ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobce: xxx sídlem xxx, Hong Kong zastoupený advokátem xxx sídlem xxx Praha proti žalovanému: xxx, IČO xxx sídlem xxx Praha o zaplacení částky 400 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku soudu pro Prahu x ze dne xxx, č. j. xxx, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že žaloba o zaplacení částky 400 € s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 8.6.2017do zaplacení se zamítá (výrok I.), žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). 2. Z odůvodnění rozsudku se podává, že takto soud rozhodl o žalobě, v níž se žalobce domáhal peněžitého plnění ve výši 400 EUR s příslušenstvím s tvrzením, že na něho byla postoupena postupní smlouvou z 23. 5. 2017 pohledávka poškozené xxx, která cestovala dne xxx letem žalované společnosti č. xxx z Valencie do Prahy. Délka letu činila 1652 km, ale byl zrušen. Žalobce proto po žalovaném požadoval částku 400 EUR s příslušenstvím jako náhradu dle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004 (dále jen Nařízení č. 261/2004). Žalobce žalovaného vyzval k plnění dopisem ze dne 25. 4. 2017, žalovaný však vymáhanou částku nezaplatil. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím podstatným odůvodněním, že nárok nebyl na žalobce platně postoupen, že nebyla vymezena dostatečně určitá postupovaná pohledávka a uvedena přesná specifikace účastníků, že smlouva nebyla transparentní a byla podepsána pomocí „myši“ do prázdného pole na obrazovce a podpis pak byl přenesen na formulář, který poškozená nepodepsala. Postoupení je i neplatné podle německého práva, které je rozhodné pro postoupení dle Všeobecných obchodních podmínek žalobce. 4. Soud zjistil, že žalobcem uvedená cestující cestovala dne 21. 5. 2017 předmětným letem žalované společnosti, jenž měl být dlouhý 1652 km, avšak byl zrušen. Postoupení pohledávky probíhá tak, že poškozený na webových stránkách vyplní dotazník, kde uvede své jméno, příjmení a adresu, dále den odletu a příletu provozujícího leteckého dopravce a číslo letu a je mu přislíbena plná kompenzace s tím, že služba žalobce je bezplatná. Poté cestující obdrží podmínky a ceník a z těchto dokumentů vyplývá, že pokud bude žalobce úspěšný, bude převod dohodnuté části odškodnění za let klientovi podmíněn pouze úhradou poplatku podle ceníku (25-50%). Cestující nepodepisuje smlouvu o postoupení pohledávky, ale pouze vyplní v poli za pomocí počítačové myši svůj podpis, tento podpis je bez jeho vědomí přenesen na jakýkoli jiný dokument. Na postupní smlouvě není uvedeno číslo letu, ale pouze alfa numerický kód, který není jednoznačným identifikátorem pohledávky, pouze identifikuje rezervaci v rezervačním systému, který nic nevypovídá o tom, že se jedná o daný konkrétní let konkrétního cestujícího. Smlouva tedy není podepsána cestujícím a rovněž není podepsána ani zástupcem žalobce. 5. Soud I. stupně odkázal na ust. § 126, § 138 BGB, na Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 211/83/EU, o právech spotřebitelů, Nařízení č. 261/2004 a uzavřel, že žaloba důvodná není, neboť nedošlo k platnému postoupení pohledávky poškozené na žalobce. Postupní smlouva nebyla oběma stranami řádně podepsána. Nadto žalobce využil nezkušenosti cestující, když sliboval, že poskytne výhodu v podobě náhrady za zrušený let a tato služba měla být bezplatná, avšak z ceníku vyplývá, že od výplaty náhrady měly být odečteny další poplatky; jejich způsob odečtení je uveden v podmínkách nejasně a nesrozumitelně. Podle § 134 německého BGB se tak jedná o neplatný právní úkon. Došlo též ke klamání spotřebitele, neboť nebyla uvedena řádně totožnost obchodníka, jeho kontaktní adresa včetně telefonu, faxu či e-mailu, nebyla uvedena celková cena zboží či služeb a rovněž jasně a srozumitelně nebyly uvedeny podmínky platby včetně lhůty. Ujednání v postupní smlouvě skryté v podmínkách proto naplňuje znaky nepřiměřeného ujednání ve spotřebitelské smlouvě, a i proto je postupní smlouva neplatná. Z uvedeného důvodu byla žaloba zamítnuta a o nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalované společnosti byla přiznána náhrada za přípravu 100 Kč a 1 úkon – vyjádření k věci. 6. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. V odvolání předně namítal nesprávné právní posouzení věci, pokud soud uzavřel, že k platnému postoupení pohledávky poškozené na žalobce nedošlo. Uváděl, že pohledávka byla v postupní smlouvě řádně specifikována jedinečným číslem rezervace, přičemž jiný let a jiný cestující se pod tímto kódem nenachází. Pohledávka tak byla řádně specifikována a opačný závěr soudu I. stupně označil odvolatel za formalistický. Poukazoval na úpravu postoupení pohledávky obsaženou na příslušných webových stránkách. Zdůrazňoval, že původní věřitel (cestující) zcela přesně ví, jakou smlouvu a v jakém znění podepisuje. Může si totiž předtím, než smlouvu podepíše, vzorovou smlouvu o postoupení pohledávky několikrát prohlédnout. K tomu odkazoval na připojené vzorové smlouvy o postoupení pohledávky. Nesouhlasil dále s tím, že by došlo ke klamání spotřebitele; tento závěr není v souladu se zjištěným skutkovým stavem věci. Na základě obchodních podmínek a ceníku se cestující může seznámit s tím, že v případě úspěchu žalobce bude cestující povinen uhradit poplatky. Nebyl též správně aplikován BGB, neboť ustanovení § 126 odst. 1 BGB se aplikuje jen tam, kde zákon předepisuje písemnou formu; v případě smluv o postoupení pohledávky však písemná forma předepsána není. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 7. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a 212a o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). Účastníci s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání totiž vyslovili souhlas. 9. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. 10. Soud I. stupně správně (mlčky) dovodil, že je soudem pravomocným k projednání dané věci s cizím prvkem, a to dle článku 7 odst. 1 písm. b/ druhá Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), ve spojení s judikaturou SDEU C-204/08 ve věci Peter Rehder versus Air Baltic Corporation, z níž plyne, že v případě, kdy by žaloba byla podána u soudu některého členského státu s odkazem, že právě zde byly (nebo měly být) služby podle smlouvy žalobkyni poskytnuty, je v takovémto případě příslušným soudem k rozhodnutí o nároku dle Nařízení č. 261/2004 soud v místě odletu nebo příletu letadla. 11. Soud I. stupně dostatečným způsobem zjistil skutkový stav věci a jeho právní závěr, že žalobu je třeba zamítnout, neboť nebylo prokázáno platné postoupení pohledávky, je správný, byť nebyl blíže právně zdůvodněn. 12. Podle článku 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále i jen Nařízení eIDAS) 1) Elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. 2) Kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. 3) Kvalifikovaný elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě se uznává jako kvalifikovaný elektronický podpis ve všech ostatních členských státech. 13. Podle článku 26 téhož Nařízení zaručený elektronický podpis musí splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. 14. Z nesporných tvrzení vyplývá, že účastníci postupní smlouvy (tj. žalobcem označená cestující a žalobce) si zvolili písemnou formu postupní smlouvy; k platnosti této zvolené formy bylo proto třeba podpisu jednající osoby – xxx. Námitky odvolatele, že německý občanský zákoník připouští postoupení pohledávky v jakékoli formě, jsou tak irelevantní, neboť konkrétní účastníky právního jednání zvolenou formu – v daném případě písemnou – je nutno respektovat. 15. V problematice elektronického podpisu, kterým měla být postupní smlouva podepsána, je třeba jak při aplikaci německého práva, tak i práva českého vycházet z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen Nařízení eIDAS), účinné od 17. 9. 2014. 16. Shora specifikované Nařízení eIDAS, které zavazuje všechny členské státy Evropské unie, tedy včetně Německa, jehož právo mělo být dle (údajně) akceptovaných všeobecných smluvních podmínek v této věci použito, a má přednost před vnitrostátní právní úpravou, vymezuje v čl. 25 předpoklady „kvalifikovaného elektronického podpisu“, které musí být naplněny, aby byla jednoznačně a nezaměnitelně určena (identifikována) podepisující se osoba. Jen takový elektronický podpis tedy může bez pochybností určit jednající osobu, která se na smlouvu podepsala. Určení (identifikace) podepsané osoby se u kvalifikovaného elektronického podpisu posuzuje podle toho, kdo je nositelem kvalifikovaného certifikátu, a může proto použít kvalifikovaného prostředku pro vytvoření podpisu (certifikovaná čipová karta nebo USB token). 17. I čl. 26 Nařízení eIDAS, upravující další elektronický podpis – „zaručený elektronický podpis“, vyžaduje, aby byl jednoznačně spojen s podepisující osobou a umožnil její identifikaci. I tento podpis tak umožňuje se značnou úrovní důvěry identifikovat (ztotožnit) podepsanou osobu. 18. Nutno dodat, že česká právní úprava (§ 6 ZoSVD) kromě shora uvedených elektronických podpisů vymezuje též specifický „uznávaný elektronický podpis“, který je „zaručený“ podle čl. 26 Nařízení eIDAS, a je nadto založený na kvalifikovaném certifikátu; nevyžaduje však použití kvalifikovaného prostředku pro vytvoření podpisu. Splňuje tedy jen jednu ze dvou podmínek pro kvalifikovaný podpis ve smyslu čl. 25 Nařízení eIDAS. I tento podpis proto umožňuje se značnou úrovní důvěry identifikovat (ztotožnit) podepsanou osobu. 19. Všechny ostatní elektronické podpisy je soud sice povinen přijmout jako důkaz (ve smyslu čl. 25 bod 1. Nařízení eIDAS), avšak bez dalších tvrzení a důkazů, které v dané věci nabídnuty nebyly, nelze mít za prokázané, že tyto ostatní elektronické podpisy jsou podpisem (údajně) jednající osoby. 20. Ze shora uvedené specifikace 3 elektronických podpisů upravených Nařízením eIDAS a ZoSVD (tj. podpisu kvalifikovaného, zaručeného a uznávaného) vyplývá, že jen tyto podpisy umožňují českému soudu identifikovat podepsanou osobu se značnou úrovní důvěry. Jiné elektronické podpisy již identitu podepsané osoby nikterak nezaručují. Tímto jiným, tj. nezaručeným elektronickým podpisem je i údajný podpis postupitelky nároku xxx, který byl de facto jako obrázek podpisu sejmut z jiné (elektronické) listiny a následně vložen do písemnosti označené jako postupní smlouva. Fakticky se tak nemuselo jednat ani o podpis osoby uvedené jako postupitelka a tento obrázek podpisu mohl být dokonce sejmut z jiného dokumentu a bez vůle uvedené osoby podepsat postupní smlouvu mohl být vložen do předmětného dokumentu označeného jako postupní smlouva. Zásadní tvrzení žalobce, že poškozená osoba projevila vůli na něj převést pohledávku tvrzenou postupní elektronickou smlouvou, tedy prokázáno nebylo. 21. Z uvedeného vyplývá, že závěry soudu I. stupně o neprokázání aktivní legitimace žalobce k vymáhání pohledávky jsou správné. 22. Z uvedených důvodů odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení. 23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, avšak žádné náklady mu nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, které se podává ve lhůtě 2 měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně, za podmínek § 237 a § 239 a násl. o. s. ř. (nález ÚS ČR sp. zn. xxx). Praha 2. září 2020 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu