č. j. 11 A 154/2021‑ 41   USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobkyně:   X    bytem X zastoupena advokátkou Mgr. Renatou Kuníkovou sídlem Pražská 550, 266 01  Beroun proti žalovanému:  Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01  Praha 1 za účasti: 1. Landia – Vojanka s. r. o., IČO 03891259  sídlem Evropská 810/136, 160 00  Praha 6  2. DLOUHY TECHNOLOGY s. r. o., IČO 28498712  sídlem Jinonická 759/24, 150 00  Praha 5  zastoupena advokátem JUDr. Ondřejem Kuchařem  sídlem Týnská 633/12, 110 00  Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 25. 5. 2021, čj. MHMP 721830/2021, o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, takto: Zamítá se návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou k zdejšímu soudu 14. 7. 2021 se žalobkyně domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí. Jím žalovaný zamítl jako opožděné odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o umístění stavby. Žalobkyně je vlastnicí pozemků sousedících s těmi, na nichž má být stavba umístěna. V žalobě argumentuje, zjednodušeně řečeno, tak, že její odvolání nebylo opožděné a že o něm rozhodoval orgán, proti kterému podala námitku podjatosti, bez toho, aby o námitkách rozhodl. 2. Žalobkyně zároveň navrhla, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek. Uvedla, že v případě nepřiznání odkladného účinku hrozí, že bude zahájena výstavba, což zasahuje do vlastnického práva žalobkyně. Před stavebním úřadem již probíhá stavební řízení navazující na rozhodnutí o umístění stavby. V územním a stavebním řízení se posuzují odlišné otázky. Důvodné argumenty proti vydání územního rozhodnutí, nemusí být způsobilé zvrátit vydání stavebního povolení. V případě úspěchu žaloby a zrušení územního rozhodnutí poté, co již bylo vydáno stavební povolení, se již nové územní rozhodnutí nevydává a stavební povolení není dotčeno. Tuto skutečnost je dle žalobkyně třeba zohlednit právě v rozhodování o odkladném účinku žaloby proti územnímu rozhodnutí. Navíc pro realizaci části umisťované stavby (vedení přípojek inženýrských sítí) není stavební povolení vůbec potřeba. Nepřiznání odkladného účinku by znamenalo odepření soudní ochrany, neboť žalobkyně nemohla v územním řízení vznášet námitky. Jiným osobám naopak žádná újma nevzniká, resp. újma vznikající stavebníkovi tím, že nemůže ihned vykonávat svá práva, je podstatou odkladného účinku; jedná se tedy o újmu předpokládanou zákonodárcem. Přiznání odkladného účinku není ani v rozporu s veřejným zájmem. Naopak je s ním v souladu, neboť žalovaný zanedbal zájem na dodržování zákonnosti a předvídatelnosti rozhodování orgánů veřejné správy. Při poměřování práva žalobkyně na účinnou soudní ochranu s kolidujícími veřejnými zájmy a soukromými zájmy stavebníka je třeba dát přednost právu žalobkyně. 3. Žalobkyně ke svému návrhu přiložila kopii koordinačního situačního výkresu, katastrálního situačního výkresu a oznámení o zahájení stavebního řízení. Z nich vyplývá, kde má být stavba umístěna a skutečnost, že 10. 8. 2020 oznámil stavební úřad zahájení stavebního řízení. 4. Žalovaný s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasí. Předmětem posouzení v nynějším řízení je pouze otázka, zda žalovaný posoudil správně odvolání jako opožděné. Žaloba proto nemá vztah k vykonatelnosti územního rozhodnutí, jedná se pouze o procesní rozhodnutí bez vlivu na právní moc územního rozhodnutí. 5. Soud vyrozuměl v souladu s § 34 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, o probíhajícím řízení též potenciální osoby zúčastněné na řízení, vyzval je k oznámení, zda budou uplatňovat svá práva, a umožnil jim vyjádřit se k návrhu na přiznání odkladného účinku. Osoby uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí uplatnily práva osoby zúčastněné na řízení. 6. Společnost Landia – Vojanka s. r. o. (dále jen „stavebník“) s návrhem nesouhlasí. Poukázala na mimořádnost tohoto institutu a zdůraznila, že žalobkyně dostatečně nevylíčila újmu, která jí hrozí. Újma, kterou žalobkyně líčí, se pojí s každým rozhodnutím o umístění stavby. Přijetí její argumentace by znamenalo, že každé správní žalobě proti územnímu rozhodnutí musí být odkladný účinek přiznán. Žalobkyně se navíc může bránit i proti stavebnímu povolení, bude-li vydáno. V posuzované věci navíc vzniká zásadní újma stavebníkovi. Pozdržení povolovacích procesů, které na územní rozhodnutí navazují, zasahuje do jeho vlastnického práva. Stavebník již do projektu investoval více než 5 milionů korun za projekční práce a zajištění projektu. Pozdržení projektu by znamenalo další náklady a zdražení. 7. Společnost DLOUHY TECHNOLOGY s. r. o. uplatnila svá práva, nicméně k návrhu na přiznání odkladného účinku se nevyjádřila. 8. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 9. Soud předesílá, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě žádným způsobem nepředznamenává úvahu soudu o věci samé. Při rozhodování o odkladném účinku jsou posuzovány pouze okolnosti, na základě nichž je možné dospět k závěru o potřebě pozastavení účinků napadeného rozhodnutí po dobu řízení před. Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku je podle své povahy dočasným rozhodnutím, neboť platí do doby pravomocného skončení soudního řízení ve věci samé. Přiznání odkladného účinku má povahu mimořádného opatření, neboť soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, o kterém jinak platí presumpce správnosti. Odkladný účinek žaloby lze přiznat jen v případech ojedinělých, kdy nelze jinak dosáhnout toho, aby konečný úspěch žaloby nebyl jen formální, nýbrž i faktický (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu z 22. 12. 2003, čj. 7 A 115/2002-67, č. 760/2006 Sb. NSS, či z 23. 3. 2015, čj. 4 Afs 35/2015-71). 10. Nelze souhlasit s žalovanou, že by přiznání odkladného účinku žalobě nemohlo mít žádný vliv na účinky územního rozhodnutí. Přiznaný odkladný účinek má totiž vliv nejen na napadené (druhostupňové) rozhodnutí, ale i na rozhodnutí prvního stupně, zde rozhodnutí o umístění stavby. V důsledku přiznání odkladného účinku projednávané žalobě by se na územní rozhodnutí hledělo jako na nepravomocné. Do rozhodnutí o žalobě by nebylo možné vydat stavební povolení (srov. Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 580-581). 11. Rozhodování o odkladném účinku žalob proti rozhodnutím o umístění stavby prošlo výrazným judikatorním vývojem. Za účinnosti starého stavebního zákona č. 50/1976 Sb. se vycházelo z toho, že povaha rozhodnutí o umístění stavby zcela vylučuje možnost přivodit újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. (srov. usnesení Krajského soudu v Plzni z 5. 11. 2004, čj. 57 Ca 14/2004-40, č. 455/2005 Sb. NSS). Přijetím současného stavebního zákona byl tento názor revidován s ohledem na § 94 odst. 5 stavebního zákona, který stanoví, že pokud bude zrušeno územní rozhodnutí po rozhodnutí o povolení stavby, územní rozhodnutí se již nevydává. Z toho vyplývá, že úspěch žalobce by po vydání stavebního povolení mohl být bezcenný (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze 7. 3. 2019, čj. 10 As 3/2019-40, bod 8 a judikatura tam citovaná). Proto správní soudy žalobám ve věcech rozhodnutí o umístění stavby odkladný účinek zpravidla přiznávaly (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze 7. 6. 2017, čj. 7 As 143/2017-55, bod 19 a judikatura tam citovaná). 12. K obratu v této argumentační lince došlo poté, co rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení z 22. 10. 2019, čj. 6 As 211/2017-88, č. 3948/2019 Sb. NSS, dospěl k závěru, že v řízení o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí správního orgánu soud zohlední k žalobní námitce zrušení nebo změnu podmiňujícího rozhodnutí správního orgánu, přestože ke zrušení nebo změně došlo po vydání napadeného (podmíněného) rozhodnutí správního orgánu. Tento závěr má za následek, že pokud bude žalobkyně se svojí žalobou úspěšná a soud územní rozhodnutí zruší, může námitku nezákonnosti územního rozhodnutí uplatnit v rámci obrany proti případnému stavebnímu povolení (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu z 31. 10. 2019, čj. 6 As 175/2019-29, body 14 a 15, a ze 17. 3. 2021, čj. 1 As 32/2021-53). 13. Argumentace žalobkyně se dá shrnout tak, že nebude-li její žalobě přiznán odkladný účinek, bude případný úspěch bezpředmětný. S ohledem na výše uvedené judikatorní závěry je však zřejmé, že tato obava žalobkyně není odůvodněná. Bude-li žalobkyně se svojí žalobou úspěšná a v důsledku jejího odvolání bude územní rozhodnutí zrušeno, bude moct nezákonnost územního rozhodnutí namítat i ve svých námitkách (ať v rámci odvolání či žaloby) proti stavebnímu povolení. Soudní ochrana žalobčiných práv je tímto zaručena i pro případ, že stavební povolení bude vydáno dříve, než bude ukončen soudní přezkum územního rozhodnutí. Samotná hrozba vydání stavebního povolení proto nepředstavuje hrozící újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. 14. Žalobkyně zároveň poukázala na to, že pro realizaci vedení přípojek inženýrských sítí stavebník nepotřebuje vydání stavebního povolení. Žalobkyně nicméně neuvedla žádná tvrzení, která by spojovala s položením inženýrských sítí jakoukoliv její újmu. Je to přitom právě žalobkyně, která má povinnost hrozící újmu vylíčit a osvědčit (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu z 24. 9. 2015, čj. 2 As 218/2015-50). Tuto svoji povinnost ohledně možnosti položení inženýrských sítí nesplnila. 15. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonných předpokladů, soud její návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl postupem dle § 73 odst. 2 s. ř. s. Poučení: Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná [§ 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.].   Praha 13. srpna 2021   Mgr. Marek Bedřich v. r. předseda senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje X