USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobců: a) Juraj P., narozený dne xxx bytem S., Praha b) Eva B., narozená dne xxx bytem R., Praha oba zastoupeni advokátem Mgr. Petrem Novákem sídlem Vídeňská 546/55, 639 00 Brno proti žalované: BRITISH AIRWAYS Plc sídlem Waterside, PO Box 365, Harmondsworth, UB7 0GB, Spojené království Velké Británie a Serverního Irska jednající v České republice prostřednictvím BRITISH AIRWAYS Plc, organizační složka, IČO 49366777 sídlem K Letišti 1049/57, 161 00 Praha 6 – Ruzyně zastoupená advokátem Mgr. Ing. Tomášem Vítkem sídlem Argentinská 783/18, 170 00 Praha 7 o zaplacení částky 46 380 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobců proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. ledna 2020, č. j. 10C 244/2019-62, takto: I. Usnesení soudu I. stupně se ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem (II., III.) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši 12.037,40 Kč a žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve výši 12.037,40 Kč, vše do 3 dnů od právní moci usnesení, k rukám advokáta Mgr. Petra Nováka. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2.357,10 Kč a žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve výši 2.357,10 Kč, vše do 3 dnů od právní moci usnesení, k rukám advokáta Mgr. Petra Nováka. Odůvodnění: 1. Soud I. stupně shora označeným usnesením zastavil řízení (výrok I.), a uložil každému ze žalobců a), b) (označeni jako „prvý žalobce“, resp. „druhá žalobkyně“) povinnost zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 13 370,50 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení ( výroky II., III.) 2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, došlé soudu I. stupně 30. 5. 2019, jíž se každý ze žalobců a), b) domáhal zaplacení 23 190 Kč s příslušenstvím jako náhrady podle článku 10 odst. 2 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen „Nařízení č. 261/2004“), za umístění cestujícího do třídy nižší, než pro kterou byla zakoupena letenka na let č. xxx z Londýna do Miami dne 30. 10. 2018. Rezervace na let z Prahy do Miami dne 30. 10. 2018, tj. na lety č.. xxx z Prahy do Londýna a navazující let č. xxx z Londýna do Miami byla přijata a evidována společností American Airlines., Inc. 3. Soud I. stupně zastavil řízení na základě zpětvzetí žaloby před prvním jednáním ve věci samé podle § 96 odst. 2 o. s. ř.; žalobci vzali žalobu zpět poté, kdy jim byla předmětná částka dne 29. 11. 2019 uhrazena. 4. Nákladový výrok je odůvodněn § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Soud I. stupně uzavřel, že přestože byla žaloba vzata zpět v důsledku uspokojení nároku žalobců, nelze ji ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. hodnotit z procesního hlediska jako důvodně podanou. Nelze totiž dovodit procesní zavinění žalované na zastavení řízení tím, že po podání žaloby poskytla žalobcům plnění požadované žalobním petitem, pokud rezervace na let z Prahy do Miami byla provedena u společnosti American Airlines, Inc., která žalobcům zaslala požadovanou náhradu prostřednictvím společnosti ASIANA, spol. s.r.o. a dále společnosti Zaletsi.cz, s.r.o. Žalované proto podle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. přiznal vůči každému ze žalobců a), b) právo na náhradu nákladů řízení v částce 13 370,50 Kč (náklady právního zastoupení, tj. odměna za 5 úkonů právní služby po 2.060 Kč - podle § 8 odst. 1, § 7 AT z tarifní hodnoty ve výši 23.190 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 750 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT, za 5 úkonů po 300 Kč, rozděleno pro 2 osoby) a 2.320,50 Kč náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21%. 5. Toto usnesení napadli žalobci a), b) včasným a přípustným odvoláním, směřujícím pouze proti výroku o nákladech řízení mezi účastníky řízení navzájem (II., III.). Nesouhlasili se soudem I. stupně, pokud dospěl k závěru, že zde nejsou podmínky pro rozhodnutí o nákladech zastaveného řízení podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Vytýkali soudu I. stupně, že při posouzení zavinění na zastavení řízení nevzal v úvahu, že žaloba byla podána proti žalované jako provozujícímu leteckému dopravci letu, na němž došlo k umístění žalobců a), b) jako cestujících do třídy nižší, než pro kterou byla zakoupena letenka. Namítali, že ustanovení článku 10 Nařízení č. 261/2004 ukládá náhradovou povinnost provozujícímu leteckému dopravci; tento pojem je v článku 2 písm. b) Nařízení definován jako „letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím“. Žalobci mají tedy za to, že v pozici takto definovaného provozujícího leteckého dopravce byla právě žalovaná, která let č. xxx operovala a byla z tohoto důvodu povinna zaplatit jim náhradu za umístění do nižší letové třídy na letu č. xxx na trase z Londýna do Miami. Poté, kdy soud I. stupně rozhodl v této věci platebním rozkazem, podala žalovaná odpor, v němž uvedla, že se obrátila na American Airlines, Inc. a zajistila zaplacení náhrady prostřednictvím cestovní agentury. Žalobci nejsou oprávněni odmítnout plnění poskytnuté třetí osobou za jiného (§ 1936 o. z.); za situace, kdy žalovaná po podání žaloby poskytla žalobcům, byť prostřednictvím třetí osoby, požadovanou náhradu, byla žaloba podána důvodně ve smyslu § 146 odst. 2 věta druhá o .s. ř. Žalobci namítali i nesprávný výpočet výše náhrady nákladů řízení žalované, kterou jim soud I. stupně uložil plnit. Z uvedených důvodů žalobci a), b) navrhli, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně v napadených nákladových výrocích příslušným způsobem změnil. 6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně. Uvedla, že nezavdala příčinu k podání žaloby, neboť žalobce v předprocesním stadiu sporu upozornila na správný postup při uplatnění jejich nároku. Žalobci nezakoupili letenky u žalované; let byl uskutečněn v rámci rezervace u American Airlines, Inc., která žalobcům žalovanou částku uhradila. Podle názoru žalované je společnost American Airlines, Inc. ve vztahu k celé rezervaci žalobců tzv. provozujícím leteckým dopravcem ve smyslu Nařízení č. 261/2004. Letenky na předmětný let z Londýna do Miami obsahují označení „Ameriacan Airlines“ a také číslo letu je uvedeno pod kódem této společnosti (xxx). Žalobcům bylo tedy již od zakoupení rezervace zřejmé, kdo je provozujícím leteckým dopravcem, s nímž je uzavírána smlouva o přepravě. Rovněž na palubních lístcích letu, založených do spisu, je zřetelně uvedeno, že letenky byly prodány společností American Airlines, Inc. („sold as xxx). 7. Žalovaná žalobcům již před podáním žaloby v reakci na jejich výzvu vysvětlila (e-mail ze dne 28. 1. 2019), že mají se svým nárokem obrátit na společnost American Airlines, Inc. Z následujícího vývoje řízení je zřejmé, že pokud by se byli žalobci obrátili na společnost American Airlines, Inc , či na zprostředkovatelskou agenturu, byla by jim nárokovaná částka uhrazena bez nutnosti vedení soudního řízení. Proces poskytování náhrad prostřednictvím cestovní agentury je v přepravních řádech leteckých dopravců nastaven tímto způsobem právě z důvodu, aby se zamezilo možné dvojí úhradě. Žalovaná po obdržení žaloby nad rámec svých povinností kontaktovala společnost American Airlines, Inc. a zajistila, aby tato společnost zaslala příslušnou částku cestovní agentuře, která ji zastala žalobcům. Žalobci tak bezdůvodně odmítali učinit sami a neprojevili ani zájem zjistit skutečný stav věci (žalobu vzali zpět až poté, kdy o úhradě informovala žalovaná). Žalobci tedy i svým následným jednáním v rámci soudního řízení nerespektovali zásadu jeho hospodárnosti. Provozujícím leteckým dopravcem, která má podle článku 10 Nařízení č. 261/2004 zaplatit náhradu, která je předmětem žaloby, je podle definice v článku ě písm. b) cit. Nařízení dopravce, který let provádí nebo zamýšlí konkrétní let provést. Žalobci však nevyložili správně pokračování definice, podle něhož „se jedná o dopravce, který let provádí nebo zamýšlí provést konkrétní let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiní právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím“. Let byl sice operován žalovanou, avšak jménem a na účet společnosti American Airlines, Inc. Smlouva o přepravě byla uzavřena se společností American Airlines, Inc., jak je evidentní i z údajů na letence a palubních lístcích. Žalovaná na podporu své argumentace odkázala na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. C-502/18, CS a další vs České aerolinie a.s., zejména na právní výklad ustanovení článku 2 písm. b) nařízení č. 261/2004 uvedený v bodě 22 a 23 a 28 tohoto rozsudku, s tím, že pojem „provozující letecký dopravce“ je nutno vykládat tak, že musí být splněny dvě kumulativní podmínky, aby mohl být letecký dopravce kvalifikován jako „provozující letecký dopravce“, a to uskutečnění příslušného letu a existenci smlouvy uzavřené s cestujícím. Dále v čl. 3 odst. 5 druhé větě nařízení č. 261/2004 je upřesněno, že jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím. Žalovaná na základě tohoto výkladu dovozovala, že v daném případě je v postavení „provozujícího leteckého dopravce“ společnost American Airlines, Inc., která je smluvním dopravcem. Žalovaná operovala let v rámci tzv. dohody o code sharingu pouze jako zástupce, tj. jménem a na vrub společnosti American Airlines, Inc., kdy úkony zástupce se přičítají přímo zastoupenému. 8. Žalobci k této argumentaci žalované uvedli, že odkaz na rozhodnutí C-502/18 není přiléhavé. Cílem tohoto rozhodnutí bylo jednoznačně rozšířit okruh povinných osob s ohledem na vysokou ochranu cestujícího jako spotřebitele. Tento cíl pak vyplývá právě z bodu 33 a následně z právní věty předmětného rozhodnutí, kde je uvedeno: Článek 5 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, ve spojení s čl. 3 odst. 5 nařízení č. 261/2004, musejí být vykládány v tom smyslu, že v případě letu s mezipřistáním sestávajícího ze dvou úseků, na něž byla učiněna jediná rezervace, a směřujícího z letiště umístěného na území členského státu na letiště umístěné ve třetí zemi přes letiště v jiné třetí zemi, může cestující, který do cílového místa určení dorazil se zpožděním v rozsahu tří hodin nebo více majícím původ ve druhém úseku letu provozovaném v rámci dohody o sdílení kódů dopravcem se sídlem ve třetí zemi, uplatnit svůj nárok na náhradu podle tohoto nařízení vůči leteckému dopravci Společenství, který provozoval první úsek letu. Ze znění rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že cílem ESD bylo rozšířit okruh povinných osob, nikoli nahradit jednoho povinného jiným. Tato skutečnost vyplývá i z použité formulace „může“ (nikoli tedy musí). Právo na náhradu za provozujícím dopravcem zůstává cestujícímu zachováno, přičemž se však může obrátit též na dopravce, od kterého letenku zakoupil. 9. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně podle § 212 a § 212a odst. 1,5,6 o. s. ř. S ohledem na rozsah podaného odvolání byly předmětem přezkumné činnosti pouze výroky o nákladech řízení (II., III.); odvoláním nenapadený výrok I. nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). Jednání nebylo třeba nařizovat (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.). 10. Z předloženého spisu odvolací soud zjistil mezi účastníky nesporné skutečnosti, tj. že každému ze žalobců a), b) byla společností American Airlines, Inc., na základě objednávky u společnosti Zaletsi.cz, s.r.o., přijata a evidována rezervace na let z Prahy do Miami dne 30. 10. 2018, tj. na lety č. xxx z Prahy do Londýna a navazující let č. xxx z Londýna do Miami ve třídě business class, že na tomto letu byli žalobci a), b) jako cestující umístěni do třídy nižší, než pro kterou byla zakoupena letenka a že náhrada v požadované výši 75% ceny letenky na tento let byla každému ze žalobců a), c) vyplacena po podání žaloby dne 29. 11. 2019 třetí osobou. 11. Podle článku 10 odst. 2 písm. c) Nařízení č. 261/2004 jestliže provozující dopravce umístí cestující do třídy nižší, než pro kterou byla zakoupena letenka, musí do sedmi dnů pomocí prostředků uvedených v čl. 7 odst. 3 Nařízení nahradit 75 % ceny letenky u všech letů v délce nad 3500 km. 12. Podle článku 2 písm. b) Nařízení č. 261/2004 se „provozujícím leteckým dopravcem“ rozumí letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím. 13. V bodu 11 recitalu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2111/2005 ze dne 14. prosince 2005, o vytvoření seznamu Společenství uvádějícího letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy ve Společenství, o informování cestujících v letecké dopravě o totožnosti provozujícího leteckého dopravce a o zrušení článku 9 směrnice 2004/36/ES (dále jen „ Nařízení č. 2111/2005“), je konstatováno, že „ totožnost leteckého dopravce nebo dopravců, kteří let ve skutečnosti provozují, je podstatnou informací. Spotřebitelé, kteří uzavírají smlouvu o přepravě, která může zahrnovat jak let na místo určení, tak zpáteční let, však nejsou vždy informováni o totožnosti leteckého dopravce nebo dopravců, kteří budou tento let nebo příslušné lety skutečně provozovat“. Z těchto důvodů byla přijata v článku 11 cit. nařízení úprava informování o totožnosti provozujícího leteckého dopravce, podle níž „ Při provedení rezervace informuje smluvní letecký dopravce cestujícího o totožnosti provozujícího leteckého dopravce nebo dopravců, a to bez ohledu na způsob provedení rezervace (odst. 1); Pokud není totožnost provozujícího leteckého dopravce v době rezervace dosud známa, smluvní letecký dopravce zajistí, že cestující je informován o jménu či jménech leteckého dopravce či dopravců, kteří budou příslušný let nebo lety pravděpodobně provozovat. Smluvní letecký dopravce v takovém případě zajistí, že cestující je o totožnosti provozujícího leteckého dopravce či dopravců informován, jakmile je jeho totožnost určena (odst. 2). 14. V palubní vstupence na let z Londýna do Miami, připojené k žalobě, je jako „provozující letecký dopravce“ letu xxx, xxx, dne 30. 10.2018 z Londýna do Miami ve smyslu článku 2 písm. b) Nařízení č. 261/2004, podle článku 11 Nařízení č. 2111/2005 vyznačeno „BA“, tedy společnost BRITISH AIRWAYS Plc , označená žalobci a), b) v této věci jako žalovaná (žalovaná ostatně ani nepopírá, že byla operátorem letu). Takto byli žalobci v souladu se záměrem unijního zákonodárce poskytnout cestujícím - spotřebitelům, kteří uzavírají smlouvu o přepravě, jednoznačnou a snadno dostupnou informací, informováni o totožnosti „provozujícího leteckého dopravce“ ve smyslu článku 2 písm. b) Nařízení č. 261/2004. 15. Z postavení provozujícího leteckého dopravce na letu, na němž byli žalobci a), b) jako cestující umístěni do třídy nižší, než pro kterou byla zakoupena letenka, vyplývá podle článku 10 Nařízení č. 261/2004 hmotněprávní pasivní legitimace žalované ve sporu o poskytnutí náhrady (ve výši 75% ceny letenky podle článku 10 písm. c) cit. Nařízení). Žalobci a), b) byli tedy zcela oprávněni obrátit se s tímto nárokem na žalovanou, jako provozujícího leteckého dopravce, podle informace, poskytnuté žalobcům jako spotřebitelům smluvním leteckým dopravcem (American Airlines, Inc.), podle článku 11 Nařízení č. 2111/2005 formou vyznačení operátora (mimo jiné) na příslušné palubní vstupence. 16. Posouzení procesního zavinění pomocí kritéria, zda se žalovaný po podání žaloby choval v intencích žalobního návrhu, nelze chápat ryze formálně; z tohoto závěru ostatně vychází i relevantní judikatura Ústavního soudu, který např. v nálezu ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2899/10, uvedl, že „nejen petit, ale i žalobní tvrzení, tedy důvody žaloby vyjadřují, proč se žalobce žalovaného plnění domáhá.“ V daném případě postup žalované, která žalobcům v předprocesním stadiu sporu neposkytla příslušnou náhradu (resp. nezajistila splnění této své povinnosti obdobným postupem jako po podání žaloby, tj. na základě interních dohod s příslušným smluvním leteckým dopravcem), vedl nutně k zahájení sporu, v němž byla žalovaná (jak dovozeno výše) pasívně věcně legitimována. Pokud se za těchto okolností dostalo žalobcům – byť formou plnění třetí osoby, plnění z titulu náhrady podle článku 10 Nařízení č. 261/2004, je nutno dovodit, že žaloba byla z procesního hlediska podána důvodně, žalovaná zavinila zastavení řízení a podle § 146 odst. 2 o. s. ř., věty druhé je povinna nahradit žalobcům náklady, které jim v řízení vznikly. 17. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu I. stupně, které vychází z nesprávného právního posouzení, podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a každému ze žalobců přiznal právo na náhradu nákladů 12.037,40 Kč, tj. ve výši jedné poloviny z částky 24.074,80 Kč, která je součtem uhrazeného soudního poplatku 2.219 Kč, odměny 16.480 Kč za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, účast při ú .j. 4. 12. 2019, zpětvzetí žaloby) v sazbě 3.296 Kč za 1 úkon právní služby (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 12 odst. 4 AT z tarifní hodnoty ve výši 23.190 Kč), náhrady hotových výdajů advokáta paušální částkou 5x300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% ve výši 3.775,80 Kč. 18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšných žalobců a), b). Náhrada pro každého ze žalobců a), b) ve výši 2.357, 10 Kč je jednou polovinou z částky 4.714,20 Kč, jejíž výše byla určena jako součet odměny ve výši 3.296 Kč za 2 úkony právní služby (podání odvolání a dalšího vyjádření nikoli ve věci samé – podle § 11 odst. 2 písm. c) AT, vyjádření) v sazbě 1.648 Kč za jeden úkon (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 12 odst. 4 AT) náhrady hotových výdajů advokáta paušální částkou 2x300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% ve výši 818,20 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 28. května 2020 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu