USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: T - Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681 sídlem Tomíčkova 2144/1, 149 00 Praha 4 zastoupená advokátem Mgr. Markem Lošanem sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 proti žalované: A. K., narozená dne xxx posledně bytem xxx xxx, xxx o zaplacení částky 3 586,07 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. března 2020, č. j. 10C 79/2020 – 34, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně výrokem I. shora označeného usnesení rozhodl, že se řízení zastavuje. Druhým výrokem rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně nejprve rekapituloval, že se žalobkyně žalobou doručenou soudu dne 31. 5. 2019 domáhala zaplacení částky ve výši 3 586,07 Kč s příslušenstvím. Ze zprávy Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 25. 3. 2020 soud prvního stupně zjistil, že žalovaná není vedena v evidenci Cizineckého informačního systému. Cizinka byla registrována jako občan EU na území ČR do 13. 1. 2019 na adrese xxx, xxx, xxx. Žalovaná je státní příslušnicí Slovenské republiky. Soud prvního stupně posoudil otázku pravomoci českých soudů rozhodovat ve věci podle ustanovení § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož platí, že pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky. 2. Soud prvního stupně dále aplikoval ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalované), není-li stanoveno jinak. Podle § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Podle § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek. Podle § 87 písm. a) o. s. ř. vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu má žalovaná své stálé pracoviště. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalovaná ke dni podání žaloby bydlela na území České republiky nebo se zde zdržovala, měla zde nějaký majetek nebo podnik, či jeho organizační složku, popř. své stálé pracoviště. Pravomoc českých soudů rozhodnout ve věci proto není dána. To představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Soud prvního stupně proto podle § 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. rozhodl o tom, že se řízení zastavuje. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně zavinila zastavení řízení, avšak žalované v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. 3. Podáním ze dne 16. 4. 2020 se proti shora označenému usnesení odvolala žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil. Namítla, že soud prvního stupně při posouzení mezinárodní soudní pravomoci nesprávně aplikoval ustanovení zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ačkoli měl vzhledem ke slovenské státní příslušnosti žalované použít Nařízení Brusel I bis. Podle jeho článku 7 odst. 1 písm. b) je pro určení příslušnosti soudu státu Evropské unie rozhodné místo plnění, je-li předmětem poskytování služeb. Takovým místem je místo bydliště, uvedené žalovanou ve smlouvě. Žalovaná přitom není spotřebitelkou, nevztahuje se na ní proto zvláštní úprava pro spotřebitelské vztahy. Nadto žalovaná poukázala na prorogaci, sjednanou stranami na základě čl. 9 Všeobecných podmínek společnosti T-Mobile Czech Republic a. s. Žalobkyně rovněž poukázala na skutečnost, že žalovaná má podle živnostenského rejstříku sídlo podnikání na adrese xxx, Praha. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), že splňuje náležitosti plynoucí z ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. správnost napadeného rozhodnutí, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Žalobkyni lze předně přisvědčit potud, že pokud je žalovaná státní příslušnicí jiného členského státu Evropské unie, je namístě při posuzování mezinárodní soudní příslušnosti postupovat podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení“). Tato evropská právní úprava je založena na zásadě, podle níž lze státního příslušníka jednoho členského státu žalovat v jiném členském státě Evropské unie, má-li zde bydliště nebo za splnění dalších kritérií. Státní příslušnost takové osoby tedy není rozhodná. Právo Evropské unie o soudní příslušnosti bude mít v tomto případě aplikační přednost před kolizními normami, stanovenými zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (k tomu srov. rovněž ustanovení § 2 citovaného zákona). 6. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 nařízení platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Bydliště žalované v České republice však nebylo hodnověrně zjištěno, obecná mezinárodní příslušnost podle článku 4 odst. 1 nařízení se proto nemůže uplatnit. Naopak je třeba vyjít z toho, že bydlištěm žalované je adresa pobytu v obci xxx xxx, okres xxx, registrovaného ve Slovenské republice. Tato adresa (byť zčásti chybně) byla ostatně uvedena i v předmětných účastnických smlouvách, o něž žalobkyně opírá žalobou uplatněný nárok. 7. Vedle obecné mezinárodní příslušnosti však nařízení ve svém druhém oddíle upravuje pro některé věcně vymezené případy rovněž příslušnost danou na výběr. Z článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení plyne, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Jak plyne z podaného odvolání, žalobkyně se dovolává mezinárodní příslušnosti českého soudu právě z tohoto zvláštního ustanovení. Odvolací soud má shodně s žalobkyní za to, že zvláštní příslušnost odvozená podle místa plnění je v daném případě dána. Předmětem sporu jsou totiž nároky ze smluv o poskytování služeb elektronických komunikací, jejichž plnění probíhalo nebo mělo probíhat v České republice. Základní služby podle těchto smluv v souladu s článkem 3.2 Všeobecných podmínek společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., žalobkyně poskytuje v České republice. Ostatní služby, včetně koupě koncových zařízení, jsou pak službami doplňkovými a souvisejícími a na poskytování základních služeb závislými. Místem, kde byly služby poskytovány ve smyslu článku 7 odst. 1 písm. b) jakožto místo plnění podle písmene a) téhož ustanovení tak muselo být místo na území České republiky. Soudem tohoto místa tak bude český soud. 8. Všeobecné podmínky žalobkyně naproti tomu neobsahují žádné ujednání stran o mezinárodní soudní příslušnosti. Žalovaným odkazovaný článek 9 tohoto dokumentu se prorogaci místní ani mezinárodní příslušnosti nevěnuje. 9. S ohledem na shora uvedené důvody lze uzavřít, že ve věci je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky. Podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. tedy nebyly splněny a odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že se řízení nezastavuje. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha, dne 20. května 2020 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu