ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci manžela: M. G., narozený dne xxx státní příslušník České republiky bytem xxx, Praha zastoupen advokátkou JUDr. xxx sídlem xxx, Praha a manželky: S. G., narozená dne xxx státní příslušnice Afghánské islámské republiky bytem xxx, Praha zastoupena advokátem JUDr. xxx sídlem xx, Praha o rozvod manželství, k odvolání manželky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu ze dne 12. června 2020, č. j. xxx, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Soud I. stupně rozhodl, že manželství manžela M. G., nar. xxx a manželky S. G., rozené W., nar. xxx, uzavřené dne 16. 4. 1995 v P. v Pákistánu, se rozvádí (výrok I.) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Soud I. stupně dovodil mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci s mezinárodním prvkem, daným státní příslušností manželky k Afghánské islámské republice, podle článku 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, neboť manželé mají obvyklé bydliště na území České republiky. Podle § 49 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, věc posoudil podle českého práva, neboť manželé, kteří mají odlišnou státní příslušnost, mají obvyklý pobyt na území České republiky. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli manželství v Pákistánu, jako tzv. dohodnutý sňatek a bezprostředně po uzavření manželství se přestěhovali do ČR. Z manželství se narodily dvě děti, v době podání návrhu na rozvod manželství již zletilé. S nástupem manželky do zaměstnání se vyhrocovaly konflikty mezi manžely, které vyústily ve stav, kdy manželé nejméně 4 roky žijí odděleně v témže domě, intimně se nestýkají ani spolu finančně nehospodaří. Manželé nečiní žádné kroky k obnově soužití, mediace byla bezvýsledná. Manželka nesouhlasí s rozvodem pouze z obavy, že ji manžel po rozvodu vystěhuje z domu, v němž byla vedena rodinná domácnost a který dosud oba manželé užívají; proti manželovi, který je v katastru nemovitostí zapsán jako jediný vlastník domu, vede spor o určení, že dům je součástí SJM. Manžel je ochoten obstarat pro manželku po rozvodu jiné bydlení a hradit nájemné. 4. Takto zjištěný skutkový stav soud I. stupně právně posoudil tak, že nastal kvalifikovaný rozvrat manželství jako nutná podmínka pro rozvod manželství podle § 755 odst. 1 o. z.; účastníci spolu již více než 4 roky netvoří manželské společenství ve smyslu § 758 o. z., společně nehospodaří, intimně se nestýkají a nelze reálně očekávat obnovení manželského soužití. Soud I. stupně podle § 756 o. z. zkoumal příčinu rozvratu manželství a shledal ji ve ztrátě vzájemné důvěry a citovém odcizení v důsledku rozdílnosti názorů manželů na způsob soužití. Současně neshledal důvody pro uplatnění tzv. tvrdostní klauzule podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z., jíž se dovolávala manželka, neboť manželé shodně uvedli, že spolu nežijí déle než 4 roky. Soud I. stupně proto návrhu manžela na rozvod vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 23 z. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. 5. Proti tomuto rozsudku podala manželka včas odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. c), písm. g) o. s. ř. Nepopírala soudem I. stupně zjištěné právní předpoklady pro rozvod (§ 755 odst. 1 o. z.), spočívající v rozvratu manželství; namítala však, že soud I. stupně nesprávně posoudil existenci překážky rozvodu ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z., když se nezabýval otázkou, zda manželce v důsledku rozvodu vznikne újma tím, že po rozvodu ztratí možnost uspokojování své bytové potřeby v domě, kde dosud oba manželé bydlí. Soud I. stupně vyloučil uplatnění této tzv. tvrdostní klauzule na základě zjištění, že manželé spolu nežijí déle než 4 roky (podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z., in fine), když toto zjištění učinil na základě souhlasného prohlášení manželů. Manželka v odvolání zpochybnila své prohlášení námitkou, že tento údaj uvedla před soudem I. stupně v návalu emocí, víceméně omylem, když pro ni představovalo určitou obtíž komunikovat se soudem prostřednictvím tlumočníka. Ve skutečnosti manželé spolu žili „ relativně normálně“ až do doby předcházející podání návrhu na rozvod cca o jeden a půl roku, kdy začali vést majetkový soudní spor. Manželé ještě před třemi lety společně vedli stánek s občerstvením, společně kupovali suroviny, vařili a připravovali pro zákazníky občerstvení, přičemž byli téměř stále spolu, včetně toho, že společně chodili do práce. V této době se rovněž společně účastnili maturitního plesu dcery. Podmínka absence manželského soužití po dobu 3 let, umožňující rozvést manželství bez ohledu na újmu, případně vzniklou manželu, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel, tedy v době podání návrhu na rozvod splněna nebyla. Manželka shodně jako před soudem I. stupně tvrdila, že rozvodem manželství by jí vznikla újma spočívající ve ztrátě možnosti uspokojování bytové potřeby v domě, v němž byla vedena rodinná domácnost a v němž dosud bydlí; z uvedených důvodů manželka navrhla, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku soudu I. stupně návrh na rozvod manželství zamítl. 6. Manžel navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Manželství je již mnoho let nefunkční, manželka se k manželovi chová hrubě, napadá ho a uráží; v řízení před mediátorem výslovně opakovaně tvrdila, že v manželství setrvat nechce. Odvolání manželky je tedy ryze účelové; formální nesouhlas s rozvodem má význam pouze pro řešení majetkových vztahů mezi manžely. Manželka podala žalobu na určení, že nemovitost, zapsaná v katastru nemovitostí na jméno manžela, je součástí společného jmění manželů; svůj souhlas s rozvodem podmiňuje souhlasem manžela se zápisem nemovitosti do společného jmění manželů. Manželce v důsledku rozvodu nevznikne újma ve formě dopadů majetkového vypořádání, neboť manžel manželce prohlášením u soudu nabídl vyplacení částky 4,5 milionu Kč jako finanční vyrovnání společného jmění. Manžel dále popíral tvrzení manželky, že charakter jejích soužití neodpovídá závěru soudu I. stupně, že manželé spolu již déle než 3 roky nežijí. Především uvedl, že před soudem I. stupně tlumočil soudem ustanovený tlumočník, nadto manželka žije v ČR cca 24 let a česky částečně rozumí; nelze tedy rozumně předpokládat, že časový údaj o trvání vyhrocených vztahů účastníků spojených s rozvratem manželství uvedla omylem. 7. Manžel dále uvedl, že s manželkou do roku 2017 sice společně pracovali, ale nikdy společně nenakupovali, zásobování jejich stánku s občerstvením prováděli dodavatelé; manželé žijí čtyři a půl roku odděleně, manžel si sám zajišťuje vaření, prádlo, úklid, po stejnou dobu se manželé intimně nestýkají. Manželka manželu ani neodpovídá na pozdrav, jejich „soužití“ se omezuje pouze na bydlení v jednom domě, přičemž dochází k incidentům drobnějším (kdy manželka 5. 9. 2020 rozházela po zemi manželovy věci), i závažnějším, v podobě fyzického napadení, které opakovaně řešila Policie. Obnovení manželského soužití nelze očekávat. 8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání manželky není důvodné. 9. Soud I. stupně rozhodl na základě správně a úplně zjištěného skutkového stavu a věc rovněž správně posoudil po právní stránce podle § 755 an. o. z.. Skutková zjištění soudu I. stupně o okolnostech charakterizujících rozvrat funkcí manželství účastníků a jeho příčiny i o okolnostech, které mohou být překážkou rozvodu manželství, mají oporu v provedeném dokazování. Správný je proto závěr soudu I. stupně, že za zjištěných okolností není realizována žádná z funkcí manželství ve smyslu zákona o rodině, tj. funkce biologická, výchovná ani hospodářská, a manželství proto nemůže plnit společenský účel manželství ve smyslu ustanovení § 655 o. z. Právní posouzení tohoto stavu jako kvalifikovaného rozvratu manželství ve smyslu § 755 odst. 1 o. z. je rovněž správné, stejně tak jako závěry soudu I. stupně o příčinách rozvratu manželství. 10. Odvolací soud rovněž schvaluje závěr soudu I. stupně, že nejsou splněny podmínky pro aplikaci tvrdostní klauzule § 755 odst. 2 písm. b) o. z., jíž se dovolává manželka, a to ze zásadního důvodu, že manželé spolu nežijí déle než 3 roky. Soud I. stupně učinil toto skutkové zjištění na základě souhlasné výpovědi obou účastníků při jednání dne 12. 6. 2020; z protokolu o jednání vyplývá, že manželka výslovně uvedla, že s manželem již 5 let nežijí. Toto prohlášení učinila při svém účastnickém výslechu, v rámci širšího vylíčení způsobu soužití; uvedla rovněž podrobnost, že k ukončení soužití došlo z její iniciativy, když se „ před pěti lety odstěhovala ze společné ložnice “. Jednání bylo tlumočeno do mateřského jazyka manželky, nadto manželka mohla minimálně obecně sledovat překlad do češtiny a následnou protokolaci, pokud její jazykové znalosti češtiny postačovaly na to, aby byla zaměstnána v xxx. Soudu I. stupně tedy nelze nic vytknout, pokud své závěry o absenci důvodů podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. pro odepření rozvodu rozvráceného manželství založil na zjištění, že manželé spolu nežijí déle než 4 roky . 11. Vylíčení okolností, v nichž žalobkyně spatřuje újmu, která by jí v důsledku zániku formálně trvajícího manželství měla vzniknout, nemohou být významná z hlediska společenského na spravedlivém uspořádání vztahů mezi rozvádějícími se manžely formou dočasného zachování formálního manželství v zájmu manžela, který se na rozvratu převážně nepodílel (§ 755 odst. 2 písm. b) o. z.). Nelze totiž přehlédnout, že soud I. stupně přičetl podíl na rozvratu manželství oběma manželům stejnou měrou a že manželka proti tomuto závěru v odvolání ani nebrojí. 12. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně správného výroku o nákladech řízení před soudem I. stupně. 13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř., § 23 z. ř. s., když nebyly tvrzeny ani nevyšly najevo žádné okolnosti odůvodňující vybočení ze zásady, podle níž účastníci řízení ve statusových věcech manželských nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné Praha 7. října 2020 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu