USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci oprávněné: A., IČO xxx sídlem Praha zastoupená advokátem Mgr. xxx sídlem Praha proti povinné: V. M., narozená xxx státní příslušnice Slovenské republiky v České republice hlášené k pobytu Praha bytem Ž., Slovenská republika pro vymožení 136 862,45 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinné na zastavení exekuce, k odvolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu ze dne 21. července 2020, č. j. xxx takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. xxx, Exekutorský úřad P., pod sp. zn. xxx, na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu ze dne 14. 2. 2011, č. j. xxx. 2. V odůvodnění uvedl, že v průběhu exekučního řízení soudní exekutor soudu prvního stupně předložil návrh povinné na zastavení exekuce, neboť oprávněná s návrhem nesouhlasila. Soudní exekutor sdělil, že povinná do 6. 10. 2014 dluh splácela, nyní nebyl dohledán postižitelný majetek a není pravděpodobné, že nějaký bude dohledán v budoucnu. Pravidelně ale probíhá součinnost ke zjištění majetku s bankami, katastrem nemovitosti, registrem vozidel, Českou správou sociálního zabezpečení a poskytovateli pojištění. Náklady exekuce již byly uhrazeny. Povinná navrhla zastavení exekuce z důvodu vyhlášení osobního bankrotu v roce 2018, což doložila výpisy z registru dlužníků Slovenské republiky. Oprávněná s návrhem nesouhlasila s tím, že český právní řád neumožňuje oddlužení již na počátku konkursního řízení. Dále poukázala na § 167f odst. 5 zákona č. 7/2005 Z.z., o konkurze a reštrukturalizácii, podle něhož se v takovém případě k oddlužení nepřihlíží. 3. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád – dále jen e.ř.), podle něhož nestanoví-li zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., dále jen o.s.ř.), dále na ust. § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř., podle něhož bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů. 4. Soud prvního stupně dále dovodil, že jestliže se povinná domáhá zastavení exekuce z důvodu vyhlášení osobního bankrotu v roce 2018, domáhá se zastavení exekuce pro nemajetnost podle ust. § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. Návrh posoudil jako nedůvodný. Vymoženo bylo 37 667,07 Kč, exekutor stále činí kroky ke zjištění majetku povinné a vymožení exekuované částky. Lze předpokládat, že po provedení všech šetření to bude soudní exekutor, kdo zastavení exekuce navrhne. Zdůraznil, že důvod pro zastavení exekuce bude, pokud bude zjištěna dlouhodobá nemajetnost povinné a nebude předpoklad na změnu situace do budoucna. Uvedl, že povinná svou nemajetnost netvrdí a nedokládá, oznámila pouze vyhlášení osobního bankrotu. Vyslovil názor, že účinky konkursu a oddlužení dle slovenské právní úpravy nelze aplikovat bez dalšího na exekuci probíhající v České republice. Složitá životní a sociální situace není důvodem pro zastavení exekuce. Nelze vyloučit, že v budoucnu povinná majetek nabude. Z těchto důvodů návrh povinné zamítl. 5. Proti tomuto usnesení podala povinná odvolání, kterým se domáhala jeho změny a zastavení exekuce. Poukázala na to, že přestala splácet proto, že když odešla z České republiky, neměla na Slovensku práci, otěhotněla, je samoživitelka. Proto v roce 2018 požádala o osobní bankrot, byla ve špatné finanční situaci. Vydělává 600 €, má xxx syna, když zaplatí nájem a elektřinu, nezůstanou jí skoro žádné peníze na živobytí. Když její nynější partner zjistil, že je těhotná, opustil ji. S rodinou není v kontaktu. Pokud ví, nic nezdědí a nikdo jí nic nedaruje. Žádala o novou šanci na nový život s jejími dvěma dětmi. Znovu předložila výpis z registru úpadců a těhotenský průkaz, podle něhož má předpokládaný termín porodu xxx. 6. Oprávněná navrhla potvrzení napadeného usnesení. Pokud jde o zastavení z důvodu konkurzního řízení, odkázala na předchozí argumentaci. K poukazu na nemajetnost v odvolání uvedla, že aktuální situace povinné nevylučuje, že v budoucnu majetek nabude, zejména s ohledem na produktivní věk povinné. 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř. – ve lhůtě patnácti dnů od doručení), osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř. – účastnicí řízení), že splňuje náležitosti, plynoucí z ust. § 205 o.s.ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že je třeba ho pro nedostatek důvodů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Nejprve je třeba uvést, že po vydání napadeného usnesení soudní exekutor vydal dne 24. 7. 2020 usnesení č. j. xxx, které nabylo právní moci dne 27. 8. 2020, že na straně oprávněné bude pokračováno se společností A. Odvolací soud proto na místo předchozí oprávněné Z., pokračoval v řízení s touto společností. 9. Z č.l. 23 spisu vyplývá, že povinná podala návrh na zastavení exekuce z důvodu osobního bankrotu, k návrhu připojila výpis z registru úpadců, z něhož mimo jiné vyplývá, že 20. 12. 2018 bylo vyhlášeno oddlužení a byl ustanoven správce (č.l. 24 p.v. spisu). 10. Soudní judikatura dovodila, že pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3509/2010). 11. Zdejší soud se již zabýval tím, jak naložit s návrhem na zastavení exekuce podaným z důvodu, že byl slovenský státní občan ve Slovenské republice konkurzním soudem oddlužen a dovodil, že jde o důvod pro zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (viz např. rozhodnutí sp. zn. xxx, xxx, které lze vyhledat v ASPI). 12. V obou zmiňovaných usneseních se zdejší soud zabýval i tím, podle jakého práva se účinky insolvenčního řízení posuzují, tedy zda podle práva České republiky nebo Slovenské republiky. Uvedl, že Česká republika i Slovenská republika jsou od 1. 5. 2004 členy Evropské unie. Vzhledem k ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, je třeba vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848, o insolvenčním řízení (přepracované znění), které je použitelné od 26. 6. 2017. Podle bodu 66 preambule toto nařízení stanoví v oblasti své působnosti jednotná pravidla pro kolizní normy jednotlivých států, které nahrazují předpisy mezinárodního práva soukromého jednotlivých států. Pokud není stanoveno jinak, měly by být použity právní předpisy státu, který řízení zahájil (lex concursus). Tato kolizní norma jednotlivých států by měla platit pro hlavní i místní insolvenční řízení. Lex concursus určuje veškeré procesní i hmotněprávní účinky insolvenčního řízení na osoby a právní vztahy. Řídí se jím veškeré podmínky pro zahájení, vedení a skončení insolvenčního řízení. Podle článku 7 bod 1. pokud toto nařízení nestanoví jinak, je právem rozhodným pro insolvenční řízení a jeho účinky právo toho členského státu, na jehož území bylo insolvenční řízení zahájeno (dále jen "stát, který řízení zahájil"). Podle bodu 2. písm. j), k) právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení. Určuje zejména podmínky a účinky skončení insolvenčního řízení, zejména vyrovnáním; práva věřitelů po skončení insolvenčního řízení. Z výše citovaných ustanovení nařízení tedy vyplývá, že účinky skončení slovenského insolvenčního řízení do práv věřitelů, vedoucích exekuční řízení v České republice, se řídí slovenským právem, tedy zákonem č. 7/2005 Z.z. Obdobné závěry pro exekuční řízení plynou i z rozhodnutí Soudního dvora sp. zn. C-212/15, kde byl vysloven názor, že článek 15 nařízení č. 1346/2000, podle něhož účinky úpadkového řízení na probíhající soudní řízení týkající se majetku nebo práva náležejícího do majetkové podstaty se řídí právem členského státu, ve kterém se probíhající soudní řízení koná (nyní čl. 18 nařízení 2015/848), se na exekuční řízení nevztahuje. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2181/2008 vyslovil názor opačný, ovšem ne pro věci exekuční, ale pro civilní sporné řízení. 13. Z výše uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně návrh povinné nesprávně posuzoval podle ust. § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. jako návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost povinné, neboť podle obsahu podání byl návrh podán podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., tedy proto, že je tu jiný důvod, pro který exekuci nelze vykonat (oddlužení povinné). Soud prvního stupně také vyslovil nesprávný názor, že účinky konkurzu probíhajícího ve Slovenské republice je třeba posuzovat podle práva České republiky, jak bylo vysvětleno výše. 14. S ohledem na svůj nesprávný názor soud prvního stupně k tvrzením povinné a jí uplatněnému důvodu neučinil žádná skutková zjištění. Konkrétně nezjišťoval, zda byla povinná skutečně oddlužena a zda takové rozhodnutí nebylo dodatečně zrušeno. Protože nečinil rozhodná skutková zjištění, nemohl je ani právně posuzovat. Jeho rozhodnutí je tak pro nedostatek důvodů rozhodnutím nepřezkoumatelným, proto ho odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozhodl o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 15. V něm soud prvního stupně zjistí rozhodné skutečnosti ohledně konkurzu povinné, tedy zda byla oddlužena, zda takové rozhodnutí trvá a zda se rozhodnutí vztahuje i na vymáhanou pohledávku, a poté rozhodne o tom, zda jsou zde důvody pro zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Pokud podle tohoto ustanovení řízení nezastaví, bude se zabývat i tím, zda zde nejsou důvody pro zastavení exekuce pro nemajetnost povinné dle § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř., neboť povinná v reakci na odůvodnění napadeného usnesení v odvolání uvedla nové skutečnosti, tedy že se odstěhovala na Slovensko, kde trvale bydlí a má zde nízký příjem, nic nezdědí, nikdo jí nic nedaruje, očekává narození druhého dítěte, z nichž lze dovodit, že se nyní domáhá zastavení řízení i pro absenci postižitelného majetku v České republice podle ust. § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř., přitom kromě narození dítěte nic nedokládá. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha, dne 26. října 2020 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu