ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce: AWE TRADE s.r.o., IČO 36006122 sídlem Považské Podhradie 298, 017 04, Považské Podhradie Slovenská republika zastoupený advokátem JUDr. Martinem Bezákem, Ph.D. sídlem Klincova 15, 821 08 Bratislava, Slovenská republika proti žalované: Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694 sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6 o zaplacení částky 5 054 692 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. června 2019, č. j. 33 C 140/2016-155, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé I a ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky III potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 56 030 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. Martina Bezáka, Ph.D. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2 899 137 Kč s 8,05 % úrokem ročně z částky 1 185 800 Kč od 26. 10. 2013 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 317 625 Kč od 7. 12. 2013 do zaplacení, 0,02 % denně z částky 209 912 Kč od 12. 12. 2013 do zaplacení a 0,02 % denně z částky 1 185 800 Kč od 21. 1. 2014 do zaplacení, v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II zamítl žalobu do částky 1 418 725 Kč s úrokem z prodlení. Výrokem III rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci poměrnou část nákladů ve výši 140 107 Kč rovněž v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal žalované částky v důsledku toho, že právní předchůdce žalobce, společnost KOLDI s.r.o., a žalovaná uzavřely postupně osm smluv na dodávky pneumatik pro vojenské nákladní vozy Tatra 815. Právní předchůdce žalobce pneumatiky dodal řádně a včas, žalovaný je nezaplatil. Proto se kupní ceny spolu se sjednaným či zákonným úrokem z prodlení domáhá soudně. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že vůči jednateli společnosti KOLDI s.r.o. je vedeno trestní řízení pro podvod a porušení práv k ochranné známce. Kupní cenu neuhradila proto, že pneumatiky byly buď zabaveny vojenskou policií ještě před dodáním, nebo jí byly posléze vydány. Následně od smluv odstoupila. Vyjádřila se i k postoupení pohledávek s tím, že k platnému postoupení dojít nemohlo, protože pohledávka nevznikla z důvodu odstoupení od smlouvy. Jako porušení ze strany dodavatele shledávala žalovaná tři závady, konkrétně vybroušení označení xxx na pneumatikách, v důsledku čehož nešlo o originální nové zboží, nedostatek homologačního osvědčení dle vyhlášky č. 341/2002 Sb., z čehož dovozovala dodání padělků, a to, že ačkoli pneumatiky nesly označení xxx, byly vyrobeny v ukrajinském závodě bez licenční smlouvy. 3. K námitkám žalované strany žalobce uvedl, že označení xxx je americká norma, a odstranění označení pro americký trh z dodávky pro Českou republiku proto není závadou. Homologační osvědčení nebylo nutné, neboť v zákoně je výslovně uvedeno, že se homologační povinnost nevztahuje na vojenská vozidla. K právním vadám uvedl, že pneumatiky byly vyrobeny s vědomím a na výslovný pokyn společnosti Continental Matador Rubber s.r.o. V ukrajinském závodě se vyráběly vždy i v případě předchozích dodávek. Byly vyrobeny ve formách dodaných společností Continental Rubber na základě jejích pokynů a technologických postupů. 4. Žalobce vzal v průběhu řízení žalobu zpět ohledně pneumatik dodávaných pro vojenský útvar xxx a vojenský útvar xxx, neboť zboží nebylo ze strany žalované dodáno. Soud prvního stupně v tomto rozsahu proto řízení částečně zastavil. 5. Soud prvního stupně nejprve uvedl, že mezi stranami nebylo sporné dodání pneumatik na základě smluv pro útvar xxx – xxx, xxx – xxx, xxx – xxx, xxx – xxx a xxx – xxx. V případě smlouvy 4 uplatnila žalovaná reklamaci pro vady pneumatik a byly jí vráceny peníze. Žalobce však následně opět požadoval zaplacení, neboť peníze vracel z důvodu dobrých obchodních vztahů. Naopak mezi stranami bylo sporné, zda závazek ze smlouvy 4 trvá či nikoli. U smlouvy č. 2 bylo sporné, zda došlo k dodání nebo ne, neboť pneumatiky byly zabaveny dopravci, ale v areálu vojenského prostoru. Mezi stranami nebylo sporné ani odstranění označení xxx včetně toho, že pneumatiky byly vyráběny v ukrajinském závodě. 6. Mezi stranami naopak bylo sporné, zda tato výroba v ukrajinském závodě byla legální či došlo k porušení ochranné známky a licenčních práv. 7. Soud prvního stupně vzal po provedeném dokazování z listinných důkazů za prokázané následující: Ze smlouvy č. 1 ze dne 12. 8. 2013, že žalovaná objednala od společnosti KOLDI s.r.o. pro vojenský útvar xxx 56 kusů pneumatik za částku 1 185 805 Kč, která byla vyfakturována dne 23. 9. 2013. Ze smlouvy č. 2 ze dne 16. 9. 2013, že žalovaná objednala od společnosti KOLDI s.r.o. pneumatiky pro vojenský útvar xxx, celkem 51 kusů za 1 079 925 Kč, cena byla vyfakturována dne 25. 9. 2013. Ze smlouvy č. 3 - 131534000067, že žalovaná objednala od téže společnosti 16 kusů pneumatik pro vojenský útvar xxx za 338 000 Kč, cena byla vyfakturována dne 29. 10. 2013. Ze smlouvy č. 4 ze dne 23. 10. 2013, že žalovaná objednala od téže společnosti 15 kusů pneumatik pro vojenský útvar xxx za 317 625 Kč, cena byla vyfakturována dne 7. 11. 2013. Ze smlouvy č. 5 - 11534000077, že žalovaná objednala od téže společnosti 8 pneumatik za 209 912 Kč pro útvar xxx, cena byla vyfakturována dne 11. 11. 2013. Ze smluv č. 6 a 7 soud s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby nic podstatného nezjistil. Ze smlouvy č. 8 ze dne 1. 11. 2013, že žalovaná objednala od téže společnosti pro vojenský útvar xxx pneumatiky v celkové hodnotě 1 185 800 Kč, cena byla vyfakturována dne 27. 11. 2013. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9. 4. 2014, že společnost KOLDI s.r.o. uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky na celou žalovanou pohledávku se společností žalobce a dne 9. 4. 2014 odstoupení oznámila žalované. Z dopisu ze dne 13. 4. 2015, že žalovaná odstoupila od smlouvy 1 pro vojenský útvar xxx z důvodů právních vad – dodání pneumatik bez licenční smlouvy. Z dopisu ze dne 2. 10. 2013 pro společnost KOLDI s.r.o., že vojenský útvar xxx nepřebral pneumatiky pro přebroušená data výroby. Byly vojenskou policií uskladněny u téhož útvaru. Z odstoupení od smlouvy ze dne 5. 11. 2013, že žalovaná sdělila právnímu předchůdci žalobce, že odstupuje i z důvodů právních vad zboží, neboť nebylo vyrobeno subjektem, který je držitelem ochranné známky či licence xxx. Z dopisu ze dne 14. 11. 2013, že žalovaná společnosti KOLDI s.r.o. sdělila, že odstupuje od smlouvy č. 3 na dodávku pneumatik pro vojenský xxx xxx, neboť pneumatiky nesplňují požadavky § 21 zákona č. 341/2002 Sb. a vykazují tak vady. Z dopisu ze dne 3. 6. 2014, že jednatel společnosti KOLDI s.r.o. žalovanou kontaktoval a uvedl, že na základě reklamace vrátili peníze a následně zboží reklamovali u dodavatele. Ten však reklamaci neshledal důvodnou a rozsudek potvrzuje, že zboží splňuje podmínky objednávky. Proto požadoval opětovné zaplacení a předání zboží dle smlouvy č. 3. Z dopisu ze dne 22. 4. 2015, že žalovaná doplnila odstoupení od smlouvy č. 3 pro vojenský xxx z důvodů právních vad. Z dopisu ze dne 12. 11. 2013, že žalovaná sdělila společnosti KOLDI s.r.o., že odstupuje od smlouvy č. 4 na dodávku pneumatik pro vojenský útvar xxx, neboť pneumatiky nemají označení xxx a chybí homologace. Z dopisu ze dne 2. 4. 2015, že žalovaná doplnila odstoupení od smluv pro tvrzené právní vady s ohledem na licenci xxx. Z dopisu ze dne 14. 11. 2013, že žalovaná sdělila společnosti KOLDI s.r.o., že odstupuje od smlouvy č. 5 na dodávku pneumatik pro vojenský xxx , neboť pneumatiky nesplňují požadavky § 21 zákona č. 341/2002 Sb. Z dopisu ze dne 22. 4. 2015, že žalovaná doplnila odstoupení od smluv na dodávku pneumatik pro vojenský xxx z důvodů právních vad. Z dopisu ze dne 28. 11. 2013, že žalovaná sdělila společnosti KOLDI s.r.o., že odstupuje pro objednávky 6 a 7 pro vojenské útvary xxx a xxx. Z dopisu ze dne 27. 3. 2014, že žalovaná sdělila společnosti KOLDI s.r.o., že odstupuje od smlouvy 8 pro vojenský útvar xxx, neboť nelze určit stáří pneumatik a potvrdit způsobilost zboží k provozu. Z dopisu ze dne 12. 3. 2015, že žalovaná dále doplnila důvody odstoupení, pro právní vady – porušení licence xxx. Z výpisu z Úřadu průmyslového vlastnictví soud zjistil, že držitelem ochranné známky xxx včetně grafického vyobrazení je společnost Continental Matador Rubber s.r.o., Slovenská republika. Ze zápisu z jednání ze dne 14. 2. 2012, za společnosti Continental Matador Rubber s.r.o. podepsaného xxx a za společnost MIKONA s.r.o. xxx, že zástupci se dohodli, že zástupce společnosti MIKONA s.r.o. kontaktuje výrobní závod a ověří stav zásob. V případě nedostatečných zásob je tato společnost oprávněna zabezpečit další výrobu potřebného množství pneumatik pro armádu původního výrobce na Ukrajině. Tyto pneumatiky budou určeny výhradně pro armádní potřeby. Z potvrzení společnosti Continental Matador Rubber s.r.o., podepsaného jednateli xxx a Ing. xxx, že společnost Inter Mikro Delta Inc na Ukrajině byla podle tohoto potvrzení oprávněna v letech 2012 a 2013 formou tzv. „off-take“ výroby vyrobit v závodě na Ukrajině pneumatiky vzor xxx v množství do 1 500 kusů, které byly určeny pro společnost MIKONA s.r.o. a konečnému odběrateli – Armádě České a Slovenské republiky. 8. Z výpovědi svědka xxx (ředitele pro obchod a marketing společnosti Continental Matador Rubber s.r.o.) vzal soud prvního stupně za prokázané, že dal souhlas k výrobě pneumatik na Ukrajině, o čemž byl vyhotoven zápis z jednání se společností MIKONA s.r.o. Pneumatiky byly vyráběny v tzv. režimu „off-take“ výroby, tedy společnost Continental Matador Rubber s.r.o. dodala formy a technické parametry pro výrobu a otestování a byly vyráběny tyto pneumatiky. Věděl o dodatečné výrobě pneumatik pro armádu, v rámci kompetencí ji svědek odsouhlasil. K označení xxx uvedl, že šlo o limitovanou edici pro potřeby armády. Žádné jiné modifikace pneumatik proběhnout ze strany ukrajinského závodu ani nemohly, pneumatiky byly vyráběny přesně v požadované specifikaci podle zadavatele. Výrobky v rámci tzv. „off-take“ výroby považuje společnost Continental Matador Rubber s.r.o. za originální výrobky společnosti. K tomuto způsobu výroby došlo proto, že Armáda České republiky na dodavatele vyvíjela tlak, že nemají jinou alternativu pro přezutí Tatrovek. Stejným způsobem byly vyráběny všechny předešlé pneumatiky pro armádu. Licenční smlouvy nebylo třeba. Společnost Continental Matador Rubber s.r.o. je vlastník ochranné známky, neuplatňovala žádná práva v souvislosti s porušením práv k této ochranné známce v rámci dodávky. Naopak šlo o standardní kontrakt a k porušení dojít nemohlo. Odstranění xxx podle svědka nemá vliv na originalitu a kvalitu pneumatiky. 9. Z výpovědi svědka xxx (ze společnosti Continental Matador Rubber s.r.o.) vzal soud prvního stupně za prokázané, že mezi společnostmi MIKONA s.r.o. a Continental Matador Rubber s.r.o. z důvodů tlaku armád České a Slovenské republiky probíhala jednání. V důsledku toho vyrozuměli ukrajinskou stranu, že mají vyrobit pneumatiky přímo pro společnost MIKONA s.r.o. Výroba jednoznačně probíhala se souhlasem společnosti Continental Matador Rubber s.r.o. K odstranění označení xxx došlo patrně z rozhodnutí společnosti MIKONA s.r.o. z důvodů limitovaných distribučních kanálů. O žádné modifikaci pneumatik neví. V rámci „off-take“ výroby se vždy vyrábělo pomocí jiného výrobce ve formách poskytnutých společností Continental Matador Rubber s.r.o. a podle odsouhlasené receptury. Musely být vždy dodrženy předpisy „Continentalu“ a kvalitativní požadavky. Pracovníci z výzkumného ústavu „Continentalu“ prováděli prověrky výstupní kvality a vykonávali zkoušky na dodržení kvalitativních požadavků. Výrobky vyrobené v rámci tzv. „off-take“ výroby je třeba považovat za originální výrobky, kvalita je garantována značkou a je lhostejno, ve kterém závodě byly na pokyn společnosti „Continental“ vyráběny. Označení xxx nemá vliv ani na kvalitu ani na originalitu pneumatiky, jde pouze o vizuální zásah do povrchu. 10. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 9 T 12/2016, vzal soud prvního stupně za prokázané, že xxx a xxx xxx byli zproštěni obžaloby z podvodu a porušení práv k ochranné známce, které mělo spočívat v dodávání předmětných pneumatik vyrobených ukrajinským závodem, neboť označený skutek není trestným činem. V řízení nebylo zjištěno, že by byly dodány pneumatiky padělané a starší. 11. Soud prvního stupně poté skutkově uzavřel, že žalovaná a právní předchůdce žalobce uzavřeli celkem 8 smluv na dodávky pneumatik xxx pro vojenská vozidla Tatra pro uvedené vojenské útvary. V případě smluv č. 1, 3, 4, 5 a 8 byly pneumatiky dodány, v případě smlouvy č. 3 byly následně peníze za pneumatiky vráceny, ale právní předchůdce žalobce posléze opětovně požadoval zaplacení kupní ceny a dodání. Pneumatiky měly odstraněné označení xxx, byly vyrobeny v ukrajinském výrobním závodě s vědomím a na pokyn společnosti Continental Matador Rubber s.r.o. podle jejich garantované technologie a forem jimi dodávaných. V případě všech smluv zasílal žalovaný právnímu předchůdci žalobce oznámení o odstoupení nejprve pro odstranění označení pneumatik a následně s několikaletým odstupem z důvodu porušení licenční známky ke značce xxx. Soud nevzal za prokázanou dodávku pneumatik pro vojenský útvar xxx, neboť pneumatiky byly vojenskou policií zabaveny dříve, než došlo k jejich převzetí. 12. Protože žalobce je zahraniční společnost, zabýval se nejprve otázkou pravomoci a příslušnosti českých soudů. Vycházel z čl. 2 odst. 1 nařízení Rady ES č. 1215/2012 a dovodil pravomoc českých soudů, okolnost, že rozhodným právem je právo české, vyplývá z čl. 4 nařízení Řím I. 13. Právně postupoval dle § 409 obchodního zákoníku, dále § 412 a následujících. 14. Uvedl, že v případě smlouvy č. 2 je sporné převzetí. Strany si ve smlouvě v čl. 8 sjednaly, že vlastnické právo ke zboží přechází na kupujícího okamžikem předání a převzetí spolu s podpisem přejímacího protokolu. Stejným okamžikem dochází k přechodu nebezpečí škody. Protože zboží v rámci dodávky bylo zabaveno policií, sice již v rámci vojenského areálu, kde bylo i posléze uskladněno, ale před převzetím a předáním zboží, nedošlo k dodání zboží ve smyslu § 412 občanského zákoníku. Nebyl podepsán přejímací protokol. Žalované tak nevznikla povinnost zaplatit kupní cenu za zboží a ohledně této dodávky soud žalobu zamítl. 15. U ostatních smluv bylo prokázáno, že zboží bylo předáno. V případě smlouvy č. 3 byla uplatněna reklamace a žalobci vrácena kupní cena. V případě, kdy právní předchůdce žalobce reklamaci uznal a vrátil peníze žalované, nemohl později poté, co změnil názor na důvodnost reklamace, opětovně požadovat zaplacení. Odkázal i na § 266 a násl. obchodního zákoníku. I v tomto bodě žalobu zamítl. 16. Dále se zabýval otázkou odstoupení od jednotlivých smluv. Žalobce dle § 344 a násl. obchodního zákoníku dovozoval, že žalovaná nemohla platně odstoupit od smluv. Uvedl, že u jednotlivých smluv bylo odstupováno jednak v horizontu měsíců po uzavření objednávky a následně dodatečně s několikaletým odstupem z důvodu tvrzeného porušení licenčních ujednání. K prvnímu odstoupení uvedl, že doba odstoupení ze strany armády byla vzhledem k nutnosti administrativního zpracování v rámci armády ještě přiměřená. K dalšímu odstoupení však došlo s několikaletým odstupem a žalovaná měla a přinejmenším mohla zjistit důvody pro odstoupení dříve. Na opožděné odstoupení je však třeba dle literatury nahlížet jako na odstoupení možné, avšak již ne pro podstatné porušení smluvních povinností, ale pouze pro porušení smluvních povinností nepodstatných. Účinek odstoupení tak nastává po marném uplynutí přiměřené doby k nápravě. Protože k ní nedošlo, mohlo v případě existence důvodů pro odstoupení skutečně k odstoupení dojít i s takovým časovým odstupem. Postupoval dle § 441 obchodního zákoníku. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení kupující nemůže odstoupit od smlouvy, jestliže vady včas neoznámil prodávajícímu. Toto ustanovení dopadá na dodatečné odstoupení od smlouvy po několika letech, a dodatečné odstoupení tak již nebylo možné. Odstoupení naopak bylo možné v rámci prvních odstoupení od uzavřených smluv. K jednotlivým tvrzeným důvodům soud prvního stupně uvedl následující. Označení xxx (xxx) je obdoba normy ČSN ve Spojených státech. Mimo USA označení není vyžadováno. Odstranění označení xxx z pneumatik žádným způsobem nenarušilo ani jejich funkčnost ani novost. Soud prvního stupně uzavřel, že tento důvod uváděný jako odstoupení od smlouvy není důvodem pro platné odstoupení od smlouvy. K otázce homologace uvedl, že vyhláška č. 341/2002 Sb. provádí zákon č. 56/2001 Sb. o homologaci a výslovně se nevztahuje na vojenská vozidla (§ 1 odst. 3 zákona). Za situace, kdy se na vojenská vozidla nevztahuje zákon, nemůže se na ně vztahovat ani prováděcí předpis. Homologace proto nebyla nutná, a ani tento důvod odstoupení od smlouvy není namístě. K tvrzeným právním vadám soud prvního stupně uvedl, že tento důvod byl jednak uplatněn opožděně a nemohl být účinným důvodem pro odstoupení. Pneumatiky však byly vyrobeny s vědomím a na pokyn držitele ochranné známky xxx a vyráběly se stejným způsobem a ve stejném závodě jako předchozí pneumatiky v rámci předchozích dodávek pro armádu. Za této situace jde o originální výrobky a nikoli padělky, argumentace ze strany žalované je rovněž lichá. 17. Soud prvního stupně shrnul, že nebyly důvody pro odstoupení od smlouvy ze strany žalované. Proto byla ve smyslu § 409 obchodního zákoníku povinna jako kupující zaplatit kupní cenu dodaného zboží. 18. Při posuzování postoupení pohledávky soud prvního stupně vycházel z úpravy provedené § 1879 nového občanského zákoníku (dále jen o. z.). Pohledávku právního předchůdce shledal platnou, a proto ji mohl předchůdce žalobce postoupit na žalobce stávajícího. Proto žalobě vyhověl v rozsahu dle výroku I a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci kupní cenu. 19. Prodlení posuzoval dle § 369 obchodního zákoníku. V závislosti na úpravě v jednotlivých smlouvách přiznal proto žalobci spolu s pohledávkou i zákonný úrok z prodlení dle vládního nařízení, případně úroky sjednané. 20. Ohledně dodávky vojenskému útvaru xxx žalobu zamítl, protože nevzal za prokázané, že by právní předchůdce žalobce splnil svoji povinnost předat žalované zboží. 21. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pokud se týká počtu úkonů, vycházel z toho, že zástupce žalobce učinil tyto úkony: převzetí a příprava věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), sepis žaloby (§ 11 odst. 2 písm. d/ advokátního tarifu), dvě odvolání proti rozhodnutím nemeritorním (§ 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu), účast při jednáních ve dnech 17. 4. 2018, 17. 5. 2018, 28. 1. 2019 před dožádaným soudem, stejně jako 4. 12. 2018, dále 16. 4. 2019 a 4. 6. 2019 (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu) a částečné zpětvzetí žaloby do částky 736 830 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu). Pokud se týká předmětu sporu, uvedl, že do zpětvzetí žaloby ohledně částky 736 830 Kč bylo předmětem řízení peněžité plnění ve výši 5 054 692 Kč, kdy tarifní hodnota úkonu činí 28 540 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby byla tarifní hodnota úkonu z částky 4 317 862 Kč - 25 580 Kč. Při rozhodování o poměrné výši odměny s ohledem na částečné zastavení řízení vycházel z toho, že žalobce byl úspěšný do 57,3 % a po částečném zastavení řízení z 67,1 %. Po odečtení úspěchu a neúspěchu v procentní výši tak žalobci přísluší poměrná výše náhrady nákladů řízení za dobu do zpětvzetí žaloby 14,7 % a posléze 34,3 %. Za první část řízení přísluší žalobci poměrná odměna za tři úkony a dva poloviční úkony. Odměna do zpětvzetí částky před poměrným snížením činí 114 160 Kč, s pěti režijními paušály částku 115 660 Kč. Po poměrném snížení činí sazba odměny za část řízení 17 002 Kč. V řízení po zpětvzetí učinil právní zástupce žalobce pět úkonů právní pomoci (služby), což činí před snížením 127 900 Kč s pěti režijními paušály dle § 13 advokátního tarifu – 129 400 Kč a po poměrném snížení – 44 384 Kč. Celkem náklady právního zastoupení přiznané v rámci náhrady nákladů řízení činily 61 386 Kč. S přihlédnutím k soudnímu poplatku ve výši 215 894 Kč, z něhož poměrná výše ve výši 34,3 % činila 86 400 Kč, jsou přiznané náklady spolu s DPH ve výši 140 107 Kč. 22. Proti rozsudku soudu prvního stupně, pouze proti vyhovujícímu výroku I, podala žalovaná odvolání. Navrhovala, aby soud prvního stupně rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil a žalobu jako nedůvodnou a zneužívající právo zamítl. Soudu prvního stupně vytýkala, že nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soudu prvního stupně v prvé řadě vytýkala to, že vycházel z toho, že pohledávka na celou žalovanou částku byla platně postoupena. Nezabýval se námitkou žalované ohledně platnosti takto uzavřené smlouvy, neboť žalovaná byla osobou poškozenou v trestním řízení, k postoupení pohledávek došlo v jeho průběhu, proto nárok uplatněný žalobou je v rozporu s poctivým obchodním stykem a dobrými mravy. Ze strany žalobce jde o zjevné zneužití práva, nepožívající právní ochrany. Smlouva o postoupení je neplatná, protože z ní není patrné, zda došlo k úhradě za postoupení pohledávek a tedy k platnému postoupení. Podle žalované jde o disimulovaný právní úkon s cílem získat od žalované finanční prostředky. K odstranění označení xxx z pneumatik žalovaná zdůraznila, že u kupní smlouvy č. 1 (číslo 131/2013-4312 ze dne 20. 9. 2013) se jednalo o podmínky novosti, nepoužitosti a bezvadnosti, u kupní smlouvy č. 4 (číslo 224-14/2013-8129 ze dne 6. 11. 2013) se jednalo o podmínky novosti a nepoužitosti. U kupní smlouvy č. 5 (číslo 11534000077 ze dne 8. 11. 2013) se jednalo o novost, nepoužitost a nepoškozenost. U kupní smlouvy č. 8 (číslo 135400184 ze dne 1. 11. 2013) se jednalo o zboží nové, vyrobené maximálně dva roky přede dnem předání, nepoužívané, nerepasované a funkční. Podle žalované šlo jak o právní, tak i faktickou vadu zboží a takové zboží nelze považovat za originální výrobek. Je tomu tak proto, že došlo k jeho mechanické úpravě a dodané zboží nesplňovalo podmínky stanovené ve smlouvách. K důvodu uváděnému svědky pro přebrušování označení xxx na pneumatikách uvedla, že je nepravděpodobný. Námitku, že označení xxx bylo přebroušeno proto, aby bylo zamezeno přeprodeji pneumatik Armádou České republiky, označila za účelovou a absurdní, mající za cíl legalizovat postup společnosti MIKONA s.r.o. Navíc odstranění označení xxx znemožnilo žalované ověřit, kdy bylo předmětné zboží vyrobeno. Uvedla, že nemožnost zjištění stáří pneumatik navíc žalovaná namítala již v dopise ze dne 27. 3. 2014. K dodatečnému odstoupení od smluv uvedla, že v průběhu řízení opakovaně poukazovala na to, že se nejednalo o odstoupení dodatečné, ale o doplnění již dříve učiněných odstoupení od předmětných smluv. Žalovaná dřívější odstoupení pouze upřesnila a doplnila s ohledem na vývoj v právní kvalifikaci v trestní věci, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře pod sp. zn. 9 T 12/2016. K doplnění došlo z opatrnosti, protože tzv. první „odstoupení“ byla učiněna platně. I další odstoupení od smluv tak nebyla uplatněna opožděně a mohou být důvodem pro účinné odstoupení. Pokud by připustila, že dodatečné odstoupení od smluv je nutné posuzovat samostatně a nikoli jako doplnění již dříve učiněných odstoupení, soudu prvního stupně žalovaná vytýkala, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odkázala na § 428 odst. 3 obchodního zákoníku a podmínku, podle níž jestliže vady zboží jsou důsledkem skutečnosti, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží, nenastávají účinky odstavců 1 a 2. Protože šlo o právní vadu, společnost KOLDI s.r.o. jako prodejce o neexistenci v rejstříku zveřejněné licenční smlouvy, která by byla účinná též ve vztahu k třetím osobám, věděla či musela vědět. Shrnula proto, že veškerá odstoupení od smlouvy byla včasná. Soudu prvního stupně vytýkala i to, že nepovažoval za podstatnou okolnost, že žalobce nedoložil relevantní dokumenty, zejména faktury za předmětné pneumatiky a dodací listy. Žalobce v důsledku toho neprokázal, že přímým dodavatelem společnosti MIKONA s.r.o. byla společnost Continental Matador Rubber s.r.o. jako vlastník ochranné známky. Přímým dodavatelem společnosti MIKONA s.r.o. byla společnost Inter Micro Delta Inc, která s vlastníkem ochranné známky neměla platně uzavřenou licenční smlouvu na výrobu pneumatik. K zápisu z rokovania ze dne 14. 2. 2012 uvedla, že v něm není uveden název ani druh pneumatiky či materiálu, k němuž má být svolení poskytnuto, není zmíněno chráněné označení xxx a ani území, na kterém se dohoda uzavírá, nesplňuje požadavky kladené na licenční smlouvy ani v českém ani ve slovenském právu. Odkázala na § 509 obchodního zákoníku ve spojení s § 18 zákona č. 441/2003 Sb. Za relevantní či platně nahrazující sjednanou licenční smlouvu nelze ani dodatečně považovat potvrzení ze dne 18. 6. 2018, které mělo opravňovat ukrajinskou společnost Inter Mikro Delta Inc k výrobě předmětných pneumatik. Soudu prvního stupně vytýkala i to, že nepostupoval v souladu s § 13 občanského zákoníku, v tomto smyslu poukázala na rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 12. 2017, č. j. 20 C 58/2017-301. V něm soud rozhodl, že kupní smlouvy uzavřené právním předchůdcem žalobce jsou absolutně neplatné, protože porušují pravidla o ochraně hospodářské soutěže. Soud prvního stupně se však tímto rozhodnutím žádným způsobem nezabýval a své rozhodnutí v tomto smyslu ani nezdůvodnil. 23. K podanému odvolání se vyjádřil žalobce s návrhem na potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadené části. Rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku I a i ve výroku o nákladech řízení III věcně správný a řádně odůvodněný. Odkázal na body 17, 18 a 60 odůvodnění, z nichž vyplývá, že soud prvního stupně se otázkou postoupení pohledávky řádně zaobíral a nezjistil žádnou skutečnost, zpochybňující platnost smlouvy o postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníkem z postupované pohledávky je osoba, která má v čase postoupení postavení poškozeného v trestním řízení, sama o sobě neznamená žádné omezení ve smyslu možnosti postoupení takovéto pohledávky. Žalobci není ani známa právní úprava či judikatura, podle které by na platnost smlouvy o postoupení pohledávky mělo vliv prokázání úhrady úplaty za postoupení pohledávky. Nad rámec tohoto uvedl, že byla řádně uhrazena. K odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně uvedl, že jak podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva, tak i Nejvyššího soudu České republiky nemusí všeobecný soud dát odpovědi na všechny námitky účastníků řízení, ale pouze na ty, které mají na posouzení věci podstatný význam. K tvrzení žalované, podle něhož odstranění označení xxx narušilo funkci či novost pneumatik, uvedl, že v řízení toto nebylo prokázáno. Žalovaná v tomto smyslu nepředložila jediný důkaz prokazující, že by pneumatiky dodané právním předchůdcem žalobce žalovanému byly vadné, respektive nikoli nové. Ačkoli žalovaná považovala výpovědi svědků xxx a xxx za věrohodné, měla možnost konfrontovat přímo tyto svědky při jejich výslechu na dožádaném soudě v Považské Bystrici, což neučinila. Dodatečné zpochybňování věrohodnosti těchto svědeckých výpovědí je proto účelové a nenáležité. K otázce odstoupení od smlouvy uvedl, že dalšími odstoupeními od smluv byl pouze uplatňován jiný a nový důvod odstoupení od smluv, v důsledku čehož je třeba na tato podání nahlížet jako na dodatečné odstoupení od smluv. Navíc ani důvod pro takovéto odstoupení nebyl dán. S poukazem na § 428 odst. 3 obchodního zákoníku uvedl, že soud se s důvodem odstoupení, který byl žalovaným uveden v pořadí ve druhém odstoupení od smluv (právní vada, spočívající v neexistenci licenční smlouvy zveřejněné v příslušném registru), náležitě vypořádal, a to i přesto, že uzavřel, že tento důvod odstoupení od smluv byl uplatněný opožděně. Nebylo třeba, aby došlo k uzavření licenční smlouvy, jejímž předmětem byl převod práv k ochranné známce xxx. Pneumatiky byly vyrobené v rámci „off-take“ výroby se souhlasem a na pokyn samotné společnosti Continental Matador Rubber s.r.o. jako vlastníka ochranné známky xxx. Tyto skutečnosti vyplynuly z dokazování, zejména výslechu svědků xxx a xxx, potvrzení společnosti Continental Matador Rubber s.r.o. i odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích v řízení, vedeném pod sp. zn. 9 T 12/2016. Lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobce neměl a nemohl mít vědomost o žádných právních vadách dodávaných pneumatik, spočívajících v neexistenci licenční smlouvy zveřejněné v příslušném registru. Nebylo třeba předkládat faktury a dodací listy vztahující se na předmětné pneumatiky. Jak vyplývá ze zápisu z jednání ze dne 19. 4. 2019, žalobce přímo uvedl, že se pokusí dotvrdit a doložit, zda byly pneumatiky společností MIKONA s.r.o. kupované přímo od společnosti Continental Matador Rubber s.r.o., která si je nechala vyrobit na Ukrajině, nebo zda byly pneumatiky vyrobené a vyfakturované ukrajinskou společností s vědomím Continental Matador Rubber s.r.o. V takovém případě se vyjádří i k otázce licenčních práv. Dále zástupce žalobce předloží relevantní doklady z trestního řízení. Této povinnosti žalobce dostál ve vyjádření ze dne 15. 5. 2019, v němž se vyjádřil k charakteru a formě právních vztahů souvisejících s výrobou a dodáním předmětných pneumatik. Do spisu doložil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor, sp. zn. 9 T 12/2016, a usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5 To 59/2019, jímž byl tento rozsudek potvrzen. K výtce žalované soudu prvního stupně, podle níž se soud prvního stupně nevypořádal s rozhodnutím Okresního soudu ve Zlíně pod č. j. 20 C 58/2017-301, žalobce uvedl, že šlo o rozhodnutí prvního stupně napadené odvoláním. Závěry Okresního soudu ve Zlíně se vztahují k jiným kupním smlouvám. Zejména však toto rozhodnutí bylo Krajským soudem v Brně pod č. j. 47 Co 93/2018-40 zrušené a věc postoupena Krajskému soudu v Brně. 24. Při jednání odvolacího soudu žalovaná doplnila, že vybroušení označení xxx znemožnilo žalované ověřit datum výroby pneumatik. Právní předchůdce žalobce tak nesplnil podmínku novosti dodaného zboží. 25. Žalobce při jednání odvolacího soudu k této námitce uvedl, že vybroušení xxx bylo předmětem trestního oznámení, kdy soud dospěl k závěru, že pneumatiky nebyly starší. Poukázal i na to, že Armáda České republiky tlačila na rychlost dodávky. Vybroušení xxx je z tohoto pohledu zcela nepodstatné. Odstranění nemělo vliv ani na novost ani na kvalitu. K poukazu žalované na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně uvedl, že k jeho zrušení došlo v důsledku věcné nepříslušnosti soudu. Z tohoto rozhodnutí proto nelze dovozovat pro danou věc žádné věcné závěry. 26. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, pouze v napadeném vyhovujícím výroku I a ve výroku III akcesorickém o nákladech řízení mezi účastníky, z titulu odvolání žalované, postupem dle § 212, §212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolací námitky nejsou důvodné. 27. Odvolací soud se po přezkoumání věci zásadně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně. 28. K jednotlivým odvolacím námitkám žalované uvádí následující: 29. Žalovaná v odvolání namítala neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9. 4. 2014 s odůvodněním, že v době postoupení pohledávky bylo vedeno trestní řízení, v němž figurovala jako osoba poškozená, a dovozovala, že nárok uplatněný žalobou je v rozporu s poctivým obchodním stykem a dobrými mravy. Podle § 1879 o. z., upravujícího změnu v osobě věřitele, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Z toho vyplývá, že souhlasu dlužníka, aby právo na určité plnění vůči němu (pohledávka) bylo postoupeno jinému, není zapotřebí. V zásadě lze postoupit všechny pohledávky, nebo jejich části (§ 1879 o. z.). Negativní vymezení pohledávek, které není možno postoupit, charakterizuje § 1881 odst. 2 o. z. jako pohledávky, které zanikají smrtí, nebo jejichž obsah by se změnou věřitele změnil k tíži dlužníka. Rovněž nelze postoupit pohledávky, u kterých bylo postoupení vyloučeno smluvním ujednáním (§ 1881 odst. 1 o. z.). Neujednají si smluvní strany při vzniku závazku či následně změnou jeho obsahu zákaz postoupení pohledávky, nemůže se dlužník postoupení bránit, tedy ani námitkou, zda došlo k úhradě za postoupení pohledávky. Pohledávku lze dokonce postoupit i bez ohledu na případný výslovný nesouhlas dlužníka (není-li vymíněn opak, což není případ posuzované věci). Ze samotné okolnosti, že k postoupení pohledávky došlo v průběhu trestního řízení pro podvod a porušení práv k ochranné známce, vedeného proti jednateli právního předchůdce žalobce xxx a jednateli firmy MIKONA s.r.o. (a trestní řízení skončilo pravomocným zproštěním obžaloby) nelze dovozovat ani rozporné jednání s poctivým obchodním stykem ani s dobrými mravy ve smyslu § 6 o. z. Z týchž důvodů z něj nelze dovozovat ani to, že jde o pouhý disimulovaný právní úkon s cílem získání finančních prostředků, protože ty náleží věřiteli, ať již originárnímu nebo tomu dle smlouvy o postoupení pohledávky – postupníkovi. 30. K výměnným vlastnostem zboží, jimiž byla novost, nepoužitost a bezvadnost, odvolací soud uvádí, že přebroušení označení písmeny xxx (xxx) samo o sobě nemá na vytyčené sjednané parametry žádný vliv, protože z něj nelze dovodit, že takto upravené pneumatiky nebyly nové, ani žalovaná strana netvrdí, že by byly používané, a není ani vadou věci. Označení pneumatik xxx nebylo účastníky sjednáno a žalovaná to ani netvrdila. Jak bylo v řízení zjištěno, jde o americkou normu, a byť je i v Evropě užíváno, není v Evropě označení povinné. Soud prvního stupně po provedeném dokazování správně uzavřel, že označení na pneumatikách bylo nadbytečné a nebylo prokázáno, že vybroušení označení narušilo jejich funkčnost (a jak shora uvedeno ani novost). Žalovaná v odvolání a ani v řízení před soudem prvního stupně nespecifikovala souvislost mezi vybroušením označení xxx a údajem o stáří pneumatik. Právně soud prvního stupně správně ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. postupoval dle dosavadní právní úpravy, konkrétně § 344 a násl. obchodního zákoníku. Ve smyslu § 344 obchodního zákoníku, podle něhož od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon, či dle judikatury k tomuto ustanovení (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1998, sp. zn. 2 Odon 102/1997) od smlouvy lze odstoupit v případech a za podmínek stanovených ve smlouvě nebo v zákoně. 31. Jako důvod odstoupení od smluv v roce 2013 bylo ze strany žalované uvedeno přebroušení dat výroby, absence zákonného označení (xxx), sjednané jakosti a rozpor s § 21 zák. č. 341/2002 Sb. – chybějící homologace. Odstranění označení xxx samo o sobě neznamená, že by dodané pneumatiky nebyly nové, a žalovaná strana tuto okolnost jako důvod pro odstoupení od smluv v roce 2013 ani neuváděla. I když je označení xxx užívané běžně i mimo území USA, jde o normu sledovanosti pneumatik, požadované pouze americkými úřady. Žalovaná dále nespecifikovala, v čem by ze strany dodavatele nebyla dodržena sjednaná jakost. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že jsou-li z úpravy zák. č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích vyjmuta vojenská vozidla (§ 1 odst. 3), není právní důvod na tato vozidla aplikovat právní normy, stanovené vyhl. č. 341/2002 Sb. o technické způsobilosti vozidel, tento zákon provádějící. Lze proto shrnout, že důvody pro odstoupení od kupních smluv, uváděné v roce 2013, nebyly dány. 32. V roce 2015 žalovaná jako důvod odstoupení od smluv uváděla právní vady, jimiž bylo dodání pneumatik bez licenční smlouvy. Dle § 428 obchodního zákoníku právo kupujícího z vad zboží nemůže být přiznáno v soudním řízení, jestliže kupující nepodá zprávu prodávajícímu o vadách zboží bez zbytečného odkladu poté, kdy a) kupující vady zjistil, b) kupující při vynaložení odborné péče měl vady zjistit při prohlídce, kterou je povinen uskutečnit podle § 427 odst. 1 a 2, nebo c) vady mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let od doby dodání zboží, popřípadě od dojití zboží do místa určení stanoveného ve smlouvě. U vad, na něž se vztahuje záruka za jakost, platí místo této lhůty záruční doba (odst. 1). K účinkům stanoveným v odstavci 1 se přihlédne, jen jestliže prodávající namítne v soudním řízení, že kupující nesplnil včas svou povinnost oznámit vady zboží (odst. 2). Účinky odstavců 1 a 2 nenastávají, jestliže vady zboží jsou důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží (odst. 3). Žalovaná strana v roce 2015 jako důvod pro odstoupení od smlouvy uváděla právní vady, konkrétně nedodržení licenční smlouvy. Soud prvního stupně k uvedené okolnosti uzavřel, že kupující tento důvod mohl zjistit dříve než po uplynutí několika let (2013 – 2015), přesto však se jím zabýval se závěrem, že byly-li pneumatiky vyrobeny s vědomím a na pokyn držitele ochranné známky xxx, byly vyrobeny týmž způsobem a v témže závodě jako v rámci předchozích dodávek pro armádu, držitel ochranné známky potvrdil, že jde o originální a nikoli padělané výrobky, nemůže jít o důvod pro odstoupení od smlouvy a odvolací soud s tímto závěrem souhlasí. Držitel licence na pneumatiky xxx ve Slovenské republice, společnost Continental Matador Rubber, s.r.o. (IČO 36709557) prostřednictvím výpovědi svého ředitele pro obchod a marketing k výrobě pneumatik na Ukrajině stvrdila, že byly vyrobeny v rámci tzv. „off-take“ výroby se souhlasem držitele licence a dle jeho pokynů, neboť držitel licence dodal formy a technické parametry pro výrobu. Takto vyrobené pneumatiky držitel licence považuje za svůj originální výrobek. Za situace, kdy podle potvrzení společnosti Continental Matador Rubber, s.r.o. (vlastník ochranné známky xxx) byla ukrajinská společnost Inter Mikro Delta Inc v letech 2012 a 2013 formou tzv. „off-take“ výroby oprávněna vyrobit v závodě na Ukrajině pneumatiky vzor xxx v přesně určeném množství pro společnost MIKONA, určené pro armády České a Slovenské republiky, není dán důvod pro uzavírání licenční smlouvy a v jednání v souladu s držitelem licence nelze spatřovat porušení licenční smlouvy. Odvolací soud se v této souvislosti zabýval i otázkou věcné příslušnosti soudů prvního stupně. Vycházel mimo jiné z příslušné soudní judikatury, např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 1997, podle něhož „mezi spory spadající pod ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) bod rr) o. s. ř. je třeba zahrnout nejen spory z práv z patentu či jiného průmyslového práva jako předmětu licenční nebo jiné příslušné smlouvy, nýbrž i spory z porušení těchto práv spočívajícího v tom, že v rozporu se zákonem je předmět průmyslového práva osobou odlišnou od majitele patentu či jiného průmyslového práva využíván, aniž k uzavření takové smlouvy došlo“. Za situace, kdy podle závěrů odvolacího soudu (ale i soudu prvního stupně) nebylo k výrobě pneumatik v ukrajinském závodě Inter Mikro Delta Inc třeba uzavření licenční smlouvy, nebyl dán ani důvod pro věcnou příslušnost k rozhodování věci krajskými soudy. 33. K rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 12. 2017, č. j. 20 C 58/2017-301, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2019, č. j. 47 Co 93/2018-400, odvolací soud ve smyslu § 13 o. z. uvádí, že předmětem uvedeného řízení byla náhrada škody, jíž se v tomto řízení žalovaná proti právnímu předchůdci zde žalobce domáhá v důsledku jednání osob, které zasáhly do práv a oprávněných zájmů vlastníků ochranných známek. Vycházel ze závěrů pravomocně neskončeného trestního řízení, podle nichž byly pneumatiky vyrobeny na Ukrajině bez souhlasu vlastníka příslušných ochranných známek. Zamítavý rozsudek soudu prvního stupně odvolací soud zrušil se závěrem o věcné příslušnosti Krajského soudu v Brně jako soudu prvního stupně (§ 9 odst. 2 písm. h/ o. s. ř.), neboť jde o spor o ochranu práv porušených nekalým soutěžním jednáním a nárok na vydání bezdůvodného obohacení, uplatněný jinou osobou než soutěžitelem. Naproti tomu v dané věci jde o spor z kupní smlouvy, v níž sice žalovaná strana jako důvod odstoupení od smlouvy opožděně uvedla dodání pneumatik bez licenční smlouvy, v řízení však bylo prokázáno, že pneumatiky byly vyrobeny se souhlasem držitele ochranné známky, který je považuje za svůj originální výrobek. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že v dané věci pro postup dle § 9 odst. 2 písm. h/ o. s. ř. nebyl dán důvod. Nevycházel ze závěrů, vyslovených Okresním soudem ve Zlíně v rozsudku ze dne 12. 12. 2017, č. j. 20 C 58/2017-301 o absolutní neplatnosti kupních smluv (v důsledku porušení pravidel o ochraně hospodářské soutěže), protože s jeho závěry se shora uvedených důvodů nesouhlasí a tento rozsudek byl pravomocně odvolacím soudem s rovněž shora uvedených důvodů zrušen. Není důvod vycházet ze závěrů soudu, který není věcně příslušný a jehož rozhodnutí nenabylo právní moci a závaznosti. 34. Konečně odvolací soud uvádí, že za situace, kdy je na straně žalující slovenská obchodní společnost, souhlasí se soudem prvního stupně jak v řešení pravomoci českých soudů, tak i rozhodném českém právu (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012- Brusel I bis, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 - Řím I). 35. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím věcném výroku I postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení mezi účastníky III. V zamítavém výroku II zůstal nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 36. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plného úspěchu žalobce v řízení. Žalobci, zastoupenému advokátem, vznikly náklady spojené s právním zastoupením za dva úkony právní služby (vyjádření k podanému odvolání žalované ze dne 12. 2. 2020 a účast na jednání odvolacího soudu dne 3. 6. 2020) po 19 900 Kč (§ 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu) spolu se dvěma paušálními náhradami hotových výdajů dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky po 300 Kč. K nákladům právního zastoupení patří i cestovné ve výši 4 306 Kč za cestu Opava – Praha a zpět, celkem 744 km vozidlem zn. Škoda Kodiaq, 1TI7448 dle zák. č. 262/2006 Sb. (§ 189 odst. 1) ve spojení s vyhl. č. 358/2019 Sb. (§ 1, § 4), za 1 km jízdy – 4,20 Kč (§ 1 písm. b/), průměrné ceně benzinu (§ 4 písm. a/) a spotřebě 7,4 l/100 km. K nákladům je třeba připočítat i náhradu za 16 půlhodin promeškaného času dle § 14 advokátního tarifu po 100 Kč - 1 600 Kč. Celkovou částku 56 030 Kč (spolu s náhradou 21 % DPH dle § 47 odst. 1 písm. a/, § 37 zák. č. 235/2004 Sb. ve výši 9 724 Kč) odvolací soud uložil žalované zaplatit žalobci v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 3. června 2020 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu