USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka ve věci žalobkyně: A. B. a.s., IČ xxx sídlem xxx, Praha proti žalovanému: G. K., narozen dne xxx naposledy evidenčně bytem xxx, Praha o 54.796 Kč s příslušenstvím, o nesouhlasu Obvodního soudu pro Prahu xxx s postoupením věci usnesením Okresního soudu v xxx ze dne 27. října 2020, č. j. xxx, takto: Nesouhlas Obvodního soudu pro Prahu xxx s postoupením věci usnesením Okresního soudu v xxx ze dne 27. října 2020, č. j. xxx, je důvodný. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením Okresní soud v xxx vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I.) s tím, že po právní moci spis postoupí Obvodnímu soudu pro Prahu xxx jako soudu místně příslušnému (výrok II.). 2. Takto postupující soud rozhodl v řízení, ve kterém se žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení shora uvedené částky z titulu dílčích dodatků – spotřebitelských úvěrových smluv poskytnutých na základě rámcové smlouvy o službách uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. 3. Postupující soud citoval ustanovení § 11 odst. 1, § 84, § 85 odst. 1, § 103 a § 105 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), přičemž zvýraznil pasáž, dle které může být obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází evidované místo trvalého pobytu, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Z obsahu spisu jakož i z vlastního šetření v místě žalobkyní uváděného bydliště na adrese xxx, xxx, postupující soud zjistil, že žalovaný byl naposledy evidován od 12. prosince 2019 s trvalým pobytem na adrese xxx, Praha a na žalobkyní uváděné adrese xxx, xxx, kde měl evidován pobyt od 10. září 2018 do 13. srpna 2019, se aktuálně nezdržuje a nebydlí zde. Odstěhoval se v prosinci 2019, a nebydlel zde tedy ani k datu podání žaloby 2. července 2020. Toto koresponduje se zaevidováním poslední adresy pobytu žalovaného dne 12. prosince 2019 na adrese xxx, Praha. Jiná adresa pobytu žalovaného v obvodu postupujícího soudu nebyla zjištěna. Proto měl za obecný soud žalovaného ten soud, v jehož obvodu se nacházelo místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů, tedy Obvodní soud pro Prahu xxx, kterému věc postoupil. 4. Obvodní soud pro Prahu xxx s postoupením věci nesouhlasil a uvedl, že pro určení místní příslušnosti je primárně rozhodující skutečné bydliště žalovaného, příp. místo, kde se zdržuje. Pouze v případě, že tato místa nelze zjistit nebo lze-li je zjistit pouze s velkými obtížemi, je jím místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel, případně jiné místo evidované dle jiných právních předpisů, a to vždy ke dni zahájení řízení (2. července 2020). Žalovaný je xxx státní příslušník, který byl naposledy hlášen k pobytu v České republice na adrese xxx, Praha xxx, v období od 12. 12. 2019 do 29. ledna 2020. Ke dni zahájení řízení tak neměl místo jiného evidovaného pobytu. Skutečnost, že zásilka postupujícího soudu obsahující žalobu a usnesení o místní nepříslušnosti byla vhozena do poštovní schránky na adrese xxx, Praha (tedy bez doručení do vlastních rukou), neznamená, že žalovaný na uvedené adrese bydlí nebo bydlel ke dni zahájení sporu. Jelikož postupující soud nezjišťoval skutečné bydliště žalovaného ke dni zahájení sporu a v rozporu s údaji sdělenými Ministerstvem vnitra ze dne xxx dospěl k závěru, že je žalovaný hlášen k pobytu cizince na adrese xxx, Praha, jedná se o závěr předčasný. Nadto usnesení o místní nepříslušnosti nemohlo nabýt právní moci, neboť nebylo žalovanému řádně doručeno podle § 50 odst. 1 o. s. ř., když adresa xxx, Praha není doručovací adresou žalovaného. 5. Městský soud v Praze, jemuž byla věc podle § 105 odst. 3 o. s. ř. předložena k rozhodnutí, dospěl k závěru, že nesouhlas Obvodního soudu pro Prahu xxx s postoupením věci je důvodný. 6. V posuzovaném případě se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť se zaobírá sporem vyplývajícím ze spotřebitelských úvěrových smluv uzavřených mezi státním příslušníkem xxx republiky a společností se sídlem v České republice, založené dle práva České republiky. Protože ve vztahu k xxx doposud účinná mezinárodní smlouva uzavřená mezi Československou socialistickou republikou a xxx, o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (xxx) na daný závazkový vztah nedopadá, je pro posouzení pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu nutno užít přímo aplikovatelné Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Brusel I bis (dále jen Nařízení). Dlužno přitom podotknout, že aplikace Nařízení má přednost před vnitrostátním právem (v tomto případě o. s. ř.). Podle článku 18 odst. 2 Nařízení může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle článku 62 odst. 1 Nařízení pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. 7. Vzhledem k výše uvedené dikci článku 18 odst. 2 je zřejmé, že Nařízení v případě žaloby podané proti spotřebiteli zároveň neurčuje místní příslušnost soudu. Pro otázku vyřešení místní příslušnosti soudu (po dovození pravomoci ve věci rozhodnout, tedy v tomto případě otázky bydliště spotřebitele - žalovaného na území České republiky ke dni zahájení řízení – viz rozhodnutí SDEU C-98/20) je nutno použít národní předpis, v tomto případě o. s. ř. 8. S účinností od 1. ledna 2014 upravuje pojem bydliště občanský zákon v § 80. Dle tohoto ustanovení člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít, s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než skutečné své bydliště, může se každý dovolat jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolal uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, nemá-li člověk bydliště, považuje se za něj místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit nebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kdo má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy. 9. Místní příslušnost se posuzuje podle okolností, které tu jsou v době zahájení řízení, tedy v den, kdy došla žaloba (či jiný návrh ve věci samé) soudu (§ 11 odst. 1 o. s. ř.). Podle ustanovení § 84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaný), není-li stanoveno jinak. Podle § 85 odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Pokud však osoba bydliště nemá a není známo, kde se zdržuje, je příslušný soud, v jehož obvodu měla v České republice poslední známé bydliště dle § 86 odst. 1 o. s. ř. 10. Z obsahu spisu nadřízený soud zjistil, že takovéto šetření nebylo postupujícím soudem v dostatečném rozsahu provedeno. Prvořadá je pro určení mezinárodní pravomoci a místní příslušnosti soudu otázka faktického bydliště žalovaného ke dni zahájení sporu. Z obsahu spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno dne 2. července 2020 a že žalovaný měl dle výpisu z Integrovaného systému základních registrů (na listu č. 15) evidován adresu svého posledního trvalého pobytu na adrese xxx, Praha, a to až do 29. ledna 2020. Tomu odpovídá i sdělení Ministerstva vnitra ČR ze dne xxx (na listu č. 117), ze kterého vyplývá, že žalovaný měl povolen trvalý pobyt na území České republiky za účelem zaměstnání toliko do 29. 1. 2020. Ačkoli žalovaný, dle výpisu transakcí založeném ve spise, se ještě v březnu roku 2020 zřejmě nacházel na území České republiky, podstatné pro dovození mezinárodní příslušnosti soudu dle článku 18 odst. 2 Nařízení je, zda na území České republiky a v obvodu konkrétního měl své bydliště ke dni 2. 7. 2020 (podání žaloby). Na adrese ubytovny (xxx, xxx) žalovaný dle zjištění Okresního soudu v xxx (na listu č. 114) nežije již od roku 2019. Nadřízený soud pouze připomíná, že za podmínky naplnění článku 26 odst. 2 Nařízení lze dovodit mezinárodní příslušnost soudu i v případě, kdy by dle obecných ustanovení Nařízení jinak dána nebyla. 11. Postupující soud se nezabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti, z dosavadních zjištění obsažených ve spise přitom nelze zjistit, zda se žalovaný ke dni zahájení řízení zdržoval s úmyslem trvalým na území České republiky (či dokonce v obvodu překládajícího soudu) a nelze ani vyloučit, zda mezinárodní příslušnost nezaloží svým vyjádřením dle článku 26 odst. 2 Nařízení (např. poté, co mu bude doručeno do jeho domovského státu či na jinou adresu zjištěnou ať již činností soudu nebo sdělením žalobkyně). Jeho rozhodnutí o místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu xxx je proto minimálně předčasné. 12. Z těchto důvodů nadřízený soud rozhodl, že nesouhlas Obvodního soudu pro Prahu xxx s postoupením věci je důvodný. Tímto rozhodnutím je vázán i Okresní soud v xxx. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 19. února 2021 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu