č. j. 16 A 35/2021‑ 14   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: S. M., narozený , státní příslušnost Ukrajina, zastoupený zmocněncem Mgr. et Mgr. Ing. P. K. C., LL.D., nar. X, sídlem X, proti žalovanému:   Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3,   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2021, č. j. CPR-21364-3/ČJ-2021-930310-V237,   takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort č. j. KRPA-165411-11/ČJ-2021-000022-SV ze dne 27. 6. 2021, jímž bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU v délce 1 rok. Počátek této doby byl stanoven od okamžiku, kdy uplyne doba stanovená k vycestování. Současně podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena doba k vycestování do 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. 2. Žalobce namítá, že rozhodnutí je dle něj založeno na nesprávném posouzení skutkového stavu, dále namítá vady řízení. Žalobce má za to, že nebyla šetřena práva nabytá v dobré víře a nebyl řádně zjištěn skutkový stav. Byl dle něj porušen § 2 odst. 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Důvod zahájení správního řízení o správním vyhoštění byl podle žalobce zcela nekonkrétní, což odporuje zásadě legality a poukazuje na možnou účelovost jednání správního orgánu. Rozhodnutí je podle žalobce v rozporu s § 2 odst. 1 správního řádu. 3. Dále žalobce uvádí, že negativní vymezení správního vyhoštění je spojeno s právem na rodinný a soukromý život. Zásah do osobní sféry je možné vyvažovat nebezpečím, které pro společnost ve státě pobytu jedinec znamená. Konkrétní záruku respektování tohoto práva v případě cizinců, kteří jsou ohrožení správním vyhoštěním z území ČR, představuje § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců, ten znemožňuje vyhostit cizince v situaci, kdy by tímto opatřením bylo nepřiměřeně zasaženo do jeho soukromého a rodinného života. 4. Bylo zjištěno, že poslední vstupní razítko do schengenského prostoru bylo ze dne 2. 2. 2021 a že tak žalobce překročil povolenou dobu pobytu. Žalovaný správní vyhoštění uložil dne 27. 6. 2021, v době od 27. 6. 2021 již měl žalobce podánu žádost o povolení k dlouhodobému pobytu na Slovensku. Dne 30. 6. 2021 obdržel v Trnavě povolení k přechodnému pobytu. 5. Žalobce namítá porušení práva dle čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dle kterého nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod. Žalobce poukazuje na to, že mu náleží též právo na ochranu jeho soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny, stejně jako právo odepřít výpověď dle čl. 37 odst. 1 Listiny. Žalobce svá práva využil, přičemž tato základní práva jsou bezpochyby nadřazena § 50 odst. 2 správního řádu. Správní orgán však dle žalobce zcela v rozporu s tímto konstatoval, že odmítavý přístup žalobce ke spolupráci se správním orgánem má, i s ohledem na to, ke kterým skutečnostem se žalobce odmítl vyjádřit, vypovídací hodnotu. Chování žalobce může být dle správního orgánu důležité, pokud jde o posouzení, zda je rizikem pro veřejný pořádek. Žalobce považuje za nelogický, nezákonný a absurdní závěr o tom, že využívání práv může být důvodem pro to, aby byl rizikem pro veřejný pořádek. 6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 7. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 8. Dne 27. 6. 2021 byla provedena pobytová kontrola žalobce. Bylo zjištěno, že přicestoval na území schengenského prostoru dne 2. 2. 2021, žádné další vízum nebo povolení k pobytu nebylo nalezeno.  9. Při výslechu žalobce sdělil, že je ženatý, má tři dcery, celá jeho rodina včetně též rodičů žije na Ukrajině. Jeho zdravotní stav je dobrý. Pochází ze Zakarpatské oblasti. Z Ukrajiny vycestoval 2. 2. 2021, cestoval přes Polsko, poté do Bratislavy. Na Slovensku si přes mafiána zařizoval pobyt, zatím žádné dokumenty odtamtud ještě nemá, ale čeká na ně. Do ČR přijel před pár dny ze Slovenska, cestuje sám. Přicestoval autem s kamarádem, nemá ale žádný důkaz kterým by doložil, že přijel před pár dny. Čeká, až mu mafián dodá dokumenty. Přijel jako turista na biometrický doklad Ukrajiny. Žádné vízum nemá. V Čechách nepracuje, je zde na výletě. Nemá české pracovní povolení. V ČR nemá žádné vazby. Na Ukrajině mu nic nehrozí. Peníze na ubytování a vycestování má. Na Ukrajině totiž prodal pozemek. Test na covid-19 si dělal na Slovensku. Svůj příjezd nikomu nenahlašoval. Bydlí po kamarádech, pokaždé na jiné adrese. Tušil, že nemá asi platné pobytové oprávnění, ale očekává, že jej dostane na Slovensku. Nemá žádné potvrzení o podání žádosti, vše vyřizuje mafián.   10.                      Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), přičemž při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 11.                      K námitce ohledně porušení jednotlivých ustanovení právních předpisů soud uvádí, že tvrzená porušení neshledal. Správní orgán I. stupně i žalovaný postupovali v souladu s právními předpisy, byly zohledněny všechny okolnosti případu. Správní orgány obou stupňů vzaly v úvahu všechny skutečnosti zjištěné jak z výpovědi žalobce, tak ze shromážděných podkladů. Při posuzování přiměřenosti přijatého opatření vyšly z kritérií stanovených v § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, zhodnotily tak zejména závažnost a druh protiprávního jednání žalobce a s tím související délku jeho pobytu na území, vědomost postupu žalobce a též další aspekty tam uvedené. Taktéž nelze dát za pravdu žalobci, pokud jde o jeho námitku ohledně nesprávně zjištěného skutkového stavu. Skutkový stav byl zjištěn adekvátně. Žalobce konkrétní skutkový stav zjištěný správními orgány obou stupňů nepopírá, naopak jej v žalobě nijak nezpochybňuje a pouze obecně uvádí, že byl nesprávně zjištěn, aniž by však zdůvodnil, z jakého důvodu se takto domnívá. 12.                      Žalobce sdělil, že je ženatý, jeho rodina žije na Ukrajině. Deklaroval, že se na Ukrajinu může bez problému vrátit. Správní orgány tyto skutečnosti zcela odpovídajícím způsobem zhodnotily a neshledaly nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Soud musí takový závěr rovněž potvrdit, neboť žalobce uvedl, že na území ČR žádné vazby nemá, žije na různých adresách u kamarádů, nepracuje a pobýval zde jako turista. Vycestováním z ČR tak žalobci nedojde k zásadu do jeho rodinného a soukromého života, neboť takový život zde žalobce nerealizuje. 13.                      K námitce ohledně odmítnutí výpovědi soud uvádí, že žádné pochybení správního orgánu I. stupně ani žalovaného v tomto směru taktéž nenalezl. Žalobce při výslechu odpověděl na všechny otázky, které mu byly kladeny, což následně správní orgán I. stupně reflektoval ve svém rozhodnutí. Správní orgán I. stupně ani žalovaný naopak neuváděli ve svých rozhodnutích nic o tom, že by žalobce měl v nějakém směru odmítnout výpověď. Oba správní orgány daly žalobci prostor se vyjádřit ohledně všech podstatných skutečností a všechny jím tvrzené skutečnosti byly řádně zohledněny. Tato námitka se tedy zcela míjí s obsahem obou rozhodnutí ve věci. 14.                      Co se týče tvrzení žalobce ohledně toho, že v době od 27. 6. 2021 měl v Trnavě podanou žádost o povolení k dlouhodobému pobytu a dne 30. 6. 2021 toto povolení obdržel, musí soud předně uvést, že žalobce skutečnost o tom, že povolení k pobytu obdržel dne 30. 6. 2021, zmiňuje poprvé až v žalobě. I kdyby soud tvrzení v žalobě ohledně získání oprávnění interpretoval tak, že žalobce namítá jeho nedostatečné zohlednění žalovaným, pak je třeba uvést, že taková námitka je nedůvodná. Žalobce sice při výslechu zmínil, že požádal o pobytové oprávnění na Slovensku, avšak současně výslovně sdělil, že nedisponuje žádným potvrzením ani žádnými dokumenty, neboť za něj tyto úkony činí „mafián“. S ohledem na tento popis ze strany žalobce se správní orgány tímto tvrzením podrobněji nezabývaly. 15.                      Lze poznamenat, že žalobci mohla být skutečnost ohledně získání pobytu známa již v den podání odvolání proti napadenému rozhodnutí - dne 5. 7. 2021. Žalobce však podal proti prvostupňovému rozhodnutí o správním vyhoštění toliko blanketní odvolání. Přes výzvu k doplnění podání nebylo, žádné doplnění učiněno. Tomu odpovídal i rozsah přezkumu ze strany žalovaného, který své rozhodnutí vydal dne 8. 9. 2021. Žalobce měl dostatečný čas a příležitost doplnit alespoň své tvrzení o získaném pobytovém oprávnění, což ale neučinil. Žalovaný proto neměl žádný důvod se touto skutečností detailněji zabývat. 16.                      I kdyby žalobce získání povolení k pobytu na Slovensku, tato skutečnost by nemohla nic změnit na tom, že žalobce na území ČR pobýval neoprávněně, jak bylo zjištěno dne 27. 6. 2021 kontrolou, neboť se v schengenském prostoru nacházel po uplynutí možné doby pobytu, ke které byl oprávněn na podkladě biometrického dokladu. 17.                      Závěr o získání oprávnění by tedy nemohl nic změnit na tom, že správním orgánem I. st. byl posuzován skutkový stav ke dni pobytové kontroly, tedy ke dni 27. 6. 2021. Při kontrole přitom bylo zjištěno, že v tento den se žalobce na území ČR nacházel neoprávněně, a to sice blíže neurčitelný přesný počet dní, (ohledně příjezdu do ČR žalobce sdělil, že přicestoval s kamarádem autem před pár dny, avšak nemůže tuto skutečnost nijak prokázat), avšak v každém případě v situaci, kdy již překročil možný pobyt 90 dní v rámci bezvízového styku, neboť poslední vstup na území schengenského prostoru byl zjištěn ke dni 2. 2. 2021 a i sám žalobce jej takto označil. Z jeho výpovědi pak vyplynulo, že cestoval toliko v rámci Polska, Slovenska a ČR, a naopak nehovořil o jakémkoli vycestování na Ukrajinu. 18.                      Žalobci nic nebránilo vycestovat a po získání oprávnění k pobytu se opět vrátit, žalobce však takto nepostupoval, když na území schengenského prostoru nepřetržitě zůstal. 19.                      Ze shora uvedených důvodů soud neshledal žalobních námitky důvodné, a proto žalobu proti rozhodnutím žalovaného zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. 20.                      O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     V Praze 15. listopadu 2021   Mgr. Kamil Tojner v. r. soudce   Shodu s prvopisem potvrzuje T. V.