18 Co 279/2020 USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobkyně: V. S., narozena dne xxx bytem xxx, xxx zastoupena advokátem žalované: R. L. sídlem xxx, xxx, xxx, Irsko zastoupena advokátem o zaplacení částky 250 euro s příslušenstvím, k odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu ze dne 11. září 2019, č. j. xxx takto: I. Usnesení soudu I. stupně se v nákladovém výroku II. mění takto: Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5.626,50 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám advokáta. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Řízení bylo vedeno o nároku na náhradu škody v případě zrušení (zpoždění) letu podle článku 5 odst. 1 písm. c), článku 7 odst. 1 písm. c) Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“), ve spojení s výkladem článků 5, 6 a 7 Nařízení, který podal Soudní dvůr EU ve spojených věcech č. C-402/07 a C-432/07 Christoper Sturgeon a další v. Condor Flugdienst GmbH a Stefan Böck a Cornelia Lepuschnitz v. Air France SA, a podle něhož lze pro účely uplatnění nároku na náhradu škody nahlížet na cestující zpožděných letů stejně jako na cestující zrušených letů; cestující zpožděných letů se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle článku 7 Nařízení, jestliže dosáhnou cílového místa určení tři nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem. Žalobkyně se domáhala zaplacení 250 EUR na základě tvrzení, že dne xxx měla rezervován let žalovaného leteckého dopravce (xxx) z xxx do xxx (xxx) a že do cílové destinace je žalovaný dopravil se zpožděním 3 hod 44 minut. 2. Soud I. stupně shora označeným usnesením podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil řízení na základě zpětvzetí žaloby, s nímž žalovaná souhlasila (výrok I.) a podle § 146 odst. 2 o. s. ř., věty prvé, uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení v částce 8 712 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.). 3. Znění výroku II., obsažené v písemném vyhotovení usnesení obsahuje několik písařských chyb, vzniklých použitím technických prostředků, když zní „ S ohledem na skutečnost, že žalobkyně zavinila svým zpětvzetím žaloby zastavení řízení, je žalobkyně podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 712 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně., a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení“. 4. Aplikaci § 146 odst. 2 o. s. ř., věty prvé, soud I. stupně odůvodnil tak, že žalobu nebyla z procesního hlediska podána důvodně, když žalovaná žalobkyni již dne 9. 4. 2018, tedy před podpisem plné moci právnímu zástupci, seznámila s důvodem zrušení (zpoždění) letu. Odůvodnění neobsahuje výpočet výše náhrady nákladů řízení. 5. Žalobkyně napadla nákladový výrok usnesení (II.) včasným a přípustným odvoláním. Především namítala, že výpočet náhrady nákladů řízení není odůvodněn a není tak zřejmé, za které úkony právní služby, vykonané právním zástupcem žalované, byla přiznána odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarif (dále jen „AT“). Ze zpětného výpočtu (8 712 Kč = 4x úkon po 1 500 Kč + 4x RP po 300 Kč + DPH 1 812 Kč) je však zřejmé, že byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby, a to (podle obsahu spisu) za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě, doplnění vyjádření a souhlas se zpětvzetím žaloby. Poslední 2 úkony však nesloužily k efektivní obraně práv žalované a neměly být honorovány. Vyjádření k žalobě, stejně jako žaloba, má být úplným úkonem a náklady na případná doplnění žaloby, resp. vyjádření k žalobě již nemohou jít k tíži žalobkyně, tím spíše za situace, kdy žalobkyně nepodávala repliku k vyjádření. Pokud byla žaloba vzata před zahájením jednání ve věci samé, není nutný souhlas žalobce se zpětvzetím žaloby; pokud soud I. stupně za této situace souhlas žalované nadbytečně vyžádal, neměla by tato skutečnost jít k tíži žalobkyně. Žalobkyně dále namítala nesprávnost závěru soudu I. stupně, který vyústil v aplikaci § 146 odst. 2 o. s. ř., věty prvé, že žaloba nebyla z procesního hlediska podána důvodně. Uvedla, že tvrdila a prokazovala všechny rozhodné skutečnosti pro vznik nároku na náhradu škody podle Nařízení č. 261/2004. Žalobu vzala zpět poté, kdy žalovaná uplatnila obranu podle článku 5 odst. 3 Nařízení, tj. tvrdila mimořádné okolnosti, odůvodňující zproštění leteckého dopravce povinnosti poskytnout cestujícím náhradu škody podle článku 7 Nařízení. Žalovaná v rámci této obrany uplatnila tvrzení o skutečnostech, které nemohly být žalobkyni známy, neboť jako běžný cestující nemá přístup k letovým plánům a nemohla ani ověřit tvrzení žalované o změnách v rotaci letadel, vynucených aktuální povětrnostní situací. V odpovědi na předžalobní výzvu se žalovaná omezila pouze na vyjádření, že nárok nespadá pod Nařízení, aniž uvedla důvod zrušení (zpoždění) letu. Tento postup však není v souladu s Nařízením, kdy žalovaný je povinen prokázat mimořádné okolnosti; pokud tuto povinnost odloží až na soudní řízení, zavinil podání žaloby a náklady vynaložené za jeho právní zastoupení pak nemohou být považovány za účelně vynaložené. Argumentace soudu I. stupně, že žalobkyni byl důvod zpoždění, spočívající v nepříznivých povětrnostních podmínkách (sníh) na předchozí rotaci letounu v xxx, dostatečně sdělen přípisem ze dne 9. 4. 2018, se nejeví jako přesvědčivá za situace, kdy let žalobkyně proběhl na trase xxx - xxx. Pokud soud dospěje k závěru, že není zřejmé, k jakému okamžiku se vztahuje povinnost prokázat „důvod zpoždění“ podle Nařízení, má žalobkyně za to, že je nutno obrátit se za účelem výkladu článku 5 odst. 3 Nařízení na ESD formou poležení předběžných otázek, jejichž znění současně navrhla. 6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Z předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce uplatnila shora popsaný nárok formulářem pro Evropské řízení o drobných nárocích (podle článku 4 odst. 1 Nařízení č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích) podaným u soudu 30. 4. 2019. Žalovaná v odpovědi na žalobu neuznala nárok a uplatnila tvrzení, že včasnou realizaci letu znemožnila kombinace několika okolností, které podrobně popsala, včetně nepříznivých povětrnostních podmínek na trase mezi xxx a xxx, z níž měl podle plánu posléze startovat let žalobkyně. K výzvě soudu žalovaná podáním ze dne 8. 8. 2019 doplnila tvrzení o mimořádných okolnostech a listiny, jimiž navrhla provést důkaz. Takto je do spisu založen i dopis žalované ze dne 9. 4. 2018, adresovaný žalobkyni jako odpověď na on-line uplatněný nárok dne 6. 4. 2018, podle něhož bylo zpoždění letu xxx z xxx do xxx dne xxx způsobeno nepříznivými povětrnostními podmínkami (sníh) v xxx, které ovlivnily dotčený let. Žalobkyně poté podáním ze dne 6. 9. 2019 vzala žalobu zpět. Soud I. stupně dne 9. 9. 2019 vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí se zpětvzetím žaloby; žalovaná vyjádřila souhlas podáním ze dne 10. 9. 2019. 8. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 9. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. K tomu, aby při zpětvzetí žaloby nešlo o zavinění žalobce, musí být splněny zároveň obě podmínky, a to 1/ že žaloba byla podána důvodně a 2/ že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. 10. Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, je nutno posuzovat zavinění ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., z procesního hlediska, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 26. 2. 1982, sp. zn. 3 Cz 14/82, publikovaný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů z let 1970-1983, svazek IV, část první, str. 736-737). Ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného zpravidla dojde tehdy, jestliže žalovaný po podání žaloby žalobci poskytl plnění, jež po něm žalobce ve svém žalobním petitu požadoval. Přitom není významné, zda žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen. Judikatura Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2899/10) vychází z názoru, že výše popsaný princip procesního hlediska nelze chápat ryze formálně, s tím, že „nejen petit, ale i žalobní tvrzení, tedy důvody žaloby vyjadřují, proč se žalobce žalovaného plnění domáhá“. Ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného může tedy dojít rovněž tehdy, nesplní-li žalovaný beze zbytku to, co bylo žalobním petitem v řízení uplatněno; chování žalovaného, pro něž byla žaloba vzata zpět, může spočívat i v jiném jednání, které bylo v příčinné souvislosti s žalobním nárokem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 439/06). Jinak řečeno, v takovém případě musí být postaveno najisto, že důvody, pro něž byla žaloba podána (tak jak jsou vyjádřeny v žalobě) byly následným chováním žalovaného uspokojeny. 11. V daném případě žalobkyně ani netvrdí, že žalovaná jakkoli uspokojila nárok uplatněný žalobou. Jiné kriterium posouzení důvodnosti žaloby k dispozici není, neboť právě účinné zpětvzetí žaloby zabránilo posouzení, zda žalovanou uplatněná tvrzení lze vůbec podřadit pojmu „mimořádné okolnosti“ ve smyslu článku 5 odst. 3 Nařízení. Nebylo-li chováním žalované uspokojeno žalobou požadované plnění (zaplacení odškodného 250 EUR žalobkyni) nelze ani dospět k závěru, že žaloba byla z procesního hlediska podána důvodně ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. 12. Žalovaná poskytla žalobkyni zjednodušenou informaci o důvodech zpoždění letu již dopisem ze dne 9. 4. 2018; žalobkyni nic nebránilo, aby si pro účely úvahy o úspěšnosti případné žaloby vyžádala v předprocesním stadiu sporu další zpřesňující informace k takto nastíněné linii obrany proti případné žalobě. Pokud žalobkyně za těchto okolností bez dalšího přistoupila k podání žaloby, nelze žalované, která obranu, naznačenou již v dopisu žalobkyni ze dne 9. 4. 2018, v soudním procesu pouze zpřesnila a doložila listinnými důkazy, ani důvodně vytýkat, že zavinila vznik zbytečného sporu (a k této skutečnosti přihlédnout podle § 150 o. s. ř.). 13. V projednávané věci tak nejsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. a právní posouzení procesního zavinění zastavení řízení soudem I. stupně je správné. 14. K výši náhrady: Přestože soud I. stupně neuvedl přesný výpočet náhrady nákladů řízení, lze s odvolatelkou souhlasit v tom, že výsledná částka náhrady odpovídá 4 úkonům právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě, doplnění vyjádření a souhlas se zpětvzetím žaloby. 15. Za vykonání procesního úkonu ve věci samé (v daném případě jde o vyjádření k žalobě) náleží právně zastoupenému účastníku odpovídající náhrada podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, bez ohledu na to, kolik podání bylo nutno k dosažení perfektnosti úkonu učinit. Proto lze souhlasit s odvolatelkou v tom, že žalované přísluší odměna za vyjádření k žalobě, nikoli však další odměna za doplnění tohoto vyjádření. 16. Jiná je situace v případě namítaného neúčelně vyžádaného souhlasu žalované se zpětvzetím žaloby. Jakkoli lze souhlasit s tím, že souhlas žalované se zpětvzetím žaloby, k němuž došlo před zahájením jednání ve věci samé, není třeba (§ 96 odst. 3 o. s. ř.), hlediskem pro přiznání náhrady nákladů je účelnost úkonu k uplatnění či bránění práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Úkon právní služby, spočívající v (nadbytečném) vyjádření souhlasu se zpětvzetím žaloby, však nelze hodnotit jako neúčelný z hlediska bránění práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalované nepříslušela úvaha o jeho účelnosti, neboť byla k provedení tohoto úkonu soudem I. stupně vyzvána. Vzhledem k tomu, že úkon nemá právní význam a jeho provedení nevykazuje znaky ani průměrně náročného úkonu ve věci samé, je však namístě přiznání odměny za tento úkon podle § 11 odst. 3 AT, ve výši obdobné úkonu, spočívajícímu ve zpracování jednoduché výzvy k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h) AT), tedy ve výši ˝ odměny za úkon právní služby. 17. Z uvedených důvodů odvolací soud co do základu nároku žalované na náhradu nákladů řízení správné rozhodnutí soudu I. stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. pouze v rozsahu určení výše náhrady, a to na základě následujícího výpočtu: odměna za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 AT (převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě) a za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 AT (souhlas se zpětvzetím žaloby), ve výši 1 500 Kč za 1 úkon (§ 7 bod 4 AT), tj. odměna 3 750 Kč (= 2,5 x 1 500 Kč), náhrada hotových výdajů advokáta určených paušální částkou 300 Kč za jeden úkon (§ 13 odst. 4 AT) za 3 úkony právní služby, tj. 900 Kč a náhrada za DPH v sazbě 21%, ve výši 976,50 Kč, celkem náhrada 5 626,50 Kč. Vyhlášením nového znění napadeného výroku odvolací soud odstranil shora popsané písařské chyby, které se v textu vyskytly v důsledku vadného použití technických prostředků. 18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř.; odvolací soud s ohledem na pouze částečný úspěch obou účastníků řízení vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 26. listopadu 2020 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu