdobné činnosti, kterou se otec zabývá. Mimoto zhodnotil i pohyby na jeho osobním účtu, ze kterých vyplývá, že v období dvou let otec dostal na účet každý měsíc částku cca 27.000 Kč měsíčně. Je proto v možnostech a schopnostech otce hradit částku 4.700 Kč jako zvýšené výživné, které je odpovídající oprávněným potřebám nezletilé i s ohledem na její věk. Za okamžik změny poměrů odůvodňující navýšení výživného pak považoval nástup nezletilé do mateřské školky ve školním roce 2018/2019. Zároveň otci umožnil dlužné výživné za období od 1. 9. 2018 do vyhlášení rozsudku ve výši 28.900 Kč hradit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s běžným výživným. O nákladech řízení účastníků rozhodl dle § 23 z. ř. s. O nákladech státu tvořících odměnu tlumočníka rozhodl tak, že je státu nepřiznal, neboť náklady na tlumočení jednání nese stát. 5. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání otec. Zdůraznil, že výživné je nepřiměřené, neodpovídá jeho životní úrovni, příjmovým a majetkovým poměrům. Z hlediska příjmů je a bude celá situace výrazně dotčena koronavirovou situací. Zopakoval své tvrzení, že matka (bez ohledu na své deklarace) přes dva roky úspěšně blokuje normalizaci vztahů dcery a otce, otci neumožňuje čerpat rodičovská práva. Soud by proto měl přistoupit k modifikaci výživného, protože otec fakticky platí přes 1.000 Kč za hodinu „vidění se“ s dcerou. Z těchto důvodů navrhl zrušení napadeného rozsudku a jeho vrácení soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. 6. Matka navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Zdůraznila, že výživné bylo navýšeno po čtyřech letech. Sporovala tvrzení otce o tom, že by blokovala jeho kontakt s dcerou. Byl to otec, který svými častými dlouhými pobyty v zahraničí způsobil, že si nezletilá neměla možnost k němu vytvořit vztah. Výživné nelze podmiňovat stykem ani jeho rozsahem. Jak otec přistupuje k budování či normalizaci jeho vztahů s dcerou, matka ovlivnit nemůže. 7. Opatrovník se k odvolání nevyjádřil. 8. Účastníci souhlasili s projednáním věci bez nařízeného jednání. 9. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) a odvolání otce neshledal důvodným. 10. V daném případě se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, který je dán státní příslušností otce k Indické republice, když matka i nezletilá mají českou státní příslušnost a mají svůj pobyt na území České republiky. Při neexistenci dvoustranné smlouvy s Indickou republikou, soud I. stupně proto správně mlčky dovodil svoji mezinárodní pravomoc ve věci rozhodnout dle článku 3 písm. d) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009, když nezletilá fakticky bydlí na území České republiky v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 2. Rozhodné právo je nutno dovodit dle článku 15 téhož Nařízení s odkazem na Haagský protokol z roku 2007, když vyživovací povinnost se řídí právem České republiky, kde má nezletilá svůj obvyklý pobyt. Tyto rozhodné skutečnosti a s nimi spojené závěry o mezinárodní příslušnosti a o právu rozhodném ostatně platily i v době vydání předchozího rozhodnutí o vyživovací povinnosti otce. 11. Podle ust. § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 12. Podle § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odstavce 2 téhož ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 13. Podle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být v zásadě shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 14. Podle ust. § 919 o. z., nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti. 15. Podle ust. § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 16. Podle ust. § 162 odst. 1 o. s. ř., předběžně vykonatelné jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku. 17. Předpokladem rozhodnutí soudu o změně dosavadní úpravy vyživovací povinnosti rodičů k dětem je změna poměrů účastníků. Jedná se o výsledek srovnání poměrů, z nichž vycházel soud při rozhodování o dřívější úpravě výživného, s poměry v době nového rozhodnutí (§ 923 odst. 1 o. z.). 18. Soud I. stupně správně dovodil, že od doby posledního rozhodnutí nastala podstatná změna poměrů, která odůvodňuje zvýšení vyživovací povinnosti otce vůči nezletilé, jíž je nástup nezletilé od předškolního zařízení, existence zájmových kroužků nezletilé a s nimi logicky spojených plateb za předškolní zařízení, stravné v něm i plateb za zájmové kroužky. Matka svou vyživovací povinnost v převážné míře nahrazuje svoji osobní péčí. Závěry soudu I. stupně učiněné v odstavci 19. odůvodnění odvolací soud považuje za přiléhavé, odpovídající zjištěnému skutkovému stavu. Otec, vysokoškolsky vzdělaný, se zcela nevěrohodně pokouší tvrdit, že mu jeho situace neumožňuje hradit zvýšené výživné, přestože v České republice dlouhodobě žije a podniká prostřednictvím své společnosti, která má návaznost na další (v podstatně rodinné) společnosti v zahraničí zabývající se finančním poradenstvím při prodeji společností. Jeho česká společnost mu podstatnou část jeho životních nákladů refunduje (např. 80 % nájemného) a na její náklad si otec pořizuje i další vybavení do bytu. Pokud si tak otec, dle vlastního tvrzení, musí na své živobytí půjčovat od své rodiny, neboť si sám z firmy vyplácí pouze částku 4.250 Kč, je namístě vycházet z jeho potencionálního příjmu, tak jak přiléhavě učinil soud I. stupně. Soudem I. stupně stanovené zvýšené výživné (4.700 Kč) z potencionálního hrubého příjmu otce 44.788 Kč až 47.591 Kč je přitom v relaci i s doporučující tabulkou výživného Ministerstva spravedlnosti, která se při běžném příjmu (čemuž výše uvedený potencionální příjem otce odpovídá) pohybuje od 11% do 15%. Tvrzení otce o podstatném vlivu výskytu celosvětové pandemie Covid-19 na jeho obecnou možnost dosahovat příjmy, je dle názoru odvolacího soudu nutno vykládat s opačnými dopady na jeho podnikání, než otcem tvrzenými. Právě ekonomické dopady existence této pandemie povedou k většímu pohybu na trhu se společnostmi, ve kterém se podnikání otce pohybuje, a může mu tak přinést i vyšší příjmy. Odvolací soud dále zdůrazňuje, že výživné je určeno nezletilému dítěti na jeho výživu a další rozvoj a nemůže být podmiňováno širším stykem otce s nezletilou. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že o styku s nezletilou je vedeno řízení, probíhaly i asistované styky, ze kterých vyplynuly vyhrocené vztahy mezi rodiči a postupné navykání nezletilé na otce, který byl podstatnou část dosavadního života nezletilé v zahraničí a s nezletilou neměl osobní kontakt. Nelze proto dovodit, že by otec měl pouze povinnost hradit výživné bez toho, aby se mohl s nezletilou stýkat s (pro ní) přiměřeném rozsahu. 19. Protože v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by otec respektoval předběžnou vykonatelnost rozsudku soudu I. stupně (§ 162 odst. 1 o. s. ř., § 473 písm. a/ z. ř. s.) a zvýšené výživné pro nezletilou hradil, vznikl mu i za dobu od února 2020 do června 2020 nedoplatek na výživném ve výši 8.500 Kč (5 x 1.700 Kč). Spolu se soudem I. stupně vyčísleným nedoplatkem na výživném 28.900 Kč proto odvolací soud uložil zaplatit otci částku nedoplatku (celkem 37.400 Kč) jednorázově k rukám matky do 3 měsíců od právní moci rozsudku. Odvolací soud tuto lhůtu považuje za zcela dostatečnou vzhledem k tomu, že toto výživné již mělo být nezletilou spotřebováno, jednak k potencialitě příjmů otce. V tomto rozsahu proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil, jinak jej, jako věcně správný, dle ust. § 219 o. s. ř., potvrdil. 20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 23 z. ř. s. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zde nejsou žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 8. července 2020 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu