ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci nezletilého: D. D., narozený xxx bytem S., Praha zastoupený kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha sídlem A., Praha syna rodičů: S. D., narozená xxx bytem S., Praha P. D., narozený xxx trvale bytem S., Praha t. č. U., N., Praha o změnu výše výživného, k odvolání otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu ze dne 2. června 2020, č. j. xxx, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I o zvýšení výživného potvrzuje, ve výroku II o nedoplatku zvýšeného výživného se mění jen tak, že jeho výše za dobu od 1. 3. 2020 do 30. 11. 2020 činí 18 000 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zvýšil vyživovací povinnost otce k nezletilému, naposledy stanovenou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu ze dne 20. 2. 2014, č. j. xxx, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2014, č. j. xxx, částkou 1 000 Kč měsíčně, s účinností od března 2020 na částku 3 000 Kč měsíčně, kterou je otec povinen hradit do každého patnáctého dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého (výrok I). Výrokem II vyčíslil nedoplatek zvýšeného výživného za období od března do května 2020 částkou 4 000 Kč a otci uložil povinnost jej uhradit k rukám matky v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek od měsíce následujícího po právní moci rozsudku. Výrokem III rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu. 2. Takto rozhodl o návrhu matky z března 2020, jímž se domáhala zvýšení výživného pro nezletilého D. na částku 6 000 Kč měsíčně. Při jednání soudu uvedla, že částka 1 000 Kč měsíčně nepostačuje ani na stravu nezletilého, uvedla, že otec by měl platit alespoň 3 000 Kč. Otec dohodu odmítá. Poukázala na dobu, která uplynula od posledního rozhodnutí. Nezletilý je nyní žákem x. třídy zvláštní základní školy a účastní se školních i mimoškolních akcí. S tím jsou spojeny zvýšené výdaje. Jeho zdravotní stav je komplikovaný, má diagnostikovaný xxx, xxx, xxx, xxx, xxx, xxx. Má oslabenou imunitu a je často nemocný. Potřebuje celodenní péči, proto nemůže nastoupit do zaměstnání a pobírá pouze sociální dávky. Otec s návrhem nesouhlasil, zvýšení výživného by jej uvrhlo do existenčních problémů. Jeho příjem je 14 500 Kč měsíčně, neboť je omezen v pracovní způsobilosti, což se týká hlavně fyzicky náročnější práce. Překonal operaci xxx, po níž má trvalé následky, v případě většího zatížení xxx otéká a vznikají další zdravotní komplikace. Je po operaci xxx z důvodu xxx, z toho rovněž plynou omezení při výkonu zaměstnání ohledně fyzické zátěže. Proto nemůže najít lépe placené zaměstnání. Z jeho zdravotního stavu vyplývají i zvýšené náklady na léčbu a rehabilitace. Po odečtení výdajů na bydlení a výživné mu zbývá na živobytí částka 6 000 Kč měsíčně. Při jednání před soudem prvního stupně uvedl, že je nezaměstnaný. Opatrovník nezletilého navrhoval zvýšení výživného na částku 3 000 Kč měsíčně. 3. Soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z toho, že rozsudkem ze dne 26. 5. 2009, č. j. xxx, soud schválil dohodu rodičů, podle níž byl nezletilý D. a jeho tehdy nezletilá sestra D. svěřeni do péče matky a otec se zavázal přispívat na jejich výživu částkami 1 500 Kč měsíčně pro D. a 3 500 Kč měsíčně pro D. Rozsudkem ze dne 11. 8. 2010, č. j. xxx, bylo výživné zvýšeno pro D. na částku 2 000 Kč měsíčně a pro D. na částku 4 000 Kč měsíčně. Rozsudkem ze dne 10. 5. 2012, č. j. xxx, bylo výživné na D. zvýšeno na částku 3 000 Kč měsíčně. Rozsudkem ze dne 20. 2. 2014, č. j. xxx, soud zamítl návrh otce na snížení výživného pro obě děti. Dovodil, že otec sice utrpěl úraz, po němž má trvalé následky a je omezen ve výběru pracovního zařazení, může však pracovat jako skladník. Jím fakticky dosahovaný příjem pokládal za podhodnocený a dovozoval příjem potenciální, dle volných míst nabízených úřadem práce. Tento rozsudek změnil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 12. 2014, č. j. xxx, a vyživovací povinnost k D. otci počínaje dnem 1. 5. 2013 snížil na částku 2 000 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 11. 2014 na částku 1 000 Kč měsíčně, výživné pro D. počínaje dnem 1. 3. 2013 snížil na 3 000 Kč měsíčně a od 1. 11. 2014 na částku 1 500 Kč měsíčně. Vycházel z toho, že otec bydlel v pronajaté garsoniéře, za níž platil 4 000 Kč měsíčně, neměl jinou možnost bydlení a žádný majetek. V roce xxx či xxx utrpěl úraz, kdy si zlomil xxx a xxx a tři čtvrtě roku se léčil. Následně byl v pracovní neschopnosti a pobíral nemocenské dávky, tehdy pracoval v K. jako xxx s čistým příjmem 16 000 Kč měsíčně. Byl ve zkušební době a byl propuštěn. Po ukončení pracovní neschopnosti začal na stejném místě pracovat jako xxx s příjmem 12 000 Kč čistého měsíčně. Od roku 2004 na stejné pozici dosahoval částky 16 000 Kč čistého měsíčně do října 2008, kdy pracovní poměr ze zdravotních důvodů pro potíže s xxx ukončil. Od 1. 11. 2008 byl evidován na úřadu práce do února 2009, pak měsíc pracoval brigádně jako xxx s příjmem 9 000 Kč čistého měsíčně. Dne 10. 5. 2011 nastoupil do společnosti D. jako xxx s minimální mzdou 7 500 Kč měsíčně v hlavním pracovním poměru a při plném úvazku. Tvrdil, že sehnat lépe placené zaměstnání se mu nepodařilo. Je zdravotně omezen, nesmí zvedat nic těžkého a neměl by moc sedět. Neměl žádnou formu invalidity. Byl vyučen xxx a jeho obor zanikl. Matka tehdy žila s přítelem, pracujícím jako xxx, který dosahoval příjmu 25 000 Kč měsíčně. Pokud pracoval, na domácnost přispíval. Matka měla nárok na příspěvek na bydlení. Z důvodu péče o D. nebyla zaměstnána, od května 2013 pobírala příspěvek na péči ve výši 6 000 Kč měsíčně, do té doby pouze ve výši 3 000 Kč měsíčně. David začal od xxx chodit do xxx školy. Matce byla v září, říjnu a listopadu tohoto roku vyplacena dávka v hmotné nouzi 10 000 Kč měsíčně. Městský soud v Praze tehdy vycházel i z potvrzení společnosti D., u níž pracoval otec od 10. 5. 2011 jako xxx. Za tento rok činil jeho průměrný měsíční čistý příjem 7 451 Kč, za část roku 2012 – 7 563 Kč a od září 2012 do února 2013 – 7 685 Kč. Ze zprávy Úřadu práce – Krajské pobočky pro hl. m. Prahu soud zjistil, že jsou volná místa spojových mechaniků a skladníků se mzdovým rozpětím 9 500 Kč až 17 000 Kč až 20 000 Kč měsíčně. Matka byla od 25. 1. 2012 vedena na úřadu práce. Podle zprávy o příjmu u společnosti D. za období od ledna do 21. 7. 2014, kdy otec skončil pracovní poměr, činil jeho průměrný měsíční čistý příjem částku 7 859 Kč. Podle potvrzení Úřadu práce – Krajské pobočky pro hl. m. Prahu ze dne 15. 9. 2014 byla otci od 29. 8. 2014 přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 3 511 Kč po celou pětiměsíční podpůrčí dobu. Soud tedy vycházel i z toho, že otec nemůže přijmout práci jakéhokoli skladníka, ale musí respektovat svůj zdravotní stav. Zdůraznil však, že otec se ke své finanční situaci staví laxně, nevyužil možnosti vyplacení odstupného a nepožádal o doporučovaný invalidní důchod. Uvedl i to, že D. navštěvuje od xxx školu a matka by tak mohla být zaměstnána alespoň na částečný pracovní úvazek a mohla by vykonávat například úklidové či jiné obdobné práce. Potřeby nezletilého s ohledem na finanční možnosti byly prakticky pokryty částkou 6 000 Kč měsíčně, kterou matka od května 2013 dostává jako příspěvek na péči o nezletilého. Vycházel i z toho, že v době rozhodování Městského soudu v Praze byla otcovým jediným příjmem podpora v nezaměstnanosti. Uvedl i to, že částky výživného neodpovídají potřebám nezletilých dětí, s ohledem na velmi nepříznivou finanční situaci otce však není v jeho silách platit výživné vyššími částkami. 4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal za prokázané, že podle lékařské zprávy ze dne 18. 5. 2020 je nezletilý v dlouhodobé péči xxx pro xxx. Nezletilému je xxx roku, trpí xxx a vyžaduje xxx. Je výrazně xxx, bez schopnosti korekce chování, limitace podnětu a zájmu na příjem stravy. Vyžaduje kontrolu i dopomoc při běžných činnostech, hygieně, dodržování denního režimu, pohybu mimo domov apod. Opakovaně byl hospitalizován na xxx a je dlouhodobě medikován. Školní návyky ve xxx zvládá obtížně. Dne 5. 9. 2019 byl nezletilému přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením se symbolem ZTP/P do 1. 12. 2023. V souvislosti se školou má výdaje na obědy, poplatek SRPŠ, dále na výlety, kam škola jezdí zhruba dvakrát měsíčně. V červenci pojede na tábor. Dochází i na neplacené kroužky tanečků a sportovek. Mimoškolním kroužkům se nevěnuje. Rovněž je třeba doplácet na léky a xxx, ten stojí zhruba 120 Kč. Do školy dochází šest hodin denně, v xxx a ve xxx je ve škole s ohledem na kroužky až do 15:30 hodin. Má vysoké výdaje i v souvislosti s ošacením a obutím, protože má velikost jako dospělý muž. Podle matky se o sebe nepostará, potřebuje pomáhat i s oblékáním, zhoršil se ve škole. Nemůže sám cestovat do školy. 5. K poměrům matky bylo v řízení prokázáno, že je vyučená xxx. Je však s nezletilým doma a pracovní činnost nevykonává. Jiný příjem než dávky sociálního zabezpečení nemá. Pobírá příspěvek na živobytí, za období od ledna 2019 do dubna 2020 ve výši 6 402 Kč v průměru měsíčně. Příspěvek na dítě je jí vyplácen částkou 910 Kč měsíčně. Rovněž pobírá příspěvek na péči pro nezletilého částkou 15 900 Kč měsíčně. Rovněž na něj pobírá příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč měsíčně. Pobírá příspěvek na bydlení, od ledna 2019 do května 2020 průměrně 9 707 Kč měsíčně. Matka si loňské léto přivydělávala na xxx jako záskok. V domácnosti žije i zletilá dcera D., která pracuje ve xxx a matce přispívá na domácnost částkou 5 000 Kč měsíčně. V době koronavirové krize se domluvily na nižší částce 3 000 Kč měsíčně. Počínaje květnem 2020 bylo matce zvýšeno nájemné na částku 10 000 Kč měsíčně. Výše záloh na služby zůstává v částce 5 000 Kč měsíčně. Do té doby náklady na bydlení činily 14 000 Kč měsíčně. Matka vlastní automobil pro potřeby nezletilého, který splácí částkou 3 000 Kč měsíčně. Splácí také exekuci na dluh u firem xxx a xxx. 6. K poměrům otce bylo v řízení prokázáno, že na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 4. 2018 pracoval u firmy R. jako xxx a xxx. Pracovní doba byla ujednána v rozsahu 20 hodin týdně s hrubou mzdou 6 100 Kč měsíčně. Podle dodatku ze dne 31. 12. 2018 byla pracovní doba od 1. 1. 2019 v rozsahu 40 hodin týdně a výše mzdy činila 13 350 Kč měsíčně. Za období od ledna do září 2019 činila hrubá mzda otce průměrně 11 800 Kč. Za období od dubna do června 2019 potom 13 395 Kč, průměrný čistý výdělek 11 291 Kč. V dohodě o rozvázání pracovního poměru ze dne 27. 9. 2019 bylo ujednáno rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 9. 2019 na žádost zaměstnance. Podle pracovní smlouvy se společností P. ze dne 1. 10. 2019 měl otec pracovat jako xxx a xxx, byla mu přiznána základní mzda ve výši 13 500 Kč a případné prémie až do výše 50 % základní mzdy. Zaměstnání trvalo do 31. 5. 2020, jako údaj o výši průměrného či pravděpodobného měsíčního čistého výdělku byla uvedena částka 12 584 Kč. Podle potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti ze dne 1. 6. 2020 činila průměrná hrubá mzda otce za období od ledna do května 2020-36 850 Kč. V dohodě o skončení pracovního poměru ze dne 29. 5. 2020 bylo ujednáno rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 5. 2020 dohodou ze strany zaměstnance. Otec k tomu uvedl, že k ukončení zaměstnání došlo kvůli koronavirové epidemii. Pracovní poměr ukončil, protože mu zaměstnavatel neplatil. Nebyl evidován na úřadu práce. Uvedl, že nemá výdaje na léky a nepožádal o invalidní důchod. Jiné děti než nezletilého nemá, nestýká se s ním, pouze se občas potkají. Matce přispěl nad rámec výživného částkou 1 000 Kč na hory pro nezletilého. Výživné hradí řádně. Nemá žádný majetek, jsou vůči němu vedeny exekuce. Bydlí na ubytovně, za kterou platí 7 500 Kč měsíčně. Je státním občanem Slovenské republiky. 7. Za situace, kdy otec je státním občanem Slovenské republiky, soud prvního stupně dovodil, že jde o řízení s cizím prvkem. Pravomoc zdejších soudů k projednání a rozhodnutí o plnění vyživovací povinnosti dovodil z článku 3 Nařízení Rady EU č. 4/2009, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. Jako právo rozhodné aplikoval hmotné právo české s ohledem na obvyklý pobyt nezletilého dle článku 15 Nařízení ve spojení s článkem 3 odst. 1 Protokolu ze dne 23. 11. 2007 – haagského. 8. Protože jde o změnu výše výživného, postupoval ve smyslu § 923 občanského zákoníku ve spojení s §§ 911, 913, 915, 922 odst. 1 a § 910 odst. 1 a 2 občanského zákoníku ve spojení s § 475 zákona o zvláštních řízeních soudních. Zabýval se tím, zda došlo k takové změně poměrů, která by odůvodňovala nové rozhodnutí o výživném. Dospěl k závěru, že takový důvod je dán, neboť o výživném bylo naposledy rozhodováno na konci roku 2014, tedy před více než pěti lety. Nezletilému je x let, chodí do xxx ročníku xxx a došlo k podstatnému nárůstu jeho potřeb. Uvedl, že ve smyslu § 914 občanského zákoníku se musí na vyživování nezletilých dětí podílet oba rodiče. Byť je nezletilému x let a navštěvuje školu v rozsahu 6 hodin denně, matka vyživovací povinnost vůči nezletilému v zásadě vyvažuje zajišťováním osobní péče o nezletilého. Vycházel z dlouhodobě komplikovaného zdravotního stavu nezletilého, vyžadujícího kontrolu a dopomoc i při běžných činnostech. K péči matky o nezletilého nevyšly najevo žádné nedostatky. Proto uzavřel, že skutečnost, že matka pracovní činnost nevykonává, nelze zohledňovat při rozhodování o výživném. Na straně otce zdůraznil, že k jeho tíži lze přičíst to, že si dosud nepožádal o přiznání invalidního důchodu, ač jsou jeho zdravotní omezení z obsahu spisu známa již dlouhou dobu. Navíc i Městský soud v Praze poukázal na to, že otec nežádá vyplacení odstupného. Soud projevil pochybnosti o možném účelovém počínání ze strany otce, ten například ve vyjádření ze dne 15. 5. 2020 uváděl, že dosahuje příjmu 14 500 Kč měsíčně, avšak v témže měsíci dne 29. 5. 2020 podepsal dohodu o rozvázání pracovního poměru čtyři dny před konáním soudního jednání. V řízení bylo prokázáno, že otec je schopen dosahovat po delší dobu mzdy v ujednané minimální výši. Podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů základní výše minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu v rozsahu 40 hodin činí 14 600 Kč měsíčně. Pokud se týká xxx, otci by měla náležet mzda vyšší, dle soudu minimálně pro druhou skupinu prací dle nařízení, tedy ve výši minimálně 16 100 Kč měsíčně, pro třetí skupinu prací je nejnižší úroveň zaručené mzdy částkou 17 800 Kč při stanovené pracovní době 40 hodin týdně. Tuto výši soud považoval za minimální potenciální příjem otce ve smyslu § 913 odst. 2 o. z., jehož dosahování je v možnostech a schopnostech otce. V takovém případě činí čistý měsíční příjem více než 13 000 Kč měsíčně. Tomu odpovídá výživné 3 000 Kč měsíčně, tedy zvýšené o částku 2 000 Kč měsíčně. Zdůraznil i to, že v současné době je již zletilá D. výdělečně činná a není tak důvod, proč by nemohlo být zvýšeno výživné na částku navrhovanou jak kolizním opatrovníkem, tak i matkou v závěru řízení. 9. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl dle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních. 10. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání otec. Uvedl, že jeho finanční situace ani v době řízení před soudem prvního stupně ani nyní není taková, aby byl schopen dlouhodobě platit výživné 3 000 Kč měsíčně. Poukázal na výši svých příjmů a zdravotní stav. V čase konání soudu byl navíc nezaměstnán, ukončení pracovního poměru však bylo krátkodobé z důvodu nedostatku práce. Nešlo ani o účelovost ani o porušování pracovních povinností. Situaci vyřešil a od 2. 6. 2020 pracuje jako xxx u xxx. Práci bral jako krátkodobé řešení, do 30. 6. 2020, a od 1. 7. 2020 opětovně podepsal pracovní smlouvu se společností R., kde je zaměstnán jako xxx s měsíčním platem 13 400 Kč čistého. Jeho náklady na bydlení jsou 7 500 Kč měsíčně. Na živobytí mu tak zůstává částka 5 900 Kč, po odečtení životního minima ve výši 3 860 Kč, 2 040 Kč. Souhlasil s tím, aby mu výživné bylo zvýšeno od srpna 2020 na částku 2 000 Kč měsíčně. 11. K odvolání otce se vyjádřil opatrovník s návrhem na potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako správného. Zdůraznil, že od posledního rozhodování o výživném uplynula doba pěti let a kontinuálně narostly potřeby nezletilého vzhledem k jeho věku i komplikovanému zdravotnímu stavu. Ačkoli otec dlouhodobě poukazuje na nepříznivý zdravotní stav, nepožádal o přiznání invalidního důchodu. Navíc mu před dvěma lety odpadla vyživovací povinnost k již zletilé D. 12. K podanému odvolání se vyjádřila matka nezletilého a uvedla, že s odvoláním bývalého manžela nesouhlasí. Naopak souhlasí s napadeným rozsudkem. 13. Při jednání odvolacího soudu otec uvedl, že stále pracuje u společnosti R., nyní P., v rozsahu 40 hodin týdně za 14 700 Kč měsíčně hrubého. Je občan Slovenské republiky, když si v České republice chtěl požádat o invalidní důchod, sdělili mu, ať tak učiní ve Slovenské republice, což neudělal. Na dceru D. neplatí od října 2019 výživné. Se synem se nestýká. 14. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování doplnil a z pracovní smlouvy ze dne 2. 7. 2020, uzavřené mezi otcem a společností P., vzal za prokázané, že při rozsahu práce 40 hodin týdně činí dle mzdového výměru průměrná měsíční hrubá mzda 14 700 Kč s tím, že by mu mohly být vypláceny prémie až do 50 % mzdy. 15. Po takto doplněném dokazování odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu dle odvolání otce, v systému úplné apelace s ohledem na opatrovnický charakter řízení, postupem dle § 212, § 212a o. s. ř., a odvolání otce neshledal důvodné. 16. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že ke změně poměrů, jejímž důsledkem je změna právní úpravy (§ 923 odst. 1 o. z.) na straně nezletilého došlo v březnu 2020, kdy vyvrcholily jeho postupně narůstající potřeby, a to jak běžné, tak i v souvislosti se vzděláváním. Soud prvního stupně proto postupoval správně, zvýšil-li výživné právě od tohoto data. 17. Při úvaze o poměrech otce odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vycházel z příjmu, který je tvořen příjmem ze zaměstnání, neboť otec dlouhodobě pracuje jako xxx a xxx. V důsledku svého zdravotního stavu je pracovně omezen, dosahuje minimální mzdy, aktuálně ve výši 14 700 Kč měsíčně hrubého. Nelze však přehlédnout, že ačkoli otec dlouhodobě prezentuje své zdravotní problémy a v důsledku toho pracovní omezení, projevující se např. zkrácenou pracovní dobou mnohdy až na 20 hodin týdně, nepožádal např. o přiznání žádné formy invalidního důchodu s poukazem na to, že je občanem Slovenské republiky, ačkoli pro přiznání důchodu v České republice je v tomto případě zásadní doba důchodového pojištění v České republice a nikoli státní občanství. Soud prvního stupně při úvaze o výši jeho příjmů vycházel z částky 16 100 Kč měsíčně hrubého (za pomoci § 913 odst. 2 o. z.), protože xxx je prací kvalifikovanou, a odvolací soud s tímto postupem zásadně souhlasí. Nelze přehlédnout, že otec patrně i v závislosti na vedených soudních řízeních mění formu zaměstnání, někdy pracuje v zaměstnaneckém poměru a někdy na témže místě formou brigádní, navíc pracovní poměr ukončuje dohodou a odchází bez vyplacení odstupného, někdy je následně veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce. Za situace, kdy otci v říjnu 2019 odpadla vyživovací povinnost k dceři D., na péči o nezletilého D. se žádným způsobem nepodílí a nestýká se s ním, což je okolnost, kterou při výši výživného nelze ponechat stranou, je odpovídajícím výživným pro nezletilého, jehož potřeby jako dospívajícího chlapce kulminují, soudem prvního stupně vyměřená částka 3 000 Kč. Byť potřeby nezletilého tuto částku převyšují, poměry otce jsou limitní. Odvolací soud v obecné rovině nesdílí závěr soudu prvního stupně, podle něhož nelze okolnost, že matka se sama na výživě nezletilého nijak výdělečně nepodílí, promítnout při úvaze o výši výživného. I matka má k synovi vyživovací povinnost, kterou však s ohledem na to, že nezletilý navštěvuje zvláštní základní školu, ve dvou dnech v týdnu až do 15.30 hodin, vyvažuje výkonem osobní péče jen omezenou měrou. Jak sama uvedla, v minulosti si přivydělávala na poště, a není důvod, aby si podobným způsobem nepřivydělávala kontinuálně. Matce vyplácený příspěvek na péči o nezletilého není podmíněn ekonomickou aktivitou či neaktivitou. V dané věci však, s ohledem na potřeby nezletilého, které zásadním způsobem přesahují shora uvedené možnosti otce, tato okolnost nemá na výši výživného žádný vliv. 18. Zpětným zvýšením výživného vznikl otci dluh, protože otec se zvýšení výživného nepřizpůsobil. Za dobu od 1. 3. 2020 do 30. 11. 2020, tedy po dobu 9 měsíců, vznikl otci na výživném dluh ve výši 18 000 Kč (9 x 2 000 Kč). S ohledem na finanční situaci otce mu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně umožnil doplatek dluhu na zvýšeném výživném uhradit k rukám matky v měsíčních splátkách po 500 Kč, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Odchýlil se tak od zákonné lhůty třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 19. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o zvýšení výživného postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil, postupem dle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku II o dlužném výživném v jeho výši s ohledem na běh času a okolnost, že otec se zvýšení výživného nepřizpůsobil, jinak jej ve výroku o splatnosti a platebním místě rovněž potvrdil. 20. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s. 21. Pouze pro úplnost odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uvádí, že s ohledem na státní příslušnost otce ve Slovenské republice jde o věc s cizím prvkem, pravomoc soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci vyplývá z čl. 3 Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 a bydliště nezletilého v České republice. Rozhodným právem je právo české (čl. 15 téhož nařízení, článek 3 bod 1. Haagského protokolu z roku 2007). Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 18. listopadu 2020 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu