USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci nezletilé: D. M., narozená xxx fakticky bytem xxx, Praha dcery rodičů: B. M., narozená xxx bytem xxx, Slovenská republika zastoupená advokátem D. T., narozený xxx bytem xxx, Praha zastoupený advokátkou o návrhu otce na vydání předběžného opatření, k odvolání matky a opatrovníka nezletilé proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 14. října 2020, č. j. xxx takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I, II, III zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje. II. Odvolání opatrovníka proti výrokům V a VI se odmítá. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně napadeným usnesením rozhodl, že matka je povinna strpět péči otce o nezletilou D. M., nar. xxx do právní moci rozhodnutí v řízení zahájeném výrokem IV. tohoto usnesení (výrok I). Výrokem II nahradil souhlas matky se vzděláváním nezletilé D. M. ve xxx základní škole, xxx, Praha, do právní moci rozhodnutí v řízení zahájeném výrokem V. tohoto usnesení. Výrokem III nahradil souhlas matky s registrací nezletilé u praktické dětské lékařky MUDr. D. N., xxx, Praha a s poskytováním běžné lékařské péče do právní moci rozhodnutí v řízení zahájeném výrokem VI. tohoto usnesení. Výrokem IV zahájil řízení o změně úpravy poměrů k nezletilé D. M., nar. xxx. Výrokem V zahájil řízení o nahrazení souhlasu matky se vzděláváním nezletilé D. M. ve základní škole, xxx, Praha. Výrokem VI zahájil řízení o nahrazení souhlasu matky s registrací nezletilé u praktické dětské lékařky MUDr. D. N., xxx, Praha a s poskytováním běžné lékařské péče. Výrokem VII nezletilé podle § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, jmenoval opatrovníka: Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem xxx, Brno k zastupování pro celé řízení ve věci péče o nezletilou, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu xxx pod sp. zn. xxx. 2. Při svém rozhodování vycházel z návrhu otce ze dne 8. 10. 2020 na vydání předběžného opatření, podle něhož by byla matka povinna strpět jeho péči o nezletilou D., dále aby soud nahradil souhlas matky se vzděláváním nezletilé ve xxx základní škole, xxx, Praha a dále aby nahradil souhlas matky s registrací nezletilé u praktické lékařky MUDr. D. N., xxx, Praha s poskytováním lékařské péče. Svůj návrh odůvodnil tak, že má fakticky nezletilou D. v péči od 26.4. 2020, kdy nezletilá odešla od matky žijící ve Slovenské republice, kde byla ze strany matky a jejího druha vystavena dlouhodobému nepřiměřenému fyzickému trestání, a vyhledala ochranu u otce v Praze. Nezletilá byla v České republice krátce po svém útěku vyšetřena specializovanou dětskou psycholožkou, která potvrdila věrohodnost toho, co nezletilá uvádí, zejména pokud se týká neadekvátních fyzických trestů ze strany matky, psycholožka konstatovala podezření z fyzického týrání dítěte. OSPOD provedl v bydlišti otce dvojí šetření, z nichž ani jedno neukázalo na závažnější problémy bránící pobytu dcery u otce, poslední takové šetření se uskutečnilo dne 15. 9. 2020. Matka se opakovaně domáhala odebrání nezletilé otci a také podala návrh na navrácení nezletilé do místa obvyklého bydliště žalobou podle Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (tzv. Haagské úmluvy). Toto řízení skončilo v obou stupních v její neprospěch, když soudy konstatovaly, že je třeba respektovat přání dcery zůstat u otce, a žádosti o navrácení nevyhověly. Podobně neúspěšně skončil pokus matky dosáhnout výkonu rozhodnutí odebráním dítěte podle § 504 z. ř. s., a stejně tak skončily opakované pokusy, aby byla nezletilá odebrána Policií ČR. Otec matce od samotného počátku nabízí možnost asistovaného styku s nezletilou, což matka odmítá, a namísto toho nezletilou často telefonicky kontaktuje, přestože se od ní opakovaně dozvěděla, že ta s ní mluvit nechce. 3. V novém školním roce nezletilá nastoupila školní docházku na soukromé xxx Praha, veškeré náklady jejího vzdělávání závazně přislíbili hradit její zletilí polorodí bratři J. a T. T. Matka byla o této skutečnosti včas informována s tím, že po uplynutí zkušební doby jednoho měsíce, jež je u této školy obvyklá předtím, než je žák definitivně přijat, musí být uzavřena smlouva o vzdělávání. Stejnopis této smlouvy matka obdržela jak od otce, tak od školy, kterou dne 23. 9. 2020 osobně navštívila a jednala s jejím vedením. Poslední den zkušební lhůty, dne 30. 9. 2020, matka škole avizovala, že se vzděláváním dcery v této škole nesouhlasí, což potvrdila e-mailem. Nezletilá proto byla s účinností od 1. 10. 2020 ze školní docházky vyloučena, i když byla ve své nové škole plně spokojena. Škola je ovšem připravena nezletilou znovu přijmout, pokud soud nahradí souhlas matky. Kromě toho se matka snaží nezletilé bránit i v čerpání preventivní zdravotní péče, neboť kontaktovala telefonicky dětskou lékařku MUDr. D. N., u níž byla nezletilá registrována a kam měla přijít na preventivní prohlídku po dosažení 11 let věku, a požadovala, aby lékařka respektovala, že není lékařkou nezletilé a že nezletilé může poskytovat zdravotní služby pouze její dětská lékařka na Slovensku. 4. Soud prvního stupně uvedl, že při posuzování nejlepšího zájmu dítěte je třeba vzít do úvahy názor dítěte, jeho identitu, zachování rodinného prostředí a navázaných vztahů, péči, ochranu a bezpečí dítěte, jeho zvláštní zranitelnost, právo na zdraví a vzdělání. K názoru dítěte uvedl, že nezletilá opakovaně vyjádřila svůj názor jak před psycholožkou, tak před OSPOD, před soudem v návratovém řízení a na Policii ČR tak, že chce zůstat u otce v Praze a na Slovensko se vrátit nechce. Městský soud v Brně konstatoval, že nezletilá vypovídala zcela spontánně, přesvědčivě, srozumitelně a bez náznaku nejistoty či strachu, nejedná se o momentální či krátkodobý názor nezletilé a nevyšly najevo ani žádné skutečnosti, že by nezletilá byla ovlivňována. K identitě dítěte patří rodinné svazky. K tomu uvedl, že nezletilá má v Praze nejen otce, ale též tři zletilé polorodé sourozence, ke kterým má citově velmi blízko. Nezletilá také navázala přátelské vztahy ve škole i mimo školu. Naopak vztah mezi nezletilou a matkou je narušen. Nezletilá vyhledala u otce v Praze ochranu před nepřiměřeným fyzickým trestáním na Slovensku, kde stále probíhá vyšetřování podezření z týrání nezletilé. Slovenské orgány dosud nezletilou nevyslechly, a proto má matka zájem na tom donutit ji k návratu na Slovensko, mít ji ve své moci a pokusit se ji umlčet. Matka nejeví žádné známky sebereflexe, nepodstoupila žádnou terapii, pomocí které by korigovala své nevhodné a poškozující výchovné metody, odmítla rodinnou mediaci stejně jako asistovaný styk jako jedinou formu styku, v úvahu přicházející pro narušený vztah matky s nezletilou. Matka se žádným způsobem nepokouší o obnovu vztahu s nezletilou a získání její důvěry, ale pouze poškozuje zájmy nezletilé, jak shora uvedeno. Nezletilá si přeje zůstat u otce v Praze, kde se již fakticky usadila, a návrh matky na návrat nezletilé na Slovensko byl pravomocně zamítnut. Proto je třeba nezletilé neodkladně zajistit její právo na zdraví a na vzdělání v místě, ve kterém pobývá, tzn. v Praze. Protože nezletilá již zahájila docházku xxx Praha, kde se jí dostává kvalitního vzdělávání a je spokojená, je v jejím zájmu, aby v této škole ve vzdělávání i nadále pokračovala. Stejně tak je v jejím zájmu zajištění běžné lékařské péče v Praze, aniž by lékařka mohla být matkou zastrašována a odrazována od poskytování běžné lékařské péče, včetně neakutní. Současný nežádoucí stav je nutné řešit neodkladně, aby se nadále neprohluboval, proto je třeba zatímně upravit poměry účastníků předběžným opatřením ve smyslu § 74 a násl. o. s. ř. nejen v rozsahu práva nezletilé na zdravotní péči a vzdělání, ale též v rozsahu povinnosti matky strpět péči otce o nezletilou, ve které se nezletilá fakticky nachází, do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé. 5. Právně postupoval dle § 1 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), § 74 odst. 1, § 75c odst. 1 písm. a), odst. 2 a § 76 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Z listinných důkazů, konkrétně smlouvy o nájmu bytu – dodatku č. 4, emailové komunikace mezi matkou a otcem, emailové komunikace mezi matkou, otcem a xxx základní škola, smlouvy o vzdělávání na základní škole ze dne 16. 9. 2020, přílohy č. 1 k této smlouvě, příslibu poskytování dlouhodobé finanční podpory ze dne 14. 9. 2020, dopisu xxx základní škola, zprávy školy o nezletilé, zpráv Městské části Praha xxx ze dne 2. 6. 2020 a 16. 9. 2020, zprávy z psychologického vyšetření nezletilé, vyjádření J. T., R. T., T. T., protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 22. 9. 2020, rozsudku Městského soudu v Brně, č. j. xxx, ze dne 17. 6. 2020 a rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. xxx ze dne 22. 9. 2020, oznámení první poškozené o okolnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin týrání blízké osoby a svěřené osoby ze dne 26. 4. 2020, úředního záznamu PČR, č. j. xxx, ze dne 15. 5. 2020 soud zjistil, že nezletilá od 26. 4. 2020 pobývá u otce v Praze, v nájemním bytě na adrese xxx, Praha, ačkoliv byla svěřena do péče matky rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 25. 7. 2017 sp. zn. xxx. Otec nezletilé jako její zákonný zástupce podal dne 26. 4. 2020 Okresnímu ředitelství Policejního sboru v xxx oznámení o okolnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin týrání blízké osoby a svěřené osoby vůči nezletilé a jako podezřelé označil matku nezletilé a jejího druha. Nezletilá nastoupila v září 2020 do xxx základní škola, ve škole se cítila bezpečně a postupně se adaptovala na nový kolektiv. Matka nezletilé nedala dne 30. 9. 2020 souhlas s tím, aby nezletilá tuto školu navštěvovala, nezletilá tedy bez souhlasu obou rodičů nemůže nadále být žákyní uvedené školy. Polorodí sourozenci nezletilé D. (J. T., nar. xxx a T. T., nar. xxx) přislíbili podporovat nezletilou platbou školného, jejíž výše je xxx Kč ročně, po dobu čtyř let ve xxx -základní škola. Polorodí sourozenci nezletilé o ni mají zájem. Matka nezletilé také kontaktovala MUDr. D. N. se sdělením, že si nepřeje, aby nezletilá využívala její lékařskou péči, neboť má svou dětskou lékařku na Slovensku. Nezletilá si přeje zůstat s otcem v Praze, k matce se vrátit nechce, tento její názor je stabilní a opakovaně ho vyjádřila před soudem, psycholožkou, pracovnicí OSPODu, PČR. Ze závěru psychologického vyšetření nezletilé vyplynulo, že vztah k matce má nezletilá ambivalentní až negativní, vztah k otci má pozitivní, cítí se respektovaná, protěžovaná a milovaná. 6. Soud prvního stupně po zhodnocení listinných důkazů dospěl k závěru, že je návrh otce důvodný. Nezletilá se již od 26. 4. 2020 nachází u otce, který je schopen se o ni postarat, a k matce se vrátit nechce. Zohlednil tak i přání nezletilé, která je ve věku, kdy je třeba její přání a názor vzít v úvahu při rozhodování o případné změně péče. Proto uložil povinnost matce strpět péči otce o nezletilou do doby pravomocného rozhodnutí ve věci péče o nezletilou. Uvedl dále, že bez dalšího zjišťování podstatných skutečností nepovažuje za vhodné nezletilou bez jejího souhlasu přemísťovat zpět k matce na Slovensko, i s ohledem na rozhodnutí v návratovém řízení. Současně zahájil řízení, v němž bude tato otázka řešena, rozhodl o dočasném nahrazení souhlasu matky (do právní moci rozhodnutí v řízeních zahájených výrokem V. a VI. tohoto usnesení) tak, aby nezletilá mohla v místě bydliště otce, kde se momentálně nachází (Praha), využívat běžnou lékařskou péči a plnit povinnou školní docházku ve škole, kterou již navštěvovala a byla v ní spokojená. Uvedená rozhodnutí soud považuje v době rozhodování soudu za učiněná v zájmu nezletilé, neboť cílem soudu je život nezletilé alespoň dočasně stabilizovat v prostředí, kde je spokojená a neohrozit právo nezletilé na vzdělání a řádnou zdravotní péči. 7. Dále postupem dle § 469 odst. 1 z. ř. s. jmenoval nezletilé za účelem ochrany jejích práv a oprávněných zájmů opatrovníka v souladu s § 2 odst. 2 písm. a) a § 35 odst. 1 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., neboť v řízení se vyskytuje cizí prvek (matka je Slovenka žijící na Slovensku, sama nezletilá žila až do 26. 4. 2020 na Slovensku). 8. Proti usnesení soudu prvního stupně, výrokům I, II, III, V a VI, podal včasné odvolání jmenovaný opatrovník - Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí - s návrhem, aby odvolací soud tyto výroky zrušil ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozhodl o zastavení řízení dle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Uvedl, že úřad dosud v případu plnil primárně roli tzv. ústředního orgánu podle Haagské úmluvy a Nařízení Rady ES číslo 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení ES číslo 1347/2000 (Nařízení Brusel IIa). Prvořadým principem jeho činnosti jako orgánu sociálněprávní ochrany dětí v obdobných věcech je zajištění adekvátní péče obou rodičů o dítě tak, aby bylo naplněno právo dítěte na oba rodiče. Při reflexi fakticity se v současné době přiklání k zajištění péče o nezletilou otcem. Současně respektuje praktickou potřebu zajištění školní docházky nezletilé i zdravotní péči o ni. Nemůže však odhlédnout od toho, že napadené rozhodnutí bylo vydáno při absentujících podmínkách mezinárodní pravomoci českých soudů. Soud prvního stupně se nijak nezabýval tím, zda jsou splněny podmínky jeho mezinárodní pravomoci (příslušnosti) a věc měl posuzovat dle nařízení Brusel IIa. Situace nezletilé byla řešena jako tzv. mezinárodní únos dítěte podle Úmluvy, kterou je třeba aplikovat především na navazující zvláštní úpravu, obsaženou v čl. 10 a 11 Nařízení Brusel IIa. Odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2020, č. j. xxx, v rámci návratového řízení, kdy soud návrh matky na navrácení nezletilé na Slovensko zamítl s odkazem na čl. 13 odst. 2 Úmluvy, neboť nezletilá jednoznačným způsobem projevila nesouhlas s návratem do místa obvyklého bydliště. Dle závěru Městského soudu v Brně se obvyklé bydliště nezletilé v době přemístění nacházelo na Slovensku. Z výše uvedeného důvodu nebyl její návrat nařízen s odkazem na nařízení Brusel IIa, čl. 8 odst. 1. Mezinárodně příslušné ve věci jsou principiálně soudy členského státu dle obvyklého bydliště dítěte, v posuzovaném případě tedy soudy slovenské. Specifickou situaci, která nastala i nyní, reguluje čl. 11 odst. 6 Nařízení Brusel IIa tak, že návratový soud, vydá-li rozhodnutí o nenavrácení na základě čl. 13 Úmluvy, musí ihned zaslat opis soudního rozhodnutí o nenavrácení a dalších písemností příslušnému soudu nebo ústřednímu orgánu členského státu, v němž mělo dítě obvyklé bydliště bezprostředně před svým neoprávněným odebráním či zadržením. Úřadu není známo, zda byl tento postup již realizován. Nicméně by tomu tak již být mělo. Do doby, než bude na Slovensku věc uzavřena dle čl. 11 odst. 7 Nařízení Brusel IIa, není dána mezinárodní pravomoc (příslušnost) českých soudů pro meritorní řízení. Dále uvedl, že mezinárodní pravomoc českých soudů lze eventuálně založit podle čl. 8 odst. 2 Nařízení Brusel IIa a ve spojení s čl. 12 odst. 3 tohoto nařízení. Za podmínky přijetí mezinárodní pravomoci, tedy při existenci souhlasu obou nositelů rodičovské odpovědnosti, i Úřad v zastoupení nezletilé přijímá mezinárodní pravomoc Obvodního soudu pro Prahu xxx pro řízení, uvedená ve výrocích IV, V a VI napadeného usnesení. Úřad nezná celý obsah spisu Obvodního soudu pro Prahu xxx ve věci, ale zdůraznil, že existence výslovné nebo přinejmenším jednoznačné shody ohledně prorogace příslušnosti mezi všemi účastníky musí být dána nejpozději ke dni, kdy je návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost podána ke zvolenému soudu s odkazem na rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 12. 11. 2014 ve věci celé - 656/13. Podle závěrů tohoto rozhodnutím pozitivní stanovisko k mezinárodní pravomoci by mělo být učiněno jednotlivými účastníky nejpozději při prvním úkonu ve věci samé. Pouhé nezpochybnění mezinárodní pravomoci (příslušnosti) nelze interpretovat jako souhlas pro potřeby čl. 12 odst. 3. Nařízení Brusel IIa. Další způsob, jak založit mezinárodní pravomoc či příslušnost českých soudů, je přenesení příslušnosti podle čl. 15 Nařízení Brusel IIa. Podle čl. 20 odst. 1 Nařízení Brusel IIa může i soud, který nemá mezinárodní pravomoc (příslušnost) ve věci samé, výjimečně rozhodnout o předběžném opatření. Může tak učinit za situace, kdy přijímaná opatření jsou naléhavá, musí se týkat pouze osob nebo majetku nacházejících se v členském státě, v němž je sídlo rozhodujícího soudu, a musí mít dočasnou povahu. V kontextu posuzovaného případu s rozhodnutím Evropského soudního dvora ze dne 23. 12. 2009 ve věci C- 403/09 uvedl, že naléhavost je třeba zkoumat jak ve vztahu k situaci dítěte, tak ve vztahu k praktické nemožnosti podání příslušného návrhu týkajícího se rodičovské odpovědnosti k soudu státu, kterému svědčí meritorní mezinárodní pravomoc dle Nařízení Brusel IIa. Úřadu není známa překážka, která by otci bránila se potřebným návrhem obrátit na slovenské soudy. Není tak splněna podmínka naléhavosti. Přinejmenším výrok I usnesení se bezprostředně dotýká matky nezletilé, nacházející se na území Slovenska. A priori tak není splněna podmínka personálních účinků na území státu, jehož soud předběžné opatření vydává. Nesplnění podmínek čl. 20 odst. 1 Nařízení Brusel IIa se dotýká i výroků II a III. Úřad vnímá akutnost řešení školní docházky i zdravotní péči o nezletilou, nicméně s ohledem na propojení těchto výroků je nelze akceptovat. Účinky předběžné úpravy poměrů mají trvat až do pravomocného skončení řízení zahájených ve výrocích IV, V a VI, proto výroky I, II a III samostatně neobstojí. Uzavřel, že nejsou splněny podmínky mezinárodní pravomoci či příslušnosti českých soudů k vydání výroku I až IV, a napadené usnesení tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Soudu prvního stupně vytýkal, že se podmínkami mezinárodní pravomoci a příslušnosti dle pravidel čl. 8 až 14 a čl. 20 Nařízení Brusel IIa ani nezabýval. Nebylo-li by možné užít čl. 12 odst. 3 Nařízení Brusel IIa, je dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř. Tomu odpovídá povinnost soudu zastavit řízení. Ohledně výroku IV akceptoval nemožnost podání odvolání. K řízení o nahrazení souhlasu matky podle výroku V a VI uvedl, že taková řízení nelze zahájit bez návrhu, proto se na ně nevztahuje úprava nepřípustnosti odvolání podle § 13 odst. 3 z. ř. s. 9. Opatrovník později doplnil, že měla-li by být ve smyslu čl. 12 odst. 3 Nařízení Brusel IIa založena mezinárodní pravomoc českých soudů, tak s tímto postupem souhlasí. Na zvážení dal, aby otec s ohledem na možná rizika spojená s prodlením v případě školní docházky a ohrožení stabilních poměrů nezletilé v případě lékařské péče podal návrh na příslušné slovenské soudy. Předběžné opatření vydané českým soudem navíc ve smyslu § 20 odst. 1 Nařízení Brusel IIa nezakládá překážku litispendence ve vztahu k řízení před soudem příslušným dle čl. 8 odst. 1 Nařízení Brusel IIa. Je připraven podporovat přenesení příslušnosti k českým soudům dle čl. 15 Nařízení Brusel IIa. Je připraven slovenské straně sdělit, že podporují péči otce v České republice včetně možnosti navštěvování školy a registrace u lékařky. 10. Proti usnesení soudu prvního stupně podala odvolání i matka, pouze proti výrokům I, II a III s návrhem na jejich změnu a zamítnutí návrhů. Podle ní jsou soudy příslušnými soudy slovenské, byť se nezletilá krátkodobě nachází v České republice. Procesně poukazovala na nepřípustná skutková zjištění soudu prvního stupně, podle ní dne 26. 4. 2020 došlo k mezinárodnímu únosu nezletilé. Otec jedná protiprávně. Pobyt nezletilé u otce je v rozporu s pravomocnou úpravou, provedenou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 25. 7. 2017, č. j. xxx. Předběžná úprava je zbytečná, veškeré potřeby nezletilé jsou saturovány v jejím dosavadním bydlišti ve Slovenské republice. Podle ní je nezletilá ve svých přáních zůstat v České republice a Praze ovlivňována otcem. 11. K podanému odvolání opatrovníka se vyjádřil otec s návrhem v prvé řadě na změnu opatrovníka a dále potvrzení napadeného usnesení. Podle něj opatrovník v zastoupení nezletilé svým odvoláním hrubě porušil své povinnosti s odkazem na § 465 občanského zákoníku. Z textu odvolání navíc vyplývá, že úřad si byl vědom, že nařízené předběžné opatření je ve prospěch dcery. Své vlastní zájmy však nadřadil nejlepšímu zájmu nezletilé jako opatrovance. Nikdy nezjišťoval její názor. Jednání opatrovníka nepředstavuje náležitý výklad jeho povinností. Proto by odvolací soud dříve, než přikročí k meritornímu projednání odvolání, měl zvážit, zda je vhodné, aby takto si počínající opatrovník dceru dále zastupoval, a rozhodl o změně opatrovníka. Úřad není ani státní prokuraturou ani supervizorem, dohlížejícím nad soudní soustavou. Nesouhlasil s výkladem opatrovníka Nařízení Brusel IIa. Podle čl. 20 odst. 1 Nařízení Brusel IIa pravidelně platí, že v době vydání předběžného opatření se nositelé rodičovské odpovědnosti nacházejí v různých státech. Podstatné je, že opatření se musí týkat osob a majetku ve státě, jehož soud rozhoduje. Tato podmínka byla splněna, protože soud rozhodl, že dcera se přes odpor matky smí účastnit základního vzdělání v české škole, kterou si zvolila, a může jí být poskytována zdravotní péče v místě obvyklého pobytu působící dětskou lékařkou. Okolnost, že otec se mohl obrátit na slovenský soud, nemá s naléhavostí úpravy žádnou souvislost. Nesouhlasil se závěrem opatrovníka o mezinárodní pravomoci slovenských soudů, v tomto směru citoval rozsudek Městského soudu v Brně, který výslovně uvedl, že jeho rozhodnutím je určena mezinárodní příslušnost českého soudu pro další řízení ve věcech péče o nezletilou. 12. Odvolací soud se nejprve zabýval přípustností odvolání. Opatrovník nezletilé podal odvolání nejen proti rozhodnutím soudu prvního stupně o nařízení předběžných opatření (výroky I, II a III), ale i proti výrokům V a VI, jimiž soud zahájil řízení ve věci samé jednak o nahrazení souhlasu matky se vzděláváním nezletilé a dále s její registrací u praktické dětské lékařky. 13. Podle § 466 písm. j/ z. ř. s. soudy rozhodující ve věcech péče soudu o nezletilé mimo jiné ve věcech pro nezletilé dítě významných, na nichž se rodiče nemohou dohodnout. 14. Podle § 468 odst. 1 téhož zákona lze řízení podle § 466 písm. j) zahájit jen na návrh zákonného zástupce. 15. Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, zahájil-li i v těchto věcech řízení z úřední povinnosti (bez jakéhokoli právního odůvodnění). 16. Podle § 13 odst. 3 z. ř. s. není proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu odvolání přípustné. 17. Na základě těchto skutečností nelze než uzavřít, že ačkoli soud prvního stupně postupoval nesprávně, zahájil-li i přes zákonnou blokaci řízení ve věci pro nezletilou významné, na níž se rodiče nemohou dohodnout, v tomto případě o nahrazení souhlasu matky se školní docházkou a volbou dětské lékařky, nelze toto pochybení odstranit v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud proto nemohl postupovat jinak než odvolání opatrovníka proti výrokům V a VI postupem dle § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítnout. 18. Odvolací soud poté přezkoumal napadené usnesení včetně řízení předcházejícího jeho vydání dle odvolání opatrovníka a matky ve výrocích I, II a III, postupem dle § 212, § 212a o. s. ř., aniž bylo ve věci třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, odvolacím námitkám je třeba přisvědčit. Se soudem prvního stupně však souhlasil v tom, že život nezletilé je třeba alespoň dočasně stabilizovat v prostředí, kde je spokojená, a rovněž neohrozit její právo na vzdělání a řádnou zdravotní péči, je třeba tak však učinit správně a s respektem k mezinárodní pravomoci soudů, případně za dodržení postupu dle § 20 odst. 1 Nařízení Brusel IIa, umožňujícího rozhodování jiným než příslušným soudem. 19. Odvolací soud v prvé řadě souhlasí s odvoláním potud, že soud prvního stupně se nesprávně otázkou své mezinárodní pravomoci pro vydání předběžného opatření ve smyslu Nařízení Brusel IIa vůbec nezabýval, ačkoli v odůvodnění rozhodnutí o jmenování opatrovníka nezletilé sám uvedl, že jde o věc s cizím prvkem. 20. Jak vyplývá z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2020, č. j. xxx, soudy rozhodovaly pouze o návrhu matky na navrácení nezletilé do místa jejího obvyklého bydliště. Byť tento soud v závěru odůvodnění uvedl, že tímto rozhodnutím je určena mezinárodní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu xxx, nelze souhlasit s otcem v tom, že odvolací soud, tedy Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 22. 9. 2020, č. j. xxx, tento závěr potvrdil. V prvé řadě ve smyslu § 159a odst. 1 o. s. ř. je obecně závazný pouze výrok pravomocného rozsudku, a dále nelze souhlasit s tvrzením otce v odvolání, že odvolací soud – Krajský soud v Brně tuto úvahu soudu prvního stupně v odst. 7 odůvodnění potvrdil. Odvolací soud pouze uvedl, že se zabývá pouze skutečnostmi, rozhodnými z hlediska Haagské úmluvy, rozhodnými pro návratové řízení (čl. 11 odst. 8 Nařízení). Posuzováním otázky, který soud bude nadále ve věci příslušný, se vůbec nezabýval. 21. Podle Nařízení Brusel IIa, čl. 8 odst. 1, upravujícího obecnou příslušnost, jsou soudy členského státu příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. 22. Odvolací soud souhlasí s opatrovníkem nezletilé v jeho závěru, že byť bylo v rámci návratového řízení pravomocně zamítavě rozhodnuto o návrhu matky na navrácení nezletilé, nedošlo ke změně obvyklého bydliště dítěte. Režim řízení ve věcech nezletilých, o nichž bylo negativně rozhodnuto v návratových řízení, je upraven čl. 11 odst. 6, 7 Nařízení Brusel IIa tak, že: „pokud soud vydá rozhodnutí o nenavrácení na základě článku 13 Haagské úmluvy z roku 1980, musí ihned, přímo či prostřednictvím svého ústředního orgánu, zaslat opis soudního rozhodnutí o nenavrácení a příslušných písemností, zejména přepisu výslechů učiněných před soudem, příslušnému soudu nebo ústřednímu orgánu členského státu, ve kterém mělo dítě obvyklé bydliště bezprostředně před svým neoprávněným odebráním nebo zadržením, a to v souladu s vnitrostátním právem. Soud musí obdržet všechny uvedené písemnosti do jednoho měsíce ode dne rozhodnutí o nenavrácení. Pokud již před soudy v členském státě, ve kterém mělo dítě obvyklé bydliště bezprostředně před neoprávněným odebráním nebo zadržením, nebylo řízení jednou ze stran zahájeno, musí soud nebo ústřední orgán, který obdrží hlášení podle odstavce 6, informace takto získané oznámit stranám a vyzvat je, aby v souladu s vnitrostátním právem do tří měsíců od tohoto oznámení doručily svá podání soudu, aby soud mohl prošetřit otázku práva péče o dítě. Aniž jsou dotčena pravidla pro soudní příslušnost uvedená v tomto nařízení, soud věc uzavře, pokud v dané lhůtě neobdrží žádné podání“. V řízení nebylo zjištěno, že by ze strany slovenských soudů došlo k takovému uzavření či že by zúčastnění slovenskému soudu doručili svá podání. Odvolací soud proto při rozhodování o podaném odvolání, výrokům I – III, vycházel z toho, že není soudem příslušným k rozhodování o poměrech nezletilé. 23. Podle čl. 20 odst. 1 Nařízení Brusel IIa o předběžných a zajišťovacích opatřeních v naléhavých případech nebrání toto nařízení soudům členského státu, pokud jde o osoby a majetek v tomto státě, přijmout předběžná a zajišťovací opatření přípustná podle práva tohoto členského státu, a to i když je podle tohoto nařízení k rozhodování ve věci samé příslušný soud jiného členského státu. 24. Na základě tohoto ustanovení Evropský soud pro lidská práva mimo jiné v rozsudku ve věci C-523/07 stanovil tři kumulativní podmínky pro vydání předběžného opatření ve smyslu uvedeného ustanovení: 1. dotčená opatření musí být naléhavá, 2. musí se týkat osob a majetku nacházejících se v členském státě, v němž je sídlo soudu, u něhož bylo řízení zahájeno, a 3. musí mít dočasnou povahu. Nesplnění jedné z těchto podmínek znamená, že se čl. 20 odst. 1 Nařízení Brusel IIa na zamýšlené opatření nevztahuje. 25. Jednou z podmínek, za nichž může nepříslušný soud předběžně rozhodnout, je, aby se navrhované předběžné opatření týkalo i osob či majetku v tomto státě, tedy v České republice. Tato podmínka však splněna není, protože soud svým rozhodnutím ukládá povinnosti matce jako osobě, žijící ve Slovenské republice, či nahrazuje její souhlas. Poukazoval-li otec v odvolání na to, že v případě přeshraničních interparentálních sporů je pravidlem, že v době vydání předběžných opatření jsou nositelé rodičovské zodpovědnosti v různých zemích, odvolací soud odkazuje na rozsudek ESLP pod C - 403/09. Podle něj totiž mimo jiné platí, že „předběžné opatření ve věci rodičovské zodpovědnosti směřující ke změně v péči o dítě se přitom nepřijímá pouze ve vztahu k samotnému dítěti, ale rovněž ve vztahu k rodiči, jemuž je péče o dítě nově svěřena, jakož i ve vztahu k druhému rodiči, jemuž je tato péče v důsledku přijetí takového opatření odebrána“ Z toho vyplývá, že okolnost, že se matka nezletilé nachází na území jiného členského státu, brání v tomto případě postupu čl. 20 odst. 1 Nařízení Brusel IIa. Uvedené platí nejen pro případ péče o nezletilou, kdy by byla matka povinna strpět péči otce o nezletilou, ale i v případě náhrady jejích souhlasů, souvisejících se školní docházkou nezletilé a zdravotní péčí o ni. 26. V dané věci však není splněna ani podmínka naléhavosti, protože byť je přijetí úpravy naléhavé pro nezletilou, otec nedoložil, že by mu v podání návrhu k příslušnému soudu ve Slovenské republice bránila jakákoli překážka. Odvolací soud v tomto smyslu odkazuje např. na již zmiňovaný rozsudek ESLP sp. zn. C - 403/09, podle jehož závěrů se naléhavost musí vztahovat i k praktické nemožnosti podat návrh týkající se rodičovské zodpovědnosti před soudem, příslušným k rozhodování ve věci samé. 27. Odvolací soud za těchto okolností nemohl dospět k jinému závěru, než že soud prvního stupně postupoval nesprávně, jestliže při absenci dvou z kumulativních podmínek (které musí být splněny současně) čl. 20 odst. 1 Nařízení Brusel IIa nařídil předběžné opatření. Proto řízení o nařízení předběžného opatření zrušil ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a řízení zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř. 28. Ve zbylých odvoláním nenapadených výrocích IV a VII zůstalo usnesení soudu prvního stupně nedotčeno (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 29. K námitkám otce proti jmenovanému opatrovníkovi nezletilé odvolací soud uvádí, že rozhodnutí o jmenování opatrovníka (výrok VII) je pravomocné a odvolací soud se jimi z tohoto důvodu v odvolacím řízení zabývat nemohl. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. a/, f/ o. s. ř.). Praha 12. listopadu 2020 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu