ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka ve věci péče o nezletilého: Samuel Ž., narozený xxx bytem K., Praha zastoupený opatrovníkem Městskou částí Praha 4 v sídle Úřadu městské části Praha 4, Antala Staška 2059/80b, 140 46 Praha 4 syna rodičů: Blanka Ž., narozená xxx bytem K., Praha Eugen D., narozený xxx státní příslušník Slovenské republiky trvale bytem O., P., Slovenská republika fakticky bytem J., Velká Británie o návrhu matky na zvýšení výživného, k odvolání otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. ledna 2020, č. j. 0P 267/2012 - 207, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žaloba s návrhem na zvýšení výživného pro nezletilého Samuela Ž., narozeného xxx, stanoveného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 19.11.2012, č.j. P 267/2012-40, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, ze dne 11.12.2013, č.j. 18 Co 359/2013-75, částkou 6.000 Kč měsíčně, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně k návrhu matky ze dne 3. 8. 2018 změnil úpravu výživného pro nezletilého Samuela provedenou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 19. 11. 2012, č. j. 0P 267/2012-40, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, č. j. 18 Co 359/2013 – 75, a rozhodl o zvýšení výživného na částku 8.000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 9. 2018, s tím, že výživné je splatné do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky (výroky I., II.); nedoplatek na takto zvýšeném výživném za dobu od 1. 9. 2018 do 31. 1. 2020 vyčíslil částkou 34 000 Kč, kterou uložil otci zaplatit ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně, splatných k rukám matky spolu s běžným výživným počínaje nabytím právní moci rozsudku až do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek (výrok III.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok IV.). 2. Takto soud I. stupně rozhodl na základě návrhu matky za situace, kdy nezletilý je svěřen do péče matky, výživné bylo naposledy stanoveno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 19. 11. 2012, č. j. 0P 267/2012-40, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, č. j. 18 Co 359/2013 – 75, částkou 6.000 Kč měsíčně. Návrh matky na zvýšení výživného pro nezl. Samuela byl odůvodněn tím, že za dobu, která uplynula od posledního rozhodnutí o výživném, došlo k podstatnému rozšíření jeho potřeb a zvýšení nákladů na jejich zajištění; od 1. 9. 2018 byl nezletilý přijat do 1. ročníku střední odborné školy. Navrhla proto výživné zvýšit na částku 12.000 Kč měsíčně, a to zpětně, od srpna 2015. 3. Soud I. stupně dovodil svou mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí této věci s mezinárodním prvkem, daným tím, že otec je státním příslušníkem Slovenské republiky, v současné době žije ve Velké Británii; vzhledem k tomu, že nezl. Samuel má obvyklé bydliště na území České republiky, jsou k řízení příslušné české soudy (soud I. stupně citoval článek 8 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti; mlčky pak příslušnost dovodil z čl. 3 písm. d) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009, o výživném, a české právo aplikoval na základě článku 3 odst. 1 Haagského protokolu o právu rozhodném pro vyživovací povinnost). 4. Soud I. stupně vyšel z tohoto skutkového stavu: Rodiče nezl. Samuela spolu nežijí, nezletilý byl svěřen do výchovy matky, otec přispívá na jeho výživou částkou 6.000 Kč měsíčně, jejíž výše byla soudem určena v době, kdy nezl. Samuel chodil do 4. třídy ZŠ a s ohledem na jeho zdravotní stav a rozsah zájmové a sportovní činnosti nebyla zjištěna nutnost zvláštních výdajů, každý z rodičů měl vyživovací povinnost pouze k nezl. Samuelovi. Matka pracovala jako xxx v pracovním poměru k Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a.s., s čistým měsíčním příjmem 18.000 Kč, bydlela s nezletilým v nájemním bytě v Praze, náklady na bydlení činily 11.000 Kč. Otec pracoval jako xxx ve Velké Británii s čistým měsíčním příjmem 1.200 GBP, bydlel s manželkou v nájemním bytě v B., celkové společné výdaje na živobytí včetně bydlení a včetně splátky hypotéky, kterou si otec vzal na pořízení bytu v P. (329 GBP), činily cca 1.430 GBP měsíčně. Otec se nezletilým nestýkal, nad rámec výživného mu neposkytoval žádné peněžité ani věcné plnění. Matka vzhledem k věku nezletilého stále částečně plnila vyživovací povinnost přímou péčí o nezletilého. V současné době nezletilý Samuel začal od 1. 9. 2018 studovat na Střední průmyslové škole xxx, obor xxx; ve studiu se mu nedařilo, proto od 1. 9. 2019 se na téže škole, opět od 1. ročníku, učí automechanikem. Jeho zdravotní stav je dobrý, jedinou mimoškolní aktivitou je posilování s náklady 800 Kč měsíčně. Otec hradí výživné 6.000 Kč měsíčně řádně a včas, nad rámec výživného neposkytuje ničeho a o nezletilého nejeví zájem. Matka žije s nezletilým ve vlastním bytě, pracuje jako xxx s čistým měsíčním příjmem cca 28.000 Kč. Splácí hypotéku 6 963 Kč, půjčku na bydlení poskytnutou rodinou částkou 5.000 Kč měsíčně, náklady spojené s bydlením a výdaje za energie činí 5 276 Kč měsíčně, telekomunikační poplatky cca 1 800 Kč měsíčně, platí si úrazové a životní pojištění 2 600 Kč. Otec žije ve Velké Británii, nadále pracuje jako xxx, s čistým měsíčním příjmem 1 600 GBP. V mezidobí od poslední úpravy výživného mu přibyly vyživovací povinnosti ke dvěma synům (x a x rok). Manželka otce není výdělečně činná, celodenně se stará o mladšího syna, po dobu 9 měsíců od jeho narození pobírala podporu v mateřství ve výši 500 GBP měsíčně. Náklady na bydlení činí cca 1 300 GBP měsíčně, výdaje na běžné nákupy 400 GBP; měsíční výdaje rodiny jsou za těchto okolností trvale vyšší než příjmy, přičemž rozdíl je hrazen z prostředků, které otec získal z prodeje bytu v P. Soud I. stupně dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 923 odst. 1 o. z. pro změnu určení výživného, když došlo ke změně poměrů u všech účastníků řízení. Úprava výživného byla provedena v době, kdy nezl. Samuelovi bylo 11 let. Běžné náklady na zajištění jeho potřeb se tedy zvýšily již z důvodu tělesného a psychického vývoje v období od poslední úpravy, přičemž k výraznější změně došlo od 1. 9. 2018, kdy zahájil studium na střední škole a vzrostly výdaje na studium a sportovní aktivity. Ke změně poměrů došlo též na straně matky, jejíž čistý měsíční příjem se zvýšil z částky 18 000 Kč na 28 000 Kč. K jiným změnám u matky nedošlo. K velmi zásadní změně došlo na straně otce, jemuž se sice zvýšil čistý měsíční příjem z 1 200 GBP na 1 600 GBP, přibyly mu však další dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem a z části též k manželce, která je z důvodu péče o děti na mateřské dovolené. Změnu v poměrech nezl. Samuela hodnotil soud jako nejvýznamnější, s tím, že odůvodňuje zvýšení výživného o 2 000 Kč měsíčně; výživné 8 000 Kč měsíčně uložil otci platit od 1. 9. 2018, kdy nezletilý nastoupil středoškolské studium. Splatnost nedoplatku na zvýšeném výživném za dobu od 1. 9. 2018 do 31. 1. 2020 ve výši 34 000 Kč byla určena v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, pod ztrátou výhody splátek. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle 23 z. ř. s. 5. Tento rozsudek soudu I. stupně napadl otec v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Namítal, že výše výživného neodpovídá jeho výdělkovým možnostem ani majetkovým poměrům. Otec uvedl, že si je vědom vzrůstající finanční náročnosti zajištění potřeb nezletilého Samuela, vyplývající z jeho věku. Namítal však, že naposledy bylo výživné zvýšeno na částku 6.000 Kč, která byla vzhledem k věku a potřebám nezletilého nadstandardní a odpovídala situaci, kdy otec měl vyživovací povinnost pouze k nezl. Samuelovi a výdaje na bydlení a živobytí sdílel s výdělečně činnou manželkou. Soud I. stupně nevzal dostatečně v úvahu, že poměry se velmi významně změnily i na straně otce. Přibyla mu vyživovací povinnost ke dvěma synům a jeho manželka není výdělečně činná, neboť po skončení devítiměsíčního období peněžité podpory v mateřství celodenně pečuje o mladšího z nich. Příjem otce ze zaměstnání a přídavků na děti činí měsíčně celkem 1 813,36 GBP, fixní výdaje na bydlení včetně splátky hypotéky a energií, dopravu, telekomunikační poplatky, stravování a nutné nákupy (pouze ve výši 400 GBP), školku a kroužek, činí celkem 2 150 GBP, stávající výživné pro nezl. Samuela 200 GBP. Takto otci vzniká každý měsíc dluh cca 500 GBP, který vykrývá kreditní kartou a půjčkami; rodina otce si může dovolit jen nejnutnější výdaje, nemohli si prozatím dovolit ani plné zařízení bytu. Matka odůvodňuje návrh na zvýšení výživného zvýšením svých výdajů; tvrzené náklady na výživu a další potřeby nezl. Samuela však nejsou ani dostatečně podložené. Studium na Střední průmyslové škole xxx, obor xxx, není podmíněno placením školného, náklady na studijní pomůcky lze hradit z běžného výživného, které je stanoveno v dostatečné výši a otec je platí včas. Nejasný je rovněž důvod přestupu nezletilého na obor xxx, a to znovu od prvního ročníku, když z informací, které škola veřejně publikuje, vyplývá, že předměty v 1. ročníku jsou stejné a studenti oboru xxx mohou po 3. ročníku získat výuční list v oboru xxx; tyto okolnosti nasvědčují spíše účelovému prodlužování doby přípravy na budoucí povolání spojené s vyživovací povinností otce. Otec zdůraznil, že výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně plní řádně; jeho zvýšením by vzhledem k napjatému rozpočtu rodiny otce po narození dětí nutně došlo ke snížení životní úrovně jeho polorodých sourozenců, kteří žijí s otcem ve společné domácnosti. Soud I. stupně do rozhodnutí výživném pro nezl. Samuela nepromítl zákonnou zásadu shodné životní úrovně oprávněného dítěte a výživou povinného rodiče. Z uvedených důvodů otec navrhl, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku soudu I. stupně ponechal výživné pro nezl. Samuela ve stávající výši 6.000 Kč měsíčně. Matka ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně s tím, že otec nemá reálnou představu o nákladnosti potřeb dítěte ve věku nezl. Samuela, tedy xletého mladého muže, ani o nákladech na jeho studium, přestože neplatí školné. Otec tvrdí finanční potíže ve svých podáních již od roku 2012, kdy rovněž uváděl rozdíl mezi příjmy a výdaji rovněž cca 500 GBP, přičemž do svých výdajů započítával i částku odpovídající splátce hypotéky a poplatkům spojeným s užíváním bytu na Slovensku, který však neužíval. Otec sice argumentuje napjatým rodinným rozpočtem, avšak nelze přehlédnout, že a) od roku 2013 měl ve vlastnictví byt v P., který neužíval a v roce 2016 jej prodal za 58 000 EUR. Pokud byt neužíval, lze předpokládat, že měl příjmy z pronájmu, případně že se bez důležitého důvodu příjmu z pronájmu vzdal, pokud umožnil v tomto bytě bezplatné bydlení rodinným příslušníkům; b) prodejem bytu v roce 2016 otec nabyl nejméně 1 500 000 Kč, výše dlužného výživného, které z těchto prostředků jednorázově uhradil, činila cca 5% z této částky, tedy otci zůstala dostatečná částka, z níž by měl být schopen zvýšené výživné hradit; c) že byt v P. nebyl zatížen hypotéčním úvěrem a byl ve vlastnictví otce. Matka má za to, že za této situace by z hlediska struktury výdajů rodiny otce a možnosti otce plnit výživné bylo efektivnější přenesení bydliště otce a jeho rodiny na Slovensko. 6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212 písm. a/ , § 212a odst. 1,2,3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání otce je důvodné. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). 7. Soud I. stupně správně dovodil změnu poměrů na straně všech účastníků řízení; závěr, že hodnocení zjištěných změn ve vzájemné souvislosti odůvodňuje zvýšení výživného na částku 8 000 Kč měsíčně (aniž soud I. stupně uvedl, jak k této částce dospěl), však neodpovídá zjištěným skutečnostem o nákladech spotřeby nezl. Samuela a o výdělkových a majetkových poměrech rodičů. 8. Je obecně známou skutečností, že v domácnostech s běžnou hladinou příjmů vzrůstají s vyšším počtem vyživovaných dětí (resp. vyživovacích povinností) celkové výdaje rodinné domácnosti na zajištění jejich potřeb za současného poklesu výdajů na spotřebu každého z dětí. Zjištění změny poměrů na straně vyživovaného dítěte, odpovídající s věkem se rozšiřujícím potřebám dítěte, proto není bez dalšího postačující pro závěr, že jsou splněny podmínky pro zvýšení výživného. Nově vzniklé poměry na straně všech účastníků řízení je nutno – vedle přesné kvantifikace nákladů potřeb nezletilého, zhodnotit rovněž z hlediska výše stávajícího výživného a vyživovací schopnosti výživou povinného rodiče. 9. Otec v řízení podrobně doložil jak výši svých příjmů ze zaměstnání, tak výdaje své rodinné domácnosti na zajištění základních potřeb domácnosti s dvěma dětmi předškolního věku, a to v nižší cenové hladině. Skutečnost, že za situace přechodného výpadku příjmu manželky hospodaří domácnost otce se schodkem cca 500 GBP (po započtení stávající vyživovací povinnosti vůči nezl. Samuelovi), byla v řízení spolehlivě doložena; vzhledem k důvodu převahy výdajů nad příjmy domácnosti otce, spočívající v nutnosti celodenní péče o dítě v batolecím věku, lze i k této skutečnosti přihlížet při hodnocení schopnosti otce plnit výživné. 10. Pokud matka namítá, že otec po prodeji bytu v P. v roce 2016 disponuje rezervou v řádu cca 1 500 000 Kč, z níž je schopen plnit zvýšené výživné, nevyplývá taková skutečnost bezprostředně pouze ze zjištění, že otec byt prodal za (v přepočtu) tuto částku. Nelze totiž přehlédnout, že v řízení o zvýšení výživného v roce 2013 nebylo pro účely zhodnocení schopnosti otce plnit výživné přihlédnuto k výdajům, odpovídajícím splátkám hypotéky na tento byt. Otec v řízení před soudem I. stupně vysvětlil, že poté, co mu bylo určeno výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně, tedy bez ohledu na tento pravidelný nutný výdaj, hradil hypotéku z cizích zdrojů a takto vzniklé dluhy po prodeji bytu vyrovnal. Zcela nepodložená je odvolací námitka matky, že otec usazením se ve Velké Británii nepříznivě ovlivnil svou schopnost plnit výživné ve srovnání s poměry na Slovensku. 11. Z předloženého spisu dále vyplývá, že matka sice tvrdila některé dílčí výdaje ve prospěch nezletilého Samuela, náklady na zajištění živobytí a pravidelných potřeb však nebyly přesně kvantifikovány; ani soud I. stupně nepracoval s konkrétní částkou. Odvolací soud proto vychází ze zjištění soudu I. stupně, že nezl. Samuel je zdráv, ve věku blízkém zletilosti a jeho potřeby jsou běžné, odpovídající věku a skutečnosti, že navštěvuje 1. ročník střední školy; proto kvantifikuje jeho spotřební výdaje včetně podílu na nákladech na bydlení rodiče, s nímž žije ve společné domácnosti, průměrnou částkou spotřeby dospělé osoby nižšího vzdělání, s bydlištěm v sídle nad 50 000 obyvatel (dle údajů Českého statistického úřadu, zjištěných v rámci sledování spotřebních výdajů domácností, publikovaných na www.csu.cz), tj. částkou 150 000 Kč ročně, tj cca 12 500 Kč měsíčně. Matka již ani zčásti neplní svou vyživovací povinnost formou osobní péče a její čistý měsíční příjem dosahuje téměř 30 000 Kč. 12. Zhodnocení výše uvedených zjištění tedy vede k závěru, že výživné pro nezl. Samuela, určené otci částkou 6 000 Kč měsíčně, nadále, tj. i po přirozené změně jeho potřeb, vyplývajících z přibývajícího věku, odpovídá jak faktické nákladnosti zajištění jeho výživy, tak zjištěným výdělkovým a rodinným poměrům obou rodičů. 13. Z uvedených důvodů odvolací soud neshledal podmínky § 923 o. z. pro změnu pravomocné úpravy výživného. Na straně všech účastníků řízení sice došlo významné a trvalé změně poměrů, které panovaly v době předchozího rozhodnutí, avšak jejich zhodnocení ve vzájemných souvislostech podle § 913 odst. 1, § 915 odst. 1 o. z., včetně úrovně pravomocně určeného výživného, neodůvodňuje změnu této úpravy. 14. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a návrh matky na zvýšení výživného zamítl. 15. Vzhledem ke změně rozhodnutí soudu I. stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1,2 opětovně o nákladech řízení před soudem I. stupně. O nákladech řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s., když pro přiznání náhrady nákladů řízení v dané opatrovnické věci nebyly shledány žádné důvody. Poučení : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 20. května 2020 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu