Číslo jednací: 1Ad 14/2020 - 46 ČESKÁ  REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM  REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou ve věci žalobkyně:  Bc. B. S., narozené dne ... bytem X adresa pro doručování: X proti žalovanému:  Ministerstvo práce a sociálních věcí    sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2019, čj. MPSV-2019/206742-911  takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „žalovaný“) ze dne 14. 10. 2019, čj. MPSV-2019/206742-911, kterým žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 8. 8. 2019, sp. zn. UP/85627/2019/HN, čj. 13802/2019/AAL, kterým žalobkyni nepřiznal dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje – proplacení jedné noci v SK ARTIMA, Praha 6, v hodnotě 270 Kč. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a doplnění žaloby 2. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že bydlí na ulici po většinu roku a nemá tak trvalé stabilní bydlení. Úřady jí nechtějí vydat peníze, přestože nekouří, nepije alkohol, nebere drogy, není gambler, má čistý trestní rejstřík apod. Peníze potřebuje rychle a nutně na jídlo, hygienu, oblečení, léky, školné, knihy apod., neboť jí hrozí újma na zdraví a sociální vyloučení. Dle žalobkyně není v jejím případě dodržena Listina základních práv a svobod. Žalobkyně dále uvedla, že správním orgánům sdělila, že se opakovaně odvolávala a že jí hrozí újma. Dodala, že již 16. rok žije v hmotné nouzi, životní ani existenční minimum jí nestačí na pokrytí základních životních potřeb. Na úřadě práce vedena není, jelikož jí kladou překážky a znepříjemňují život. Nemá nárok ani na invalidní důchod. Žalobkyně žádala, aby soud rozhodl o tom, že jí má správní orgán vydat peníze. 3. Žalovaný navrhnul žalobu zamítnout. Žalobkyně žádala o proplacení nákladu na ubytování; ty jsou však uznatelné jako jednorázový, v zásadě nahodilý nezbytný výdaj, vzniklý v důsledku jednorázové, neočekávané události bez možnosti noclehu. V případě žalobkyně však o takový výdaj nejde, neboť je osobou bez přístřeší a o úhradu nákladů na ubytování žádá opakovaně. Žalobkyni bylo opakovaně poskytnuto sociální poradenství ohledně opakovaných dávek pomoci v hmotné nouzi určených na bydlení a možnosti využití dalších sociálních služeb. To však žalobkyně odmítá. Správní orgán I. stupně zcela jednoznačně vyhodnotil, proč dávku žalobkyni nepřiznal. Žalovaný má za to, že bylo rozhodnuto v mezích zákona. 4. Dne 13. 4. 2021 obdržel soud podání žalobkyně, v němž nad rámec žaloby uvedla, že má za sebou 12 operací v Praze, často bere antibiotika, bolí ji páteř, kolena, má vysoký krevní tlak, bere léky, trpí na příjmy. Sociální jí dělá horší zdravotní stav po úrazech cizí vinou. Peníze na bydlení si zatím dlouhodobě nemůže vydělat vlastní prací. Úřad práce jí peníze na bydlení dát nechce, advokáti ji zatím nepomohli, není spokojena s jejich prací, dost trpí, kdo jí odpoví na to, jak řešit bydlení v Praze. Potřebuje nutně a rychle soudní rozhodnutí. Kromě již uvedeného v žalobě, potřebuje peníze na P.C., notebook, tiskárnu, TV, kopírku, kancelářské potřeby atd. „Žádá proto o jednání ve věci na ubytování v SK ARITMA v Praze 6 na 270 Kč.“ III. Posouzení věci Městským soudem v Praze 5. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud přitom rozhodoval bez jednání, neboť účastníci řízení ve lhůtě podle 51 odst. 1 s. ř. s. nevyjádřili svůj nesouhlas s provedením řízení bez jednání. Sdělení žalobkyně učiněné v podání doručeném soudu dne 13. 4. 2021, v němž „žádá o soudní jednání ve věci na ubytování v SK ARITMA v Praze 6 na 270 Kč.“ soud vyhodnotil jako opožděné, neboť výzva podle § 51 odst. 1 s. ř. s. byla žalobkyni doručena podle § 50 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 64 s. ř. s. dne 15. 2. 2021 vyvěšením na úřední desce soudu. 6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 5. 8. 2019 žalobkyně požádala o mimořádnou okamžitou pomoc, a to na úhradu nezbytného jednorázového výdaje v částce 270 Kč. Konkrétně se jednalo o úhradu výdaje za nocleh v SK ARITMA na Praze 6, ze dne 4. 8. na 5. 8. 2019, v době PN, HMN a zdravotních potíží. V jejím případě není dodržena Listina základních práv a svobod. 7. Žalobkyni nebyla dávka mimořádné okamžité pomoci rozhodnutím správního orgánu I. stupně přiznána. Dle správního orgánu žalobkyně opakovaně každý měsíc dokládá různě vysoké příjmy od svých známých, v červenci 2019 jí byla přiznána dávka příspěvek na živobytí ve výši 141 Kč, v rozhodném období - v srpnu 2019 částka příjmů činila 920 Kč. Žalobkyně je v evidenci uchazečů o zaměstnání a ode dne 2. 4. 2019 je v dočasné pracovní neschopnosti. Žalobkyně prokázala, že je osobou bez přístřeší. Správní orgán I. stupně k tomu s odkazem na příslušnou právní úpravu uvedl, že poskytnutí dávky mimořádné okamžité pomoci za požadovaným účelem není důvodné ani opodstatněné. Přihlédl přitom k veškerým doloženým podkladům a k historii pobírání dávek žalobkyní. K úhradě nákladů na bydlení je určena opakující se dávka hmotné nouze doplatek na bydlení. Podmínky pro poskytnutí této dávky byly s žalobkyní opakovaně projednány. Mimořádnou okamžitou pomoc za účelem úhrady nezbytné potřeby noclehu lze přiznat pouze v mimořádných případech, nelze však touto dávkou hradit jednorázové noclehy na různých ubytovacích zařízeních. Dále správní orgán I. stupně přihlédl k tomu, že žalobkyně požadovala proplacení již uhrazeného noclehu, tedy v dané chvíli měla na jejich koupi dostatek finančních prostředků. 8. Žalobkyně podala proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, které bylo napadeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto. Žalovaný neshledal pochybení správního orgánu I. stupně. S odkazem na příslušnou právní úpravu se ztotožnil s jeho závěry, že požadovaná dávka je v případě žádosti žalobkyně neodůvodnitelná. Žalobkyně v měsíci srpen 2019 obdržela příjem ve výši 920 Kč. Dle žalovaného tak byla žalobkyně zabezpečena dostatečnými příjmy k úhradě základních životních potřeb, které také využila na úhradu ubytování. 9. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Na základě prokázaného skutkového stavu dospěl soud k níže popsaným právním závěrům. 11. Podle § 36 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 2 odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen „zákon o PHN“), má nárok na mimořádnou okamžitou pomoc osoba, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu. 12. Zákon o pomoci v hmotné nouzi upravuje dva typy dávek k zajištění základních životních podmínek fyzických osob, a to dávky měsíčně se opakující (příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení) a dávky jednorázové označované souhrnně jako dávka mimořádné okamžité pomoci. Příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení jsou základními prostředky k zajištění osob nacházejících se v hmotné nouzi. Jedná se o dávky obligatorní, tedy takové, na které vzniká nárok splněním podmínek stanovených zákonem. K zajištění základních životních potřeb, nestačí-li k tomu dávky výše uvedené, lze přiznat v případě mimořádných okolností ještě další jednorázovou dávku okamžité mimořádné pomoci. Tato dávka je však fakultativní a její přiznání je ponecháno na správním uvážení příslušného správního orgánu. Nárok na ni vzniká až rozhodnutím o jejím přiznání. Tato dávka má hradit výdaje „jednorázové a v podstatě nahodilé“ (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu – NSS - ze dne 15. 5. 2013, čj. 3 Ads 87/2012-39, ze dne 23. 11. 2011, čj. 3 Ads 113/2011-46, ze dne 18. 9. 2013, čj. 6 Ads 39/2013-29, ze dne 20. 11. 2013, čj. 3 Ads 7/2013-31, či ze dne 17. 4. 2014, čj. 4 Ads 27/2014-28). 13. Žalobkyně požádala o mimořádnou okamžitou pomoc na nezbytný jednorázový výdaj, a to na proplacení noclehu v zařízení SK ARITMA v Praze v hodnotě 270 Kč. 14. Soud neshledal pochybení žalovaného, který dospěl k závěru, že žalobkyně podmínky pro přiznání mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje nesplnila. Žalobkyně doložila příjmy za měsíc srpen 2019 v částce 920 Kč. Rovněž jí byl přiznán příspěvek na živobytí za měsíc červenec ve výši 141 Kč. Dle žalovaného tak nelze žalobkyni považovat za osobu, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, úhrady noclehu v ubytovacím zařízení, neboť v měsíci srpen 2019 obdržela výše uvedené příjmy a příspěvek na živobytí. Zároveň žalovaný neshledal nezbytnost finanční pomoci žalobkyni, neboť žádala o proplacení ubytování ve výši 270 Kč, které již uhradila. Soud souhlasí s žalovaným, že pokud si žalobkyně ubytování uhradila, je zjevné, že finanční prostředky na ně v době ubytování měla (obdobně např. rozsudek NSS ze dne 22. 8. 2018, čj. 5 Ads 7/2017-39). 15. Správní uvážení žalovaného dle soudu nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem. Správní orgán ke svému závěru dospěl řádným procesním postupem, vzal v úvahu všechny skutkové okolnosti případu a zdůvodnil, jak je hodnotil. Žalobkyně nebyla zcela bez příjmů a navíc žádala o proplacení výdaje, který již učinila. Pokud se po uhrazení tohoto výdaje dostala do existenčních potíží, není namístě danou situaci řešit formou dodatečné kompenzace dříve vynaložených nákladů, nýbrž je třeba usilovat o poskytnutí jiných dávek, jakými jsou příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení (srov. již zmiňovaný rozsudek NSS ze dne 22. 8. 2018, čj. 5 Ads 7/2017-39, resp. tam citovaný rozsudek ze dne 3. 7. 2013, čj. 2 Ads 84/2012-48). 16. Soud proto v případě žalobkyně neshledal porušení zákona o PHN, jakož ani porušení jejích základních práv. Čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) stanoví, že „každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek“ Čl. 41 odst. 1 Listiny ale dále stanoví, že „práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.“ Právo na pomoc v hmotné nouzi přitom rozvádí právě zákon o PHN, který stanoví podmínky pro přiznání dávek pomoci v hmotné nouzi včetně mimořádné okamžité pomoci. S ohledem na výše uvedené ale žalobkyně podmínky pro dávku mimořádné okamžité pomoci na nezbytný jednorázový výdaj nesplnila. 17. Pokud žalobkyně v doplnění žaloby doručeného soudu dne 13. 4. 2021 uváděla, že peníze potřebuje také na PC, TV, tiskárnu, kopírku atd., jde o skutečnosti, které v žalobě neuváděla, a jde tedy o opožděné žalobní námitky ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s., kterými se soud nemohl jakkoliv zabývat. Navíc, tato tvrzení neodpovídají ani obsahu její žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc. 18. Soud si je vědom tíživé finanční a sociální situace žalobkyně a nechce ji v žádném případě zlehčovat. Pokud se ale žalobkyně domnívá, že nemá dostatek finančních prostředků na uspokojování svých základních životních potřeb, musí svou situaci řešit prostřednictvím žádosti o příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. IV. Závěr a náklady řízení 19. S ohledem na shora uvedené vypořádání žalobních námitek neshledal soud žalobu důvodnou, a proto jí podle 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn dle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle něhož náhrada nákladů řízení přísluší tomu, kdo měl ve věci úspěch. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Praha 26. dubna 2021       Mgr. Darina Michorová v.r. samosoudkyně   Shodu s prvopisem potvrzuje M. D.