USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka ve věci navrhovatele: xxx, narozen dne xxx bytem xxx - R. republika zastoupen JUDr. M. R., advokátkou, se sídlem P., Praha proti povinné: xxx, narozena dne xxx bytem xxx Praha 4 o prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí vydaného členským státem Evropské Unie, k odvolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 20. dubna 2021, č. j. xxx, takto: I. Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že návrh na prohlášení vykonatelnosti Rozhodnutí vydaného Řádným soudem ve xxx, Italská republika, dne 18. 12. 2020, sp. zn. xxx, č. gen. rejstříku xxx., na území České republiky, se zamítá. II. Ve vztahu mezi povinnou a oprávněným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud I. stupně prohlásil vykonatelným na území České republiky rozhodnutí vydané řádným soudem ve V., I. republika, dne 18. 12. 2020, sp. zn.xxx, č. gen. rejstříku xxx 2. Takto rozhodl o návrhu ze dne 22. března 2021 s tvrzením, že tímto rozsudkem byl nezletilý syn navrhovatele svěřen do jeho výhradní péče. To poté, co mu byl ze strany povinné znemožněn jakýkoliv styk s nezletilým, neboť povinná bez jeho vědomí změnila bydliště nezletilého na neznámé místo a zůstala nekontaktní. Rozhodnutí bylo vydáno v souladu s xxx právem jako rozsudek pro zmeškání. K návrhu přiložil kopii rozhodnutí včetně překladu z xxx do českého jazyka s úředním ověřením a ověřené osvědčení dle článku 39 Nařízení. 3. Soud I. stupně po dovození věcné i místní příslušnosti soudu citoval článek 21 odstavec 1, 37 odstavec 1, 2 a článek 38 odstavec 1 Nařízení Brusel IIa a dovodil, že navrhovatel splnil podmínky uvedené v článku 37 odstavci 1 tohoto nařízení, když spolu s návrhem předložil jak rozhodnutí splňující podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti, tak i osvědčení ve smyslu článku 39 Nařízení. Přitom není žádný z důvodů pro zamítnutí návrhu dle článku 31 odstavci 2 Nařízení. S ohledem na to, že bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, byl navrhovatel povinen předložit prvopis nebo ověřený opis písemnosti potvrzující, že druhé straně byl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost a že toto rozhodnutí přijal. Ačkoli v daném případě tato skutečnost soudu předložena nebyla, vyplývá přímo z rozhodnutí na straně 2, v němž je uvedeno, že poslední pokus o obeznámení povinné o probíhajícím řízení ze strany italské policie byl učiněn dne 1. 12. 2020 na základě vyhlášky řádného soudu ve xxx. Takovéto osvědčení skutečností soud I. stupně považoval s odkazem na komentářovou literaturu za dostačující. Z těchto důvodů návrhu vyhověl. 4. Proti tomuto usnesení podala včasné a přípustné odvolání povinná. K věci samé namítla, že navrhovatel účelově zahájil opatrovnické řízení v I., ačkoliv věděl, že se povinná ani nezletilý z důvodu epidemie nemoci Covid-19 v xxx nezdržují a že se o řízení vůbec nedozví. Navrhovatel totiž věděl, že povinná je i s nezletilým v České republice, a to z důvodu rozhodnutí jejího zaměstnavatele. Navrhovateli povinná sdělila i přesnou adresu, kde se bude s nezletilým zdržovat a styku s nezletilým mu nebránila. Domnívá se, že navrhovatel vylíčil v návrhu věci zcela jinak, než odpovídá realitě. Povinná neměla v I. trvalé bydliště ani místo zaměstnání, jakožto úředník Evropské unie se k trvalému pobytu žádnému z míst svého zaměstnání nehlásí, což je jedna z diplomatických výsad a imunit úředníků Evropské unie vztahující se i na nezletilé děti. Pro určení příslušnosti není obvyklým bydlištěm místo, kde je povinná expatriovaná jako úředník Evropské unie, ale bydliště před získáním uvedeného postavení, čímž je tedy Česká republika, kde má povinná od svého narození trvalou adresu a daňovou rezidenci, což je navrhovateli známo. Nadto povinná svůj odjezd z Itálie řádně ohlásila na Městském úřadě xxx i u vlastníka bytu a dodavatele energií. Vydáním rozhodnutí a napadeného usnesení došlo k porušení práva povinné na spravedlivý proces. Dle povinné byly splněny všechny body článku 31 odstavci 2 Nařízení proto, aby návrh na prohlášení vykonatelnosti byl zamítnut, neboť rozhodnutí jeho uznání je v rozporu s veřejným pořádkem České republiky s ohledem na zájmy nezletilého, pro kterého je navrhovatel cizím člověkem, který o něj nejeví zájem a svěření do jeho výlučné péče tak nemůže být objektivně v zájmu nezletilého ani v souladu s veřejným pořádkem. Rozhodnutí bylo vydáno, aniž by nezletilý mohl využít svého práva být vyslechnut, nezletilý je závislý na povinné. Samotné rozhodnutí bylo vydáno v nepřítomnosti povinné, která nebyla vyrozuměna o zahájení řízení, nevěděla, že toto probíhá a samotné rozhodnutí ani neobdržela. Vydané rozhodnutí závažně zasahuje do její rodičovské zodpovědnosti a nemohla využít svého práva být vyslechnuta, přitom se povinná svévolně nevyhýbala převzetí písemností. Povinnou italská policie v rozporu s údaji uvedenými v rozhodnutí nekontaktovala, nezletilý v Itálii neměl své obvyklé bydliště a je s podivem, že řádný soud ve xxx v návaznosti na pokus italské policie svoji příslušnost nepřezkoumal, když v době probíhajícího řízení se povinná se svým synem v I. nezdržovali, neměli na tuto zemi jakoukoliv vazbu. Soud ve xxx měl postupovat dle článku 15 odstavci 1 Nařízení a postoupit věc k projednání vhodněji umístěnému soudu v České republice. Také odkázala na článku 18 odstavci 1 Nařízení s tím, že je s podivem, že řádný soud ve xxx řízení nepřerušil, pokud se nedostavila k jednání, a nebylo prokázáno, že měla doručené listiny. V době jednání soudu byl celostátní xxx a celostátní český nejpřísnější lockdown, a i kdyby se povinná o řízení dozvěděla, není zřejmé, jak by se v té době mohla s nezletilým do I. dostat a jak by se z karantény mohla jednání osobně účastnit. Navrhovatel úmyslně zatajil trvalé bydliště povinné, které mu bylo po celou dobu vztahu známo, neboť má k dispozici kopii občanského průkazu a cestovního pasu povinné a návrh na výkon rozhodnutí podal v České republice u soudu, kde má povinná bydliště. V neposlední řadě zdůraznila, že navrhovatel nehradil na výživné na nezletilého žádnou částku, na společném účtu navrhovatele a povinné nevyrovnal svůj peněžní dluh. Z těchto důvodů navrhla změnu napadeného usnesení, zamítnutí návrhu a přiznání náhrady nákladů řízení. 5. Navrhovatel s obranou povinné nesouhlasil. V důsledku pandemie Covid-19 se povinná s nezletilým v březnu 2020 dočasně přesunula do bytu navrhovatele v R. a poté, co jí v květnu 2020 oznámil, že má nový vztah, znemožnila mu do bytu přístup. Po týdnu se navrhovatel do bytu dostal, zjistil, že jej povinná i s nezletilým opustila a od té doby s ním přerušila veškerý kontakt, neobdržel od ní jakoukoliv informaci týkající se přesunu povinné s nezletilým z I. do České republiky, natož jakoukoliv přesnou adresu. Adresu povinné neměl, obdržel pouze kopii cestovního pasu, ve kterém adresa uvedená není. Návrh na výkon rozhodnutí podala jeho právní zástupkyně dle veřejně dostupných údajů dle bydliště matky povinné. K tvrzení povinné o odstěhování z Itálie uvedl, že je nepravdivé, neboť policie jí ještě 15. 7. 2020 zastihla v bytě a povinná sdělila policii, že nemá v úmyslu navrhovateli umožnit mu vidět jeho dítě. Ještě 21. 8. 2020 se mu podařilo v Itálii setkat s nezletilým a povinnou. Je tedy zřejmé, že se povinná i s nezletilým v I. nacházela i dne 23. 7. 2020, tedy poté, co bylo v I. zahájeno řízení o úpravě péče k nezletilému. Povinná nadto o zahájení řízení věděla z e-mailů právního zástupce navrhovatele. Nepravdivé je i tvrzení povinné, že by byl pro nezletilého neznámou osobou. Centrum zájmů nezletilého bylo v Itálii, ve xxx, kde nezletilý navštěvoval školku od října 2019. Žádné z důvodů pro neuznání rozsudku neshledává, napadený rozsudek není v rozporu s veřejným pořádkem České republiky. Neprovedení výslechu nezletilého, jemuž v době nařízeného jednání byly 2 a třičtvrtě roku, bylo naplněním výjimky naléhavosti případu předvídané v ustanovení článku 23 písmene b) Nařízení, neboť povinná s navrhovatelem přerušila veškerý kontakt a odstěhovala se neznámo kam. Povinné byl v souladu s xxx právem a Nařízením řádně doručen návrh jednak právní zástupkyní navrhovatele, tak doručovatelem soudu, a to v průběhu září a října 2020. Pokus ze strany xxx policie byl až posledním pokusem o obeznámení povinné před nařízením jednáním. Soudní doručovatel přitom povinné doručoval do recepce xxx, a proto se domnívá, že povinná měla příležitost se s obsahem návrhu fakticky seznámit. Z těchto důvodů tedy nebyla naplněna překážka uznání stanovená v článku 23 písmeno c) a ani překážka uvedená v článku 23 písmeno d) Nařízení. Soudu místa uznání přitom nepřísluší přezkum příslušnosti země původu ani přezkum ve věci samé, proto jsou tyto námitky povinné pouze obstrukčního charakteru. Z výše uvedených důvodů proto navrhl potvrzení napadeného usnesení a přiznání náhrady nákladů řízení. 6. Odvolací soud si byl vědom žádosti o odročení jednání dne 20. 10. 2021 podané ze strany povinné. Podle ustanovení § 101 odstavce 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Při zvažování důležitého důvodu na straně povinné vedoucího k odročení jednání dne 20. 10. 2021 však vzal v úvahu, že tato žádost byla odvolacímu soudu doručena krátce před jednáním (13. 10. 2021) a byla odůvodněna toliko výpovědí plné moci stávající advokátce a nemožností obstarat si v tak krátké lhůtě jiné právní zastoupení. Tato okolnost však musí jít k tíži povinné, která o termínu jednání (prostřednictvím své právní zástupkyně) byla vyrozuměna již 8. 9. 2021, proto jej odvolací soud neshledal za důvod naplňující dikci ustanovení § 101 odstavce 3 o. s. ř. vedoucí k odročení jednání; jednání proto proběhlo za přítomnosti povinné. Odvolací soud přitom rovněž zohlednil, že navrhovatel (cizí státní příslušník s bydlištěm mimo území procesního soudu) má právo na projednání věci v přiměřené době a bez zbytečných průtahů, což je výrazem jedné ze základních zásad spravedlivého procesu zakotvené zejména v ustanovení článku 38 odstavce 2 Listiny základních práv a svobod. 7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení, včetně řízení, které mu předcházelo, dle článku 33 Nařízení ve spojení s ustanovením § 212 a § 212a odstavci 1 a 5 o. s. ř. (zákon číslo 99/1963 Sbírky – občanský soudní řád – dále jen o. s. ř.) a po doplněném dokazování (§ 213 odstavec 4 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 8. Předmětem tohoto řízení byl návrh na uznání vykonatelnosti rozhodnutí cizího členského státu Evropské unie na území České republiky, podaný na základě článku 28 a následujících Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen Nařízení či Nařízení Brusel IIa). Úkolem soudu I. stupně rozhodnout, zda jsou dle navrhovatelem překládaných listin formálně splněny podmínky pro uznání rozhodnutí cizího členského státu, neboť soud I. stupně rozhoduje bez slyšení povinné (viz článek 31 odstavec 1 Nařízení). Případné námitky povinné jsou totiž řešeny až v odvolacím řízení (viz článek 33 Nařízení). Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně na základě předložených listin sice rozhodl formálně správně, ale s ohledem na důkazně prokázaná tvrzení povinné v odvolacím řízení nemohlo rozhodnutí soudu I. stupně v odvolacím řízení obstát. Nesprávné poučení účastníků soudem I. stupně o délce lhůty k odvolání (viz článek 33 odstavec 5 Nařízení Brusel II bis upravující odvolací lhůtu v délce jednoho, respektive dvou měsíců) nemělo na průběh a výsledek odvolacího řízení vliv. 9. Z hlediska přezkumu námitek matky je nutno předeslat, že Nařízení výslovně zapovídá soudu, u kterého byl podán návrh na prohlášení vykonatelnosti, přezkum rozhodnutí ve věci samé (článek 31 odstavec 3 Nařízení) a v daném případě i přezkum příslušnosti tamního soudu (viz článek 24 Nařízení). Proto veškeré námitky matky, které směřovaly k údajně chybným závěrům soudu v tamním řízení, byly pro posouzení věci bezpředmětné (mezinárodní příslušnost tamního soudu, nepravdivost tvrzení navrhovatele, ze kterých soud vyšel apod.), a odvolací soud se jimi proto nezabýval. Nařízení umožňuje formálně bezvadný návrh v daném typu řízení zamítnout pouze z důvodů uvedených v článku 23 Nařízení (viz článek 31 odstavec 2 Nařízení). Odvolací soud zejména nemohl přihlédnout k dopisu xxx, kterým navrhovatelka prokazovala porušení svých práv před italským soudem, neboť právní závěry v něm uvedené nebyly pro soud závazné a listina se výrazně blížila snaze ovlivňovat nezávislost moci soudní; nezabýval se pro nadbytečnost ani tím, zda se navrhovatelka v období července či srpna 2020 skutečně setkala s povinným v Itálii, či ji navštívila italská policie, neboť to z hlediska rozhodných skutečností (článku 23 písmena c/ Nařízení – vyrozumění povinné o jednání) nebylo významné. 10. Podle článku 23 Nařízení, se rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti neuzná, a) je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá, přičemž jsou vzaty v úvahu zájmy dítěte; b) jestliže bylo rozhodnutí, s výjimkou naléhavých případů, vydáno, aniž mohlo dítě využít práva být vyslechnuto, a tím byly porušeny základní procesní zásady platné v členském státě, v němž se o uznání žádá; c) bylo-li rozhodnutí vydáno v nepřítomnosti strany, která nebyla písemně vyrozuměna o zahájení řízení v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který by jí umožnil přípravu na jednání před soudem, pokud není zjištěno, že tato strana rozhodnutí jednoznačným způsobem přijala; d) na žádost jakékoli osoby, která prohlašuje, že rozhodnutí zasahuje do její rodičovské zodpovědnosti, pokud bylo vydáno, aniž mohla tato osoba využít práva být vyslechnuta; e) jestliže je neslučitelné s pozdějším rozhodnutím ve věci rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno v členském státě, v němž se o uznání žádá; f) jestliže je neslučitelné s pozdějším rozhodnutím ve věci rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, ve které má dítě obvyklé bydliště, za předpokladu, že toto pozdější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné pro jeho uznání v členském státě, v němž se o uznání žádá, nebo g) jestliže nebyl dodržen postup stanovený v článku 56. 11. Z obsahu spisu vyplývá, že dané řízení o úpravu rodičovské odpovědnosti k nezletilémuxxx, narozenému xxx, bylo zahájeno dne 23. 7. 2020 podáním návrhu. Italský soud (řádný soud ve xxx) rozhodnul dne 18. 12. 2020 rozsudkem pro zmeškání, vykonatelným dle práva členského státu původu (I. republiky), který nebyl doručen povinné (rozsudek, osvědčení dle článku 39). Z obsahu rozsudku vyplývá, že v průběhu řízení bylo žalované doručováno soudem na adresu jejího zaměstnavatele v xxx – I. a do místa jejího bydliště ve xxx – I. Soud uzavřel, že se povinná nepřihlásila ani osobně nedostavila na první dohodnuté přelíčení, i když jí včas přišlo oznámení, policisté povinnou v místě bydliště nenašli, povinná se nedostavila ani na poslední jednání dne 10. 12. 2020 a z hlášení policistů z xxx ze dne 15. 12. 2020 vyplývá, že povinná vykonává pracovní činnost v xxx, ale aktuálně pracuje v režimu smart working a v bytě v xxx již nemá trvalé bydliště, není zde k zastižení. Proto rozhodl v její nepřítomnosti (viz údaje k výkonu navrženého rozhodnutí). 12. Povinná tvrdila, že v době doručování listin týkajících se předmětného řízení neměla v daném místě bydliště, nezdržovala se ani na adrese zaměstnavatele, byla jí rovněž zrušena služební e-mailová schránka, k návrhu se proto nemohla vyjádřit. Fakticky tedy tvrdila naplnění podmínek pro zamítnutí navrhovaného výkonu rozhodnutí dle článku 23 písmena c) a d) Nařízení. Odvolací soud proto provedl dokazování ve vztahu k těmto rozhodným skutečnostem. Ostatní listinné důkazy pro nadbytečnost zamítl a nezabýval se pro nadbytečnost ani ostatními tvrzeními, ze kterých povinná dovozovala nutnost zamítnutí navrhovaného výkonu. 13. Odvolací soud má za prokázané, že povinná dne 26. 5. 2020 požádala svého zaměstnavatele (xxx) o pracovní volno z rodinných důvodů – závažné nemoci svého otce (e-mail ze dne 26. 5. 2020), povinná nebyla v zaměstnání (xxx) v důvodu čerpání dovolené i v době od 26. 6. 2020 do 31. 7. 2020 (potvrzení zaměstnavatele ze dne 22. 7. 2021), následně v době 1. 8. 2020 do 30. 4. 2021 čerpala v zaměstnání shora vyžádané volno z rodinných důvodů (potvrzení zaměstnavatele ze dne 15. 4. 2021). Povinné byla v době čerpání volna z rodinných důvodů zrušena služební e-mailová schránka (vnitřní služební předpis zaměstnavatele povinné). 14. Od 1. 9. 2020 byla nájemní smlouva na byt povinné v xxx (xxx) zrušena výpovědí povinné ze dne 29. 5. 2020, a to v tříměsíční výpovědní lhůtě, v době od 1. 9. 2020 povinná již neměla platnou nájemní smlouvu k tomuto bytu, proto jí nebylo pronajímatelem ani předepisováno nájemné (e-mail povinné pronajímateli ze dne 29. 5. 2020, dobropis – zrušení faktury pronajímatele ze dne 1. 9. 2020). Od 1. 7. 2020 povinná odhlásila k bytu poplatky za odpad (formulář xxx, e-mailová korespondence povinné s obecním úřadem města). Povinná dne 5. 7. 2020 uzavřela nájemní smlouvu na byt pod adresou xxx a to na dobu do 16. 7. 2020 do 31. 12. 2020 (nájemní smlouva). 15. Povinné bylo tamním soudem doručováno (oznámeno) na adresu jejího bydliště (xxx) dne 16. 9. 2020 se zjištěním, že na zvoncích a poštovních schránkách nebylo její jméno, a doručovatel proto nemohl oznámit, dne 23. 9. 2020 nebylo doručeno (oznámeno) ani na adresu zaměstnání povinné (v xxx), kde povinná nebyla zastihnuta, přestože dle informací zde stále pracuje, doručovatel proto nemohl oznámit, dne 30. 9. 2020 proto neformálně upozornil xxx (překlad dokumentu o doručování založený navrhovatelem). Dopis právní zástupkyně navrhovatele (oznámení dle zákona 21/1/94) adresovaný povinné na adresu xxx ze dne 30. 9. 2020 byl vrácen poštou adresátu (tehdejší právní zástupkyni navrhovatele) dne 5. 10. 2020 s poznámkou: neznámý příjemce (překlad doručenky založené navrhovatelem). 16. Na základě výše provedeného dokazování lze uzavřít, že pokud bylo tvrzeno účinné doručení (vyrozumění o žalobě či jednání soudu) povinné do jejího zaměstnání (xxx), je zřejmé, že v době od 23. 7. 2020 do ledna 2021 (kdy formálně probíhal předmětný spor v Itálii) tomu tak nemohlo být, neboť povinná měla nejprve dovolenou (od 26. 6. 2020 do 31. 7. 2020), poté (od 1. 8. do 30. 4. 2021) čerpala volno z rodinných důvodů a v zaměstnání se nezdržovala, nadto i její služební e-mailová schránka jí byla zaměstnavatelem od 1. 8. 2020 (čerpání volna) zrušena. 17. Pokud bylo dále tvrzeno, že povinné bylo účinně doručeno do bytu v xxx (xxx) v září 2020, z provedeného dokazování vyplývá, že od září 2020 byla její nájemní smlouva na daném místě ukončena a zde se nezdržovala, a nemohla se tak ani o jednání a probíhajícím řízení dozvědět. Tomu ostatně odpovídá i sdělení poštovního doručovatele, který na poštovních schránkách její jméno nenašel a domníval se, že povinná byla z pracovních důvodů přesunuta do xxx, že se se povinná na výše uvedených adresách nezdržovala, konečně odpovídá i uzavřená nájemní smlouva na byt v Praze. 18. Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti vydané Řádným soudem ve xxx, Italská republika, dne 18. 12. 2020, sp. zn. xxx, č. gen. rejstříku xxx., nelze na území České republiky vykonat, neboť bylo vydáno v nepřítomnosti povinné, která nebyla písemně vyrozuměna o zahájení řízení s dostatečným časovým předstihem způsobem umožňujícím její přípravu na jednání, když povinná s vydaným rozhodnutím nesouhlasí (článek 31 odst. 2 ve spojení s článkem 23 písm. c/ Nařízení), a povinné rovněž nebylo ani umožněno (jako nositelce rodičovské zodpovědnosti) využít své právo být v řízení vyslechnuta (článek 31 odst. 2 ve spojení s článkem 23 písm. d/ Nařízení). 19. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a dle článku 31 odstavec 2 ve spojení s článkem 23 písmeno c) a d) Nařízení návrh na prohlášení vykonatelnosti citovaného rozhodnutí na území České republiky zamítl. 20. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl dle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. (u odvolacího řízení ve spojení s ustanovením § 224 odstavce 1 o. s. ř.), když povinná byla v řízení zcela úspěšná. Ač i povinná byla na jednání odvolacího soudu dne 20. 10. 2021 vyzvána, aby své případné náklady řízení soudu písemně specifikovala a dokladovala, ve stanovené lhůtě odvolací soud jejich písemnou specifikaci neobdržel. Z těchto důvodů rozhodl, že ve vztahu mezi procesně úspěšnou povinnou a oprávněným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 21. Náklady ustanoveného tlumočníka vyplývající z práva povinného na tlumočení jednání (ustanovení § 19 odstavec 3 o. s. ř.) nese stát. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu xxx, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, a to za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. Praha 26. říjen 2021 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu