č. j. 9A 142/2019 - 28                    ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY      Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce:  M. H. N., narozený dne XXX státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem v ČR: B. P. zastoupený advokátem Mgr. Daliborem Lípou sídlem Jugoslávská 856/2, 360 01  Karlovy Vary proti žalovanému:  Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 963/3, 170 34  Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,   takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žaloba 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 26. 10. 2019 domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného a navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout v řízení o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty vedeném u žalovaného pod č. j. OAM-43343/ZM-2019 v soudem stanovené lhůtě. 2. Žalobce uvedl, že dne 24. 7. 2019  podal u žalovaného žádost o vydání zaměstnanecké karty  (dále též „žádost“); správní řízení je vedeno pod č. j. OAM-43343/ZM-2019. Přestože zákonná lhůta pro rozhodnutí ve věci uplynula, žalovaný o žádosti dosud nerozhodl, i když žalobce doložil veškeré zákonné náležitosti žádosti a splňuje všechny podmínky pro to, aby žalovaný žádosti vyhověl. Je tak nepochybné, že správní orgán je v řízení nečinný. Dne 24. 9. 2019 žalobce podal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti prvostupňového správního orgánu, na kterou však nadřízený správní orgán - Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců - nijak nereagoval. II. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 19. 12. 2019 shrnul průběh správního řízení, které vedl na základě žalobcem podané žádosti. 4. Žalovaný popřel, že by v daném případě byl ve věci žádosti žalobce nečinný. Konstatoval, že v řízení o žádosti o vydání zaměstnanecké karty správní orgán zkoumal, zda žalobce splňuje podmínky, které zákon pro udělení zaměstnanecké karty stanovuje. Poté, co bylo zjištěno, že vydání zaměstnanecké karty odpovídá doloženým dokladům, zejména dokladu o účelu pobytu ve vztahu k délce platnosti pobytu na území, žalovaný dne 13. 11. 2019 žalobci zaměstnaneckou kartu č. j. OAM-43343-15/ZM-2019 vydal, resp. jeho žádosti vyhověl. Žalobce rozhodnutí o vydání převzal dne 18. 12. 2019, přičemž téhož dne nabylo právní moci. 5. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení. III. Posouzení věci Městským soudem v Praze 6. Městský soud na základě včas podané žaloby posoudil tvrzenou nečinnost žalovaného, kdy při posouzení žaloby vycházel ze skutkového a právního stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí v souladu s § 81 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s takovým postupem souhlasili (souhlas žalobce byl s ohledem na § 51 odst. 1 větu druhou s. ř. s. presumován). Soud při posouzení věci obligatorně vycházel z obsahu správního spisu. 7. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným soud zjistil, že dne 24. 7. 2019 podal žalobce u Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu - zaměstnanecké karty osobně v souladu s § 169d zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“). Žádost byla zaevidována pod číslem OAM-43343-15/ZM-2019. Správní orgán pro účely řízení zkoumal, zda žalobce splňuje podmínky, které zákon pro udělení zaměstnanecké karty stanovuje. 8. Dne 24. 9. 2019 byl Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců jako věcně příslušnému správnímu orgánu podle § 170a zákona o pobytu cizinců doručen návrh žalobce na provedení opatření proti nečinnosti, ve kterém žalobce shrnul dosavadní průběh řízení a dále uvedl, že o jeho žádosti o vydání zaměstnanecké karty nebylo rozhodnuto v zákonné lhůtě podle §169t       odst. 6 písm. c) zákona o pobytu cizinců. 9. Dne 24. 10. 2019 vydala Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců opatření podle § 80 odst. 4 písm. a) zákon ač. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), kterým přikázala žalovanému, aby do 30 dnů od doručení opatření proti nečinnosti vydal rozhodnutí ve věci řízení o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty k povolení výkonu povolání na území České republiky č. j. OAM-43343/ZM-2019. 10. Dne 13. 11. 2019 vyhotovil žalovaný předkládací zprávu k vydání zaměstnanecké karty, z níž vyplývá, že žádost o zaměstnaneckou kartu byla podána v souladu s § 42g odst. 5 a dále v souladu s § 47 odst. 12 zákona o pobytu cizinců. V době podání žádosti žalobce pobýval na území ČR na základě dlouhodobého pobytu za účelem Studium - student s platností do 14. 9. 2019. Žádost o zaměstnaneckou kartu s duálním charakterem byla podána dle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Náležitosti k žádosti o vydání zaměstnanecké karty dle § 42h odst. 1 zákona o pobytu cizinců byly ze strany žalobce doloženy. Během shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí nebyly zjištěny žádné poznatky, které by bránily vydání povolení ani žádný zákonný důvod, proč by povolení k dlouhodobému pobytu nemohlo být při splnění podmínek uvedených v návrhu vyřízení vydáno. Žalovaný navrhl vydat žalobci zaměstnaneckou kartu podle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců s platností od sejmutí biometrických údajů na 2 roky a za splnění podmínek uvedených v návrhu vyřízení s vydáním povolení souhlasil. 11. Dne 3. 12. 2019 se žalobce na výzvu žalovaného podle § 44 odst. 1 zákona o pobytu cizinců dostavil na pracoviště žalovaného ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu, včetně pořízení biometrických údajů žalobce a jeho podpisu, který je určen k jeho dalšímu digitálnímu zpracování (protokol č. 10103592917). 12. Dne 3. 12. 2019 vystavil žalovaný žalobci v souladu s § 44 odst. 2 zákona o pobytu cizinců potvrzení o splnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu – zaměstnanecké karty, které žalobce téhož dne převzal. Žalovaný dne 3. 12. 2019 rovněž žalobce vyzval, aby se dne 18. 12. 2019 ve 14:30 hod. osobně dostavil na pracoviště Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky se sídlem Cigánkova 1861/2, 148 00 Praha k převzetí průkazu o povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR a současně jej poučil, že v případě, kdy se k převzetí průkazu o povolení k dlouhodobému pobytu žalobce nedostaví a průkaz nepřevezme do 60 dnů ode dne, kdy byly pořízeny jeho biometrické údaje, bude řízení o jeho žádosti zastaveno podle §169r odst. 1 písm. a) zákon a o pobytu cizinců. 13. Dne 18. 12. 2019 žalobce zaměstnaneckou kartu č. 916488 osobně převzal. 14. Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany proti nečinnosti správního orgánu. Podmínky tohoto řízení a postup soudu při rozhodování o těchto žalobách je upraven v  § 79 a násl. s. ř. s., podle kterého se ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Podle § 81 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni vydání svého rozhodnutí. Je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. Soud zamítne žalobu, není-li důvodná. 15. Podle § 42g odst. 1 zákona o pobytu cizinců zaměstnaneckou kartou se rozumí povolení k dlouhodobému pobytu opravňující cizince k přechodnému pobytu na území delšímu než 3 měsíce a k výkonu zaměstnání na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána, nebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v odstavcích 7 až 10, a to ode dne uvedeného v oznámení. Cizince, u kterého je podle zákona o zaměstnanosti vyžadováno povolení k zaměstnání nebo který je uveden v § 98 zákona o zaměstnanosti, opravňuje zaměstnanecká karta k pobytu na území za účelem zaměstnání. 16. Podle § 169d odst. 1 zákona o pobytu cizinců žádost o udělení dlouhodobého víza, s výjimkou diplomatického nebo zvláštního víza, žádost o prodloužení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území a žádost o vydání povolení k dlouhodobému, přechodnému nebo trvalému pobytu je cizinec povinen podat osobně. 17. Podle § 169t odst. 6 písm. c) zákona o pobytu cizinců o žádosti ministerstvo rozhodne ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty; ve lhůtě 90 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty ve zvlášť složitých případech, nebo pokud ministerstvo požádalo o vydání závazného stanoviska Úřad práce České republiky. 18. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2010, č. j. 7 Ans 5/2008-164, publ. pod č. 2181/2011 Sb. NSS, posouzení toho, zda je správní orgán nečinný ve smyslu § 79 s. ř. s., je otázkou důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoliv otázkou existence podmínek řízení. 19. Ze správního spisu vyplývá, že žalovaný navrhl vydat žalobci zaměstnaneckou kartu podle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců s platností od sejmutí biometrických údajů na 2 roky a za splnění podmínek uvedených v návrhu vyřízení s vydáním povolení souhlasil. 20. Přestože žalovaný při vydání rozhodnutí překročil zákonnou lhůtu stanovenou v § 169t odst. 6 písm. c) zákona o pobytu cizinců, soud na základě skutkového stavu zjištěného ke dni vydání rozsudku nečinnost správního orgánu neshledal, neboť podle obsahu správního spisu žalovaný žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty k povolení výkonu povolání na území České republiky č. j. OAM-43343/ZM-2019 dne 13. 11. 2019 vyhověl. Žalobce všechny zákonné podmínky pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu – zaměstnanecké karty naplnil a v určeném termínu se dostavil na pracoviště žalovaného, kde průkaz o povolení pobytu - zaměstnaneckou kartu dne 18. 12. 2019 prokazatelně osobně převzal. IV. Závěr a náklady řízení 21. Městský soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná a proto ji podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl. 22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému správnímu orgánu, který byl procesně úspěšný, účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha 30. dubna 2020     JUDr. Naděžda Řeháková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje V. B.