ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a JUDr. Hany Douskové ve věci žalobkyně: MEDEKO CAST s.r.o., zahraniční osoba, IČO 31615007 sídlem Orlové 255, 017 01 Považská Bystrica, Slovenská republika zastoupená advokátem JUDr. Mariánem Rojkem sídlem Železničná 90/12, 017 01 Považská Bystrica, Slovenská republika proti žalované: Afimetal s.r.o., IČO 44851910 sídlem Živcová 1386/13, 153 00 Praha 5 zastoupená advokátem JUDr. Jaroslavem Ožanou sídlem Chodská 5/1146, 160 00 Praha 6 o 3 000 € s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. března 2019, č. j. 5 C 323/2018-44, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 480 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. Mariána Rojka. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem pro uznání uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 € s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8 % od 31. 3. 2017 do zaplacení, v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok I), výrokem II uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 375 Kč, rovněž v třídenní lhůtě, k rukám jejího právního zástupce. 2. Takto rozhodl o návrhu na vydání evropského platebního rozkazu, jímž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 000 € s příslušenstvím, neboť žalovaná nezaplatila zboží, které jí žalobkyně dodala a jehož převzetí žalovaná potvrdila. Žalovaná za předmětné zboží (Pb Sb3) uhradila pouze 1 469,70 €, zbylých 3 000 € nikoli. 3. Za situace, kdy sídlo žalobkyně je ve Slovenské republice a žalované v České republice, vycházel soud prvního stupně při určení své příslušnosti ve věci jednat a rozhodnout článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006. Věcně vycházel z toho, že při jednání dne 18. 3. 2019 žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce výslovně žalobu uznala jak do důvodu, tak i výše. 4. Za této situace se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda jsou naplněny i další předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř. Protože jde o nárok plynoucí z kupní smlouvy, umožňující úpravu vzájemných práv a povinností právním jednáním, dovodil, že povaha věci umožňuje, aby řízení skončilo soudním smírem. Protože žalobou požadovaný petit není v rozporu s právními předpisy, postupoval soud prvního stupně ve smyslu § 153a odst. 1 o. s. ř. a rozhodl rozsudkem pro uznání. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plného úspěchu žalobkyně v řízení. Z tohoto titulu uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 17 376 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 816 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Ty se skládají z odměny ve smyslu § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 76 290 Kč, stanovené dle kurzu ČNB ke dni 19. 3. 2018, kdy kurz za 1 € byl stanoven 25,430 Kč, z částky 4 180 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. za převzetí a přípravu zastoupení a návrh ve věci samé, a jednoho úkonu ve výši 4 300 Kč za vyjádření z tarifní hodnoty ve výši 79 965 Kč dle kurzu ČNB ve výši 25,655 Kč/1 € včetně tří paušálních náhrad po 300 Kč dle § 14 odst. 4 a. t. Částku přiznal k rukám právního zástupce ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtách k plnění rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, nejprve blanketně a později je odůvodnila, s návrhem na jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně zpět k dalšímu řízení. Uvedla, že zboží bylo dodáno na základě smluvního vztahu. Žalovaná zboží dále použila v rámci své dodávky. Teprve nyní zjistila skrytou vadu dodávky – znečištění materiálu. Proto došlo k celkovému úbytku dodaného materiálu o 10 % a tím k nesplnění podmínek dodávky ze strany žalobkyně. Důvod odvolání vyplynul až po prvním stání na soudu. Žalovaná s výší závazku vůči žalobkyni nesouhlasí. 7. K podanému odvolání se vyjádřila žalobkyně s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku. Podle ní odvolání není důvodné. Poukázala na to, že jde o rozsudek pro uznání vydaný proto, že žalovaná na jednání soudu dne 18. 3. 2019 žalobu uznala do důvodu i výše. Poukázala na odvolací důvody dle § 205b o. s. ř. Žalovanou podané odvolání takové odvolací důvody neobsahuje. Navíc je účelové, protože žalovaná neuvádí vady ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Její tvrzení jsou nepodložená a nepravdivá. Věcně se vyjádřila tak, že žalované dodala zboží dne 22. 2. 2012, tedy více než dva roky před podáním odvolání, tvrzení, že žalovaná až nyní zjistila vady zboží, je absurdní. Účelovost je zřejmá i z procesního postupu žalované strany, kdy nejprve podala odvolání bez odůvodnění a doplnila je téměř po dvou měsících. Nárok žalobkyně naproti tomu je odůvodněný a prokázaný. Žalobkyně dodala žalované zboží, žalovaná převzetí zboží potvrdila na CMR 0100620. Žalobkyně zboží vyfakturovala fakturou č. 172159 se splatností dne 30. 3. 2017 částkou 4 469,70 €. Z této částky žalovaná uhradila pouze 1 469,70 €. Poukázala i na znění § 2054 občanského zákoníku, podle něhož se částečné plnění považuje za uznání dluhu tehdy, jestliže je z okolností možno usoudit, že tímto plněním dlužník uznává i zbytek dluhu. 8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek pro uznání soudu prvního stupně dle odvolání žalované, postupem dle § 212, § 212a odst. 4 o. s. ř., s omezením dle § 205b o. s. ř. z hlediska splnění předpokladů pro jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované nemůže být důvodné. 9. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady, uvedené v § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153a). Vadami dle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. je pouze nesplnění podmínek řízení, rozhodnutí věcně nepříslušného soudu prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vyloučeným soudcem nebo nesprávné obsazení soudu prvního stupně. Žádnou takovou okolnost však žalovaná netvrdila, namítala pouze nesplnění podmínek řádné dodávky žalobkyní, což žalovaná měla zjistit až nyní v odvolacím řízení. 10. Žalovaná, ačkoli v poučení napadeného rozsudku soudem prvního stupně řádně poučena o odvolacích důvodech proti rozsudku pro uznání, v odvolání žádný takový právně relevantní důvod neuplatnila. Její jedinou námitkou o skryté vadě dodávky zboží, v důsledku níž se objem dodávky snížil o 10 %, se jako věcnou a nezařaditelnou pod odvolací důvody dle § 205b o. s. ř. ve spojení s § 205 odst. 2 písm. a/ téhož zákona odvolací soud nemohl zabývat. 11. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení mezi účastníky. Se soudem prvního stupně souhlasí i v řešení otázky jeho mezinárodní příslušnosti. Je třeba jen upřesnit, že soud prvního stupně měl na mysli Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012. Jím uvedené nařízení článek 7 odst. 1 písm. b) neobsahuje, jeho článek 6 bod 1 odkazuje na dříve uvedené nařízení. 12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 2, neboť žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná. Náleží jí tak náhrada nákladů řízení, vynaložených na právní zastoupení, za jeden úkon právní služby - sepis vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 19. 11. 2019 (§ 11 odst. 1 písm. d/ a. t.) z punkta 76 530 Kč (dle kurzu ČNB ke dni učinění úkonu 25,510 Kč /€), představovaná odměnou ve výši 4 180 Kč, spolu s paušální náhradou hotových výdajů - 300 Kč, celkem 4 480 Kč. Tuto částku odvolací soud uložil žalované zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 29. ledna 2020 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu