6 A 139/2018-66 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci   žalobce:  xxxx   proti       žalované:  Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4,   žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 13.6.2018, č.j. VS-66233/ČJ-2018-800232,   takto:   I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění   [1]    Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí o uloženém kázeňském trestu ze dne 6. června 2018. Ve správním řízení byl žalobci uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddílu na dobu xxx dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení, podle ust. § 46 odst. 3 písm. f) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o výkonu trestu“), a to za porušení ust. § 28 odst. 1 zákona o výkonu trestu, jehož se žalobce dopustil způsobem blíže popsaným ve výroku prvostupňového rozhodnutí, a který lze obecněji určit výkonem prohlídky cel dne 4. května 2018 v době od 8:15 do 9:48 hodin a žalobcem namítaným rozřezání matrace.     [2]    Žalobce v podané žalobě uvádí některé velmi obecná konstatování a své názory, které nemají žádný vztah k napadenému rozhodnutí, případně upozorňuje na právní normy, o jejichž dodržování není sporu. Tyto skutečnosti, které s touto věcí ani vzdáleně nesouvisejí, soud do konstatační části odůvodnění rozsudku nerozepisuje, neboť se nejedná o žalobní body ve smyslu soudního řádu správního. Konkrétněji uvádí, že svou znalostí právních předpisů se stal předmětem diskriminace a šikany ze strany vězeňského personálu, která se projevuje v jeho bezdůvodném trestání. K prohlídce ložnic uvedl, že byl na vycházce v areálu věznice, po svém návrhu kolem 10:10 hodin zjistil, že jeho postel je přeházená, ze skříňky jsou vysypány všechny věci (např. léky vysypané s jídlem a hygienou), a že jeho matrace je několikrát probodána. Z tohoto důvodu se domáhal příchodu inspektora dozorčí služby, což bylo odmítnuto s tím, že stížnost vyřídí službu konající příslušník vězeňské služby. Tomu žalobce ukázal poškozenou matraci, včetně rozbitých léků a potravin a hygieny, a když požádal o příchod příslušníků OPAS k pořízení fotodokumentace, byl tímto příslušníkem hrubě odmítnut. Domáhal se proto účasti některého z vychovatelů, což bylo akceptováno a vychovatel se dostavil, který vzal probodenou matraci a odnesl ji vyměnit. Žalobce se dále domáhal zápisu, což bylo hrubě odmítnuto příslušníkem vězeňské služby za souhlasu přítomného vychovatele, v reakci na to žalobce uvedl, že podá na postup kontrolujících příslušníků stížnost pro poškození vězeňského inventáře a poškození věcí žalobce. Příslušník nemohl být žalobcem identifikován, neboť měl identifikační štítek zvednutý, takže jej žalobce vyzval, aby mu identifikační číslo sdělil, v posměšné reakci příslušníka byla výzva, aby si žalobce číslo opsal z identifikačního štítku. Když mu žalobce sdělil, že výzvu nelze splnit, ukázal přibližně 1 metr od příslušníka dřevěnou tužkou na horní část jeho uniformy, kde byl identifikační štítek umístěn. Podle názoru žalobce se nejednalo o žádný verbální útok ani uchopení identifikačního štítku spolu s bodnutím tužkou do hrudníku příslušníka, ale pouze o snahu žalobce důkazně podchytit jednání příslušníka. Podle názoru žalobce je evidentní, že při popisovaném skutku ve výrokové části rozhodnutí by musel příslušník reagovat v sebeobraně a nenechal by si sáhnout na identifikační štítek, skutkový děj nelze ani technicky provést, což by bylo možné prokázat znaleckým posudkem v oblasti biomechanika.   [3]    K vydanému rozhodnutí namítá, že se neopírá o řádně provedené a vyhodnocené důkazy, kdy ve výroku je opsáno vyjádření příslušníka podporované vychovatelem bez provedení výslechu odsouzených, kteří tam v době incidentu byli přítomni na chodbě před celou. Za další systémovou chybu považuje postup, kdy stížnost proti rozhodnutí vyřizuje pracovnice vězeňské služby v postavení speciálního pedagoga OVT Vazební věznice Praha – Pankrác, která pracuje pro téže oddělení, jako vychovatel, který vydal prvostupňové rozhodnutí. K příslušníkovi vězeňské služby uvedl, že je často zařazován na oddělení, kde je žalobce, a kde jsou umístěny i kanceláře vychovatele a pověřené zaměstnankyně, která vyřizovala stížnost, všichni jsou podle žalobce v přátelských vztazích, čemuž odpovídá obsah správních rozhodnutí. Dále uvedl, že byl umístěn do oddělení kázeňských trestů bez ohledu na svůj nepříznivý zdravotní stav.   [4]    V další části žaloby pak žalobce uvádí skutečnosti již s věcí samotnou přímo nesouvisející – že na stížnosti žalobce nikdo nereaguje, zdravotní pomůcky a péče jsou nedostatečné, poukazuje na zásady ukládání a výkonu trestu, že je invalidní, což podle jeho názoru souvisí s výkonem trestu.   [5]    Dále konkrétněji namítá, že se domáhal průchodu práva, když příslušník porušil povinnost prokazovat totožnost předepsaným způsobem, a uvedl, že po ztrátě svých osobních věcí podal rovněž stížnost podle ust. § 26 odst. 1 zákona o výkonu trestu.   [6]    Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že ji považuje za nedůvodnou a navrhl ji zamítnout odkazuje na obsah správního spisu a odůvodnění správních aktů ve věci.   [7]    Z obsahu předloženého správního spisu jsou patrné tyto pro posouzení důvodnosti podané žaloby podstatné skutečnosti.   [8]    Dne 4. května 2018 byl vypracován záznam o kázeňském přestupku, v němž je popsán (v podstatným bodech) skutek tak, že dne 4. května 2018 v době asi 8:15 – 9:48 byla provedena prohlídka cel, které byl osobně přítomen příslušník, který záznam vypracoval, prohlídka probíhala standardním způsobem. Asi v 11:05 byl přivolán žalobcem ke vstupnímu katru oddělení xxxx, který jej informoval, že mu někdo rozřezal matraci, na to mu odpověděl, že zavolá vychovatele, což učinil, a s ním (vychovatelem) se šli podívat na ložnici č. xxxx, po příchodu zaznamenali, že matrace je skutečně na několika místech proděravělá. Vychovatel se snažil situaci verbálně řešit, jak začal mluvit, otočil se žalobce na příslušníka a zakřičel „Chci po vás číslo!“, příslušník mu sdělil, že číslo si může opsat či mu jej může příslušník sdělit, ale až poté, co se vyřeší matrace, žalobce znovu opakovat „Chci vaše číslo!“, poté příslušníka pravou rukou prudce chytil za služební číslo, a protože v ruce držel obyčejnou tužku, bodl s ní příslušníka do hrudníku. Příslušník se žalobce zeptal, proč na něj sahá, ten ho ihned pustil a odpověděl „Já na vás nesahám“, vzápětí se obrátil na vychovatele se slovy „Pane vychovateli, že jsem nesáhl po dozorci?“, vychovatel odpověděl „Teď jsem to viděl, na pana dozorce jste sáhnul“. Záznam vypracoval příslušník, podepsal jeho nadřízený a vychovatel, který dále jako svědek podepsal, že se popsaný skutek zakládá na pravdě. Žalobce se odmítl vyjádřit a podepsat, následně uvedl, že považuje provedení kontroly bez jeho účasti a zabrání věci za nezákonné, proto požadoval číslo, které bylo zakryté, matrace byla vyměněna a věci vráceny (datováno dne 28. května 2018).   [9]    Ve spisu je dále úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 29. května 2018, kdy vypovídal skutku přítomný vychovatel, a následuje prvostupňové správní rozhodnutí, další podané vysvětlení vychovatele a příslušníka, a napadené rozhodnutí.   [10]                        V odůvodnění napadeného rozhodnutí je mj. uvedeno, že ani návštěva žalobce u lékaře, tak poničená matrace není předmětem tohoto řízení (pozn. soudu – jedná se o reakci na argumentaci žalobce v podané stížnosti). Žalovaný vyšel z výpovědí zúčastněných zaměstnanců vězeňské služby, podle nichž není pravda, že zasahující příslušník měl služební číslo vzhůru, aby bylo skryté, z výpovědi dalšího příslušníka a vychovatele dále vyplynulo, že číslo nebylo zakryté. Podle vyjádření žalobce je jím popisovaný skutek neproveditelný, neboť nelze současně pravou rukou držet evidenční číslo a přitom bodat obyčejnou tužkou do hrudníku touž rukou, nicméně z popisu skutku plyne, že žalobce ve chvíli, kdy prudce chytil za služební číslo držel obyčejnou tužku, je tak reálné při rychlém pohybu, že příslušníka touto tužkou bodnul, což potvrzují výpovědi příslušníka i vychovatele. Dále byl s žalobcem proveden dne 8. června 2018 pohovor v rámci řešení jeho stížnosti, v jeho průběhu nemohl uvést další svědky, kteří byli fyzicky přítomni situaci. Ohledně namítané podjatosti vychovatele je uvedeno, že vychovatel je zkušený s praxí, nejsou na něj negativní poznatky.   [11]                        Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán, posuzuje věc podle skutkového a právního stavu v době vydání správního rozhodnutí (ust. § 71 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o podané žalobě uvážil takto. O žalobě bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť účastníci s takovým postupem soudu nevyslovili nesouhlas a pro posouzení žaloby nebylo důvodné další dokazování (ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.).   [12]                        Podle ust. § 46 odst. 3 písm. f) zákona o výkonu trestu: „Kázeňskými tresty jsou: … f) umístění do uzavřeného oddílu až na 28 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení,...“.   [13]                        K žalobním bodům soud nejprve obecněji uvádí, že je nutné směřovat přezkum k tomu, za co byl žalobce odsouzen, což není jeho obecnější postup vůči žalovanému či jejím příslušníkům či jím tvrzená diskriminace, ale jednání, které je popsáno ve výroku rozhodnutí jako skutková věta a které následně bylo právně posuzováno. Ačkoliv skutková věta je v rozhodnutí poněkud obsáhlejší a zahrnuje širší popis toho, co se dělo v určitém čase, je nutno z ní vyjmout to, co bylo shledáno v rozporu s pravidly, což je bodnutí tužkou do hrudníku příslušníka a sáhnutí na něj. Tato skutečnost je podstatná pro právní posouzení celé věci, neboť to je skutek, v němž žalovaný shledal naplnění příslušné skutkové podstaty deliktu.   [14]                        K popisu žalobce v žalobě ohledně jeho motivace k přivolání příslušníka vězeňské služby soud uvádí, že ta není mezi účastníky sporná – žalobce příslušníka přivolal, neboť byl nespokojen s výsledkem kontroly ložnice, a ten přišel. Sporné je další líčení skutkového děje, které žalobce v žalobě vymezuje tak, že byl hrubě odmítnut příslušníkem, když po něm chtěl, aby byla pořízena fotodokumentace. Ve spise není žádné zmínky, že by tomu tak bylo, navíc tato skutečnost je podle názoru soudu pro posouzení deliktního jednání žalobce nepodstatná – jak plyne i z vyjádření žalobce, jím namítané porušení jeho práv bylo napraveno (matrace byla vyměněna, věci mu byly vráceny, jak sám uvedl ve svém vyjádření ze dne 28. května 2018), proto zjišťování, jak byly věci žalobce nebo jím užívané poškozené, je pro věc samu nadbytečné. Pokud došlo k napravení stavu, který žalobce namítal, není podstatné, jak bylo poškození či ztráta věcí zjištěna, a je věcí příslušníka vězeňské služby, jakou cestu případné nápravy zvolí. Přivolání vychovatele, a výměna matrace a vrácení věcí žalobci, je naprosto adekvátní a slušný postup vůči němu. Totéž lze uvést k argumentaci, že bylo odmítnuto pořízení zápisu – zápis byl vyhotoven bezprostředně po skutku, o čemž svědčí obsah správního spisu. Žalobce netvrdí žádné své veřejné subjektivní právo, že by takový zápis měl být pořízen okamžitě na ložnici, kde to technicky ani není možné, proto se soud k této části žalobní argumentace dále vyjadřovat nebude, když takové právo soud v zákoně o výkonu trestu sám nedohledal.   [15]                        Podstatnějším je posouzení sáhnutí žalobce na příslušníka a jeho bodnutí tužkou do hrudníku, v čemž je spatřováno porušení jeho povinností. Takto byl skutek popsán jak tímto příslušníkem, tak přítomným vychovatelem, a to v podstatných skutečnostech shodně. Pokud tedy žalovaný z takových podkladů vycházel, žádné nezákonnosti se nedopustil. Žalobce v žalobě uvádí, že příslušník měl zakryté osobní číslo a žalobce ukázal přibližně 1 metr od něj dřevěnou tužkou. Takové líčení skutku má však soud za velice nevěrohodné a důkazně vyvrácené výpověďmi příslušníka a vychovatele, neboť ti oba uvedli fyzický kontakt žalobce s příslušníkem. K samotné reakci pak je nutné uvést, že i kdyby výstrojová kázeň příslušníka nebyla v dané chvíli optimální, lze takovou situaci řešit adekvátně slovně. Jak plyne z dalšího průběhu událostí, žalobci byla matrace vyměněna a jím tvrzené odňaté věci vráceny, k žádnému porušení jeho práv tak nedošlo a zjevně to neměli v úmyslu ani příslušník vězeňské služby, ani vychovatel. Z tohoto následného průběhu je tak podle názoru soudu jasné, že vůči žalobci bylo postupováno přiměřeně, žádná jeho práva mu upírána nebyla, proto jeho reakce v dané chvíli byla neadekvátní a nepřiměřená. Soud tak k této části žalobní argumentace uzavírá, že žalobce podle výpovědí ostatních osob přítomných incidentu reagoval v rozporu s příslušnými pravidly výkonu trestu, tím se dopustil i porušení zákona o výkonu trestu a za to mu byl uložen trest.   [16]                        Ohledně žalobcem namítaného nesprávného vyhodnocení důkazů soud uvádí, že nic takového z rozhodnutí ani správního spisu neplyne – příslušné osoby se k věci vyjádřily procesně korektním způsobem a z těchto vyjádření žalovaný při zjišťování skutkového stavu vycházel. Nic vybočujícího na takovém postupu soud neshledává. Výslech odsouzených, kteří byli při incidentu před celou, by těžko mohl ke skutkovému ději cokoliv nového přivést, neboť je zjevné, že incident se stal v cele bez přítomnosti těchto osob, jeho průběh byl rychlý a při jeho zjišťování jiné důkazní prostředky, než výslech osob přítomných těžko přichází v úvahu. K žalobcem namítané podjatosti či přátelským vztahům na pracovišti soud uvádí, že neuvádí jedinou konkrétní skutečnost, která by něco takového naznačovala, a soud takovou obecnou argumentaci zcela rozhodně odmítá. Žalobci byla matrace vyměněna a jím tvrzené odňaté věci mu byly vráceny, k žádnému diskomfortu při výkonu trestu tak vůči němu nedošlo. Takový postup svědčí podle názoru soudu naopak o velmi korektních způsobech, které žalovaný vůči němu používá při výkonu jeho trestu a nesvědčí ničemu z toho, co žalobce velmi obecně a spekulativně ve své žalobě popisuje. Soud tak tuto část žalobní argumentace rovněž odmítá jako nepodloženou a nedůvodnou.   [17]                        Pokud žalobce namítal, že výkon kázeňského trestu neodpovídá jeho zdravotnímu stavu, pak taková argumentace již s přezkoumávaným rozhodnutím nijak nesouvisí a výkon kázeňského trestu je součástí jiného právního řízení.   [18]                        Ze všech těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 50 odst. 1 s.ř.s., kdy by k jejich náhradě měl právo ve věci procesně úspěšný žalovaný, tomu však žádné mimořádné náklady nad běžné výdaje vykonavatele veřejné správy nemohly vzniknout.   P o u č e n í :   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     Praha dne 29. dubna 2020         JUDr. Ladislav Hejtmánek, v.r. předseda senátu