USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců JUDr. Jana Pavlíčka a Mgr. RNDr. Jany Zaoralové ve věci žalobkyně: S. D. C., narozena dne xxx bytem V., P. zastoupena advokátem Mgr. Ing. K. sídlem S., P. proti žalovanému: A., a.s., IČO xxx sídlem K., Praha o 250.830 Kč s příslušenstvím a o návrhu na předběžné opatření, k odvolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu ze dne 29. dubna 2021 č. j. 28 C 127/2021-46, takto: Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Citovaným usnesením soud I. stupně zakázal K., a. s., aby z bankovních účtů žalovaného A., a. s., č. xxx a č. xxx převáděla nebo jinak vyplácela prostředky, pokud by součet stavu na bankovních účtech klesl pod částku 330.000 Kč (tři sta třicet tisíc korun českých). 2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhá úhrady částky 250.830 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že se jedná o splatný dluh žalovaného vzniklý ze dvou smluv o zápůjčkách, které žalovaný uhradil pouze částečně a zbývá mu uhradit právě částku žalovanou. Návrh na nařízení předběžného opatření odůvodnila tím, že žalovaný v rámci jednání o splátkovém kalendáři argumentuje svou špatnou finanční situací (viz e-mail ze dne 6. 4. 2021). Žalobkyně proto má důvodné obavy, že by případný výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. 3. Soud I. stupně po citaci ust. § 102 odst. 1 a 3 věty druhé, § 76 odst. 1 písm. d) a e), § 75c odst. 1 o. s. ř. dovodil, že podmínky pro vydání navrhovaného rozhodnutí byly splněny. Smyslem návrhu na nařízení předběžného opatření, kterým má být uložena povinnost někomu jinému, než je účastník řízení, nejčastěji peněžnímu ústavu, je zpravidla „zmrazit“ (obstavit) účet povinného, aby nemohl peníze na účtu uložené vybrat a aby mohly být použity pro účely budoucí exekuce. Citoval obecné principy, na kterých stojí rozhodování o předběžných opatřeních, komentářovou literaturu, i nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 189/01 a sp. zn. IV. ÚS 637/05 vztahující se k předběžným opatřením, a dospěl k přesvědčení, že žalobkyně osvědčila důvodnost potřeby zatímní úpravy, aby bylo možno vydat předběžné opatření směřující k uložení zákazu nakládat s finančními prostředky na označených účtech, neboť v případě, že by je žalovaný převedl, byl by ohrožen případný výkon rozhodnutí. Újma žalovanému není zřejmě nepřiměřená výhodě, které se nařízením předběžného opatření dostane žalobkyni. Předběžné opatření je opatřením dočasným a není jím prejudikován konečný výsledek sporu, avšak zajišťuje se jím, aby konečné rozhodnutí mohlo mít vůbec reálný význam. 4. Žalovaný podal proti uvedenému rozhodnutí včasné a přípustné odvolání. E-mail ze dne 6. 4. 2021, na který odkazuje žalobkyně a argumentuje jím soud I. stupně, představuje pouze fragment vzájemné komunikace, ze které vyplývá ochota žalovaného k úhradě dluhu za podmínky delšího splátkového kalendáře, na který ale žalobkyně nepřistoupila. Proto žalovaný dne 30. 4. 2021 uhradil alespoň dalších 100.000 Kč, aniž by věděl o podané žalobě. Závěr soudu I. stupně o důvodné obavě v ohrožení případného výkonu rozhodnutí tak nemůže obstát. Naopak, postupem soudu je žalovanému zabráněno v další dobrovolné úhradě dluhu z těchto účtů, na předmětných účtech je nyní zajištěna částka dokonce vyšší, než kolik činí aktuální pohledávka žalobkyně. Z těchto důvodů navrhl změnu napadeného usnesení a zamítnutí návrhu, případně jeho změnu tak, že se Komerční bance a. s. zakazuje převádět nebo jinak vyplácet prostředky, pokud by součet stavu na specifikovaných bankovních účtech žalované klesl pod částku 230.000 Kč, s výjimkou převodů a plateb na blíže specifikovaný účet žalobkyně. 5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného, když i z odvolání žalovaného dovozuje, že nemá žádné další volné finanční prostředky k dobrovolné úhradě dluhu. Žalovaný má zainvestované cizí finanční prostředky v řádu mnoha desítek milionů Kč v různých investičních akcích v zahraničí (Španělsko, Slovensko) a nyní má značné problémy dostát svých závazků. Žalovaný se však i nadále na svých webových stránkách přesto prezentuje jako úspěšná a finančně silná investiční skupina, zajišťující investiční poradenství a realitní projekty. Velmi netransparentní návrh na převzetí závazku spřízněným (ale předluženým) subjektem (PORTÁL SLUŽEB s. r. o.) způsobil, že žalobkyně žalovanému zcela přestala důvěřovat, následná jednání v ní vzbudila dojem, že žalovaný se snaží splatnost svých závazků co nejvíce oddálit. 6. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal usnesení soudu I. stupně v napadených výrocích včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Podle § 76 odst. 1 písm. d) o. s. ř. může být předběžným opatřením účastníku uloženo zejména, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy. 8. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. 9. Předběžné opatření může být nařízeno jen tehdy, je-li prokázáno, že existuje potřeba zatímně upravit poměry účastníků nebo že je dána obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Ostatní rozhodné skutečnosti (zejména nárok sám) nemusí být spolehlivě prokázány, stačí jejich pouhé osvědčení. 10. Pro rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu I. stupně (§ 75c odst. 4 o. s. ř.). Ze stanoviska Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. Cpjn 202/2016 mimo jiné vyplývá, že za situace, kdy soud I. stupně poskytuje pouze dočasnou právní ochranu subjektivním právům a oprávněným zájmům účastníků, která má být rychlá a účinná, a proto stanoví zákon relativně krátkou lhůtu pro rozhodnutí soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření, je logickým důsledkem takové právní úpravy stav, kdy soud rozhodující o předběžném opatření nemůže provádět dokazování, ale při rozhodnutí vychází pouze ze skutečností, jež jsou v té době osvědčeny (srovnej usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1037/15). Z těchto důvodů odvolací soud nemohl zohlednit skutečnosti, které nastaly po vydání předběžného opatření, přestože vyplývají z podání obou účastníků (např. úhrada další částky 100.000 Kč). 11. Soud I. stupně správně mlčky dovodil svoji mezinárodní příslušnost. Z obsahu spisu vyplývá, že se jedná o spor o peněžní plnění na základě smlouvy uzavřené mezi cizím státním příslušníkem (fyzickou osobou) s bydlištěm na území České republiky a žalovanou (právnickou osobou) se sídlem na území České republiky. Z obsahu obou smluv lze nadto dovodit, že místem plnění byla ve smyslu článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech území České republiky. Soud I. stupně zcela správně mlčky dovodil i splnění podmínky pro vydání předběžného opatření uvedené v ust. § 75b o. s. ř., neboť jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně současně s návrhem složila jistotu ve výši 10.000 Kč (viz potvrzení o úhradě na čl. 49 spisu). 12. Soud I. stupně správně akcentoval, že z obsahu žalobních tvrzení vyplývá prodlení žalovaného s plněním svých závazků vůči žalobkyni, sám žalovaný v e-mailu ze dne 6. 4. 2021 připouští, že má problémy se svou finanční situací, a žádá proto o splátkový kalendář. V řízení tak byl osvědčen jak nárok samý (tvrzený dluh žalovaného), tak i prokázána obava dobytnosti pohledávky žalobkyně (případného výkonu rozhodnutí). Zajištění finančních prostředků žalovaného na bankovních účtech je proto, v kontextu skutkových tvrzení žalobkyně a obsahu spisu, přiměřeným opatřením směřujícím k dobytnosti dluhu žalobkyně. Zajištění finančních prostředků na účtech do výše 330.000 Kč předběžným opatřením přitom žalovanému nebrání, aby dobrovolně plnil jednak z prostředků na zajištěných účtech přesahujících tuto částku, jednak z jiných svých volných finančních prostředků (hotovost, jiné účty apod.). 13. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí, dle ust. § 219 o. s. ř., jako věcně správné potvrdil. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 17. června 2021 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu