č. j. 9 Af 41/2018 - 41                     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY  Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce:  V. R., bytem i sídlem X   proti žalované:  Ministerstvo financí    sídlem Letenská 525/15, 118 10 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne 17. 8. 2018 č. j. MF-45131/2016/1603-3/2014  takto:  I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 17. 8. 2018 sp. zn. MF-45131/2016/16-2014, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzení rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 9. 11. 2016, č. j. MHMP-2018368/2016, jímž byla žalobci podle § 16 odst. 4 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen zákon o cenách uložena pokuta ve výši 30 000 Kč za porušení cenových předpisů podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. h) cit. zákona. 2. Žalobce se měl porušení citovaného ustanovení dopustit tím, že dne 7. 3. 2016 po poskytnuté taxislužbě na adrese ulic U radnice x Malé náměstí, Praha 1 – ulice Cihelná (muzeum F. Kafky) Praha 1, porušil povinnost při označování zboží cenami dle § 13 odst. 2 písm. a) zákona o cenách, neboť při provozování taxislužby neoznačil vozidlo taxislužby cenou, kterou uplatnil v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám tak, aby spotřebitel měl možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží. 3. V prvostupňovém rozhodnutí je jednání žalobce konkrétně odůvodněno kontrolním zjištěním, že na kontrolovaném vozidle taxislužby nebyl umístěn žádný ceník ani jiná informace o ceně za poskytované služby. Jediná cenová informace – ceník byl umístěn pouze na palubní desce před sedadlem spolujezdce. Z ceníku pak nebylo patrné, zda sazba č. 1 s určenou podmínkou užití „Regulovaná cena“ platí na území hl. m. Prahy či nikoliv a dále sazby č. 2 – 5 a 9 byly uvedeny s totožnou určenou podmínkou užití „Smluvní zlevněná, přistavení vozidla“, sazby č. 6 a 8 byly určeny podmínkou užití „Neregulovaná cena/smluvní“ a sazba č. 7 neobsahovala žádnou určenou podmínku užití. 4. Prvostupňové rozhodnutí vycházelo dále ze zjištění, že v řízení byly zamítnuty námitky žalobce proti protokolu o kontrole č. C/20160307/1/Fk, který byl sepsán na základě oznámení tří zaměstnanců hl. m. Prahy (cestující), kterým byla žalobcem poskytnuta přeprava vozidlem taxislužby. Námitky byly zamítnuty proti protokolu se závěrem, že ceník zjištěný při kontrole a umístěný na palubní desce uvnitř vozidla nemohl naplnit podmínku ustanovení § 13 odst. 2 písm. a) zákona o cenách, podle níž informace o ceně musí být umístěna na viditelném místě tak, aby cestující měl možnost se s cenovou informací seznámit před jednáním o koupi zboží (zde poskytnutí taxislužby). V daném případě byl žalobce jako dopravce povinen označit službu cenou vztaženou k určeným podmínkám, tedy jednotlivé sazby prezentované na ceníku doplnit určenou podmínkou, a to jednoznačně tak, aby se cestující s cenovou informací mohl seznámit před jednáním o poskytnutí přepravy. Ceník umístěný na palubní desce uvnitř vozidla nemůže naplnit tuto podmínku, když nástup do vozidla je již součástí poskytnuté služby a je zpoplatněn sazbou. I kdyby však žalobce tuto podmínku splnil, nebyla prokazatelně dodržena podmínka, aby jednotlivé sazby byly uvedeny jednoznačnou určenou podmínkou jejich užití. Správní orgán I. stupně shrnul, že jde o závažné protiprávní jednání, kdy došlo k zásadnímu ohrožení práv cestujícího a v potlačení významu, aby si cestující mohl svobodně vybrat, zda cenovou nabídku využije či nikoliv. Výši uložené pokuty 30 000 Kč nepovažoval správní orgán I. stupně za likvidační s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího správního soudu. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 5. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vycházel ze zjištění správního orgánu I. stupně při uvedené kontrole a vypořádával se odvolacími námitkami žalobce. 6. Žalobce v odvolání namítal, že mu nebylo umožněno vyjádřit se v průběhu řízení k obvinění z porušení předpisů, že důkazní prostředky proti němu byly získány v rozporu s právními předpisy. Kontrola byla provedena nezákonně, nebyl uveden důvod, proč byl žalobce zastaven hlídkou policie. Žalobci nebylo doručeno oznámení o zahájení kontroly, nebyla dodržena zákonná lhůta pro vyřízení námitek a nebyl přítomen sepisování oznámení o poskytnuté přepravě. K porušení cenových předpisů namítal, že cenovou informací na palubní desce vozidla neporušil ustanovení § 13 odst. 2 písm. a) zákona o cenách, neboť zákazník se s cenou mohl seznámit ještě před nástupem do vozidla. Zákon nestanoví, kde má být informace umístěna a nesouhlasil s tím, že by měl povinnost jednotlivé sazby prezentované na ceníku doplnit určenou podmínkou. 7. Žalovaný správní orgán nejprve vypořádal procesní námitky žalobce, týkající se vedení řízení o správním deliktu a s odkazem na ustanovení § 2 písm. c), § 12 odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii a dále na ustanovení § 5 odst. 2 písm. c) a písm. b) kontrolního řádu odkázal na oprávněné postupy při provádění kontroly včetně postupu dle ustanovení § 9 kontrolního řádu při sepisování okolností provedené přepravy s tím, že tento sepis není kontrolním úkonem, ale je součástí spisového materiálu, do něhož může žalobce kdykoli nahlédnout. K věcným námitkám žalobce ohledně obsahu ceníku, jeho určitosti a umístění ve vozidle žalovaný odůvodnil povinnost žalobce dikcí ustanovení § 13 odst. 2 písm. a) o cenách, kdy poukázal i na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 11 Ca 203/2005-30, podle něhož je povinnost prodávajícího informovat spotřebitele o ceně výrobků splněna jen tehdy, pokud jsou poskytované informace spotřebiteli přístupné okamžitě bez toho, že by byl nucen činit jakýkoliv úkon směřující ke zjištění ceny konkrétního výrobku, tedy i služby při vstupu do vozidla a dodatečně se dotázat na informace řidiče. Žalovaný se ztotožnil s názorem správního orgánu I. stupně, že ceník umístěný na palubní desce uvnitř vozidla nenaplňuje podmínku, že by se s takto umístěným ceníkem cestující mohl seznámit před nástupem do vozidla, avšak i kdyby tuto podmínku splnil, není prokazatelně dodržena podmínka, aby jednotlivé sazby byly uvedeny jednoznačnou určenou podmínkou jejich užití. Zopakoval, jak jsou jednotlivé sazby č. 1 – 9 na ceníku označeny a pokud jde o určenou podmínku užití sazeb č. 2-5 a 9 – „Smluvní zlevněná, přistavení vozidla“ poukázal na to, že tato totožná podmínka užití je uvedena u 5 sazeb s různými cenami dílčích položek, takže není zřejmé, za jakých konkrétních okolností bude ta která sazba z těchto 5 sazeb použita. Z určené podmínky lze pouze dovodit, že tak bude určeno smluvně mezi dopravcem, resp. řidičem vozidla a cestujícím. Nejednoznačnost určených podmínek užití jednotlivých sazeb tak znemožňuje zákazníkovi, aby se před jednáním o koupi služby – poskytnutí přepravy mohl seznámit s cenou ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 písm. a) zákona o cenách. 8. Žalovaný dále pokutu ve výši 30 000 Kč, tj. ve výši 3% horní sazby shledal přiměřenou, když pokuta uložená v nižší výši by neměla dostatečný výchovný účinek. Výši uložené pokuty shledal také dostatečně odůvodněnou a v souladu s ustanovením § 112 odst. 1) a 3) zákona č. 250/2016 Sb. s tím, že výši pokuty ani věc samotnou není nutno nově posoudit podle právních norem účinných od 1. 7. 2017, protože tato právní úprava není v daném případě pro žalobce příznivější. Podle zákona o cenách ve znění platném a účinném od 1. 7. 2017 by bylo možno hodnotit jednání žalobce jako přestupek rovněž ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 písm. h) zákona o cenách, jehož znění je naprosto shodné s dříve platnou a účinnou právní úpravou a výše pokuty se podle nového znění ustanovení § 16 odst. 4 písm. a) zákona o cenách neliší od výše pokuty předpokládané právní úpravou platnou a účinnou do 30. 6. 2017. 9. Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. III. Žaloba 10. Žalobce v podané žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je neodůvodněné, v rozporu se zákonem a nepřiměřeně přísné. 11. Žalobce trval na tom, že ve správním řízení nebylo prokázáno, že by vozidlo žalobce nebylo označeno v souladu s ust. § 13 odst. 2 písm. a) zákona o cenách, jak je tvrzeno správními orgány. Dle názoru žalobce správní orgány obou stupňů nesprávně vykládají znění předmětného zákonného ustanovení, kdy mimo jiné naprosto přehlížejí, že taxislužba se v poskytování cen, a tedy i jejich označování naprosto liší od ostatních služeb. 12. Žalobce s odkazem na citace ust. § 13 odst. 2 písm. a) a b) zákona o cenách uvedl, že zboží (taxislužbu) označil více cenami, neboť v případě taxislužby je možné a zcela běžné uplatňováni různých cenových hladin. Může se například jednat o cenu objednání přes dispečink, po předchozí objednávce, poskytnutí slevy atp., a zejména jde o takovou cenu, která by vyhovovala tržní situaci. Žalobce pro porozumění tržní situace uvedl příklady, kdy např. při nabízeni taxislužby je na ulici osloven zákazníkem, který chce odvézt z bodu A do bodu B a běžně se ptá, kolik bude přeprava stát. Žalobce mu odpoví, že 28 Kč za kilometr s nástupní sazbou, bez provozního čekání bude uvedená trasa (např. 5 km dlouhá) stát 180 Kč. Zákazník nesouhlasí a požaduje např. cenu služby 120 Kč. Žalobce může jeho nabídku přijmout, a proto má na cenové informaci uvedeny na pěti sazbách ceny nižší než jsou stanoveny nařízením HMP č.20/2006 Sb., o maximálních cenách osobní taxislužby. Určenou podmínkou je v tomto případě uvedené na cenové informaci „Smluvní zlevněná". Tuto cenu tedy účtuje v případě, kdy zákazník není ochoten akceptovat ani cenu stanovenou uváděným nařízením a dohodnou se na ceně nižší, což u jiného „zboží" s pevnými cenami není možné. Žalobce proto z tohoto důvodu takto anoncuje ceny v 5 nižších sazbách. Určenou podmínkou je v tomto případě cenová informace „Smluvní zlevněná.“ Žalobce poukázal na to, že takto nelze postupovat v obchodech (uvedl příklad Kauflandu), kde jsou ceny pevně stanoveny. Pokud by tedy byl povinen označit jednotlivé ceny dle názoru správních orgánů, potlačoval by tento postup smysl podnikání, kterým je i poskytování slev. Správní orgány nijak blíže neosvětlily, jak konkrétně by dle jejich názoru měly být ceny označeny. Zákon o cenách ceny smluvní nezakazuje a nezakazuje ani umístění cenové informace za čelním sklem vozidla a nepřikazuje, že by měla tato informace být venku na vozidle, což správní orgány svým názorem vnucují. Jestliže má žalobce cenovou informaci za čelním sklem vozidla formou tzv. stříšky, pak má zákazník možnost se seznámit s cenou již před nastoupením do vozidla. Cenová informace je viditelná jak venku, tak uvnitř. Účelem ust § 13 odst. 2 písm. b) zákona o cenách je zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků a v tomto případě byla cenová informace viditelná. 13. Žalobce dále považuje napadené rozhodnutí za nezákonné z důvodu nezákonné kontroly jeho vozidla, neboť došlo k bezdůvodnému zastavení vozidla hlídkou Městské policie hl. m. Prahy. Žalovaný sice k tomu uvádí, že žalobce byl touto hlídkou zastaven z důvodu uvedených v ust. § 12 odst. 2 písm. e) zákona o obecní policii, nicméně tato jiná osoba (kontrolní pracovník), nemohla žádný právní zájem prokázat. Jediné co by mohlo tento právní zájem prokázat je písemné oznámení přepravovaných osob, z něhož ale nic takového nevyplývá. O ústní informaci od těchto osob ve smyslu nesprávného označení vozidla cenovou informací není ve spisu zmínka. 14. Žalobce dále považuje napadené rozhodnutí za nezákonné z toho důvodu, že jeho námitky proti kontrolnímu zjištění měly být vyřízeny dopisem ředitele odboru dopravních agend MHMP, tedy nadřízenou osobou kontrolujícího dne 27. 6. 2016. jak je patrné z písemnosti vedené pod č. j. MHMP 1134034/2016 označené jako „Námitky proti kontrolnímu zjištění " tato písemnost však neobsahuje podpis ředitele odboru dopravních agend. Na písemnosti je uvedeno v. z. Ing, Jiří Bureš v. r. vedoucí oddělení taxislužby. Podpis u jeho jména ale opět není. Tyto dvě osoby, jako přímí nadřízení tuto listinu nepodepsaly. Nelze tedy souhlasit se žalovaným, že námitky byly vyřízeny dopisem ředitele odboru dopravních agend MHMP. Uvedená písemnost je podepsána pouze jako správné vyhotovená a to tou samou osobou, která žalobce kontrolovala. 15. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal se všemi námitkami žalobce, čímž byl žalobce zkrácen na svých právech, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a správní orgány nesprávně aplikovaly ustanovení právních předpisů. Takový postup je dle názoru žalobce nedostatečným podkladem pro uložení pokuty 30 000 Kč. 16. Žalobce také namítal nedostatečné odůvodnění výše uložené pokuty v částce 30 000 Kč, Správní orgány ve svém zdůvodnění výše pokuty považovaly jednání žalobce za vysoce závažné v tom, že žalobce při nabízení přepravních služeb formou taxislužby neoznačil vozidlo taxislužby cenou umístěnou na vozidle, avšak zákon neukládá povinnost označit vozidlo cenovou informací „na vozidle", jak uvádí správní orgán prvního stupně v rozhodnutí a žalovaný se s tímto ztotožňuje. Další uvedené zdůvodnění, spočívající v ohrožení práv cestujícího tak nemůže obstát, jakož i to, že uložený postih je pouze třicetina zákonem stanovené maximální sazby. Z rozhodnutí správních orgánů je zřejmé, že není rozhodující, zda je či není sankce likvidační. Takový postup správních orgánů je v rozporu se smyslem správního trestání. Pokud lze vůbec připustit nějaké pochybení, pak není možné za tvrzené pochybení ukládat pokutu v nepřiměřené výši 30 000 Kč. Správní orgány výši pokuty odůvodnily obecným konstatováním, z kterého není zřejmý mechanismus stanovení výše pokuty 30.000 Kč. Uložená sankce představuje likvidační zásah do žalobcových majetkových poměrů a možností výdělku, kdy její dopad by pro žalobce znamenal ztížení životní situace ve smyslu uspokojení jeho základních životních potřeb, přičemž odkázal na přiložené daňové přiznání za rok 2017. Dle žalobce řízení mělo být zastaveno, neboť se delikt, který je mu kladen za vinu, se nestal. 17. V případě, že by soud neshledal důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, pak žalobce požadoval, s ohledem na jeho majetkové poměry, aby soud zvážil ve smyslu ustanovení § 78 odst. 2 s.ř.s. moderaci uložené pokuty, tj. aby buď od pokuty upustil, nebo ji snížil. Své majetkové poměry žalobce doložil daňovým přiznáním, přehledem o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2017, o pojistném u Všeobecné zdravotní pojišťovny za rok 2017 a čestným prohlášením. Současně požádal o přiznání odkladného účinku žalobě. 18. Městský soud v Praze rozhodl o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě usnesením ze dne 30. 11. 2018, č. j. 9 Af 41/2018-28 tak, že odkladný účinek žalobě přiznal. IV. Vyjádření žalovaného 19. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že ust. § 13 odst. 2 písm. a) zákona o cenách se vztahuje i na poskytování taxislužeb na území hl. m. Prahy. Dle ustanovení § 1 zákona o cenách se zákon vztahuje na uplatňování, regulaci a kontrolu cen výrobků, výkonů, prací a služeb (dále jen „zboží") pro tuzemský trh, včetně cen zboží z dovozu a cen zboží určeného pro vývoz. Pojem zboží je tedy legislativní zkratkou pro výrobky, výkony, práce a služby. Taxislužba nepochybně službou je a pod legislativní zkratku „zboží" dle zákona o cenách ji tedy lze podřadit. Žalovaný považuje výklad citovaného ustanovení žalobcem za absurdní, neboť by v konečném důsledku znamenal, že by ustanovení § 13 odst. 2 písm. a) zákona o cenách v praxi nebylo možné použít, neboť prodávající jakéhokoliv zboží i poskytovatel služeb (např. ubytovacích) by mohli uvést, že jeho zboží či služby jsou založeny na smluvních cenách. 20. Žalovaný uvedl, že dikce ust. § 13 odst. 2 písm. a) zákona o cenách ukládá dopravci povinnost označit zboží resp. službu cenou vztaženou k určeným podmínkám, v daném případě byl tedy žalobce povinen jednotlivé sazby, prezentované na ceníku, doplnit určenou podmínkou, a to zcela jednoznačnou tak, aby byla splněna výše uvedená zákonná podmínka a cestující se mohl s cenovou informací seznámit před zahájením jednání o poskytnutí přepravy s žalobcem. Oboustranný ceník umístěný na palubní desce uvnitř vozidla nepochybně nemůže naplnit první z výše uvedených podmínek, neboť s obsahem odvrácené strany (která nebyla totožná s přední stranou) takto umístěného ceníku se cestující mohl seznámit až po nástupu do vozidla. Z prostoru mimo vozidlo totiž na odvrácenou stranu ceníku ve tvaru stříšky může vidět jen stěží. Nástup do vozidla je však již součástí poskytnuté služby (jedná se o dílčí zpoplatněnou sazbu), a není zde tak splněna zákonná podmínka, aby se cestující s informací o ceně seznámil před jednáním o poskytnutí přepravy. I kdyby však žalobce výše uvedenou podmínku splnil, není zde dále prokazatelně dodržena podmínka, aby jednotlivé sazby byly uvedeny jednoznačnou určenou podmínkou jejich užití. Určená podmínka užití sazby č. 1 „Regulovaná cena“ s ohledem na použité ceny, totožné s maximálními cenami, stanovenými nařízením č. 20/2006 Sb. HMP, o maximálních cenách osobní taxislužby, sice pro znalé zákazníky nepochybně důvodně implikuje, že se jedná o sazbu používanou pro jízdy na území hl. m. Prahy. Jednoznačnost takto určené podmínky však zcela popřel sám žalobce při poskytnutí předmětné přepravy, při které, ač uskutečněné na území hl. m. Prahy, použil sazbu č. 4 (viz kopie stvrzenky č. 672 z kontrolní jízdy na CD) a navíc v podaných námitkách proti protokolu k této sazbě uvedl, že tato cena může platit i v jiné obci než na území hl. m. Prahy, kde je cena regulována. Sám žalobce tedy potvrdil nejednoznačnost užití této sazby, když uvedl, že může být použita za variabilních okolností. Pokud jde o určenou podmínku užití sazeb č. 2 – 5 a 9 „Smluvní zlevněná, přistavení vozidla", je tato totožná určená podmínka užití uvedena u 5 sazeb s různými cenami dílčích položek. Není tedy opět zřejmé, za jakých konkrétních okolností bude ta která sazba z těchto pěti použita. Z určené podmínky lze pouze dovodit, že tak bude určeno smluvně mezi dopravcem, resp. řidičem vozidla, a cestujícím. Totéž platí i v případě sazeb č. 6 a 8 s totožnou určenou podmínkou užití „Neregulovaná cena/Smluvní“. U sazby č. 7 s nulovými dílčími cenami pak určená podmínka užití zcela absentuje. Nejednoznačnost určených podmínek užití jednotlivých sazeb, tak jak je výše popsáno, znemožňuje zákazníkovi, aby se před jednáním o koupi služby - poskytnutí přepravy mohl seznámit s cenou ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 písm. a) zákona o cenách, neboť podmínka užití jednotlivých sazeb může být cestujícími zřejmá až výhradně na základě jednání s dopravcem, resp. řidičem vozidla, což je však v rozporu s dikcí uvedeného ustanovení § 13 odst. 2 písm. a) zákona o cenách. 21.  Dle žalovaného ceník žalobce je dále zavádějící také proto, že z něj nevyplývá, zda se smluvní přepravou myslí smluvní přeprava ve smyslu ustanovení § 21 odst. 4 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „zákon o silniční dopravě"), či nikoliv. Pokud ano, je uvedení smluvních sazeb na ceníku matoucí a zbytečné, neboť smlouvu o přepravě dle citovaného ustanovení nelze uzavřít bezprostředně před jízdou. Pokud se o smluvní přepravu ve smyslu ustanovení § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě nejedná, musí být i tak při takové přepravě dodrženy regulované ceny na území hl. m. Prahy. Ceny uvedené v ceníku u sazeb č. 6 a 8 regulované ceny výrazně převyšují, přičemž z jejich specifikace v ceníku není zákazníkovi z ničeho zřejmé, že by se jednalo o cenu používanou výhradně mimo území hl. m. Prahy. 22. Žalovaný zdůraznil, že i s ohledem na sazby č. 6 a 8 uvedené na ceníku je zjevná účelovost obhajoby žalobce, kdy dle jeho tvrzení je ceník koncipován tak, aby se mohl přizpůsobit zákazníkům, kteří chtějí smlouvat. Nicméně lze jen těžko předpokládat, že zákazník záměrně a dobrovolně „usmlouvá" cenu vyšší, než je maximální regulovaná cena na území hl. m. Prahy, která by se na něj jinak vztahovala. 23. K tvrzení žalobce o nezákonném zastavení vozidla žalobce hlídkou městské policie bez právního zájmu, žalovaný uvedl, že právní zájem takto kontrolujícího pracovníka spočíval ve využití svých zákonných pravomocí ke kontrole vozidla. Dle žalovaného je bezpředmětné, zda kontrolující osoba disponovala oznámeními o poskytnuté přepravě, neboť žalobce by mohl být podroben kontrole dodržování povinností řidiče taxislužby i tehdy, pokud by žádnou přepravu bezprostředně před kontrolou neprováděl. Není podmínkou provedení kontroly, aby měl kontrolní pracovník důvodně za to, že se řidič předmětného vozidla taxislužby dopustil porušení právních předpisů, protože takováto podmínka by ve svém důsledku popírala možnost „namátkové" kontroly. 24. Ke způsobu vyřízení námitek žalobce proti kontrolnímu protokolu žalovaný poukázal na to, že žalobce v průběhu řízení žádné připomínky proti formě vyřízení jeho námitek neuváděl. Stejnopis dopisu, kterým jsou zamítnuty námitky žalobce proti kontrolnímu protokolu, je podepsán ředitelem odboru dopravních agent Ing. J. H. v zastoupení Ing. J. B., tedy osobou nadřízenou pracovníka, který vyhotovil kontrolní protokol a provedl kontrolu. 25. Žalovaný je toho názoru, že se správní orgán i žalovaný ve svých rozhodnutích vypořádali se všemi námitkami žalobce dostatečným způsobem. 26. K výši uložené sankce žalovaný uvedl, že dle judikatury správních soudů není sankce ve výši 30 000 Kč, v případě provozovatelů taxislužby působících na území hl. m. Prahy, sankcí, která by měla pro podnikající fyzickou osobu likvidační efekt. Žalovaný poukázal na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, v němž je výše sankce podrobně zdůvodněna jak ohrožením práv cestujícího, tak i skutečností, že uložená pokuta nedosahuje, dle dat Ministerstva práce a sociálních věcí, ani dvojnásobný průměrný měsíční příjem řidiče taxislužby. Žalovaný se pak zabýval procentuelním poměrem výše pokuty k hranici horní sazby pokuty, kterou bylo možno uložit. Dle žalovaného pokuta v nižší výši by pak dle žalovaného neměla dostatečný výchovný účinek ve vztahu k žalobci. V dalším se žalovaný odkázal v odůvodnění svého rozhodnutí na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu 1. stupně a označil je za dostatečné a přiměřené. 27. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. V. Posouzení věci městským soudem 28. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), a to v mezích žalobních bodů. Při tom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování napadeného rozhodnutí (§ 75 s.ř.s.). 29. Soud rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s ust. § 51 s.ř.s., neboť účastníci řízení ve stanovené lhůtě nepožadovali projednání žaloby při nařízeném ústním jednání. 30. Žaloba není důvodná. 31. Městský soud považuje za stěžejní žalobní bod, od něhož se ostatně odvíjejí i další žalobní námitky ohledně výše pokuty, věcné námitky žalobce proti právnímu posouzení skutkové podstaty správního deliktu, za který mu byla uložena pokuta ve výši 30 000 Kč. 32. V dané věci je mezi účastníky řízení nesporný skutkový stav, vyplývající z protokolu o kontrole ze dne 22. 4. 2016 a jeho přílohy (cenová informace - ceník zajištěný během kontroly vozidla a kontrola zdokumentovaná na CD, jakož i z příloh žaloby - fotodokumentace oboustranné cenové informace v podobě stříšky, umístěné na palubní desce vozidla), že žalobce byl jako dopravce a řidič taxislužby dne 7. 3. 2016 kontrolován hlídkou Městské policie Hlavního města Prahy – skupinou TAXI na místě kontroly, zahájené dne 7. 3. 2016 v ulici Cihelná, Praha 1 po kontrolní jízdě provedené figuranty. Při této kontrole bylo zjištěno, že na vozidle taxislužby MB E240, SPZ: X byl ve vozidle žalobce, na palubní desce umístěn ceník, z něhož byly patrné informace o sazbách cen podle druhu jízdy tak, že: - na jedné klopené straně označovací tabulky v podobě stříšky umístěné na palubní desce vozidla jsou uvedeny sazba č. 1 s určenou podmínkou užití „Regulovaná cena“ s cenou 28 Kč za 1 km jízdy a cenou 6 Kč za čekání za 1 minutu a sazba č. 6 s určenou podmínkou užití „Neregulovaná cena/Smluvní“ s cenou 90 Kč za 1 km jízdy a dále s cenou 10 Kč za čekání za 1 minutu, - na druhé klopené straně označovací tabulky v podobě stříšky umístěné na palubní desce vozidla jsou uvedeny sazby č. 2 - 5 a č. 9 s určenou podmínkou užití „Smluvní/zlevněná, přistavení vozidla", u nichž se liší cena jízdy za 1 km (jsou uváděny ceny 6, 50 Kč, 7 Kč, 10 Kč, 15 Kč a 20 Kč a neliší se cena čekání 1 Kč za 1 minutu s výjimkou sazby č. 9, kde je cena čekání 6 km za 1 minutu), dále sazba č. 7 s nulovými cenami a bez uvedení podmínky užití a sazba č. 8 s určenou podmínkou užití „Neregulovaná cena/Smluvní" s cenou jízdy 35 Kč za 1 km a cenou 6 Kč čekání za 1 minutu. Na ceníku jsou dále uvedeny poplatky za znečištění vozidla dle rozsahu a ostatních nákladů formou příplatků, výzdobu vozidla, přepravu zvířat a jiné neregulované služby formou příplatků, dle dohody se zákazníkem, užití cizího jazyka, parkovné na Praze 1 a směnný kurz Euro. 33. Podstatou stěžejní věcné námitky žalobce je posouzení, zda uvedený nesporný skutkový stav správní orgány obou stupňů oprávněně kvalifikovaly jako porušení ust. § 13 odst. 2 písm. a) zákona o cenách, a tedy i naplnění skutkových znaků správního deliktu dle § 16 odst. 1 písm. h) zákona o cenách ve znění platném v době spáchání správního deliktu, za které lze uložit pokutu dle § 16 odst. 4 písm. a) cit. zákona. 34. Podle § 16 odst. 1 písm. h) zákona o cenách ve znění v rozhodné době právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako prodávající dopustí správního deliktu tím, že poruší některou z povinností stanovených v § 13 odst. 2 až 11 při označování zboží cenami. 35. Podle § 13 odst. 2 písm. a) zákona o cenách v platném znění prodávající je povinen při nabídce a prodeji zboží poskytnout informaci spotřebiteli tak, aby měl možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží, pokud tento zákon nestanoví jinak, a to označit zboží cenou, kterou uplatňuje v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám. 36. Aby bylo možné posoudit aplikaci uvedených zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, je předně zapotřebí vymezit, za jaké jednání byla žalobci pokuta uložena. Z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, a to jak z výroku rozhodnutí, tak i z jejich odůvodnění, že žalobce byl postižen nikoliv za znepřístupnění cen taxislužby na viditelném místě, ale za způsob jejich označení, resp. uvedení v rozporu s dikcí ust. § 13 odst. 2 písm. a) zákona, tj. že v době nabídky žalobce neuvedl takové ceny, které by se vztahovaly k určeným podmínkám tak, aby spotřebitel měl možnost se s těmito cenami, a právě a jistě ve vztahu k určeným podmínkám, seznámit ještě předtím, než dojde k poskytnutí a koupi služby. Správní orgány v rámci uvedeného skutkového stavu věci nazývaly žalobcem uvedené cenové informace k číslovaným sazbám, které jsou v ceníku uvedeny jako např. „Regulovaná cena“ nebo „Smluvní zlevněná, přistavení vozidla,“ jako „určené podmínky“ poskytované jízdy, přičemž fakticky tyto určené podmínky nejsou obsažné bez dalšího, jsou vlastně typem ceny, která se vztahuje k určitým službám, k určitému druhu jízdy tak, jak tyto podmínky ostatně sám žalobce podřazuje pod hledisko „ druh jízdy“ v příslušném sloupci ceníku. Z ceníku však není zřejmé, za jakých podmínek platí regulovaná a neregulovaná cena (č. 1, 6 a 8), když nelze vyloučit případnou neznalost právní úpravy spotřebitelem či jeho přehled o územní hranici oblasti regulovaných cen) a již vůbec není zřejmé ani předvídatelné, jakými podmínkami se řídí odlišné sazby cen u stejných „druhů jízdy“ dle ceníku (viz sazba č. 2-5 a č. 9), aniž by nebylo nezbytné podstoupit před jízdou s dopravcem rozpravu o těchto cenách. Žalobci tedy byla uložena pokuta za to, že neoznačil ceny taxislužby specifikovaně tak, aby v okamžiku nabídky byly ceny jednotkového množství „zboží“ (zde služby) vztaženy k určeným podmínkám, tj. podmínkám srozumitelným a seznatelným pro spotřebitele před započetím jízdy. Soud je toho názoru, že nemusí jít o vyčerpávající označení podmínek druhu jízdy, nýbrž o označení, které umožní srozumitelnou předběžnou orientaci spotřebitele v nabízených cenách, ostatně tak, jak je to běžné i u jiného zboží a nabízených služeb (regulovaných i neregulovaných). Žalobcem uváděný příklad prodeje v obchodech s pevnými cenami není případný, vzhledem k tomu, že v těchto případech si spotřebitel vybírá zboží, sice s pevnými cenami, ale má na výběr zboží dražší či levnější, případně při účtování ceny při platbě si může koupi rozmyslet, nemusí zboží přijmout a obchod uzavřít. I přesto při prodeji v obchodě platí ust. § 5 odst. 3 vyhl. č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách, podle kterého označením zboží cenou při prodeji konečnému spotřebiteli se rozumí vybavení zboží údajem o ceně připevněným viditelně na zboží nebo umístěným způsobem vylučujícím záměnu na regále, ve vitríně, na vývěsce nebo ve veřejně přístupném ceníku tak, aby měl kupující možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží. V případě taxislužby a cen různé cenové hladiny má spotřebitel na výběr cenu taxislužby jen před jejím započetím, proto je zákonem chráněn právě v době nabídky, kdy by měl být dostatečně informován o ceně za ten druh jízdy a služby, které požaduje. Žalobcovo srovnání specifik taxislužby oproti cenám v obchodě tak neobstojí a neodůvodňuje mírnější přístup k označování cen taxislužby. Naopak oproti pevným cenám v obchodě je při provozování taxislužby nabízena celá řada cenových relací co do druhu (regulovaných a neregulovaných) i co do výše v jednotlivých položkách služeb, nadto je dopravcům ponecháno na vůli, jak tuto sazbu na svých vozidlech prezentují. Přitom ve vztahu k pevným cenám výrobků v obchodech je spotřebitel chráněn stejně, ne-li specifičtějšími požadavky na umístění viditelných a srozumitelných cenových informací. 37. Za podstatnou soud považuje skutečnost, aby spotřebitel měl možnost se seznámit s cenou taxislužby, aniž by musel komunikovat s řidičem ohledně podmínek, za jakých jsou dle ceníku účtovány jednotlivé druhy jízd a jaký je mezi nimi rozdíl, tj. např. co znamená „Neregulovaná cena /Smluvní“ s podstatnými rozdíly v cenách jízdy dle sazeb č. 6 a 8 a jaký je rozdíl mezi sazbami č. 2-5 „Smluvní zlevněná, přistavení vozidla“ a pro jaký typ jízdy každá z těchto cen služby platí. Možnost či dokonce potřebu způsobu takové komunikace ostatně sám žalobce naznačil v podané žalobě příkladem o dohadování ceny. 38. Na základě uvedeného soud považuje za souladný se zákonem závěr správních orgánů o tom, že způsob označení cen taxislužby žalobcem na předmětném vozidle nesplňoval podmínky ust. § 13 odst. 2 písm. a) zákona o cenách, neboť ceník umístěný na palubní desce uvnitř vozidla formou stříšky byl nejen dostatečně v úplnosti viditelný, ale zejména z hlediska skutkové podstaty správního deliktu dle § 13 odst. 2 písm. a) zákona o cenách (nikoliv v této věci nerelevantního ust. § 13 odst. 2 písm. b), které také cituje žalobce), obsahoval matoucí a zavádějící údaje bez doplnění určených podmínek a tím neumožňoval, aby se cestující mohl s cenovou informací seznámit před kontaktem s řidičem přepravy. V uvedeném soud odkazuje na názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech pod sp. zn. 11Ca 203/2005 a 9A 103/2011-43. Byť se tyto věci týkaly označování výrobků v oblasti obchodu, smysl ochrany spotřebitele byl stejný a spočíval v tom, aby nedostatečným označováním zboží nedocházelo ke znevýhodňování spotřebitele, aby spotřebitel měl k dispozici takové informace, na základě nichž by mohl v době nabídky učinit své spotřebitelské rozhodnutí. 39. Soud nevešel ani na námitky žalobce ohledně způsobu kontroly, neboť v tomto případě prováděl kontrolu a kontrolní protokol sepisoval kontrolující pracovník dopravního úřadu Magistrátu hlavního města Prahy, oprávněný provádět kontrolu dle § 1 odst. 1 kontrolního řádu a dle § 4a odst. 2 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti veřejné správy. Protokol o kontrole byl vyhotoven dle zjištění cestujících a zjištění na místě kontroly provedené hlídkou městské policie - osobou přítomnou kontrole (viz protokol kontrole). Rovněž i vzhledem ke shodným tvrzením žalobce o způsobu uvedení cen taxislužby (nesporný skutkový stav), byla uvedená kontrolní zjištění dostatečným podkladem pro posouzení věci. Nezákonnost provedení kontroly nelze dovozovat ze skutečnosti, že žalobce byl zastaven hlídkou městské policie, která nebyla přímým vykonavatelem kontroly, neboť i zjištění učiněná před výkonem kontroly cestujícími či hlídkou městské policie mohou být podklady odůvodňujícími zahájení kontroly. Správní soudy již vícekrát judikovaly, že v oblasti správního trestání je při prokazování naplnění znaků skutkových podstat přestupků či jiných správních deliktů na úseku přepravy osob zcela legitimní zjišťování z důkazů získaných od cestujícího, resp. i orgánů policie při činnosti v rámci jejich pravomoci. V této věci je ostatně písemné oznámení o poskytnuté přepravě cestujícími před zahájením kontroly součástí správního spisu. Námitka žalobce o nedostatku právního zájmu hlídky městské policie na zastavení vozidla žalobce odhlíží od pravomoci orgánů městské policie dané ustanovením § 2 písm. c) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, podle kterého obecní policie při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a plnění dalších úkolů podle tohoto nebo zvláštního zákona dohlíží na dodržování obecně závazných vyhlášek a nařízení obce. S ohledem na regulované ceny taxislužby na území hlavního města Prahy je městská policie oprávněna dohlížet i na dodržování nařízení č. 20/2006 Sb. HMP, kterým je regulována maximální cena taxislužby na území hlavního města Prahy. Zastavení vozidla žalobce bylo tedy úkonem spadajícím do pravomoci obecní policie, nikoliv otázkou zkoumání právního zájmu. 40. Za irelevantní a nedůvodnou považuje soud i námitku žalobce o nesprávném postupu při vyřizování jeho námitek proti kontrolnímu zjištění. Ze správního spisu vyplývá, že dopis ze dne 27. 6. 2016, je vyhotoven jménem ředitele odboru dopravních agend a podepsán v jeho zastoupení Ing. J. B., jak žalobce uvádí – vedoucím odboru taxislužby. Ten však není kontrolující osobou, jenž vyhotovovala a podepsala kontrolní zjištění v protokolu o kontrole ze dne 22. 4. 2016. Tvrzení žalobce ohledně vady dopisu o vyřízení námitek tak nejenže nemá oporu ve spise, ale ani nenaznačuje, jak by taková vada měla mít vliv na zákonnost rozhodnutí z hlediska zjištěného skutkového stavu věci. Žalobce v průběhu řízení zjištěný skutkový stav nerozporoval ani neuváděl žádné významné skutečnosti, které by zpochybňovaly kontrolní zjištění. Proto žalobní námitky, týkající se způsobu vyřízení námitek proti kontrolnímu zjištění, nejsou důvodné ani relevantní a nemohly vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. 41. Městský soud v Praze nepřisvědčil žalobci ani v tom, že by správní orgány zatížily svá rozhodnutí nezákonností tím, že by se správní orgány nedostatečně vypořádaly s výší uložené pokuty. Tyto námitky neodpovídají podstatě závěrů, k nimž dospěl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení č. j. 1 As 9/2008-133 ze dne 20. 4. 2010 a dále i Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 3 As 25/2011-68. Z jeho závěrů vyplývá, že správní orgány nejsou povinny při ukládání pokuty za jiné správní delikty, u nichž zákon neupravuje zvláštní kritérium v podobě osobních a majetkových poměrů pachatele (jako je tomu v posuzované věci) zabývat se podrobným zjišťováním těchto poměrů tam, kde bude s ohledem na výši do úvahy přicházející pokuty a na základní poznatky o osobě pachatele, které vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení, zřejmé, že nehrozí existenční ohrožení pachatele či jeho podnikání. 42. Rozšířený senát v uvedeném rozhodnutí vyslovil, že „likvidační pokutou přitom rozšířený senát rozumí sankci, která je nepřiměřená osobním a majetkovým poměrům pachatele deliktu do té míry, že je způsobilá mu sama o sobě přivodit platební neschopnost či ho donutit ukončit podnikatelskou činnost, nebo se v důsledku takové pokuty může stát na dlouhou dobu v podstatě jediným smyslem jeho podnikatelské činnosti splácení této pokuty a zároveň je zde reálné riziko, že se pachatel, případně i jeho rodina (jde-li o podnikající fyzickou osobu) na základě této pokuty dostanou do existenčních potíží. (…) V rámci úvah o odpovídající intenzitě sankce by tedy měl správní orgán přihlédnout v nezbytném rozsahu také k osobním a majetkovým poměrům pachatele, a to v případech, kdy takový požadavek vyplývá ze zákona nebo, jak již bylo řečeno, z ústavního pořádku. Správní orgán se tedy nebude muset při ukládání pokuty za jiné správní delikty, u nichž zákon neupravuje zvláštní kritérium v podobě osobních a majetkových poměrů pachatele, zabývat podrobným zjišťováním těchto poměrů tam, kde bude s ohledem na výši do úvahy přicházející pokuty a na základní poznatky o osobě pachatele, které vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení, zřejmé, že nehrozí existenční ohrožení pachatele či jeho podnikání. Naopak tam, kde si závažnost spáchaného deliktu či další relevantní okolnosti vyžádají v rámci rozmezí, které zákon pro daný delikt předpokládá, takovou intenzitu sankce, že nebude možné riziko likvidačního působení pokuty na osobu pachatele bez dalšího vyloučit, bude nutné, aby se správní orgán zjišťováním osobních a majetkových poměrů pachatele důkladněji zabýval a přihlédl k nim do té míry, aby výsledná pokuta byla sice citelným zásahem do jeho majetkové sféry, nikoli však zásahem vzhledem ke svému účelu nepřiměřeným, který má likvidační účinky. Správní orgán by měl přitom hodnotit osobní a majetkové poměry pachatele správního deliktu ke dni svého rozhodování, nikoliv k okamžiku spáchání deliktu.“ 43. V souzené věci žalobce v podané žalobě namítal nedostatečné posouzení jeho majetkových poměrů ve správním řízení s tím, že likvidační zásah spočívá ve ztížení jeho životní situaci v možnosti výdělku, přičemž v žalobě doložil, že je důchodce přivydělávající si provozováním taxislužby. 44. Soud shledal, že správní orgán 1. stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí z hlediska výše pokuty zabýval mírou porušení cenových předpisů, kterou shledal za závažnou s ohledem na význam ochrany ohrožení práv cestujících, přičemž zohlednil skutečnost, že žalobce nebyl za předmětné porušení cenových předpisů sankcionován. Vycházel také z porovnání výše uložené pokuty s průměrnými výdělky řidičů taxislužby dle dat Ministerstva práce a sociálních věcí a z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 25/2011-68, jehož závěry jsou určitým náhledem na hranici přiměřenosti sankce v oblasti taxislužby, kdy částka 50 000 Kč není u těchto dopravců považována za likvidační z hlediska osobních a majetkových poměrů provozovatele taxislužby a kdy v rámci této výše pokuty není důvodné přihlížet k majetkovým poměrům dopravce. Správní orgán 1. stupně také vycházel z náhledu, že dopad uložené sankce lze zmírnit žádostí o splátkový kalendář a v rámci trestní sazby do 1 000 000 Kč uložil pokutu ve výši 3% horní hranice zákonné sazby. 45.  Městský soud v Praze se ztotožňuje se žalovaným, že takové odůvodnění výše sankce je dostačující, zvláště když žalobce v odvolání nenamítal žádné své konkrétní a významně ztížené majetkové poměry a své odvolání opíral o obecné předpoklady právního posuzování výše ukládaných postihů odlišně u fyzických osob a velkých dopravců. Žalovaný nad rámec odůvodnění rozhodnutí správního orgánu 1. stupně ještě v napadeném rozhodnutí porovnal právní úpravu výše pokuty platnou v době spáchání skutků a účinné v době od 1. 7. 2017, čímž výši pokuty posuzoval i z hlediska možnosti právní úpravy pro pachatele příznivější. V souladu se zákonem pak dospěl k závěru, že výše pokuty, kterou lze uložit dle pozdější právní úpravy, se neliší od výše pokuty platné v době spáchání správního deliktu, tj. do 30. 6. 2017. Hledisko míry závažnosti a ochrany spotřebitele vyjádřené sazbou sankčního postihu tedy zůstalo stejné. 46. Uvedené není v rozporu s usnesením soudu v této věci, jímž soud přiznal odkladný účinek žalobě, neboť v době rozhodování soudu o tomto návrhu, krátce po podání žaloby a ve lhůtě 30 dnů stanovené soudním řádem správním k rozhodnutí o návrhu, byly tvrzeny poměry žalobce, které tento odklad odůvodňovaly a soud bez podkladů správního řízení a znalosti věci ještě nemohl zevrubně věcně posoudit správní uvážení správních orgánů obou stupňů ohledně výše pokuty na základě všech podkladů, námitek a odvolání žalobce a jejich vypovídající hodnotě ve vztahu k předmětu řízení. Žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly úvahy jdoucí nad rámec hranice přiměřenosti akceptované v judikatuře Nejvyššího správního soudu a ani doložení poměrů žalobce v přílohách žaloby o jeho postavení jako důchodce přivydělávajícího si provozováním taxislužby nebylo způsobilé pro úvahy o výjimečnosti jeho osobních poměrů, které by odůvodňovaly jiné posouzení výše pokuty v rozporu s právním náhledem Nejvyššího správního soudu. Je-li žalobce poživatelem starobního důchodu a k tomuto důchodu i přes jeho tvrzený zdravotní stav podniká, a to s nulovou daní doloženou pouze za rok 2017, nejde o poměry způsobilé přivodit likvidační charakter uložené pokuty. 47. Správní soudy v tomto směru ustáleně judikují, že stanovení výše pokuty je věcí správního uvážení žalovaného, které, za situace, kdy nejsou známy a namítány konkrétní skutečnosti ohledně poměrů účastníka, podléhá přezkumu ze strany správních soudů jen v tom směru, zda žalovaný správní uvážení nezneužil či zda je nepřekročil (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002 - 42, č. 906/2006 Sb. NSS). Městský soud žádnou takovou okolnost v diskreci správních orgánů o výši pokuty neshledal. 48. Z uvedených důvodů, svědčících o přiměřenosti výše uložené pokuty soud neshledal ani zákonné podmínky pro moderaci uložené pokuty. Podle ust. § 78 odst. 2 s.ř.s. rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě. V daném případě nebyla-li výše pokuty shledána nepřiměřenou, není splněna ani podmínka citovaného ustanovení, spočívající v tom, že by sankce měla být zjevně nepřiměřená. VI. Závěr 49. Na základě všech shora uvedených skutečností soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 50. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovanému pak žádné náklady v souvislosti s vedením předmětného řízení nevznikly.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     Praha 20. července 2020   JUDr. Naděžda Řeháková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje V. B.