V případě stožáru pro vlajky do výšky 8 m se výjimka podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon (z povinnosti opatřit rozhodnutí o umístění stavby nebo územní souhlas), uplatní, ať už je takový stožár určen či fakticky užíván pro vyvěšení státní vlajky nebo pro vyvěšení vlajky s reklamním obsahem.

č. j. 8 A 222/2016‑ 74   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci   žalobce       proti žalovanému     za účasti   Schachermayer, spol. s r.o., IČO: 16188977, Se sídlem Mezi Vodami 1937/7, Praha 4, zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Ctiborem, LL.M., Ph.D., se sídlem Národní 973/41, Praha 1   Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1   AdCom Group a.s., IČO: 01595903, Se sídlem Pod Kotlářkou 151/3, Praha 5     o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2016, č. j. MHMP 1872674/2016     takto:   I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Zúčastněné osobě se náklady řízení nepřiznávají. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavní města Prahy ze dne 21. 10. 2016, č.j. MHMP 1872674/2016, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12, odboru výstavby P12 16741/2016 OVY, sp.zn. OVY/18459/2012 ze dne 24. 5. 2016, o nenařízení odstranění stavby 28 stožárů na pozemcích parc. č. 193/4, 197/10, 1988/4, 215/8, 4079/8 a 4079/32 v k.ú. Modřany a to s odůvodněním, že stožáry na vlajky se nemohou stát reklamním zařízení nebo stavbou pro vlajku pouhým vyvěšením vlajky s reklamním obsahem a musí být vždy posuzovány pouze jako stožáry na vlajky.   II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce má předně za to, že správní orgán nesprávně posoudil účel stavby, jelikož shora uvedený názor je v rozporu s ust. § 2 odst. 3 stavebního zákona, když stavbou se rozumí i stavba, která slouží reklamním účelům. Důsledkem toho je, že žalovaný se dopustil nesprávného právního posouzení, když nenařídil odstranění stavby. 3. S ohledem na to, že stavebním záměrem v daném případě bylo zřízení stavby pro reklamu a to zejména z důvodu, že stavba byla zřízena na základě nájemní smlouvy ze dne 15. 5. 2012 uzavřené mezi společností Comunica a.s. a společností UPC real, s.r.o. viz její článek 3., která je s ohledem na její přílohu 1 (situační plán) právním titulem pro realizaci stavby, nejedná se o stožáry pro vlajky ve smyslu ust. § 79 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. 4. Práva a povinnosti ze smlouvy o nájmu ze dne 15. 5. 2012 přešla ze společnosti Comunica, a.s. na společnost Comunica s.r.o., a to na základě smlouvy o koupi části závodu ze dne 6. 3. 2014. Převáděná část závodu je dle tvrzení společnosti Comunica s.r.o. představována „provozováním reklamní činnosti a public relations“, viz podání nazvané „Vstup vedlejšího účastníka do řízení na straně žalovaného“ ze dne 17. 4. 2015, které zaslala společnost Comunica s.r.o. zaslala OS Praha 4 ke sp. zn. 51 C 124/2010. Právní zástupce společnosti UPC real, s.r.o., výslovně uvedl, že se jedná o stožáry pro realizace reklamy, viz protokol o jednání před Obvodním soudem pro Prahu 4 ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 51 C 124/2010. 5. Výše uvedená tvrzení a důkazní návrhy uvedl žalobce ve svém odvolání a správní orgán se s těmito skutečnostmi nikterak nevypořádal a tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. 6. Žalobce rovněž nesouhlasí s názorem správního orgánu, že „otázka vlastnictví sloupů je irrelevantní, neboť řízení o jejich odstranění dle § 129 stavebního zákona nemělo být vůbec zahájeno“. Vlastník stožárů společnost Comunica s.r.o. je však reklamní agenturou, z čehož lze dovodit, že stožáry budou sloužit realizace reklamních kampaní a proto stavba měla být zřízena na základě územního souhlasu, což se nestalo a proto je zde důvod pro odstranění stavby ve smyslu ust. § 129 odst. 1 písm. a) stavebního zákona. 7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, jelikož nesouhlasí s výkladem, že na základě nájemní smlouvy se z vlajkových stožárů může stát stavba pro reklamu, jelikož potom by se musela každá stavba stát stavbou pro reklamu pouze z důvodu, že na ni reklamní agentura vyvěsí nějakou reklamu a to i např. rodinný dům. Žalovaný má za to, že z nájemní smlouvy nevyplývá, že by se jednalo o stavbu pro reklamu, ale pouze to, že se předpokládá využití těchto vlajkových stožáry pro vyvěšení reklamních vlajek. III. Posouzení žaloby 8. Městský soud v Praze v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel přitom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., rozhodl městský soud bez nařízení jednání, neboť žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nijak nereagovaly, má se tedy za to, že s takovým postupem souhlasily. Soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. 9. V podstatě jediná žalobní námitka směřovala do nesprávného právního posouzení věci a to s ohledem na charakter této stavby. 10. Dle ust. § 2 odst. 3 stavebního zákona č. 183/2006 Sb. ve znění do 18. 9. 2016, (dále jen stavební zákon) stavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby. Stavba, která slouží reklamním účelům, je stavba pro reklamu. 11. Dle ust. § 3 odst. 2 stavebního zákona, zařízením se pro účely tohoto zákona rozumí informační a reklamní panel, tabule, deska či jiná konstrukce a technické zařízení, pokud nejde o stavbu podle § 2 odst. 3. V pochybnostech, zda se jedná o stavbu nebo zařízení, je určující stanovisko stavebního úřadu. Zařízení o celkové ploše větší než 8 m2 se považuje za stavbu pro reklamu. 12. Dle ust. § 79 odst. 2 písm. b) stavebního zákona rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují stožáry pro vlajky do výšky 8 m. 13. Stavební zákoník shora citovanými ustanoveními § 2 odst. 3 a § 3 odst. 2 definuje pojmy stavba a zařízení s tím, že každá stavba a zařízení vyžaduje rozhodnutí o umístění stavby ve smyslu ust. § 77 stavebního zákona. Ustanovení § 79 odst. 2 dále stanoví, které kategorie staveb, tj. včetně staveb pro reklamu a zařízení, které rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují. 14. Smyslem ust. § 79 odst. 2 bylo vymezit stavby, které jsou z hlediska územního plánovaní nevýznamné (viz důvodová zpráva). Ze znění tohoto ustanovení, které vyjímá určité stavby z územního řízení, lze dovodit, že tak zákonodárce činí určitým rozměrovým kritériem jako např. plocha, výška, vzdálenost od povrchu, umístění v lese atd. Kritériem zde však není účel užívání stavby, jak se domnívá žalobce. 15. Dále nutno konstatovat, že stavební zákon nikde stožár pro vlajku nedefinuje. Zákonodárce měl zřejmě za to, že o tom, jak vypadá stožár pro vlajky, nemůže být sporu. Rovněž v tomto řízení není zřejmě sporu o tom, že se jedná o stožáry pro vlaky (viz žalobcem doložené fotografie). Sám žalobce toto uvádí ve své žalobě, když píše, že „stavebním záměrem v daném případě bylo vztyčení stožárů pro reklamu“, a odkazuje na čl. 3 nájemní smlouvy („Účelem této smlouvy je stavba 17 stožárů ve vlastnictví nájemce na předmětu nájmu. Stožáry a jejich reklamní plochy (vlajky) budou sloužit k realizaci reklamních kampaní ….“). Sporem zůstává pouze otázka, zda skutečnost, že jsou tyto stožáry pro vlajky užívány pro reklamní účely, činí z této stavby stavbu vyžadující územní rozhodnutí nebo se na tuto stavbu vztahuje výjimka uvedená v ust. § 79 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. 16. Žalobce má za to, že se jedná o reklamní zařízení ve smyslu ust. § 2 odst. 3 stavebního zákona, na které se nevztahuje výjimka ve smyslu ust. § 79 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, a to s ohledem na účel, pro který byla tato stavba realizována. Stavební zákon sice v ust. § 3 odst. 2 pro účely tohoto zákona definuje reklamní zařízení, pro reklamní účely však lze využít v podstatě cokoliv – strom, most, část stráně, protizvukový val, komín, oplocení, rodinný dům. 17. Systematickým výkladem ustanovení stavebního zákona nutno tedy dojít k závěru, že pro účely výkladu stavebního zákona je zařízením pro reklamu jakákoliv jiné, jinak nedefinované stavební dílo, které neslouží a ani nemůže sloužit k jiným než k reklamním účelům - jinými slovy stavba, která konstrukčně nesplňuje definici jiné kategorie stavby (např. rodinného domu, administrativní budovy nebo vlajkového stožáru) a slouží pouze k reklamním účelům. Pokud ovšem tato stavba nebo zařízení je konstrukčně projektována jako např. rodinný dům, musí splňovat všechny technické náležitosti rodinného domu a nikoliv pouze stavby pro reklamu popř. reklamního zařízení, i když bude tento dům používán pouze jako „držák“ pro reklamní plakát. 18. Soud má proto za to, že se u předmětných stožárů jedná o kategorii stavby, která splňuje kritéria stavby nevyžadující územní rozhodnutí ve smyslu ust. § 79 odst. 2 písm. b). Žalobcem zdůrazňovaný účel využití totiž nemění popis stavby, která je pro svou jednoduchost a malou rozsáhlost definována jako stavba nevyžadující územní rozhodnutí. Jinými slovy není důležité, k čemu bude stavba sloužit, ale jak vypadá, resp. pro jaký účel byla určena. I ze žalobcem předložených listiny (nájemní smlouva a protokol z jednání u OS Praha 4) vyplývá, že se jedná o stožáry pro vlajky, které mají také sloužit k upevnění vlajek, i když s reklamním obsahem. Konstrukčně tedy jde o stožáry určené výlučně pro vlajky (viz. komentář Wolters Kluwer, S. Malý: „Stavební zákon", komentář, 2007, str. 748), a jelikož se jedná o stožáry pro vlajky do výšky 8 m, ať už jsou fakticky užívány pro vyvěšení státní vlajky nebo pro vyvěšení vlajky s reklamním obsahem, jedná se druhově o kategorii stavby ve smyslu ust. § 79 odst. 2 stavebního zákona nevyžadující rozhodnutí o umístění stavby. Pokud tedy žalovaný rozhodl o tom, že se odstranění stavby nenařizuje, rozhodl zcela v souladu se zákonem. Soud má rovněž za to, že se žalovaný s ohledem na shora uvedené závěry vypořádal dostatečně s námitkami uvedenými v odvolání.  IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 19. Jelikož soud ze shora uvedených důvodů neshledal žalobu důvodnou, v celém rozsahu ji v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. 20. O nákladech řízení rozhodl Městský soud v Praze podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Ve věci úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti, a proto nebyla náhrada nákladů přiznána žádnému z účastníků. 21. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 5 s. ř. s., podle kterého má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V tomto řízení však osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti uloženy nebyly, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 27. května 2020 JUDr. Slavomír Novák v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.