USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců JUDr. Jana Pavlíčka a Mgr. RNDr. Jany Zaoralové ve věci manžela: Karel J., narozený dne xxx bytem Š., Praha zastoupený advokátem Mgr. Janem Pacovským, LL.M. sídlem Čelakovského sady 433/10, 120 00 Praha 2 a manželky: Mariem J. M., narozená dne xxx bytem Q. Paříž, Francouzská republika zastoupená advokátem JUDr. Ondřejem Kuchařem sídlem Týnská 633/12, 110 00 Praha 1 o rozvod manželství, k odvolání manželky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 11 C 68/2019-134, takto: Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud I. stupně vyslovil, že je příslušným pro řízení o rozvod manželství účastníků. 2. Takto rozhodl s odůvodněním, že manžel má na území České republiky obvyklé bydliště, v němž bydlel více jak rok bezprostředně před podáním návrhu, současně je i českým státním občanem, pro kterého platí při splnění podmínky pro příslušnost českých soudů toliko délka šesti měsíců ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení Nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen Nařízení, či Nařízení Brusel II bis). Jeho návrh na rozvod manželství ze dne 28. 6. 2018 obsahuje veškeré zákonné požadavky a manželka svůj obdobný návrh ve Francii podala až dne 7. 2. 2019. Řízení u soudu v České republice bylo, ve smyslu článku 16 odst. 1 písm. a) Nařízení, zahájeno dříve. Z těchto důvodů soud I. stupně rozhodl dle článku 19 odst. 1 téhož Nařízení. 3. Proti tomuto usnesení podala včasné a přípustné odvolání manželka. Namítla nesprávný výklad ustanovení článku 16 odst. 1 Nařízení a tvrdila, že manžel (navrhovatel) zanedbal povinnost přijmout opatření k doručení návrhu manželce ve smyslu článku 16 odst. 1 písm. a) Nařízení. Manžel podal návrh dne 28. 6. 2018 již v průběhu vyjednávání záležitostí spojených s rozvodem a opakovaně zástupce manželky ujišťoval, že žádné řízení zahájeno nebylo. Protože manžel nesplnil svoji notifikační povinnost, dovodila, že řízení ve Francii bylo zahájeno dříve než v České republice, neboť manželka o jí podaném návrhu na rozvod ve Francii (ze dne 7. 2. 2019) informovala právního zástupce manžela dne 19. 3. 2019 (viz dopis adresovaný Dr. Heryánovi). O rozvodovém řízení zahájeném v České republice se manželka dozvěděla z vlastní iniciativy až dne 17. 5. 2019. Z těchto důvodů navrhla zrušení napadeného rozhodnutí, vyslovení nepříslušnosti s tím, že věc má být projednána soudem ve Francii. 4. Manžel navrhl potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného. Zdůraznil, že řízení o rozvod manželství spadá mezi řízení projednávaná dle zákona o zvláštních řízeních soudních a vadnost žaloby (neuvedení adresy manželky) nemá na okamžik zahájení řízení žádný vliv. Na tento okamžik nemá vliv ani to, že manželka byla administrativními pracovníky soudu nesprávně informována o datu zahájení řízení (dni 4. 4. 2019). Řízení bylo ale zahájeno již dne 28. 6. 2018. Notifikační povinnost manžela ve smyslu Nařízení se netýká českého právního řádu, na okamžik zahájení řízení v České republice proto nemá žádný vliv. Manžel přesto, s odkazem na ust. § 79 odst. 3 o. s. ř., dne 18. 4. 2019 doručil manželce oznámení o probíhajícím řízení o rozvod manželství v České republice. Manželka byla seznámena se zahájením rozvodového řízení nejpozději 19. 11. 2018 e-mailem od pana Alona Hasy, který sama předložila francouzskému soudu. Dne 15. 10. 2019 francouzský soud (u něj dne 7. 2. 2019 manželkou zahájené) řízení o rozvod manželství přerušil do doby, než český soud rozhodne o své příslušnosti, když dovodil, že u něj bylo rozvodové řízení zahájeno později. Odkaz manželky na rozhodnutí Evropského soudního dvora C-106/77 je nepřípadný, neboť se věnuje aplikační přednosti kolize přímo použitelných předpisů EU s ustanovením vnitrostátního práva, český občanský soudní řád a Nařízení Brusel II bis však nejsou v kolizi. I odkazy manželky na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie C-173/16 a C-507/14 nejsou relevantní, neboť řeší jiné otázky. Protože manžel zahájil řízení o rozvod manželství v České republice dne 28. 6. 2018, tedy dříve než manželka, navrhl potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného. 5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž bylo třeba zatím účelem nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným. 6. Soud I. stupně správně v řízení odhalil mezinárodní prvek, správně akcentoval i nutnost použití Nařízení Brusel II bis pro dovození mezinárodní pravomoci soudů, které mají o návrhu rozhodnout. Lze přitom připomenout, že níže uvedený článek 3 Nařízení výslovně neřeší, který konkrétní (místně příslušný) soud členského státu bude ve věci rozhodovat a ponechává tuto otázku na národním právním řádu. Na základě úpravy článku 3 Nařízení lze tedy hovořit pouze o mezinárodní pravomoci soudů, nikoli o mezinárodní příslušnosti soudu. S dílčími závěry soudu I. stupně o nutnosti aplikace článku 3 odst. 1 písm. a) Nařízení na dané řízení odvolací soud souhlasí. 7. Podle článku 3 Nařízení, ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, a) na jehož území - mají manželé obvyklé bydliště, nebo - měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo - má odpůrce bydliště, nebo - v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo - má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo - má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má "domicil". 8. Manžel v podaném návrhu tvrdil, že pro založení podmínky pravomoci splňuje předpoklad, že bydlí na adrese, kde měli manželé poslední společné obvyklé bydliště (článek 3 odst. 1 písm. a) druhá odrážka Nařízení). Lze však konstatovat, že pro dovození mezinárodní pravomoci ve prospěch českých soudů svědčí manželovi splnění tří podmínek uvedených v článku 3 odst. 1 písm. a) Nařízení, a to poslední společné obvyklé bydliště manželů, neboť zde manžel stále ještě bydlí, dále má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a konečně i má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má "domicil". 9. S ohledem na obranu manželky a současně ve Francii zahájené řízení a vzhledem k tomu, že v českém právním řádu se řízení zahajuje podáním žaloby u soudu (ust. § 82 odst. 1 o. s. ř.) je nutno se zabývat i tím, zda byl ze strany manžela zcela naplněn článek 16 odst. 1 písm. a) Nařízení, neboť úprava v článku 16 odst. 1 písm. b) na tento stav nedopadá. 10. Podle článku 16 odst. 1 písm. a) Nařízení za zahájení řízení u soudu se považuje okamžik, kdy návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost byl podán k soudu za předpokladu, že navrhovatel následně neopomněl přijmout opatření požadovaná pro doručení odpůrci. 11. Z obsahu spisu vyplývá, že návrh na rozvod manželství podal manžel dne 28. 6. 2018, a to datovou zprávou spolu s návrhem na úpravu poměrů k nezletilému. Řízení o úpravu poměrů k nezletilému bylo Obvodním soudem pro Prahu 5 zastaveno, neboť obvyklý pobyt nezletilého je ve Francouzské republice (článek 8 odst. 1 Nařízení). Soud totiž dovodil, že řízení o úpravu poměrů a řízení o rozvod manželství rodičů není v českém právním řádu spojeno a jedná se o dvě samostatná řízení, která mohou probíhat u jiných soudů (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 11. 2018, č. j. 50 Nc 6194/2018-40, které nabylo právní moci dne 11. 12. 2018). V současné době se řízení o úpravu poměrů k nezletilému vede ve Francouzské republice (viz usnesení soudu I. stupně práva obecného v Paříži ze dne 15. 10. 2019). Z téhož usnesení pařížského soudu má odvolací soud za prokázané, že tamní soud dovodil překážku litispendence mezi nyní projednávaným rozvodovým řízením a obdobným návrhem manželky podaným k francouzskému soudu dne 7. 2. 2019. To s odůvodněním, že byla naplněna prvá podmínka článku 16 Nařízení (manžel podal žalobu u českého soudu dne 28. 6. 2018, tedy dříve než manželka ve Francii). K druhé podmínce článku 16 (zda navrhovatel neopomněl přijmout opatření požadovaná pro doručení odpůrci) měl za to, že v podaném návrhu u českého soudu nebylo zpočátku uvedeno bydliště manželky, které sdělil advokát manžela až dne 27. 3. 2019. Návrh na rozvod nechal manžel doručit manželce dne 26. 4. 2019 prostřednictvím soudního vykonavatele. Strany zahájily diskuzi za účelem sepsání dohody ohledně uspořádání rozvodu a podmínek vykonávání rodičovské zodpovědnosti k nezletilému (e-mailová korespondence předložená manželkou za období od 7. 10. 2018 do 7. 2. 2019 mezi manžely i jejich advokáty). Za této situace dovodil, že manžel neopomněl přijmout opatření požadovaná pro doručení odpůrci (manželce). Proto dovodil litispendenci obou zahájených rozvodových řízení a (ve smyslu svých procesních předpisů) v tomto rozsahu své řízení odročil do doby, než český soud (který zahájil řízení dříve) rozhodne o své příslušnosti. 12. K zjištění úmyslu unijního zákonodárce stran úpravy uvedené v citovaném nařízení k okamžiku zahájení řízení lze poukázat na pro věc relevantní rozhodnutí SDEU C-507/14. V něm Soudní dvůr objasnil, že článek 16 Nařízení obsahuje autonomní definici okamžiku, k němuž je třeba mít za to, že bylo zahájeno řízení u soudu. Unijní zákonodárce zakotvil jednotný pojem „okamžik zahájení řízení u soudu“, jenž je v závislosti na daném procesním systému určen uskutečněním jediného úkonu, a sice podáním návrhu na zahájení řízení nebo doručením, nicméně zohledňuje skutečnost, zda k uskutečnění druhého úkonu následně opravdu došlo. Zahájení řízení u soudu nevyžaduje naplnění dvou podmínek, a to podání návrhu na zahájení řízení nebo jiné obdobné písemnosti, jakož i doručení tohoto aktu odpůrci, ale pouze jediné, a to podání návrhu na zahájení řízení nebo jiné obdobné písemnosti. Podle tohoto ustanovení samo toto podání představuje zahájení řízení u soudu za předpokladu, že navrhovatel následně neopomněl přijmout opatření požadovaná pro doručení odpůrci. Pokud jde o tuto podmínku, Soudní dvůr uvedl, že jejím cílem je zajistit ochranu před zneužitím řízení. Za účelem ověření uvedené podmínky se tak nezohledňují průtahy vycházející z příslušného soudního systému, ale pouze nedostatek náležité péče navrhovatele. 13. V daném případě však k závěru o nedostatku péče navrhovatele (manžela) ve smyslu shora citovaného článku dojít nelze. Manžel podal svůj návrh k soudu, který je z hlediska Nařízení soudem příslušným k rozhodnutí o jeho návrhu. Manžel soudu dále předložil e-mail adresovaný manželce, jejímu avizovanému právnímu zástupci ze dne 19. 11. 2018 od pana Alona Hansy (osoby zjevně zastupující manžela), ve kterém se výslovně hovoří o dvou zahájených řízeních v České republice (rozvodové řízení a péče o nezletilého) a komplikacích, které vznesená obrana manželky v České republice přináší pro mimosoudní dohodu stran. Tento e-mail byl manželkou předložen francouzskému soudu a manželem následně předložen v tomto řízení k důkazu. Je tak zřejmé, že manželka o probíhajícím rozvodu v České republice nepochybně věděla a následně (dne 18. 4. 2019) jí byl navrhovatelem, prostřednictvím soudního vykonavatele, doručen i stejnopis návrhu. Ve shodě se závěry pařížského soudu tak lze uzavřít, že navrhovatel (manžel) neopomněl přijmout opatření požadovaná pro doručení návrhu odpůrci, čímž byla manželce dostatečně zajištěna ochrana před zneužitím řízení. 14. Protože řízení o rozvod manželství bylo u českého soudu zahájeno dříve (26. 8. 2018) než u soudu pařížského, postupoval soud I. stupně správně dle článku 19 odst. 1 Nařízení, pokud vyslovil svoji příslušnost ve věci samé. Odvolací soud proto napadené usnesení, dle ust. § 219 o. s. ř., jako věcně správné potvrdil. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 29. ledna 2020 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu