č. j. 9 A 88/2017‑ 58     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyní Mgr. Věry Jachurové a Mgr. et Mgr. Aleny Pavlíčkové v právní věci    žalobkyně: E. D.   proti   žalované: Česká advokátní komora  se sídlem Národní 16, 110 00 Praha 1   o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 4. 2017 č.j. 860/17   takto:   I. Rozhodnutí České advokátní komory ze dne 10. 4. 2017 č.j. 860/17 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.   II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.   Odůvodnění:   1.      Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná rozhodla, že žalobkyni se advokát k poskytnutí právní služby dle žádosti ze dne 20.2.2017 doplněné podáním ze dne 14.3.2017 dle § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“) neurčí. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná konstatovala, že dne 23. 2. 2017 obdržela podání ze dne 20. 2. 2017, kterým se žalobkyně domáhala dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii určení advokáta pro poskytnutí právní služby (dále jen „žádost ze dne 20. 2. 2017“). Žalovaná žalobkyni dopisem ze dne 27. 2. 2017 č.j. 601/17 vyzvala k doplnění předmětné žádosti a současně ji poučila o následcích, které nastanou, nebude-li výzvě vyhověno. Na tuto výzvu reagovala žalobkyně dopisem ze dne 14.3.2017. Žalovaná dále v napadeném rozhodnutí citovala § 18 odst. 2 a § 55 odst. 1 zákona o advokacii a poté uvedla, že žalobkyně předmět požadované právní služby vymezila v části B.1 dotazníku „Prohlášení o příjmových a majetkových poměrech žadatele o poskytnutí právní služby bezplatně nebo za sníženou odměnu advokáta“ ze dne 10.3.2017 jako „úmyslné poškozování nemovitých věcí a o uvedení do původního stavu“ a v části C.1 téhož dotazníku uvedla, že „došlo k provrtání 9x sloupků na mém plotě, policie napsala 1x v hod. 700,- Kč a řekli, ať to dám k soudu, dále dochází od r. 2010 k podmáčení mojí nemovitosti, a to že všechny svody jsou svedeny k mojí severní straně mého domku, kde teče voda na pozemek a oni tvrdí, že mi prosakuje žumpa, která je v jiné části domku“. Žalovaná poznamenala, že se uvedeným zabývala již v dopise ze dne 6. 3. 2017 č.j. 668/17. K prokázání toho, že k požadované právní službě nesplňuje podmínky pro ustanovení zástupce soudem dle zvláštních právních předpisů, žalobkyně doložila usnesení Okresního soudu v Trutnově č.j. 24 Nc 1/2017 – 18, jímž byla zamítnuta její žádost o ustanovení zástupce. Z obsahu uvedeného usnesení je však dle žalované zřejmé, že se jednalo o zcela jiný nárok, neboť žalobkyně žádala Okresní soud v Trutnově o ustanovení zástupce pro sepis žaloby a zastupování v řízení proti České republice v souvislosti s jejím odsouzením za přečin křivého obvinění dle § 345 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Nejednalo se tak o řízení související s právní službou specifikovanou žadatelkou v Prohlášení o příjmových a majetkových poměrech z 10. 3. 2017. Žalobkyně též sama uvedla, že proti usnesení soudu I. stupně nepodala odvolání, a předjímala tak rozhodnutí odvolacího soudu. Předložené rozhodnutí soudu není dle žalované relevantním důkazem k prokázání splnění podmínek dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii. Je totiž na žadateli, aby využil všech zákonných prostředků k zajištění právní pomoci, včetně využití alespoň řádných opravných prostředků. Pokud již v souvislosti s řízením o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce soud dospěje k závěru, že se u žadatele jedná o zjevně bezdůvodné uplatňování či bránění práva a je to důvodem pro zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce, mělo by být prioritním zájmem žadatele přesvědčit soud, že tento názor nemá oporu v právním řádu a že z hlediska hmotného práva má jeho nárok reálný základ. Dle žalované je běžnou záležitostí, že se odvolací soud odchýlí od názoru soudu I. stupně. 2.      Žalovaná dospěla k závěru, že jednak nebylo zcela jasné, o jakou konkrétní právní službu žalobkyně žádala, a zejména žalobkyně věrohodným způsobem neprokázala, že by k požadované právní službě nesplňovala podmínky pro ustanovení zástupce soudem. Pro vznik práva na určení advokáta dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii musí být zcela jednoznačně vymezena právní služba tak, aby bylo možno ve výroku rozhodnutí stanovit rozsah a předmět jedné konkrétní právní služby určitě a nezaměnitelně, což je předpokladem vykonatelnosti správního rozhodnutí. Na základě podání žalobkyně z 20. 2. 2017, 27. 2. 2017 a 14. 3. 2017 však nebylo jasné, o jakou konkrétní právní službu žádala, přičemž dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii není žadatelům poskytována generální právní pomoc. Pokud jsou v předmětném ustanovení stanoveny podmínky vzniku práva na určení advokáta k poskytnutí právní služby, musí být všechny ze strany žadatele splněny kumulativně, což se v případě žalobkyně nestalo. 3.      V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobkyně uvedla, že dne 23. 4. 2017 (poznámka soudu: jedná se zjevně o nesprávné datum) požádala žalovanou o ustanovení bezplatného zástupce z řad advokátů, neboť potřebovala právní pomoc jednak ve věci žaloby na stát o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, a pak také ve věci žaloby na jejího souseda o náhradu škody, o zdržení se poškozování nemovitých věcí a o uvedení do původního stavu. Řízení (v této druhé věci) bylo u Okresního soudu v Trutnově vedeno pod sp. zn. 9 C 190/2016. Žalobkyně žalovanou nejprve požádala o ustanovení zástupce, který by vypracoval žalobu a zastupoval ji po celé řízení, avšak žalovaná po ní požadovala doložit, že požádala o ustanovení zástupce soudem a že její žádosti nebylo vyhověno, neboť soud neshledal splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně se na žalovanou se žádostí ze dne 20. 2. 2017 obrátila poté, co ji soudy opakovaně nepřiznaly právo na ustanovení zástupce z řad advokátů. Na základě výzvy žalované pak svou žádost doplnila podáním ze dne 14. 3. 2017. Napadeným rozhodnutím však žalobkyni nebylo vyhověno a advokát ji ustanoven nebyl. Žalobkyně podotkla, že pobírá pouze plný invalidní důchod, sociální dávky, příspěvek na bydlení a platí pohledávky, které nevznikly její vinou. Nemá finanční prostředky ani na úhradu léků, čímž dochází k poškozování jejího zdraví. Do doby, než byl její dům vykraden a poškozen, jí bylo plné osvobození od soudních poplatků soudem vždy přiznáno, avšak v současnosti jí osvobození od placení soudních poplatků přiznáváno buďto není, či je osvobozována toliko částečně. Z finančních prostředků, které ji zůstávají k životu, není schopna nic uhradit. V důsledku trestního řízení, které bylo proti ní vedeno, jsou vůči ní soudní orgány zaujaté. Žalobkyně považuje za nenormální, aby jí oproti předchozímu stavu nebylo osvobození od soudních poplatků ani jednou přiznáno, respektive jí nebyl ani jednou ustanoven zástupce. Podáním žaloby by chtěla zvrátit předchozí nezákonná rozhodnutí a dosáhnout odškodnění za nezákonný postup Okresního soudu v Trutnově, a také zabránit poškozování a znehodnocování svého domu sousedem. 4.      Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě shrnula průběh řízení, jež vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí. Konstatovala, že dne 23. 2. 2017 jí byla doručena žádost ze dne 20. 2. 2017, které přiřadila č.j. 601/17. Touto žádostí žalobkyně poptávala poskytnutí bezplatné právní služby ve věci žaloby „na stát“, týkající se pochybení státu, porušování základních práv ve věci vykradení domu žalobkyně, kdy chce zvrátit předchozí nezákonná rozhodnutí. Žalobkyně uvedla, že sice žádala soud o ustanovení zástupce pro řízení, avšak usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 2. 2017 č.j. 24 Nc 1/2017-18 jí nebylo vyhověno. K žádosti žalobkyně připojila také stížnost ze dne 24. 10. 2016 podanou proti usnesení Okresního soudu v Trutnově č.j. 17 T 75/2014 – 708, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit státu polovinu odměny a hotových výdajů ustanoveného obhájce. Žalovaná výzvou k doplnění žádosti ze dne 27. 2. 2017 č.j. 601/17 žalobkyni vyzvala, aby uvedla, zda proti usnesení soudu o neustanovení zástupce pro řízení před soudem ze dne 10. 2. 2017 podala odvolání, dále aby uvedla skutečnosti prokazující nemožnost zajištění si právní služby zvolenými advokáty a také aby osvědčila své poměry předepsaným dotazníkem. 5.      Dne 1. 3. 2017 byla žalované doručena žádost žalobkyně o určení advokáta datovaná dnem 27. 2. 2017, které žalovaná přiřadila č.j. 668/17. Žalobkyně požadovala ustanovení advokáta ve věci žaloby na souseda J. K. ve věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 190/2016 týkající se náhrady škody, zdržení se poškozování nemovitých věcí a uvedení do původního stavu. V žádosti konstatovala, že požádala soud o ustanovení zástupce pro řízení, avšak soud usnesením ze dne 13. 12. 2016 její žádost zamítl a odvolací soud usnesením ze dne 31. 1. 2017 sp. zn. 19 Co 4/2014 (správně zřejmě 2017 – pozn. žalované) usnesení soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud v usnesení konstatoval, že mezi stejnými účastníky probíhalo u téhož soudu pod sp. zn. 14 C 36/2012 řízení o žalobě žalobkyně o uložení povinnosti žalovanému zdržet se vypouštění dešťových vod z budovy v jeho vlastnictví směrem na pozemek ve vlastnictví žalobkyně. Soud I. stupně žalobu zamítl a odvolací soud jeho rozsudek dne 19.3.2015 potvrdil. Dovolání žalobkyně bylo Nejvyšším soudem dne 25. 11. 2015 odmítnuto, stejně jako došlo k odmítnutí její ústavní stížnosti Ústavním soudem dne 15. 3. 2016. Žalobkyně učinila předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 9 C 190/2016 opět zdržení se poškozování nemovitých věcí, náhradu škody a uvedení věcí do původního stavu. Odvolací soud v usnesení ze dne 31. 1. 2017 uvedl, že žalobou uplatněný nárok je zčásti nárokem, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto, a je jej tak zčásti možno označit za nedůvodný a za bezúspěšné uplatňování práva, jemuž nelze poskytnout právní ochranu. Žalovaná výzvou ze dne 6. 3. 2017 č.j. 668/17 vyzvala žalobkyni k prokázání příjmových a majetkových poměrů. Současně ji poučila, že ve věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 14 C 36/2012 byl žalobkyni žalovanou určen advokát JUDr. Michal Hruška, a právní služba jí tak byla poskytnuta. 6.      Žalobkyně reagovala dopisem ze dne 14. 3. 2017, jemuž žalovaná přiřadila č.j. 860/17. K dopisu přiložila Dotazník o jejích majetkových poměrech, v němž jako předmět právní služby označila „úmyslné poškozování nemovitých věcí“, přičemž okolnosti sporu blíže popsala tak, že šlo o podmáčení nemovitosti a poškození sloupku. Přiložila také formulář Žádosti o určení advokáta s datem 10. 3. 2017 a shodně zopakovala označení právní věci jako v předchozí žádosti ze dne 27.2.2017. V žádosti datované dnem 10. 3. 2017 ovšem zaškrtla, že nelze zástupce ustanovit soudem a přiložila usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 2. 2017 č.j. 24 Nc 1/2017 – 18, kde je předmětem řízení uplatnění nároku vůči státu. Dále uvedla, že proti uvedenému usnesení nepodala odvolání, a bez bližších podrobností jmenovala dva advokáty (JUDr. Pojezdného a JUDr. Volfovou), kteří ji měli zastoupení odmítnout. 7.      Z podání žalobkyně ze dne 20. 2. 2017, 27. 2. 2017 a 14. 3. 2017 nebylo dle žalované seznatelné, k jaké konkrétní věci žalobkyně o určení advokáta požádala. Dle § 18 zákona o advokacii přitom nelze ustanovit „generálního“ advokáta, vždy se musí jednat o jednu právní službu. Žalobkyně ve věci žaloby proti státu věrohodným způsobem neprokázala, že by nesplňovala podmínky pro ustanovení zástupce soudem. Protože žalobkyně nenapadla usnesení Okresního soudu v Trutnově č.j. 24 Nc 1/2017 - 18 odvoláním, nestarala se dostatečně o svá práva a svou nečinností se připravila o možné příznivé rozhodnutí odvolacího soudu. Za neakceptovatelné žalovaná označila pouhé uvedení jmen dvou advokátů, kteří měli žalobkyni odmítnout právní služby, aniž by žalobkyně ohledně tohoto tvrzení připojila jakýkoliv doklad, osvědčení nebo důkaz. 8.      Žalovaná podotkla, že nejasný postup žalobkyně ohledně určení advokáta je patrný také z podané žaloby. Tvrzení žalobkyně, že žalovanou požádala žádostí ze dne 23. 4. 2017 o určení advokáta ve věci žaloby na stát o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a také ve věci žaloby na souseda o náhradu škody a o uvedení do původního stavu, neodpovídá skutečnému ději. Žalobkyně totiž o určení advokáta nepožádala dne 23. 4. 2017, avšak mohla mít na mysli žádost ze dne 20. 2. 2017, v níž šlo o žalobu na stát v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 24 Nc 1/2017 ve vztahu k trestní věci žalobkyně sp. zn. 1 T 75/2014. Mohla mít na mysli také svou žádost z 27. 2. 2017, v níž šlo o žalobu na souseda v řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 190/2016. Přes výzvy žalované ze dne 27. 2. 2017 č.j. 601/17 a ze dne 6. 3. 2017 č.j. 668/17 žalobkyně ve věci neudělala jasno ani svým podáním ze dne 14. 3. 2017, neboť zde uvedla věc Okresního soudu v Trutnově vedenou pod sp. zn. 24 Nc 1/2017 a přiložila usnesení Okresního soudu v Trutnově č.j. 24 Nc 1/2017 – 18, ovšem v prohlášení o svých poměrech zmínila záležitost se sousedem a výslovně věc vedenou u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 190/2016. V dalším formuláři žádosti o určení advokáta ze dne 10. 3. 2017 pak označila věc týkající se sporu se sousedem, ovšem zatrhla, že rozhodnutí soudu nepřikládá, protože zástupce soudem nelze ustanovit a přiložila usnesení Okresního soudu v Trutnově č.j. 24 Nc 1/2017 – 18. 9.      Podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. 10.  Soudu po provedeném řízení nezbývá než konstatovat, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, přičemž tato vada spočívá v jeho nesrozumitelnosti. Není podstatné, že žalobkyně sama nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nenamítla, neboť k této vadě soud přihlíží ex officio. Co se týče odůvodnění rozsudků, které se týkají nepřezkoumatelnosti, Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 3. 2005, č. j. 3 As 6/2004-105 dovodil následující: „Pokud však soud k závěru o nepřezkoumatelnosti dospěl, nebylo již na místě přezkoumávat dílčí závěry, postup či důvody žalovaného, jak to učinil v daném případě, jestliže posuzoval například možnou podjatost pracovníka žalovaného či způsob vyvěšování rozhodnutí stavebního úřadu a posléze i žalovaného na úřední desce. Uvede pouze důvody, v nichž nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného spatřuje.“ 11.  Ze správního spisu zřetelně plyne, že žalobkyně podala dvě samostatné žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii, a to jednak žádost ze dne 20.2.2017, a dále žádost ze dne 27.2.2017. Jak sama žalovaná uvádí, v pořadí první žádostí žalobkyně poptávala poskytnutí bezplatné právní služby ve věci žaloby „proti státu“, druhou pak poskytnutí bezplatné právní služby ve věci týkající se jejího sporu se sousedem ohledně úmyslného poškozování nemovitých věcí ve vlastnictví žalobkyně. Na dvě samostatné výzvy k odstranění vad těchto žádostí (ze dne 27. 2. 2017 č.j. 601/17 a ze dne 6. 3. 2017 č.j. 668/17) reagovala žalobkyně písemnostmi, jež žalované odeslala dne 15.3.2017 poštou v jedné obálce. Na jedné z těchto písemností, nesoucí datum 14.3.2017 a označené jako „Věc: Doplnění žádosti o ustanovení bezplatného zástupce z řad advokátů“, žalobkyně výslovně uvedla, že se vztahuje k č.j. 601/17, a to jak v záhlaví pod označením adresáta, tak v samotném textu podání („K Vaší výzvě čj. 601/17 sděluji, že....“) Z důvodů, které zůstaly soudu utajeny, však žalovaná tomuto podání přiřadila zcela nové č.j. 860/17, přestože se zjevně vztahovalo pouze k žádosti ze dne 20.2.2017 a výzvě žalované č.j. 601/17 Přílohou tohoto podání bylo usnesení Okresního soudu v Trutnově č.j. 24 Nc 1/2017 – 18 ze dne 10.2.2017. Zbývající písemnosti, které žalobkyně odeslala žalované poštou dne 15.3.2017, tj. vyplněný formulář „Prohlášení o příjmových a majetkových poměrech pro určení advokáta ...“ ze dne 10.3.2017, Žádost o určení advokáta č.j. 668/17 ze dne 10.3.2017 a kopie usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 14.11.2016 č.j. 9 C 190/2016 – 26, se dle svého obsahu nepochybně týkaly v pořadí druhé žádosti žalobkyně ze dne 27.2.2017 12.  Žalovaná v napadeném rozhodnutí nepřípustně smísila obsah obou výše uvedených žádostí žalobkyně, přičemž vyšla ze všech písemností, které jí žalobkyně v reakci na předchozí výzvy odeslala dne 15.3.2017, aniž by tyto dle jejich obsahu rozlišila a přiřadila k některé ze dvou „původních“ žádostí. O tom svědčí předně skutečnost, že v napadeném rozhodnutí ve svém závěru o nejasném vymezení předmětu požadované právní služby odkazuje na podání žalobkyně z 20.2.2017, 27.2.2017 a 14. 3. 2017, z čehož první dvě podání jsou „původní“ žádosti a charakter třetího podání ze dne 14.3.2017 byl soudem shora stručně vymezen. Žalovaná dovozuje nejasnost vymezení předmětu požadované právní služby také z toho, že žalobkyně „předmět požadované právní služby vymezila v části B.1 dotazníku Prohlášení o příjmových a majetkových poměrech žadatele o poskytnutí právní služby bezplatně nebo za sníženou odměnu advokáta ze dne 10. 3. 2017 jako úmyslné poškozování nemovitých věcí a o uvedení do původního stavu.“ Tento žalobkyní vyplněný formulář (Prohlášení) se však dle svého obsahu týkal výlučně v pořadí druhé žádosti žalobkyně ze dne 27.2.2017. 13.  Žalované je nutno obecně přisvědčit v tom, že žádost žadatele o určení advokáta pro poskytnutí právní služby podle § 18 odst. 2 zákona o advokacii se musí týkat jedné konkrétní právní služby. Z toho zároveň vyplývá nutnost odlišit od sebe jednotlivé žádosti téhož žadatele s rozdílným předmětem včetně jejich příloh a tyto vzájemně nesměšovat a nezaměňovat. Povinností žalované bylo posoudit písemnosti, které jí žalobkyně v reakci na předchozí výzvy odeslala dne 15.3.2017, dle jejich obsahu a v návaznosti na toto posouzení je přiřadit k některé z „původních“ žádostí žalobkyně ze dne 20.2.2017 a ze dne 27.2.2017. To však žalovaná neučinila. 14.  Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala dvě samostatné „původní“ žádosti (ze dne 20.2.2017 a ze dne 27.2.2017), které se vzájemně lišily, pokud jde o specifikaci v nich požadované právní služby, pro kterou měl být advokát žalobkyni určen, nebylo možné tyto žádosti vzájemně směšovat a nejasnost vymezení předmětu právní služby v první z těchto žádostí dovozovat z obsahu žádosti druhé, popř. z listin, které žalobkyně jako žadatelka na výzvu předložila k doplnění druhé žádosti. Právě takovým způsobem však žalovaná při vydání napadeného rozhodnutí postupovala. Z jeho odůvodnění navíc vyplývá, že žalovaná posuzovala obě žalobkyní podané žádosti, aby následně ve výroku rozhodnutí rozhodla, že se žalobkyni na základě žádosti ze dne 20. 2. 2017 (doplněné podáním ze dne 14. 3. 2017) advokát neurčí. O druhé žádosti žalobkyně o určení advokáta ze dne 27. 2. 2017 nicméně výrok napadeného rozhodnutí mlčí, přestože žalovaná při vydání tohoto rozhodnutí v rámci úvah o nejasném vymezení předmětu požadované právní služby obsah této druhé žádosti a jejích příloh hodnotila.  15.  Ze shora uvedeného je patrné, že žalovaná se v napadeném rozhodnutí zjevně zabývala obsahem obou „původních“ žádostí žalobkyně současně, aby následně s odůvodněním, že není patrné, poskytnutí jaké právní služby určeným advokátem žalobkyně požaduje, rozhodla toliko o zamítnutí žádosti ze dne 20. 2. 2017. O druhé žádosti žalobkyně ze dne 27.2.2017 pak žalovaná v napadeném rozhodnutí (v jeho výroku) nerozhodla vůbec, aniž by bylo zřejmé, z jakého důvodu tak neučinila. 16.  Postup, který v projednávané věci žalovaná aplikovala, má za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro jeho nesrozumitelnost. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani písařská chyba žalobkyně spočívající v uvedení zjevně nesprávného data žádosti (žádostí) o ustanovení zástupce (23. 4. 2017). Soud proto napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. rozsudkem bez jednání zrušil a zároveň podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení žalovaná vázána (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). 17.  O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla úspěch žalobkyně, a soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ve stanovené lhůtě náhradu nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 600 Kč.   Poučení:   Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.   Praha 20. února 2020   Mgr. Martin Kříž, v. r. předseda senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje L. H.