ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobce: AIRHELP LIMITED sídlem 9B, Amtel Building, 148 Des Voeux Road Central, Central, Hong Kong zastoupený advokátem Mgr. Filipem Hajným sídlem Rubešova 83/10, 120 00 Praha 2 - Vinohrady proti žalovanému: České aerolinie a.s., IČO 45795908 sídlem Evropská 846/176a, 160 00 Praha 6 - Vokovice o zaplacení částky 400 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku soudu pro Prahu 6 ze dne 14. ledna 2020, č. j. 33 C 14/2019-44, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že žaloba o zaplacení částky 400 € s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 17. 7. 2018 do zaplacení se zamítá (výrok I.), žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). 2. Z odůvodnění rozsudku se podává, že takto soud rozhodl o žalobě, v níž se žalobce domáhal peněžitého plnění ve výši 400 EUR s příslušenstvím s tvrzením, že na něho byla postoupena pohledávka poškozené D. J. G., která cestovala dne xxx letem číslo xxx na trase Madrid Praha operovaným žalovaným. Délka letu činila 1753 km, ale byl zpožděn na příletu o 3 hodiny a 56 minut. Žalobce proto po žalovaném požadoval částku 400 EUR s příslušenstvím jako náhradu dle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004 (dále jen Nařízení č. 261/2004). Žalobce žalovaného vyzval k plnění dopisem ze dne 2. 7. 2018, žalovaný však vymáhanou částku nezaplatil. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím podstatným odůvodněním, že nárok nebyl na žalobce platně postoupen, že nebyla vymezena dostatečně určitá postupovaná pohledávka, poškozená jako spotřebitelka nebyla řádně informována o podmínkách postoupení, že smlouva byla podepsána pomocí „myši“ do prázdného pole na obrazovce a podpis pak byl přenesen na formulář, který poškozená nepodepsala. Postoupení je i neplatné podle německého práva, které je rozhodné pro postoupení dle Všeobecných obchodních podmínek žalobce. Nadto namítal, že příčinou zpoždění letu v trvání 93 minut bylo zpoždění obrátkového předchozího letu zapříčiněného opatřením řízení letového provozu Švýcarska. Soud I. stupně vymezil nesporná tvrzení, že poškozená byla účastnice tvrzeného letu a že byl let zpožděn. Sporným zůstalo, co bylo příčinou zpoždění letu a dále, zda tvrzená pohledávka poškozené byla platně postoupena na žalobce. 4. Soud zjistil z webových stránek žalobce o uzavírání smluv o postoupení pohledávek poškozených, že poškozený postupuje tak, že „odklikává“ jednotlivé kroky kontraktace, přičemž v jednom z kroků poškozený vyplní v poli za pomocí počítačové myši svůj podpis. Z listiny označené „Assignment form“, datované 27. 6. 2018, soud zjistil, že podpis na této listině byl vytvořen pomocí počítačové myši. 5. Soud I. stupně nehodnotil další provedené důkazy a uzavřel, že žaloba důvodná není, neboť nedošlo k platnému postoupení pohledávky poškozené na žalobce. Uzavřel, že způsobem, kterými jsou pohledávky poškozených postupovány na žalobce, nemůže k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek vůbec dojít, ať již dle českého, či německého práva. Předpokladem uzavření jakékoliv smlouvy je plné srozumění smluvních stran s obsahem uzavřené smlouvy, přičemž tato smlouva musí být podepsána. V daném případě však žalobcem předkládaná smlouva označená jako „Assignment form“ uzavřena nebyla, neboť během online uzavírání smlouvy tento dokument nikdy poškozenou nemohl být akceptován a tato svůj podpis k tomuto konkrétnímu dokumentu nepřipojila. Poškozenou byl podpis vyplněn nikoliv na zobrazovaném dokumentu "Assigmnent form", ale byl přenesen datovou formou na předmětný dokument, který poškozenou vyhotoven nebyl. Soud tedy uzavřel, že dokument "Assigmnent form" nikdy nebyl poškozenou platně podepsán. Žalobce tak není ve sporu aktivně legitimován, proto byla žaloba zamítnuta. Nad rámec výše uvedeného soud I. stupně k námitkám žalovaného, který se dovolával liberačního důvodu, tj. mimořádných okolností, uzavřel, že zde neshledal příčinný vztah mezi liberačním důvodem a zpožděním předmětného letu žalovaného. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovaný byl plně úspěšný a má právo na náhradu nákladů za 4 učiněné úkony. 6. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. V odvolání namítal nesprávné právní posouzení věci, pokud soud uzavřel, že k platnému postoupení pohledávky poškozené na žalobce nedošlo. Poukazoval na úpravu postoupení pohledávky obsaženou v § 1879 a následujících občanského zákoníku, která nepředepisuje pro její uzavření žádnou konkrétní formu, a to ani co se týče náležitostí formy podpisu takové smlouvy. V souladu se zásadou „je dovoleno, co není zákonem zakázáno“ lze tak dovodit, že české právo aprobuje i použití podpisu vytvořeného pohybem počítačové myši s jeho následným přenesením elektronickou formou na konkrétní dokument. Opačný závěr soudu I. stupně označil odvolatel za formalistický. Zdůrazňoval, že obdobnou praxi přenášení podpisu konkrétní osoby datovou formou běžně využívají například také banky, kdy klient banky je na pobočce vyzván k podpisu elektronickým perem do „okénka“ na stolním tabletu, poté je tento podpis připojen ke konkrétnímu dokumentu, který je následně vytištěn a předán klientovi. Tento proces v podstatných rysech odpovídá způsobu, jímž byla původním věřitelem (cestujícím) podepsána smlouva o postoupení pohledávky na žalobce. Zdůrazňoval, že původní věřitel (cestující) zcela přesně ví, jakou smlouvu a v jakém znění podepisuje. Může si totiž předtím, než smlouvu podepíše, vzorovou smlouvu o postoupení pohledávky několikrát prohlédnout a vytisknout. K tomu se odkazovalo na připojené vzorové smlouvy o postoupení pohledávky, které obsahují jak anglické znění, tak i znění v jazyce cestujícího. Cestující tedy ví, jaký dokument si otevírá, může si tento dokument vytisknout a porovnat s výsledným dokumentem, na který je jeho podpis následně přenesen. Cestující si tak může předem i následně ověřit, že podepisuje dokument stejného znění. Závěr soudu, na němž je odvoláním napadený rozsudek založen, je tak neopodstatněný. 7. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a 212a o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). Účastníci s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání totiž vyslovili souhlas, přičemž odvoláním bylo napadáno jen nesprávné právní posouzení věci. 9. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. 10. Soud I. stupně správně (mlčky) dovodil, že je soudem pravomocným k projednání dané věci s cizím prvkem, a to dle článku 7 odst. 1 písm. b/ druhá Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), ve spojení s judikaturou SDEU C-204/08 ve věci P. R. versus Air Baltic Corporation, z níž plyne, že v případě, kdy by žaloba byla podána u soudu některého členského státu s odkazem, že právě zde byly (nebo měly být) služby podle smlouvy žalobkyni poskytnuty, je v takovémto případě příslušným soudem k rozhodnutí o nároku dle Nařízení č. 261/2004 soud v místě odletu nebo příletu letadla. 11. Soud I. stupně dostatečným způsobem zjistil skutkový stav věci a jeho právní závěr, že žalobu je třeba zamítnout, neboť nebylo prokázáno platné postoupení pohledávky, je správný, byť nebyl blíže právně zdůvodněn. 12. Podle ustanovení § 559 OZ každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. 13. Podle ustanovení § 561 odst. 1 OZ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 14. Podle § 562 odst. 1 OZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 15. Podle článku 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále i jen Nařízení eIDAS) 1) Elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. 2) Kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. 3) Kvalifikovaný elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě se uznává jako kvalifikovaný elektronický podpis ve všech ostatních členských státech. 16. Podle článku 26 téhož Nařízení zaručený elektronický podpis musí splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. 17. Ve smyslu shora citovaného ustanovení § 559 OZ si účastníci postupní smlouvy (tj. žalobcem označená cestující D. J.G. a žalobce) zvolili písemnou formu postupní smlouvy; k platnosti této zvolené formy je tak třeba podpis jednající osoby – tj. i D. J. G. (§ 561 odst. 1 věta prvá OZ). Námitky odvolatele, že občanský zákoník v ustanovení § 1879 připouští postoupení pohledávky v jakékoli formě, jsou tak irelevantní, neboť konkrétní účastníky právního jednání zvolenou formu – v daném případě písemnou – je nutno respektovat. 18. Výše citované ustanovení § 561 odst. 1 OZ v otázce elektronického podpisu odkazuje na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním předpisem je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen Nařízení eIDAS), účinné od 17. 9. 2014, a zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „ZoSVD“), jenž je účinný od 19. 9. 2016. 19. Shora specifikované Nařízení eIDAS, které zavazuje všechny členské státy Evropské unie, tedy včetně Německa, jehož právo mělo být dle (údajně) akceptovaných všeobecných smluvních podmínek v této věci použito, a má přednost před vnitrostátní právní úpravou, vymezuje v čl. 25 předpoklady „kvalifikovaného elektronického podpisu“, které musí být naplněny, aby byla jednoznačně a nezaměnitelně určena (identifikována) podepisující se osoba. Jen takový elektronický podpis tedy může bez pochybností určit jednající osobu, která se na smlouvu podepsala. Určení (identifikace) podepsané osoby se u kvalifikovaného elektronického podpisu posuzuje podle toho, kdo je nositelem kvalifikovaného certifikátu, a může proto použít kvalifikovaného prostředku pro vytvoření podpisu (certifikovaná čipová karta nebo USB token). 20. I čl. 26 Nařízení eIDAS, upravující další elektronický podpis – „zaručený elektronický podpis“, vyžaduje, aby byl jednoznačně spojen s podepisující osobou a umožnil její identifikaci. I tento podpis tak umožňuje se značnou úrovní důvěry identifikovat (ztotožnit) podepsanou osobu. 21. Nutno dodat, že česká právní úprava (§ 6 ZoSVD) kromě shora uvedených elektronických podpisů vymezuje též specifický „uznávaný elektronický podpis“, který je „zaručený“ podle čl. 26 Nařízení eIDAS, a je nadto založený na kvalifikovaném certifikátu; nevyžaduje však použití kvalifikovaného prostředku pro vytvoření podpisu. Splňuje tedy jen jednu ze dvou podmínek pro kvalifikovaný podpis ve smyslu čl. 25 Nařízení eIDAS. I tento podpis proto umožňuje se značnou úrovní důvěry identifikovat (ztotožnit) podepsanou osobu. 22. Všechny ostatní elektronické podpisy je soud sice povinen přijmout jako důkaz (ve smyslu čl. 25 bod 1. Nařízení eIDAS), avšak bez dalších tvrzení a důkazů, které v dané věci nabídnuty nebyly, nelze mít za prokázané, že tyto ostatní elektronické podpisy jsou podpisem (údajně) jednající osoby. 23. Ze shora uvedené specifikace 3 elektronických podpisů upravených Nařízením eIDAS a ZoSVD (tj. podpisu kvalifikovaného, zaručeného a uznávaného) vyplývá, že jen tyto podpisy umožňují českému soudu identifikovat podepsanou osobu se značnou úrovní důvěry. Jiné elektronické podpisy již identitu podepsané osoby nikterak nezaručují. Tímto jiným, tj. nezaručeným elektronickým podpisem je i údajný podpis postupitelky nároku D. J.G., který byl de facto jako obrázek podpisu sejmut z jiné (elektronické) listiny a následně vložen do písemnosti označené jako postupní smlouva. Fakticky se tak nemuselo jednat ani o podpis osoby uvedené jako postupitelka a tento obrázek podpisu mohl být dokonce sejmut z jiného dokumentu a bez vůle uvedené osoby podepsat postupní smlouvu mohl být vložen do předmětného dokumentu označeného jako postupní smlouva. Zásadní tvrzení žalobce, že poškozená osoba projevila vůli na něj převést pohledávku tvrzenou postupní elektronickou smlouvou, tedy prokázáno nebylo. 24. Z uvedeného vyplývá, že závěry soudu I. stupně o neprokázání aktivní legitimace žalobce k vymáhání pohledávky jsou správné. 25. Z uvedených důvodů odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení. 26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, avšak žádné náklady mu nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, které se podává ve lhůtě 2 měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně, za podmínek § 237 a § 239 a násl. o. s. ř. (nález ÚS ČR sp. zn. II. ÚS 291/20). Praha 8. července 2020 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu