USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka ve věci žalobce: Bon J. G., narozený dne xxx bytem O., Praha , u Alexandra K. proti žalované: Česká pošta, s. p., IČO 47114983 sídlem Politických vězňů 909/4, 225 99 Praha 1 o zaplacení částky 2.562 Kč, k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. května 2020, č. j. 10 C 142/2020-9, takto: Usnesení soudu I. stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Napadeným usnesením vyslovil soud I. stupně svoji místní nepříslušnost, neboť žalovaná má sídlo pod adresou Praha 1, Politických vězňů 909/4, s tím, že věc bude po právní moci usnesení postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému, a to s odkazem na ust. § 105 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Namítl, že žalobu adresoval soudu prostřednictvím formuláře A Nařízení EU o malých nárocích s tím, že místní příslušnost zvolil dle bodu 4.2 (bydliště spotřebitele). Proto není správné posílat spis Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Upozornil zároveň soud na změnu své adresy, když v současné době bydlí u pana Alexandra K., O., Praha. Věc by proto měla být projednána na základě přání žalobce (jako spotřebitele) Obvodním soudem pro Prahu 6 či Obvodním soudem pro Prahu 3. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal usnesení soudu I. stupně včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal žalobu prostřednictvím formuláře A obsaženého v příloze I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007, ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích č. 861/2007 (dále jen ″Nařízení č. 861/2007″) s tím, že předmětem jeho nároku je zaplacení částky 2.562 Kč s příslušenstvím. Tu nárokuje s tvrzením, že využil služby žalované a doporučenou zásilkou zasílal listiny Ministerstvu vnitra. Ty však nikdy nebyly doručeny. Z obsahu shora citovaného formuláře (návrhu na zahájení řízení) vyplývá, že žalobce (jako spotřebitel) příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 6 odůvodnil svým bydlištěm v Praze 6. V části 5. formuláře (odůvodňující přeshraniční povahu případu) uvedl, že místem jeho obvyklého pobytu je Česká republika, a země, v níž má žalovaný obvyklý pobyt, je rovněž Česká republika. Členský stát soudu je rovněž český. Na základě výše uvedeného návrhu poté soud I. stupně vydal napadené usnesení. Odvolací soud dospěl k závěru, že řízení, které žalobce zahájil, nepředstavuje přeshraniční případ spadající do oblasti působnosti Nařízení č. 861/2007. Článek 2 odst. 1 Nařízení č. 861/2007 výslovně omezuje oblast působnosti tohoto nařízení na věci v přeshraničních případech. Článek 3 odst. 1 Nařízení definuje přeshraniční případ jako případ, ve kterém má žalobce nebo žalovaný bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský stát soudu, u něhož byla podána žaloba. Bydliště se přitom určí dle článku 59-60 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001. Rozhodujícím okamžikem pro určení, zda se jedná o přeshraniční případ, je datum obdržení žalobního formuláře příslušným soudem. Podle článku 4 odst. 3 nespadá-li nárok do oblasti působnosti tohoto Nařízení, soud o tom vyrozumí žalobce. Pokud žalobce žalobu nevezme zpět, projedná ji soud podle procesního práva členského státu, v němž řízení probíhá. Z výše uvedeného vyplývá, že takový případ, jaký nastal ve věci, kdy jak žalobce tak žalovaný mají ke dni obdržení žalobního formuláře své „bydliště“ na území České republiky, nespadá do oblasti působnosti Nařízení č. 861/2007, neboť se nejedná o přeshraniční případ. V takovém případě bylo podle čl. 4 odst. 3 Nařízení č. 861/2007 na soudu I. stupně, aby o tom vyrozuměl žalobce, a v případě, že žalobce nevezme žalobu zpět, mohl teprve poté žalobu projednat podle příslušného vnitrostátního procesního práva (v daném případě o. s. ř.). V daném případě soud I. stupně v důsledku nesprávného závěru, že souzený případ spadá do oblasti působnosti Nařízení č. 861/2007, pominul závazný postup podle článku 4 odst. 3 Nařízení č. 861/2007. Za této procesní situace mohl odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně pouze zrušit podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení, jinak by řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 1. červen 2020 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu