ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců JUDr. Jana Pavlíčka a Mgr. RNDr. Jany Zaoralové ve věci žalobců: a) Magdaléna V., narozená dne xxx bytem P., Praha, Česká republika b) Ondřej B., narozený dne xxx bytem P., Ú., Česká republika oba zastoupeni advokátem Mgr. Petrem Novákem sídlem Vídeňská 546/55, 639 00 Brno, Česká republika proti žalované: Air SERBIA, akciová společnost letecké dopravy Bělehrad registrační číslo zápisu BD 116130/2013 sídlem Jurija Gagarina 12, 110 70 Nový Bělehrad, Republika Srbsko o zaplacení částky 600 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 10. 2018, číslo jednací 53 C 90/2017-72, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3.732 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Petra Nováka, advokáta. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni ad a) částku 600 € se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), žalobci ad b) částku 600 € se specifikovaným příslušenstvím (výrok II.) a na náhradě nákladů řízení oběma žalobcům částku 8.145 Kč (výrok III.). 2. Takto rozhodl na základě žaloby, kterou se žalobci domáhali vydání rozhodnutí shora uvedeného s tvrzením, že se jedná o jejich nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) číslo 261/2004, ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu, a to za zpoždění letu z Prahy přes Bělehrad a dále do Abú Dhabí a Káthmándú (s číslem prvého letu EY xxx), a to ve dnech 3. 11. 2016 a 4. 11. 2016. Tvrdili, že namísto plánovaného odletu ve 20:35 hodin odlétali až ve 23:10 hodin a do Bělehradu přiletěli až v 00:48 hodin. Proto nestihli navazující lety do Abú Dhabí a Káthmándú, kam přiletěli náhradním letem s jednodenním zpožděním dne 5. 11. 2016 v 16.00 hod., namísto dne 4. 11. 2016 v 16.00 hod. Protože žalovaná na jejich výzvu ze dne 3. 7. 2017 k úhradě nijak nereagovala, žalobci požadují i příslušenství z této částky. 3. Žalovaná nepopřela zpoždění letu, tvrdila však mimořádnou okolnost (bezpečnostní incident), která jí zbavuje odpovědnosti za paušalizovanou náhradu škody. Ta spočívala v tom, že se k odletové bráně předmětného letu dostavili dva cestující jiného letu, kteří se nepohybovali trasou určenou pro cestující po příletu, došlo tak k smísení cestujících, kteří již byli odbaveni a měli odletět dotyčným letadlem, a příchozích cestujících z letadla EasyJet. Proto musela být provedena nová bezpečnostní kontrola cestujících, identifikace zavazadel a kontrola bezpečnosti letadla. S odkazem na článek 14 Preambule Nařízení je tento bezpečnostní incident zásahem vyšší moci vylučující její odpovědnost. 4. Soud prvého stupně vzal po dokazování listinnými důkazy za prokázané, že letadlo žalované neobdrželo včasné povolení ke startu z důvodu, že se dva cestující z jiného letu vmísili mezi pasažéry letu žalované, takže již nastoupivší cestující byli vykázáni z letadla a absolvovali novou bezpečnostní prohlídku. Za nesporné vzal skutečnosti týkající se letu žalobců, jeho zpoždění, a to včetně vzdálenosti mezi Prahou a Káthmándú. Svoji mezinárodní pravomoc a příslušnost dovodil (s ohledem na cizí právnickou osobu žalované založenou podle práva Republiky Srbsko) z ustanovení § 87 odstavce 1 písmeno b) občanského soudního řádu ve spojení s § 6 odstavce 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, když Republika Srbsko ani žalovaná nejsou členem Evropské unie ani jejich osobou soukromého práva. Z hmotného práva použil Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) číslo 261/2004, ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) čísla 295/91 (dále jen Nařízení), neboť žalovaná je provozujícím leteckým dopravcem Evropské unie a doprava byla uskutečněna z letiště v České republice, tedy na území Evropské Unie. 5. Soud prvého stupně nejprve posoudil důvodnost samotného nároku žalobců. S odkazem na článek 5 odstavce 1 písmeno c), článku 7 odstavce 1 písmeno c) Nařízení a délku cílové destinace převyšující 3.500 kilometrů dovodil, že každému z žalobců náleží za zpoždění letu paušalizovaná náhrada škody ve výši 600 €. To za situace, kdy si žalobci u žalované objednali přepravu navazujícími lety na trase Praha, Bělehrad, Abú Dhabí a Káthmándú. S odkazem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie číslo C-402/07, C-432/07, C-581/10, C-629/10, C-581/10 a C-629/10 proto považoval nárok žalobců za důvodný. Protože Nařízení neřeší následky prodlení s úhradou odškodnění a s ohledem na uplynutí lhůty k plnění, kterou žalobci ve své výzvě žalované poskytli, přiznal žalobcům i nárok na zákonný úrok z prodlení s odkazem na ustanovení § 1968 věty prvé a § 1970 věty prvé občanského zákoníku. 6. Situaci tvrzenou žalovanou (shora popsaný bezpečnostní incident) nepovažoval za mimořádnou ve smyslu citovaného Nařízení. Odkázal přitom na judikaturu Soudního dvora Evropské unie číslo C-394/14, ze které dovodil, že na leteckém dopravci lze spravedlivě požadovat, aby zorganizoval provoz svého podniku tak, aby si vytvořil při přípravě letu dostatečnou časovou rezervu pro zvládnutí situace smísení cestujících různých letů bez současného nadlimitního zpoždění přesahující tři hodiny, neboť k takovým událostem při jeho provozu může dojít, aniž by naplňovaly znaky mimořádnosti (viz závěry o restriktivním výkladu pojmu mimořádné okolnosti v bodu 20. rozsudku SDEU C-549/07). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle úspěchu ve věci (ustanovení § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu). 7. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že vyběhnutí cestujícího z jednoho letadla do druhého uprostřed letištní plochy není mimořádnou okolností. V letecké dopravě každé odstoupení od stanovených procedur představuje riziko pro leteckou společnost a cestující a všechny letecké společnosti postupují dle přísně stanovených pravidel. Za této situace i nadále tvrdila, že žalovaná není odpovědná za paušalizovanou náhradu škody z důvodu nastalých mimořádných okolností. 8. Žalobci navrhli potvrzení rozsudku jako věcně správného. Poukázali na to, že tvrzení žalované o údajném vběhnutí pasažérů na letištní plochu je nepřípustnou novotou. S hodnocením soudu prvého stupně tvrzené události se ztotožnili. Pokud žalovaná dospěje k závěru, že ze strany letištního personálu došlo k pochybení, může se po letišti domáhat regresního nároku (viz rozhodnutí C-257/14 Soudního dvora Evropské unie). Žalobci rovněž namítli, že žalovaná netvrdila délku doby způsobenou tvrzeným bezpečnostním incidentem. S odkazem na rozhodnutí C-315/15 by totiž tato doba měla být odečtena od celkového zpoždění na příletu. Tuto okolnost žalovaná netvrdila a nebyla ani prokázána, nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by bylo učiněno vše možné, aby dopravce tvrzené mimořádné okolnosti čelil. Z těchto důvodů navrhli potvrzení rozsudku jako věcně správného. 9. Odvolací soud přezkoumal podle § 212, § 212a, § 214 odstavce 1 zákona 99/1963 Sbírky - občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a neshledal odvolání důvodným. 10. Jádrem odvolání je spor o liberační povahu (podle článku 5 odstavce 3 Nařízení ve spojení s bodem 14 jeho odůvodnění/Preambule) žalovanou v řízení tvrzených důvodů zpoždění příletu do cílové destinace, ve vztahu k povinnosti žalované plnit náhradu podle článku 7 Nařízení, vyplývající ze zpoždění navazujícího letu. Žalovaná za takovýto liberační důvod ve svém vyjádření ze dne 28. 1. 2017 označila (a důkazy prokazovala) smísení cestujících u odletové brány B 14, konkrétně cestujících daného letu Praha Bělehrad s cestujícími, kteří přiletěli letadlem EasyJet. Posouzení soudu I. stupně, který tento bezpečnostní incident posoudil v kontextu jím přiléhavě uvedené judikatury SDEU jako nevylučující náhradu za zpoždění letu, je správné a pro výstižnost a úplnost odůvodnění soudu I. stupně na něj odvolací soud odkazuje (viz odstavec 15 napadeného rozsudku). K odvolacím námitkám lze dodat, že soud I. stupně ani odvolací soud tím nezpochybňuje fakt, že tvrzená událost se stala a byla i bezpečnostním incidentem. Podstatné však z hlediska článku 5 odstavce 3 Nařízení ve spojení s bodem 14 jeho odůvodnění/Preambule je závěr, že tento bezpečnostní incident (smísení cestujících) byl ve smyslu soudem I. stupně citované judikatury SDEU vlastní běžnému výkonu činnosti dotčeného leteckého dopravce a nelze jej proto považovat za „mimořádné okolnosti“ uvedené v článku 5 odstavce 3 Nařízení. 11. Odvolací soud proto napadený rozsudek, dle ust. § 219 o. s. ř., jako věcně správný potvrdil. 12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odstavce 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. 13. Podle ustanovení § 12 odstavce 4 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále jen Tarif), jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. 14. V dané věci mohli dva žalobci uplatnit samostatně své nároky dvěma žalobami, je proto dán důvod pro aplikaci ust. § 12 odst. 4 Tarifu (viz na tento případ plně dopadající závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 302/2014). Při nároku každého z žalobců na částku 600 € (se zohlednění kurzu České národní banky ke dni zahájení odvolacího řízení 1 € = 25,665 Kč) a jednoho úkonu právní služby za každého ze zastupovaných činí dle ust. § 7 Tarifu odměna zástupce částku 1.740 Kč dále snížená o 20% (ust. § 12 odst. 4 Tarifu). Právnímu zástupci žalobců dále náleží jeden paušál 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 Tarifu) za výše uvedený společný úkon právní pomoci. Protože je právní zástupce plátcem DPH, náleží mu i tato daň (ve výši 21 %) ze všech přiznaných částek, tedy částka 3.732 Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Praha 24. červen 2020 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu